|
Bankovnictví prostřednictvím počítačeSlezská univerzita v Opavě Obchodně podnikatelská fakulta v Karviné Bankovnictví prostřednictvím počítačeSeminární práce Obsah Úvod3 1. Internet a jeho uživatelé3 2. Zabezpečení – ochrana dat v elektronickém bankovnictví4 3. Výhody a nevýhody elektronického bankovnictví4 4. Technologie v elektronickém bankovnictví5 4.1 Retail Banking6 4.2 Corporate Banking6
4.3 Elektronické obchodování8
Závěr9 Seznam pramenů a použité literatury10
Úvod Rozvoj informačních technologií a především Internetu se promítá i do oblasti bankovnictví a finančních služeb. Jejich bouřlivý rozvoj přinesl možnosti, jak zprostředkovat bankovní a finanční služby klientům pomocí počítačové komunikace. Toto elektronické bankovnictví je stále více populární – jednak díky nárůstu uživatelů, dále díky nesporným výhodám elektronických služeb pro zákazníky i samotnou banku. Elektronické způsoby prezentace a doručení bankovních služeb velmi rychle porostou a v nepříliš vzdálené budoucnosti se stanou jedním z hlavních distribučních kanálů. 1. Internet a jeho uživatelé K Internetu je v současné době připojeno kolem 100 miliónů lidí ve všech koutech světa a jejich počet se každým rokem zdvojnásobuje. Potenciální elektronický trh se tak neustále rozšiřuje – a to bez ohledu na geografické vzdálenosti, rasové rozdíly a daňové soustavy. Uživatelé připojení k Internetu nebo on-line službám už přestavují nadpoloviční většinu všech uživatelů osobních počítačů. Nejčastějšími aktivitami je odesílání a příjem elektronické pošty, vyhledávání informací a pročítání zpráv. První zkušenosti z elektronického obchodu ukazují, že Internet vyhovuje mnohem více nabídce služeb (zejména v oblasti finančnictví a cestovního ruchu) než prodeji jakéhokoliv jiného zboží. Důvodem je v prvé řadě zájem zákazníků o informace, jejichž zdroje jsou v reálném světě z nejrůznějších důvodů omezené. Internet přestává být zprostředkovatelem finančních toků mezi uživateli různých typů kreditních karet a nabízí své prostředí jako doménu pro vytvoření a fungování zcela nových platebních systémů. Peníze v elektronické podobě – digitální peníze – rozhodně nejsou novým fenoménem. Již řadu let se v mnoha zemích světa užívají kreditní karty jako platební prostředek vázaný na klientský účet uživatele. Teprve Internet díky své univerzálnosti nabízí prostředí, v němž mohou digitální peníze způsobit skutečnou revoluci podobnou vynálezu bankovek. Virtuálních platebních systémů používaných v prostředí Internetu nyní existuje nejméně sedm desítek a neustále vznikají další. Některé z těchto systémů jsou určeny pro platební styk mezi bankami a jejich zákazníky, prostřednictvím jiných lze nakupovat ve virtuálních nákupních centrech, jiné si kladou za cíl komercionalizovat Internet jako takový. 2. Zabezpečení – ochrana dat v elektronickém bankovnictví Jako hlavní překážka elektronického bankovnictví byla vždy uváděna bezpečnost. Díky rozvoji technologie je nyní však možné zajistit dostatečnou bezpečnost finančních transakcí i v otevřeném prostředí Internetu. Specifikou elektronických obchodů v bankovních sektoru je tedy citlivost na ochranu dat. Investice bank do vývoje nových zabezpečovacích prostředků využívajících 128bitových asymetrických nebo symetrických šifrovacích klíčů, nových metod identifikace klienta (oční rohovka, hlasové ovládání apod.) a elektronických identifikačních