Rozpočetnictví a jeho vztah k řízení hospodářství

V úvodu je třeba zdůraznit, že na vymezení rozpočtu i na jeho funkce v řízení podniku existují ve světě různé názory. Prosazují se hlavně tyto tendence :

a) systém rozpočtů sestavovaných pro různě oblasti aktivity podniku (rozpočet investic, rozpočet prodeje, finanční rozpočet) v časovém průřezu v podstatě roli podnikových plánů

b) zejména u krátkodobých rozpočtů se vymezuje prostor jeho působnosti tak, že by měl být využívám v těch oblastech aktivity podniku, kde nejsou k dispozici přesnější nástroje

c) v teorii se u nás v podstatě navazuje na přístup ad b); dále se však konkretizuje v tom směru, že rozpočet relativně přesně navazuje na vymezené věcné úkoly vnitropodnikových útvarů, specifikuje je v oblasti hodnotových úkolů zadaných těmto útvarům a stává se tak primárně nástrojem intervalového řízení po linii vnitropodnikových útvarů. 52351nni59ekq2k

Ačkoli lze rozpočtovat různé hodnotové veličiny, které mohou vnitropodnikové útvary s relativně malou pravomocí a odpovědností svou činností ovlivnit, vyplývá z charakteristik jejich řízení, že základním rozpočtem jejich činnosti jsou rozpočty režijních nákladů, jejich cílem je :

- zabezpečit hospodárné vynakládání režijních nákladů podle odpovědnostních míst

- vytvořit předpoklady pro racionální stanovení výše režijních nákladů v kalkulacích výkonů. nk351n2559ekkq

Splnění tohoto cíle je vzhledem k obsahu nákladů a k jejich odlišnému vztahu k výrobkům a k útvarům velice obtížné. Vyžaduje zejména ve složitějších typech výrob, jejichž typickým představitelem je heterogenní výroba s montážní technologií, dodržení určitých metodických principů při sestavování rozpočtů režijních nákladů.

Struktura rozpočtu režijních nákladů

Struktura položek režijních nákladů v rozpočtu úzce souvisí s konkrétními výrobními a organizačními podmínkami daného podniku. V průmyslu se zpravidla jedná o podniky se složitou vnitřní strukturou zahrnující jak útvary s výkony v oblasti hlavní, pomocné a obslužné výroby, tak útvary správní, zásobovací, odbytové.

Při stanovení struktury rozpočtů je třeba kombinovat účelové členění položek režijních nákladů ve vazbě na režijní výkony s druhovým členěním položek režijních nákladů s vazbou na finanční plán nákladů sestavovaný na úrovni podniku. Je to tak zejména proto, že celá řada vnitropodnikových útvarů využívá určitých druhů výkonů jak od externích dodavatelů, tak těch, které jsou poskytovány specializovanými vnitropodnikovými útvary.

Z tohoto důvodu je třeba dělit režijní náklady v rozpočtu na prvotní, tj. externí, jednoduché a na druhotné, tj. interní, složené. V obou těchto případech se pak dělí druhově tak, aby byla zabezpečena návaznost na řízení režijních nákladů z vyšší řídící úrovně. Např. rozpočet režijních mezd bude vnitřně strukturován podle nákladů na režijní mzdy vynaložené na mzdy řídících pracovníků útvaru, mzdy pomocných a obslužných dělníků, mzdy opravářů apod. Jiný pohled na řízení režijních mezd poskytne jejich členění podle druhu, a to na režijní mzdy základní, náhrady mezd, příplatky za ztížené pracovní prostředí, příplatky za práci v noční směně, za práci přesčas, náhrady mezd, prémie a odměny apod.

Vhodně volená struktura režijních nákladů po linii výkonů i po linii odpovědnostní. Po výkonové linii se jedná o využití rozpočtů režijních nákladů pro řízení režijních nákladů do kalkulací výkonů. Struktura rozpočtu musí zahrnovat veškeré režijní náklady vyvolané činností útvarů včetně technologických náklady, které nelze vyjádřit jako jednicové náklady. Po odpovědnostní linii se jedná především o prosazení principu hospodárnosti ve vynakládání režijních nákladů, přičemž musí být respektováno jak hledisko odpovědnosti za vznik nákladů, tak i hledisko ovlivnitelnosti a měřitelnosti těchto nákladů.

