|
Každému vyhovuje jiný způsob nakládání s penězi. Někdo dává přednost jejich bezpečnému uložení1 Úvod
Každému vyhovuje jiný způsob nakládání s penězi. Někdo dává přednost jejich bezpečnému uložení v peněžních ústavech a spokojí se s pravidelnými úroky, tedy alespoň v případě šťastné volby banky, pro jiného představují bezpečné a výnosné uložení peněz nemovitosti či umělecké sbírky. Některým z nás naopak vyhovuje nakládání s penězi spojené s nějakým rizikem. Každý z nás má možnost toto riziko podstoupit a investovat své prostředky podle vlastního uvážení do konkrétních cenných papírů - anebo také využít pro tento krok služeb speciálních finančních institucí, tj. subjektů kolektivního investování.Společným rysem všech subjektů kolektivního investování je shromažďovat finanční prostředky od investorů a ty pak co nejlépe zhodnocovat operacemi na peněžních a kapitálových trzích. Zatímco ve světě kolektivní investování roste a rozvíjí se, přináší nové produkty a nové, výnosnější či komplexnější nástroje zhodnocování vložených prostředků, v České Republice se stále snaží vymanit z dědictví kupónové privatizace a jako metoda spoření je na okraji zájmu. Další příčinou relativně malé váhy kolektivního investování je jistá zakonzervovanost přístupu k úsporám, kdy deponování peněz v bance a mít doma vkladní knížku, nebo dnes již platební kartu je pro ty nejmenší „investory“ stále ještě to nejlepší. Toto je společné pro všechny postkomunistické země.
2 Typologie fondů kolektivního investování 51519ylf12kqx1z Základní formy kolektivního investování jsou investiční fondy a podílové fondy.
Investiční fond lq519y1512kqqx Investiční fond je subjekt s právní subjektivitou ve formě akciové společnosti. Investiční fond shromažďuje peněžní prostředky vydáváním akcií; svůj majetek používá ke koupi cenných papírů, nemovitostí a movitých věcí, nebo jej má uložen na bankovním účtu. Investiční fond hospodaří se svým majetkem sám nebo může obhospodařování svého majetku svěřit pouze investiční společnosti na základě obhospodařovatelské smlouvy. Investiční fond nesmí ze svého majetku poskytovat dary, úvěry nebo půjčky, ani používat svého majetku k zajištění závazků třetích osob. Ke vzniku investiční společnosti, investičního fondu nebo podílového fondu je potřeba povolení Komise pro cenné papíry.
Podílový fond Jedinými majiteli majetku soustředěnému v podílovém fondu jsou podílníci – majitelé podílových listů, majetek správcovské investiční společnosti pak musí být oddělen od majetku každého fondu. Podílový fond není právnickou osobou, v právních vztazích tedy vždy vystupuje pouze ve spojení s investiční společností, která jej spravuje. Každý podílový fond musí být účetně veden samostatně a o stavu a pohybu majetku fondů se účtuje odděleně od majetku investiční společnosti. Podílové fondy mohou mít podobu otevřeného či uzavřeného podílového fondu. Žádost o povolení k vydávání podílových listů za účelem vytvoření podílového fondu podává správcovská investiční společnost Komisi investiční společnost. K žádosti pak musí být přiložen návrh statutu fondu.
Podílové fondy dále členíme na fondy otevřené a na podílové fondy uzavřené.
Otevřený podílový fond U otevřeného podílového fondu není počet vydávaných podílových listů limitován a podílník má právo na odkoupení svého podílového listu investiční společností. Nové podílové listy jsou tedy emitovány na základě poptávky investorů, kteří mají právo (a správcovská investiční společnost svým jménem a na účet daného fondu povinnost) své podílové listy zpět odprodat (odkoupit) – a to nejpozději do třiceti dnů od okamžiku, kdy o toto držitel podílového listu zažádá. Podílové listy otevřeného podílového fondu nejsou obvykle obchodovány na veřejných trzích a jejich cena vychází z tzv. čisté hodnoty aktiv na podílový list připadajících. Čistá hodnota aktiv připadajících na podílový list je hodnota celkových aktiv fondu snížená o celkovou hodnotu všech závazků fondu, rozpočítáno na jeden podílový list. Při odkupování podílového listu investiční společností může být čistá hodnota aktiv (Net Assets Value, NAV) snížena o tzv. srážku, tj. o poplatek investiční společnosti. Odkup musí být investiční společností proveden bez zbytečného odkladu, nejpozději však do jednoho měsíce ode dne uplatnění práva na jeho odkoupení. Nemá-li podílový fond k dispozici dostatečné finanční prostředky na profinancování odkupů, mohou být krátkodobě použity také prostředky investiční společnosti (a to nejdéle na dobu 3 měsíců).