a certifikačních prostředků jsou značné. Hlavním zabezpečovacím prvkem v oblasti virtuálního obchodu a finančnictví je šifrování. Šifrovací technologie jsou dnes na velmi pokročilé úrovni, absolutní bezpečnost však nezaručují. Přestože stupeň ochrany dat je v on-line finančnictví velmi vysoký, málokdo pochybuje o tom, že k narušení systému čas od času dochází. Na druhou stranu úsilí nutné k prolomení internetové ochrany dat je mnohonásobně vyšší než energie, kterou je třeba „vynaložit“ k odcizení čísel kreditních karet, padělání šeků nebo jiným způsobem bankovních loupeží v podmínkách reálného světa. Z průzkumu mezi zákazníky vyplývá, že nedůvěra zveřejňovat číslo své platební karty do různých systémů je dost nízká. 77 % bez obav používá bankomaty 62 % si oblíbilo bankovnictví po telefonu 57 % používá PC pro bankovní operace 57 % používá platební nebo telefonní kartu v automatech 43 % uvede číslo své platební karty v objednávkovém formuláři 34 % odešle číslo karty do některé z on-line služeb 31 % sdělí číslo karty po telefonu 5 % předá číslo karty po Internetu 3. Výhody a nevýhody elektronického bankovnictví Důvodů, proč je takový nenasytný zájem bank o Internet jako prostředníka komunikace se svými klienty, je celá řada. Nesporné výhody zavádění nových komunikačních technologií do bankovnictví lze rozdělit na dvě oblasti:
Jisté, je že klient banky se stává prostřednictvím nových komunikačních kanálů, jako jsou mobilní či pevně připojené telefony nebo Internet, pánem svého času. Do komunikačního procesu se svojí bankou může vstoupit kdykoliv a odkudkoliv 24 hodin denně po 7 dnů v týdnu. Přínos vyjádřený odpadnutím zdlouhavých návštěv poboček bank za účelem provádění běžných bankovních operací, jako jsou platby či převod na jiný účet, není nutné nějak složitě obhajovat. Vedle nezanedbatelného časového zisku odpadá stres při stání ve frontách u bankovních přepážek, kde jsou klienti mnohdy navíc obětí okamžitých nálad obsluhujícího personálu. Současně se otevírají zcela nové perspektivy, jako například možnost objednávat a platit služby i zboží právě prostřednictvím Internetu. Přímá komunikace s bankou je přitom velmi jednoduchá a existuje na ni dnes hned několik modelů. Nejrozšířenějším způsobem je používání tzv. aktivních osobních karet ActivCard. Z pohledu komunikace mezi klientem a bankou jde vlastně o jakýsi průkaz totožnosti. ActivCard především obsahuje kód, který jednak umožní vstup do systému banky a jednak ochrání klienta před možným zneužitím jiným uživatelem, jemuž by se podařilo proniknout do systému banky. S pomocí této elektronické „hračky“ se můžeme své bance identifikovat a současně získat potvrzení, že požadovaná transakce proběhla podle našeho přání. Trendy ukazují, že tato oblast bankovních služeb prochází prudkým rozvojem. Komunikace s bankou prostřednictvím telefonu je ve světě běžná a banky se stále více zaměřují na využívání Internetu, který nabízí novou kvalitu služeb. Stejným způsobem poroste i počet lidí, kteří budou v nejbližší budoucnosti používat Internet pro spojení s bankou. Velká konkurence v oblasti bankovnictví nutí banky snižovat náklady a současně nabízet klientům stále nové a lepší produkty. Snižování nákladů redukcí sítě poboček není vhodné. Omezením dostupnosti služeb totiž banka ztrácí část klientů a úměrně s tím klesá i její zisk. Východiskem je elektronické bankovnictví. 