Metody sestavování rozpočtů režijních nákladů

Při sestavování rozpočtu režijních nákladů lze postupovat takto :

- stanovit výši režijních nákladů na základě odpočtu, tj. skutečně dosažené výše režijních nákladů zachycené ve vnitropodnikovém účetnictví,

- využít odborný odhad,

- stanovit limity režijních náklady, tj. horní hranici které mohou dosáhnout,

- stanovit rozpočet režijních nákladů s tzv. nulovým základem u nově vznikajících útvarů,

- kombinovat výše uvedené způsoby.

První dvě z uvedených možností využívající skutečně dosažen úrovně režijních nákladů za minulá období a odborného odhadu jsou nejméně přesné postupy rozpočtování, avšak pro svoji jednoduchost se nejvíce používají v praxi našich průmyslových podniků. Nevýhodou této metody je to, že konzervuje dosaženou úroveň režijních nákladů v rozpočtu.

Využití normativů režijních nákladů představuje vysoce progresivní způsob řízení vývoje nákladů po linii odpovědnostní. Složitost tvorby normativů režijních nákladů vyplývá z obsahu těchto nákladů. Každá položka režie představuje především náklad, který vzniká ve vazbě na určité režijní výkony. U řady položek je tento vztah snadno patrný a vyplývá přímo z názvu, např. doprava, opravy a udržování, jindy je třeba tyto výkony vymezit podrobnějším členěním režijních položek, např. mzdy na řízení vnitropodnikového útvaru atd. Základem pro stanovení normativů je druhové členění režijních nákladů z hlediska podniku, doplněné o druhotné režijní náklady, jejichž struktura je vytvořena na základě účelového členění nákladů ve vazbě na dílčí režijní výkony.

Limity režijní nákladů se týkají zpravidla těch položek, pro něž nelze stanovit objektivně nutnou výši na základě technického nebo ekonomického zdůvodnění a lze se domnívat, že výše spotřeby v minulosti by v sobě často zahrnovala nehospodárnost (např. náklady na dary a pohoštění). Limity se stanovují na jednotlivé položky, skupiny režijních nákladů i pro celkové režijní náklady útvaru v návaznosti na plán nákladů na úrovni podniku. Limit lze stanovit absolutní částkou , popřípadě i procentní přirážkou k určité rozvrhové základně.

Rozpočtování s nulovým základem (zero based budget) spočívá v tom, že nevychází z minulosti, nýbrž z přehledu činností, které daný útvar provádí. Ve vazbě na tyto činnosti se stanoví příslušná výše režijních nákladů. Výhodou je využívání normativů režijních nákladů, které mají pro daný typ výroby určitou platnost. Jako příklad lze uvést normativy pracnosti provozní údržby. Takto sestavený rozpočet není sice zatížen nehospodárností a případnými chybami v účetnictví v minulosti ale neobejde se bez odborného odhadu bez osobních zkušeností s rozpočty v podobných typech středisek.

Racionální využívání rozpočtů v řízení režijních nákladů vyžaduje práci s rezervami, a to zvláště složitějších typech výroby. Protože dochází v daném období celé řadě změn ve výrobním procesu s dopadem na vývoj nákladů, je třeba tuto skutečnost respektovat při přepočtu a vyhodnocování rozpočtu režijních nákladů.

Rozpočtová rezerva, určení její výše, řídícího stupně na němž bude tvořena a způsob čerpání jsou proto dalším významným metodickým prvkem v rozpočtování režijních nákladů. Rozpočtová rezerva navazuje na systém naturálního řízení, zejména na operativní plánování výroby a umožňuje pružně používat vytvořené rezervní zdroje.

Kontrola plnění rozpočtu režijních nákladů

Základem kontroly jsou rozpočty režijních nákladů středisek. U režijních nákladů srovnáváme skutečnou režii jednotlivých středisek s režií rozpočtovanou. Děje se tak, buď :

- porovnáním skutečné režie přepočteným pevným rozpočtem, nebo

- porovnáním skutečné režie s přepočtenou variabilní složkou režie u variabilního (flexibilního) rozpočtu

Rozpočet režijních nákladů se přepočítává pomocí vztahových veličin, které vyjadřují zpravidla úroveň aktivity (výkonů) střediska. U výrobních středisek se jedná např. o počet normohodin, stupeň směnnosti apod. V případech kdy nejsme schopni určit střediskový výkon a určit vztahovou veličinu, porovnáváme nepřepočtený rozpočet se skutečnu výší režijních nákladů.

Pokud se sestavují rozpočty pomocí normativů, přepočítávají se jednotlivé položky a skupiny režijních nákladů pomocí příslušných vztahových veličin, pomocí nichž byl normativ stanoven.

Použitá literatura : Král B. , Vnitropodnikové účetnictví, 1993