Referaty
Home
Anglictina
Biologie
Chemie
Dejepis-Historie
Diplom-Projekt
Ekonomie
Filozofie
Finance
Fyzika
Informatika
Literatura
Management
Marketing
Medicina
Nemcina
Ostatni
Politika
Pravo
Psychologie
Public-relations
Sociologie
Technologie
Zemepis-Geografie
Zivotopisy

loading...



Téma, Esej na téma, Referátu, Referát, Referaty Semestrální práce:

Akcie

Akcie

Obsah

I. Úvod2

II. Akcie2

III. Druhy akcií:2

1) Běžné akcie2

2) Prioritní akcie2 47832rzy42xrp7l

3) Zaměstnanecké akcie3

IV. Další dělení akcií:3

1) Z hlediska převoditelnosti3

2) Z hlediska termínu emise3 zr832r7442xrrp

3) Z hlediska sídla společnosti3

4) Z hlediska kursové hodnoty 4

V. Struktura materializované akcie4

1) plášť4

2) Kupónový arch5

3) Talón5

VI. Dematerializované cenné papíry5



VII. Práva akcionáře:5

1) Právo podílet se na řízení5

2) Právo na zisku6

3) Právo podílet se na likvidačním zůstatku firmy6

VIII. Emise akcií6

1) Nabídka na prodej za pevně stanovenou cenu7

2) Tendrový prodej7

3) Umístění akcií8

4) Kapitalizace8

Štěpení akcií8

IX. Závěr8

Seznam použité literatury9


I. Úvod

V této seminární práci se budu věnovat akciím. Jako první vysvětlím, co to akcie je (kapitola II.), potom se pokusím rozdělit akcie z několika hledisek (podle druhu, převoditelnosti, termínu emise, sídle akciové společnosti, kursové hodnoty – kapitoly III a IV), rozeberu náležitosti jednotlivých částí materializované akcie (detailněji se zaměřím na problematiku kódu ISIN – v kapitole V). V kapitole VII se zaměřím na práva akcionáře (právo podílet se na řízení, na zisku a na likvidačním zůstatku) a  poslední kapitole vysvětlím emisi akcií a způsoby emise nových akcií.

II. Akcie

Akcie je cenný papír, kterým se osvědčuje právo akcionáře jako společníka podílet se na majetku, na řízení akciové společnosti, jejím zisku a na likvidačním zůstatku při zániku společnosti. Akcie je vlastnický cenný papír na dobu neurčitou. Počet akcií, jejich nominální hodnotu a výši akciového kapitálu určují stanovy akciové společnosti. S akciemi se obchoduje na primárních (emise akcií) a sekundárních kapitálových trzích. Můžou být materializované a nematerializované (jako zápis na účtu klienta).

III. Druhy akcií

  1. běžné akcie (share / stock)

  2. prioritní

  3. zaměstnanecké

  4. úrokové akcie

  5. zlaté akcie

1) Běžné akcie

Mohou být ve vlastnictví jednotlivců nebo firem, majitelé mají veškerá práva vyplývající z vlastnictví akcie. Výše dividend závisí na hospodářském výsledku akciové společnosti. Představují čistou hodnotu společnosti. Nominální hodnota akcie je libovolná. Přesto je v některých zemích dána nominální hodnota zvyklostmi nebo zákonem. Například ve Velké Británii je nominální hodnota jedné akcie jedna Libra. (u nás 1000,-- )

2) prioritní akcie (preffered stocks, preference stocks)

Dávají svému majiteli privilegia à přednostní práva à výhody oproti majiteli běžné akcie. Tyto zvýhodnění se týkají těchto tří základních práv:

  1. právo na přednostní výplatu dividend

  2. přednostní právo na rozdělení majetku společnosti při likvidaci

  3. dají se přeměnit na běžné akcie

Prioritní akcie však nepřináší pouze samé výhody. Ve stanovách akciové společnosti například omezit některá práva držitele této akcie. Akciová společnost může například držiteli této akcie omezit, nebo dokonce vyloučit (zakázat, zrušit) hlasovací právo. Tím se může stát držitel prioritní akcie pasivním podílníkem na rozhodování společnosti. Privilegia z vlastnictví prioritní akcie musí být upravena ve stanovách každé akciové společnosti. Právní úprava (zákony) každé země ještě navíc upravují, jaký poměr mohou mít prioritní akcie k výši základního jmění společnosti v dané zemi.