4. Technologie v elektronickém bankovnictví Hlavním faktorem pro banku je možnost integrace dané technologie s informačním systémem banky. Existuje řada komerčních systémů pro elektronické bankovnictví, ale jedním z jejich hlavních problémů je napojení na vnitřní systém banky. Bankovní systémy jsou odlišné pro různé banky, pracují často v dávkovém režimu, zatímco systém elektronického bankovnictví musí být obecný a přístupný on line. Vhodným řešením tohoto problému je vybudování tzv. serveru pro elektronické bankovnictví, který duplikuje data, která jsou důležitá pro elektronické bankovnictví, a který zajišťuje privátní komunikaci s hlavním bankovním systémem. V současné době se stejné technologie používají jak pro vnitřní komunikaci v rámci organizace (Intranet), tak pro komunikaci s klienty a partnery (Internet), i pro komunikaci s pobočkami či vybranými klienty (Extranet). 4.1 Retail Banking V této oblasti existuje řada systémů, které poskytují služby elektronickou formou. Patří sem klasické homebanking systémy, založené na privátních komuni- kačních protokolech, bankomaty (ATM) a samoobslužné zóny, systémy pro GSM banking. Hitem poslední doby je Internet banking, který používá WWW technologie pro bankovní služby. Hlavní výhodou pro klienta je komfortní uživatelské rozhraní a možnost využít kterýkoli počítač připojený k síti Internet, tedy doma i v práci, na cestách aj. Hlavní výhodou pro banku je možnost průběžného rozšiřování poskytovaných služeb a snadná údržba systému. 4.2 Corporate Banking Základní technologií pro tuto oblast je EDI neboli automatizovaný přenos dat mezi systémy. EDI (Electronic Data Interchange) znamená elektronickou výměnu strukturovaných zpráv ve standardním formátu mezi různými organizacemi, které jsou automaticky zpracovávány počítačovými aplikacemi. EDI poskytuje standardní nástroj pro elektronické obchodní transakce a je nejdůležitější technologií v elektronickém obchodu. Základním rysem EDI je proto nezbytná formalizace vyměňovaných dat, která je v praxi zajišťována prostřednictvím různých standardů a norem. Jednou z nutných podmínek hromadného nasazení EDI je i široce dostupná nabídka potřebných telekomunikačních služeb za přijatelných cenových podmínek. EDI vyžaduje dohodu o tvaru a způsobu uspořádání předávaných dat. Tato dohoda, zpočátku obvykle dvojstranná, nabývá s rozšiřováním počtu účastníků charakter standardu. Postupný vývoj přinesl standardy skupinové (SEDAS), odvětvové (ODETTE, S.W.I.F.T.), národní (VDA) a jejich kombinace, až posléze i všeobecné mezinárodní standardy. Mezinárodní standard UN/EDIFACT (United Nations Electronic Data Interchange For Administration, Commerce and Transport) je celosvětově jednotný a nezávislý nejen na odvětví či oboru, v němž je nasazen, ale i na používané výpočetní a komunikační technice. Pro předávání EDIFACTových zpráv byla přijata ISO norma 7948. Při nasazení standardních EDI prostředků při výměně bankovních zpráv se podnik stává nezávislý (z hlediska elektronického styku) na příslušné bance, a tudíž komunikuje se všemi bankami shodným způsobem.
FEDI má specifické nároky na zabezpečení dat, které se zajišťují pomocí kryptografických metod, jako je digitální podpis či digitální obálka. FEDI využívá různé metody přenosu – privátní sítě, pevné linky, telefonní síť aj. V současné době se stává zajímavým i Internet pro svoji širokou dostupnost a nízkou cenu.