Uzavřený podílový fond V případě uzavřeného podílového fondu je počet vydávaných podílových listů omezen a je také stanovena doba jejich vydávání. Podílové listy jsou pak veřejně obchodovatelné na sekundárních trzích, kde se obchodují za tržní cenu, která může být odlišná od hodnoty majetku na podílový list připadající. Investiční společnost nemá povinnost od podílníka jeho podílové listy zpět odkoupit. Pokud ve stanovené době nebyl vydán stanovený minimální počet podílových listů, uzavřený podílový fond nevznikne. Komise může nyní povolit zřízení nových uzavřených podílových fondů pouze na dobu určitou, nepřesahující 10 let. Na závěr ještě uvádím přesnější vysvětlení pojmu podílový list.
Podílový list Podílový list je cenný papír, se kterým je spojeno právo podílníka na odpovídající podíl majetku v podílovém fondu a právo podílet se na výnosu z tohoto majetku. Při vytvoření podílového fondu jej investiční společnost vydává za jmenovitou hodnotu, a to nejdéle do šesti měsíců od data emise podílových listů; po této lhůtě je vydáván za aktuální hodnotu stanovenou ke dni vydání. Podílový list může být vydán na jméno nebo na doručitele a jedná se ze zákona o cenný papír veřejně obchodovatelný.
3 Charakteristika portfolií fondů Fondy se mohou dělit podle nejrůznějších hledisek do několika skupin: Podle investiční politiky tak, jak je stanovena ve statutu fondu, se fondy dělí na důchodové fondy, kde je hlavním cílem dosahovat pravidelných a samozřejmě co nejvyšších výplat. Dále na fondy růstové s cílem co nejvyššího růstu čisté hodnoty aktiv a třetí skupinou jsou fondy smíšené, které jsou kombinací dvou předchozích typů. Podle stupně vázanosti se podílové fondy dělí na fondy s pevnou strukturou investičních instrumentů, kdy struktura portfolia je prakticky neměnná, s flexibilní strukturou investičních instrumentů, kdy struktura portfolia je volná a s částečnou flexibilní strukturou investičních instrumentů. Zde existují určité stanovené poměry Podle skladby portfolia pak existují fondy cenných papírů, jejichž portfolio se skládá z různých cenných papírů, nemovitostní, které investují do nemovitostí a střešní (umbrella funds) – které investují do jiných fondů Tak zvané střešní fondy se stávají v poslední době velice oblíbenými u mezinárodních investorů a přitahují do správy stále více majetku. Tyto fondy mohou být nabídnuty investorovi, který chce diverzifikovat svůj majetek například do více fondů v rámci jedné rodiny fondů, ale jehož majetek není dostatečně velký na to, aby investoval do jednotlivých fondů. Velmi využívanou výhodou je také „offshorování“ střešních fondů do některého daňového ráje (např. Lucembursko), které značně zvyšují investorův čistý výnos. Podle předmětu investování existují fondy peněžního trhu – které investují do nástrojů peněžního trhu, tj. především pokladničních poukázek, depozitních certifikátů a termínovaných vkladů fondy kapitálového trhu – které investují do cenných papírů a finančních derivátů. Mezi tyto fondy pak patří akciové fondy, dluhopisové fondy a fondy smíšené.
4 Výhody a nevýhody kolektivního investování
Mezi hlavní výhody kolektivního investování pro individuálního investora bych uvedl tyto faktory:
a, Odborný investiční management Fondy jsou obvykle spravovány odborníky, kteří mají znalosti i praxi v maximalizaci výnosů a minimalizaci rizika. Rozhodnutí těchto profesionálů by měla vycházet z analytické základny investiční společnosti či z informační sítě, kterou si každý schopný portfolio manager pečlivě buduje. Nicméně, viz nevýhody kolektivního investování.
b, Snížení investičního rizika Držitel podílového listu či akcie investičního fondu v podstatě investoval své prostředky do několika finančních instrumentů různých emitentů, které má fond ve svém portfoliu, což by mu nízká úroveň jeho investice jinak nemohla umožnit. Investice do fondu umožňuje klientovi výrazně snížit své investiční riziko za současného nesnižování výnosového procenta. Zakoupením podílového listu / akcie fondu si investor pořizuje portfolio cenných papírů definované v určitém poměru, přičemž takto nadefinované portfolio si může prostřednictvím fondu pořídit při mnohem nižším objemu investice.