V případě, že nemůže držitel prioritní akcie dostat vyplaceny akcie, získává alespoň právo hlasovat na valné hromadě, do doby, než mu může být vyplacena dividenda.

3) zaměstnanecké akcie

Tyto akcie nejsou veřejně obchodovatelné. Mohou je vlastnit pouze zaměstnanci společnosti, nebo její bývalí zaměstnanci (důchodci). Podíl množství zaměstnaneckých akcií na základním jmění společnosti není nijak omezen. S jejich vlastnictvím jsou spojeny různé výhody jako například nižší nabývací hodnota, nebo možnost odkladu splácení – zaměstnanci nemusí akcie splatit najednou, ale můžou je splácet ve splátkách nebo srážkou ze mzdy. V případě odchodu zaměstnance z firmy, ať už dobrovolného nebo nedobrovolného upravují stanovy společnosti, na koho, nebo kam budou akcie převedeny a za jakou cenu. Většinou to funguje tak, že je společnost od svého odcházejícího zaměstnance odkoupí za jejich nominální hodnotu. V případě smrti pracovníka, mezi jehož dědici nejsou pracovníci dané firmy, podnik odkoupí dané akcie. Nemohou být předmětem dědictví.

4) Úrokové akcie

Zaručují paušální výnos bez ohledu na hospodářský výsledek

IV. Další dělení akcií

1) dělení z hlediska převoditelnosti:

a) na majitele - převádějí se pouhým odevzdáním novému majiteli. Držitel každé akcie je akcionář. Akciová společnost své akcionáře nezná. Tyto akcie jsou volně převoditelné.

b) na jméno- se převádí indosamentem (rubopisem). Akcionáři jsou zaznamenáni v knize akcionářů (akciovém registru) podle jména, zaměstnání a bydliště. Každý prodej akcie musí být společnosti oznámen a změna vlastníka zaznamenána v registru. Tyto akcie se nejvíce používají v USA, GB, Japonsku, Itálii a Švýcarsku (pro cizozemce). V Německu a Rakousku se skoro vůbec nepoužívají.

 

Vlastník může akcie prodat tím, že na zadní stranu napíše:

  1. plný indosament (,,na objednávku kupujícího, místo , datum , podpis ´´)

  2. blanko indosament (,, pouhý podpis´´).

 

Akcie na jméno může být:

  1. volně převoditelná (nevinkulovaná)

  2. vinkulovaná – je možné ji prodat jen se souhlasem vedení akciové společnosti.

2) dělení z hlediska termínu emise:

  1. staré akcie (zakladatelské akcie) – jsou vydávány při zakládání akciové společnosti.

  2. mladé akcie (nové akcie) – jsou vydávány z důvodu zvýšení akciového kapitálu.

3) dělení z hlediska sídla akciové společnosti:

  1. tuzemské akcie – jsou emitovány tuzemskými společnostmi

  2. cizozemské akcie – vydávají je zahraniční společnosti se sídlem v zahraničí

4) dělení z hlediska kursové hodnoty:

  1. těžké akcie – akcie s vysokým kurzem

  2. střední akcie – akcie s průměrným kurzem

  3. lehké akcie – akcie s nízkým kurzem

V. Struktura materializované akcie

  1. plášť

Plášť každé akcie obsahuje:

  1. název emitenta a jeho adresu

  2. výši základního kapitálu společnosti

  3. počet akcií na kolik je rozdělen a jmenovitou hodnotu jedné akcie

  4. ISIN – International Securities Identification Number – dvanácti místný kód. Začíná dvěmi písmeny označující zemi emitenta (CZ - Česká Republika). Dalších devět čísel je základní číslo a poslední číslo je kontrolní číslo à 10 čísel kód obsahující informace o akcii. V ČR se používá pouze posledních 6 čísel základního čísla. První tři jsou nuly. Základní číslo nám umožňuje rozdělit akcie podle druhu činnosti společnosti (průmyslové, dopravní, bankovní, podílové listy, zahraniční akcie, tuzemské ostatní akcie).