Strategické výhody FEDI:
Bezpečnost FEDI Principy bezpečnosti vycházejí ze způsobu zabezpečení EDIFACTových zpráv. Základní funkcí zabezpečení je opatřit zasílanou EDIFACTovou zprávu elektronickým podpisem, tzn. vložit do této generované zprávy další segmenty obsahující elektronický podpis, vytvořený z této zprávy předepsanými algoritmy. Zabezpečuje se tudíž přenos EDIFACTové zprávy mezi dvěma EDI servery bez vkládání dalšího zařízení s případnou manuální obsluhou, které by narušilo základní princip EDI řešení – bezobslužný automatický provoz. Vytvoření a zakomponování elektronického podpisu do EDIFACTové zprávy je řešeno vložením dalších modulů mezi fáze systému EDI*STAR. Všechny monitorovací a chybové informace jsou integrovány do manažerského systému Corporate banking. 4.3 Elektronické obchodování Technologie pro elektronické obchodování zahrnují systémy plateb přes Internet:
Systémy umožňující bezpečně přenášet informace o platebních kartách přes Internet. Jedná se zde především o nový standard SET vyvinutý ve spolupráci Visa a MasterCard, který se začíná rozšiřovat. SET definuje protokol pro komunikaci mezi zákazníkem (kupujícím), obchodníkem (prodávajícím) a bankou, jehož hlavní výhody jsou utajení informace o kartě, a to i před obchodníkem, a jednoznačná identifikace zákazníka pomoci certifikátu veřejného klíče, která zabraňuje zneužití platební karty. Bezpečnost SETu - SET využívá kódovací metody symetrického klíče k zajištění důvěrnosti zpráv. Obsah zprávy se zakóduje s použitím náhodně generovaného symetrického klíče. Tento klíč se poté zakóduje podle veřejného klíče příjemce zprávy. Této metodě se říká „digitální obálka“ (digital envelope) a ta se odešle spolu se zakódovanou zprávou. Po přijetí digitální obálky příjemcem zprávy ji příjemce dekóduje svým vlastním privátním klíčem, aby obdržel náhodně generovaný symetrický klíč, a pak použije tento klíč k otevření původní zprávy.
Představují ekvivalent běžných peněz, nejsou tedy přímo hodnotou a lze je přímo směňovat za zboží. Digitální peníze mohou být také anonymní, kdy následně nelze zjistit osobu, která je použila pro platbu. Hlavním problémem těchto peněz je tzv. dvojí útrata, neboli způsob, jak zabránit jejich zkopírování a opětovnému použití. Dostupné systémy to řeší dvojím způsobem: buď používají speciální zařízení – Smart Cards (systémy Mondex, VisaCash), nebo je nutné při příjmu digitálních peněz okamžitě (on line) zkontrolovat jejich platnost (systémy DigiCash, CyberCash).
Jde o velmi malé částky řádu haléřů nebo dokonce zlomků haléřů. Tyto systémy musí být speciálně navrženy, aby náklady spojené s provedením platby byly velmi nízké a umožňovaly tak i nízkou hodnotu platby. Rozhodující je rychlost a efektivnost, přičemž otázka bezpečnosti transakce hraje menší roli – částky, které se mohou stát předmětem znehodnocení, jsou tak malé, že to prostě nestojí za námahu. Mikroplatby jsou určeny především pro poskytovatele informací na Internetu. Závěr Doba elektronického bankovnictví přichází a záleží na bankách i klientech, jak se s touto skutečností vyrovnají. Zákazníci i obchodníci by měli být schopni zvýšit účinnost při provádění a přijímání plateb a zároveň využívat většího pohodlí. Elektronické bankovnictví by mělo také zlepšit přístup do finančního systému pro zákazníky, kteří dříve pociťovali jistá omezení. V širším pojetí může postupný rozvoj elektronického bankovnictví a elektronických peněz zvýšit efektivnost bankovnictví a platebního systému a snížit náklady na drobné operace jak v národním, tak v mezinárodním měřítku. To by mohlo vést ke zvýšení produktivity a ekonomického bohatství. Seznam pramenů a použité literatury 1. Hostka, K.: Elektronické bankovnictví a Internet, Financial review, č. 3/98, s. 48-49 2. Hostka, K.: Virtuální obchod prostřednictvím Internetu má za sebou první krůčky, Financial review, č. 2/98, s. 48-49 3. Hostka, K.: Zapomeňte na mince a bankovky, je tu Internet, Financial review, č. 4/98, s. 48-49 4. Klečková, H.: Řízení rizik v elektronickém bankovnictví a při operacích s elektronic- kými penězi, Bankovnictví, č. 14/98, s. 9-14 5. Tomášek, F.: Elektronické bankovnictví na Internetu, Bankovnictví, č. 20/98, s. 9-17 6. Tomášek, J.: Finanční EDI, Bankovnictví, č. 19/98, s. 13-14 7. Zderadička, I.: Strategie elektronického bankovnictví, Bankovnictví, č. 14/98, s. 6-9 |