c, Možnost výběru fondu s vhodnou investiční strategií Velká nabídka fondů s různorodou investiční strategií umožňuje investorovi vybrat si takový nástroj kolektivního investování, který je jeho představě o nejvhodnější investiční strategii nejbližší. Investor si fond vybírá na základě svých preferencí o investičním horizontu, geografické expozici, riziku fondu atd., ale také podle historických informací o výkonnosti a řízení fondu.
d, Dostupnost informací Informace o složení portfolií, aktuálních kurzech, cenách atd. jsou pravidelně k dispozici v nejrůznějších specializovaných či populárních médiích. Subjekty kolektivního investování jsou podrobeny přísnějším regulím informační povinnosti, což se pak týká především otevřených podílových fondů. Kromě legislativních požadavků zde významnou roli stále více sehrává samoregulační instituce UNIS (viz dále), která klade na informační povinnosti svých členských subjektů značný důraz.
e, Daňové výhody Při vhodně zvolené investiční strategii lze např. vhodnou volbou časového horizontu (tj. větší než 6 měsíců) či volbou instrumentu s atraktivním daňovým domicilem dosáhnout díky daňovým rozdílům vyšších čistých výnosů, než prostřednictvím např. termínovaných vkladů, na které je automaticky uplatňována srážková daň.
Mezi hlavní nevýhody kolektivního investování pro individuálního investora bych pak naopak uvedl tyto faktory:
Nekvalitní a nezkušený management považuji za jeden z problémů, které se výrazně projevily v České republice. Nikoliv vysoké poplatky za správu svěřených prostředků, ale mnohdy fatální chyby managementu způsobily a dodnes, i když trend je již poněkud optimističtější, způsobují obrovské ztráty..
Jedinec investující své prostředky do investičního či podílového fondu se tak v podstatě vydává do rukou jeho manažera, resp. správcovské společnosti. Zatímco manažer fondu může klientovy prostředky znehodnotit svou neschopností či pasivitou, správcovská společnost může, respektive mohla akcionáře či podílníky poškodit mnohem jednoznačněji – a to přesunutím jejich spravovaných prostředků do svých kapes. Přes ochranné bariéry legislativních limitů ztrácí klient část kontroly nad svými prostředky, může se dostat do situace, že nebude schopen ovlivnit jejich likviditu, či bude cítit nesouhlas s okamžitými rozhodnutími jejich správce. Stejně tak má investor jen omezené možnosti, aby si ověřil pravost zveřejňovaných informací nebo získal detaily například o struktuře pohledávek či jiných aktiv držených fondech. Část tohoto rizika může být ještě v předinvestiční fázi samozřejmě vyloučena získáním informací o dobré pověsti správce jako společnosti, která je čestná a poctivá. c, Náklady na správu investovaných prostředků Tyto náklady jsou poněkud vyšší než při jiných způsobech zhodnocování finančních prostředků, přičemž výnosy nemusí a často nejsou adekvátně vyšší.
5 Kolektivní investování v České republice
Při charakterizaci českého kolektivního investování se nemůže začít jinak než kupónovou privatizací. Zrodem kolektivního investování u nás byla až kupónová metoda velké privatizace. Kupónová privatizace, která probíhala ve dvou vlnách, měla pro podobu a vývoj českého kolektivního investování rozhodující a klíčový význam. Podle tehdy existujícího a platného Zákona o akciových společnostech, Zákona o bankách a spořitelnách, Zákona o velké privatizaci a podle dalších nařízení a vyhlášek začaly vznikat tzv. investiční privatizační fondy, které měly být investičním produktem a nástrojem pro ty lidi, kteří se necítili dostatečně fundování pro vlastní kupónově - investiční rozhodnutí do jednotlivých podniků. Držitelé investičních kupónů se mohli rozhodnout investovat své kupóny v tzv. předkole právě do IPFů; tyto fondy posléze jim upsané investiční kupóny umisťovaly v řádných kolech privatizace do jednotlivých podniků. V roce 1992 pak byly přijaty Zákon o burze cenných papírů a Zákon o investičních společnostech a fondech. Nesporně zajímavým faktem je skutečnost, že původní koncept privatizace s existencí fondů vůbec nepočítal, jejich existence byla ušita „horkou jehlou“ až později a zpočátku nebyla jejich role vůbec jasná. Fondy měly sloužit jako nástroj restrukturalizace privatizovaných společností. Právě v této době začínají první případy tzv. tunelování.