 
Zařazení emisí podle základního čísla ISIN do okruhů podle předmětné činnosti společnosti
 
cenný papír
základní číslo
akcie
500000-999990
průmyslové akcie
500000-789999
průmyslové akcie
790000-799990
bankovní akcie
800000-819999
dopravní akcie
820000-839990
tuzemské ostatní akcie
840000-846999
podílové listy
847000-849990
zahraniční akcie
850000-899999
zahraniční akcie
900000-999999
 
 

Poslední číslo nám umožní rozdělit akcie podle druhu (na majitele, prioritní akcie na majitele, prioritní akcie na jméno, akcie na jméno, kupónové akcie na majitele, kupónové akcie na jméno, akcie na jméno s omezenou převoditelností).

 
Druh akcie podle poslední číslice základního čísla ISIN
 
 
poslední číslice
druh akcie
0
akcie na majitele
1
akcie na majitele
2
prioritní akcie na majitele
3
prioritní akcie na jméno
4
akcie na jméno
5
kupónové akcie na majitele
6
kupónové akcie na jméno
7
kupónové akcie na jméno
8
akcie na jméno s omezenou převoditelností
9
akcie na jméno s omezenou převoditelností

Číslovací agenturou ISIN u nás je Investiční a poštovní banka, a.s. .Za povolení veřejné obchodovatelnosti (včetně přidělení ISIN) platí emitent poplatek 0,2% z jmenovité hodnoty akcie, nejméně 10 000 Kč a nejvíce 1 000 000Kč. Listinné cenné papíry musí být tištěné u některé z našich nebo zahr. tiskáren (Státní tiskárna cenin Praha, Poštovní tiskárna cenin Praha, Victoria Security Printing Praha a 1.česká grafická společnost Praha). Kód ISIN musí mít každá veřejně obchodovatelná akcie.



  1. Pořadové číslo akcie (v emisi)

  2. Uvedení specifické vlastnosti:

  1. na doručitele

  2. na řád

  3. na jméno

  4. Kupónový arch

Je to arch, na kterém jsou natištěny kupóny, se stejným číslem a ostatními údaji jako na akcii, jejíž je součástí. Kupóny slouží k výplatě dividend. Kupón je třeba odstřihnout z kupónového archu a doručit do výplatního místa. Většinou jsou to banky, ale mohou to být i společnosti, které vydaly akcie. V každém kupónovém archu je 10 až 30 kupónů. Každý kupón obsahuje:

  1. název akciové společnosti

  2. počet akcií

  3. pořadové číslo kupónu

  4. datum inkasa dividendy atd.

  1. Talón

Je součástí kupónového archu. Je to v podstatě potvrzení o vlastnictví CP a slouží k získání nového kupónového archu. Nový kupónový arch bude kromě kupónů obsahovat i nový talón.

Talón obsahuje název společnosti a číslo akcie.

VI. Dematerializované (zaknihované) cenné papíry

Původně to byly akcie zapsané v knize akcionářů. Byly to jen zápisy, které nahrazovaly materializované papírové akcie. V současné době nejsou tyto akcie zaznamenávány v knihách, ale v počítačích. Jako doklad o jejich existenci a potvrzení vlastnictví souží výpis z účtu ze Střediska cenných papírů.

Vyskytují se taky jako zápisy na účtech klientů a k prokázání jejich vlastnictví stačí výpis z účtu, nebo z evidence akciové společnosti.

VII. Práva akcionáře

  1. právo podílet se na řízení

Akcionář má právo účastnit se valné hromady a podílet se aktivně na řízení podniku tím, že předkládá různé návrhy a nebo hlasuje. Většinou připadá na jednu akcii jeden hlas a tak má akcionář přesně tolik hlasů, kolik má akcií. Ve stanovách ale může být uvedeno, že dané akcie mají více než jeden hlas. Pak je třeba vynásobit počet akcií počtem hlasů z jedné akcie. Akcionář má také právo volit (na valné hromadě) členy představenstva a dozorčí rady. Má také právo kandidovat na post v těchto orgánech. Akcionář se může valné hromady účastnit přímo, nebo nepřímo. Přímo znamená, že se sám zúčastní valné hromady. Nepřímo znamená, že svá práva účasti a hlasování deleguje = převede, předá na někoho jiného. Tady mluvíme o Proxy-systému. Můžou to být jak fyzické osoby, tak i právnické osoby. Nejčastěji to bývají správci jeho portfolia cenných papírů, banky, makléřské, brokerské a burzovní společnosti. Převedení (delegování) pravomoci musí být notářsky osvědčeno. Do listiny o delegování se zpravidla uvádějí dispozice, podle nichž se náš zástupce bude muset řídit. Protože se většinou drobní akcionáři neúčastní valné hromady, je možno ovládat společnost aniž bychom měli kontrolní balík akcií (více než 50% akcií).

  1. právo podílet se na zisku

Akcionář se podílí na zisku podniku ve formě dividendy. Ta závisí na politice samofinancování (financování investic společnosti pomocí jejích úspor po určitou dobu. Dělá se to tak, že se použijí zisky k financování zvýšení vlastního kapitálu. Tento způsob financování zajistí vedení podniku, který není závislý na věřitelích. Je to způsob, jak se vyhnout zadlužování firmy úvěry, nebo vydáním obligací.) a rozdělení zisku dané firmy. Dividenda je podíl akcionáře připadající na zisk společnosti po zdanění. Zpravidla se vyplácejí ročně nebo pololetně (pololetně se vyplácejí v Anglii, kde management určí výši první dividendy (interim dividend) a druhá platba je většinou nižší – tu ale musí odsouhlasit akcionáři) , očištěné od daní. Dividendy mohou být nejen vypláceny ze zisku v daném roce, ale klidně i ze zisku z minulých let. Dividendy by měly být stabilní. V případě, že je akcionář členem představenstva, dozorčí rady nebo generální ředitel (nebo taky členem jiného orgánu určeného ve stanovách) dostává taky vyplácenou tantiému. Tantiéma je v podstatě odměna těmto akcionářům za to, že vykonávaly své funkce. Výše tantiémy je schvalována na valné hromadě. Taky může rozhodnout o tom, že tantiémy nebudou vyplaceny.

  1. Právo podílet se na likvidačním zůstatku firmy

Jedno ze základních práv akcionářů. Bohužel však symbolické. Když vstoupí akciová společnost do likvidace a začíná se likvidovat (přeměňovat majetek společnosti na peníze) a z peněz získaných likvidací se musí uspokojit závazky vůči věřitelům. Jako první dostává peníze stát a zaměstnanci, potom věřitelé a teprve až nakonec akcionáři (jsou totiž spoluvlastníky společnosti). Většinou, když už se firma dostane do likvidace, je to v důsledku špatného hospodaření, nebo nedostatku kapitálu. Likvidace velkých společností trvají dost dlouhou doby (někdy i roky).

VIII. Emise akcií

Při emisi kmenových akcií získá emitující společnost hotovost za to, že se noví akcionáři stanou spoluvlastníky podniku. (Tím, že odkoupí emitované akcie). Nejčastěji emisi akcií provádějí podniky, s jejichž akciemi se již obchoduje na burze, ale potřebuje dodatečné prostředky k financování svých investičních projektů (nebo taky, aby změnil způsob financování). Stávajícím akcionářům se tak nabízí šance, jak zvýšit svůj podíl na vlastnictví společnosti. Je to pro ně navíc méně rizikovější způsob posílení svého vlivu, než nákup akcií na volném trhu, kde se může cena akcie měnit. Podle právního řádu mnoha zemí (u nás to upravuje Obchodní zákoník) jsou společnosti, s jejichž akciemi se obchoduje na burze, povinny nabídnout nové akcie nejprve stávajícím vlastníkům (rights issue). Aby je mohly nabídnout jiným investorům, musí mít většinou souhlas akcionářů. U nás jim to povolení může dát například jen valná hromada, a to jen v důležitém zájmu akcionářů.