Mezi nejčastější metody, za pomoci kterých byla aktiva fondů „tunelována“, patřily mimo jiné také tyto způsoby:
Výše uvedené způsoby „podivných“ obchodů zdaleka nejsou všechny a jistě mnohé další časem vyplynou napovrch.
Právní úprava
V České republice je problematika kolektivního investování řešena zákonem č.248/1992 o investičních společnostech a investičních fondech a jeho pozdějšími změnami a doplňky, z nichž poslední je z roku 1998. Za kolektivní investování se považuje obhospodařování majetku v investičním fondu (spravovaném investiční společností na základě obhospodařovatelské smlouvy nebo samospravovaném) nebo podílovém fondu, dále je zákonem vymezeno jako podnikání, jehož výlučným předmětem je zákonem vymezené shromažďování peněžních prostředků, jejich ukládání, jakož i zcizování majetkových hodnot, jež byly tímto ukládáním nabyty, za jiné majetkové hodnoty. Obchody s cennými papíry smí investiční společnost vykonávat pouze prostřednictvím makléře nebo obchodníka s cennými papíry. Novela Zákona o investičních společnostech a fondech implementovaná v polovině roku 1998 přinesla pro obor kolektivního investování několik velmi podstatných změn. Jednou z nejvýraznějším změn je snížení maximálního limitu pro podíl fondu na velikosti jedné emise z 20% na 11%. Dále hodnota cenných papírů jednoho druhu vydaných stejným emitentem nesmí tvořit více než 10% majetku v podílovém fondu. Pouze u některých druhů dluhopisů je tato hranice zvýšena na 30 %. (Jedná se o dluhopisy státní, ČNB, členských zemí OECD a jejich centrálních bank.) Novela dále představila nový a poměrně zásadní mechanismus pro české kolektivní investování, stejně tak jako pro český kapitálový trh, a to je nucená přeměna kupónových uzavřených fondů na otevřené. Uzavřený podílový fond se bude podle této novelizované normy muset přeměnit na otevřený, přesáhne-li průměr jeho posledních 18 diskontů během prvního roku od nabytí účinnosti zákona 40 %, za dalších 9 měsíců 30 % a průměr posledních 12 diskontů kdykoliv po uplynutí 21 měsíců od nabytí účinnosti zákona 20 %. Uzavřené podílové fondy, jejichž diskont odolá všem výše uvedeným procentním limitům, pak musí investiční společnosti přeměnit na otevřené do konce toku 2002. Pro investiční fond pak platí stejné povinnosti otevření, za dodržení mírně odlišného prováděcího mechanismu. Další podstatnou změnou bylo přenesení kontrolního procesu z Ministerstva financí na Komisi pro cenné papíry. V případě, že investiční společnosti a fondy neplní své povinnosti, má Komise pro cenné papíry v rukou celou řadu sankcí a opatření, které může uplatnit. Kromě udělení pokuty až 100 milionů Kč může například nařídit investičnímu fondu změnu obhospodařující investiční společnosti, nařídit změnu depozitáře, rozhodnout o nuceném převodu obhospodařování podílového fondu na jinou investiční společnost, nucenou správu, snížení základního jmění investičního fondu, odejmout povolení ke vzniku fondu či společnosti nebo povolení k vytvoření podílového fondu atd.