Emise začíná rozesláním prospektu s podrobnosti o nabídce včetně účelu emise a počtu akcií na prodej každému akcionáři. Akcie se nabízejí současným akcionářům s určitým diskontem vzhledem k současné tržní ceně akcií. Takto mohou být akcie přímo prodány na trhu. Současní akcionáři mohou klidně prodat svá práva na nákup akcií, aniž by si je koupili. Cena akcie se tak rovná diskontu a zájemci o koupi těchto akcií je tudíž koupí za cenu, jakou by za ně dali na trhu.

Oznámení nové emise akcií s přednostním právem (je v podstatě kurzotvorná informace) může způsobit, že investoři vyženou ceny akcií nahoru. Cena akcií v době od oznámení o emisi do realizace emise může být ovlivněna mnoha faktory, které nejsou spojeny s emitující společností. Pokud dojde k poklesu cen akcií, může se stát, že akcionáři nevyužijí možnosti zakoupit si nové akcie, protože jejich tržní cena bude nižší, než cena přednostního práva na nákup akcií. Aby se emitent vyhnul této situaci, musí být diskont dostatečně velký. Nesmí být ale příliš velký, protože by mohl signalizovat riziko emitenta.

Emitent provádí emisi nových akcií většinou prostřednictvím finanční instituce (underwriting). Takovou institucí většinou bývají velcí investoři (nejčastěji banky), kteří většinou chtějí nakoupit tyto akcie v případě, že o ně současní akcionáři neprojeví zájem. Je to určitý druh pojistky pro emitenta. Zprostředkovatel emise se zaváže, že odkoupí akcie, když o ně nebude zájem a za to dostane ještě odměnu (commission). Někdy může být lepší, když emitent stanoví cenu emise nízkou, aby předešel nezájmu akcionářů. Většina nových emisí se provádí prostřednictvím:

  1. nabídky na prodej (offer for sale) za pevně stanovenou cenu

  2. tendrového prodeje (sale by tender)

  3. umístění (placing)

  4. kapitalizací (capitalization) – zvyšování počtu akcií, aniž dojde k přísunu prostředků do společnosti

1) Nabídka na prodej za pevnou cenu

Organizuje ji zprostředkovatel (banka nebo obchodník s CP). Ten přejímá vlastnictví, čímž na sebe přenesl riziko, za což dostane od emitenta odměnu. Zprostředkovatel potom bude v tisku pomocí inzerce nabízet akcie za pevnou cenu. Takový inzerát obsahuje mnoho údajů o historii společnosti, její finanční situaci, odhad zisku v budoucnosti. Tyto informace jsou stanoveny pravidly burzy, které určují podmínky obchodování s novou emisí na burze. Pokud je pevná cena nabízených akcií příliš vysoká, tak nebudou mít akcionáři o jejich nákup zájem a dost jich zbude. Pokud ale bude nabízená cena příliš nízká, tak bude poptávka po akciích velká a bude potřeba stanovit vhodný způsob rozdělení akcií mezi zájemce (třeba losováním, společnost ale taky může dávat přednost prodeje akcií individuálním investorům, aby se nemohlo stát, že nějaká instituce bude mít příliš mnoho akcií).

Když je cena akcií společnosti obchodovaných na volném trhu podstatně vyšší, než nabízená cena, potom poptávka bude převyšovat nabídku, protože mnoho investorů bude chtít nakoupit levně tyto akcie a pak je draze prodat na trhu. Obchodování na primárním trhu (emise akcií) zajišťuje aktivitu na sekundárním trhu. Tento druh spekulace se nazývá stagging. Pro společnost je důležité vhodně stanovit nabídkovou cenu nové emise akcií. Tato činnost bývá obzvlášť složitá v období, kdy se hodně pohybují ceny akcií.