Samoregulace Tendence k samoregulaci se stává trendem kolektivního investování ve všech vyspělých zemích. Cílem samoregulace přitom není zastoupit regulaci státní či institucionální, ale vhodně ji doplňovat. Cílem subjektu kolektivního investování je přilákat co největší množství investorů, kteří mu vloží majetek do správy, tj. kteří se rozhodnou investovat právě v daném oboru a právě u tohoto subjektu. Racionálně uvažující investor dá přitom přednost transparentnímu subjektu, společnosti, která se bude chovat nejen v mezích legislativních norem, ale také v rámci etických hranic zákonné povinnosti přesahující a o své činnosti bude veřejnost pravidelně a objektivně informovat. Základní formou samoregulace jsou profesní sdružení. Značný rozvoj a rozmach kolektivního investování v České Republice byl postupně doprovázen také vznikem profesních organizací. V roce 1996 se tři výše zmíněné organizace sloučily v Unii investičních společností České Republiky, která má v současnosti 25 členů. Lze nepochybně říci, že aktivita Unie investičních společností a fondů České Republiky začíná přinášet kolektivnímu investování ovoce. Vytváří se zde stále silnější samoregulační prvek, který současně funguje i jako nástroj harmonizace relevantní české legislativy s evropskými normami. Předpokládám, že růst popularity kolektivního investování bude spojen také s růstem autority UNISu, členství v němž může samo o sobě garantovat jistý stupeň kredibility správce investovaných peněz. 6 Penzijní fondy jako subjekt kolektivního investování Závěrem se krátce zmíním o problematice penzijních fondů, která je v současné době velice aktuální. Nikdo nepochybuje o tom, že reforma penzijního systému v jeho nynější podobě v České Republice je nutná a současný stav je jen generátorem nových a čím dál tím vyšších deficitů důchodového účtu. V rámci povinného systému jsou dnes prostředky na důchody vypláceny ze státního rozpočtu, přičemž primární zdroj tvoří odvody pracujících na důchodové a sociální pojištění. Současní důchodci jsou tedy v podstatě živi z odvodů dnes ekonomicky aktivních občanů, kteří musí spoléhat na to, že budoucí pracující v produktivním věku zase uživí jejich důchody. Stát tedy jen přerozděluje peníze od jedné skupiny obyvatel k jiné. Tento průběžný systém financování se nazývá PAYGO z anglického Pay As You Go. Jediným řešením, tj. systémovým řešením, současné nepříznivé situace je nejen podlemého názoru alespoň částečný přechod z průběžného na fondové financování penzí. Fondové financování znamená, že každý pracující si na svůj důchod spoří už v průběhu svého produktivního života, čímž se důchodový systém stává nezávislým vůči věkové struktuře obyvatelstva. Zlomovým problémem je zde velmi malá politická průchodnost těchto změn, které by se samozřejmě dotkli nikoliv nepodstatné skupiny voličů. Dalším závažným problémem je nepochybně stav českého kapitálového trhu, který stále nevytváří dostatečně bezpečné prostředí, které by umožnilo nařídit pracujícím důchodově spořit část příjmu do fondu na něm operujícím. Nebudu zde podrobněji popisovat trojpilířovou podstatu zamýšlené reformy penzijního systému, omezím se pouze na stručnou charakteristiku penzijních fondů v ČR. Penzijní fondy v ČR
Předpoklady pro vznik penzijních fondů v České Republice vznikly přijetím Zákona č. 42/1994 Sb. o penzijním připojištění se státním příspěvkem. Přístup k vytvoření tohoto nového segmentu finančního trhu byl v podstatě velmi liberální, když minimálním požadovaným kapitálem pro vstup do odvětví bylo 20 miliónů Kč. Jako stimul pro účast v systému byl zvolen netradiční model státního příspěvku, jehož výše byla odvozena procentem z příspěvku účastníka degresivní sazbou, tj. 50% až 10%, maximálně však 150 Kč státního příspěvku na 500 Kč příspěvku účastníka. Masivnější rozvoj penzijních fondů je stále ještě otázkou budoucnosti.
7 Závěr Uvědomuji si, že jsem nemohl obsáhnout celou šíři problémů a že některé otázky zde vůbec nebyly nastoleny. Domnívám se, že český kapitálový trh se časem zbaví svých počátečních nedokonalostí, že zejména kontrolní orgány začnou aktivně vykonávat svoji úlohu a zároveň se ustálí spolehlivé samoregulační mechanismy. Čeští drobní investoři časem opustí tradici „bezpečného“ spoření a začnou v celé šíři využívat výhod kolektivního investování. V případě penzijních fondů snad dojde např. k daňovým stimulacím což by mohlo usnadnit nezbytnou změnu ve financování důchodů.
8 Literatura Fredman, A.J. –Wiels, R. – How mutual funds work Revenda, Z. – Peněžní ekonomie a bankovnictví, Management Press, a.s., 1996 Špička, J. – Investiční společnosti, Investiční fondy – kolektivní investování a jeho právní úprava, Management Press, a.s. 1993 Konferenční materiály: Český kapitálový trh 1997, 1998, pořádaný spol. Credo Int., s.r.o Zákon 248/1992 Sb., o investičních společnostech a fondech, ve znění pozdějších předpisů
|