2) Tendrový prodej

Tento způsob prodeje akcií je málo oblíbený, protože investoři musí určit cenu a množství akcií, které požadují. Zprostředkovatel potom seřadí objednávky podle ceny a dostupné akcie přiřadí nabídkám za nejvyšší cenu. (ta však musí být větší nebo rovna nejnižší přijatelné ceně à bazické ceně à striking price). Nejnižší přijatelná cena je uvedena v prospektu upisující společnosti. Jestliže nebude poptávka dostatečná, přebytek akcií se prodá v bazické ceně. Na tento způsob prodeje akcií existují různé názory. Jedni tvrdí, že tento způsob prodeje je neefektivní a pro profesionální obchodníky neatraktivní. Jiní zase tvrdí, že tato metoda odráží skutečnou situaci na trhu pokud mají investoři o akcie zájem, tak se mohou vždycky zúčastnit tendrového prodeje. Tendrový prodej se ale taky může uskutečnit bez stanovení bazické ceny. Akcie se pak prodávají za jakoukoliv cenu nabídky a investoři pak platí různé částky za akcie jedné společnosti.

3) umístění akcií

Může být soukromé i veřejné. Používá se u malých emisí akcií, u nichž by náklady nabídky byly příliš vysoké. Například ve Velké Británii nemohou společnosti, jejichž akcie nejsou veřejně obchodovatelné nabízet a prodávat tyto cenné papíry široké veřejnosti. Mohou je však prodat profesionálním investiční firmám a zaměstnancům, nebo současným akcionářům. (tyto CP jsou velice nelikvidní). Při veřejném umístění prodá (upisující) společnost akcie institucionálním nebo individuálním investorům a obchodníkům s cennými papíry, aby přístup k akciím získala široká veřejnost. Takové umístění akcií reguluje burza, která vyžaduje, aby aspoň 25% akcií dostali tvůrci trhu (market-makers). Burza taky chce, aby byly publikovány informace o společnosti.

4) kapitalizace – zvýšení základního jmění z vlastních zdrojů

Vytváří se více akcií, aniž společnosti plynou prostředky. Akcie se vytváří přeměněním zadrženého zisku z minulých let. V rozvaze se sníží zadržený zisk z minulých let o nominální hodnotu emitovaných akcií a zvýší se základní jmění společnosti. Společnost rozdělí nové akcie mezi své stávající akcionáře podle poměru jimi držených akcií. Celková hodnota společnosti zůstává nezměněna. Cena akcie se přizpůsobí novému počtu akcií. Čím více akcií, tím je cena menší. Ke kapitalizaci dochází, když společnost dosahuje vysokých zisků a kdy se po emisi očekává zvýšení objemu dividend vyplácených akcionářům. Jestliže společnost zvýší počet akcií a udrží stávající dividendy, pak akcionáři dostanou dividendy vyšší, než ty původní. Znamená to, že akcionáři mohou mít po emisi několikanásobně vyšší dividendy než původně.

Náklady na emisi akcií se liší s každou metodou emise. U velkých emisí se často používá nabídka na prodej. U malých emisí je nejlacinější metodou umísťování.

Štěpení akcií (stock split)

Ke štěpení akcií dochází například proto, aby se mohly sloučit dvě emise akcií jednoho podniku, které mají různou nominální hodnotu (jedna akcie z první emise za 1000 a akcie z druhé emise za 1100, pak se obě emise sloučí štěpením na 100. První emise se rozdělí u první na 10 a u druhé na 11 po 100.). Akcie se ale také mohou štěpit proto, aby přilákaly další investory. Levnější akcie jsou pro investory lákavější. Akcie s vysokou cenou nejsou pro individuální investory populární.

IX. Závěr

O akciích bylo napsáno mnoho knih a studií. Já jsem se pokusil vybrat to, co považuji za důležité. Z věcí, které jsem probírali na přednáškách a seminářích jsem vybral jen ty nejdůležitější a některé kapitoly jsem vynechal (určování vnitřní hodnoty akcií, obchodování s akciemi), abych získal dostatek prostoru pro rozebrání témat, která mě zajímají (ISIN, způsoby emise akcií).


Seznam použité literatury:

  1. Stanislav Polouček: Peníze, banky a finanční trhy

  2. Josef Jílek: Finanční trhy

  3. Václav Beneš, Petr Musílek: Burzy a burzovní obchody, 2. vydání

  4. Jiří Pivrnec: Dnes akcionářem, zítra boháčem!

  5. Vojtěch Polidar, Josef Pelikán: Cenné papíry – přílohy časopisu EKONOM 16/1992