ÚVOD

Danova problematika - Vláda musí najít příjmy, z nichž by platila veřejné statky a programy přerozdělení důchodů. Tyto příjmy pocházejí z daní uvalených na důchody, mzdy, na prodej spotřebního zboží a podobné položky. Daně se vybírají na všech úrovních vlády – na úrovni měst i států.

Daně se od ostatních způsobů užití našich důchodů liší v jednom důležitém ohledu: každý podléhá daňovému zákonu, všichni jsme nuceni přispívat svým dílem poplatků vládě. Je pravda, že občané jako celek uvalují daňové břemeno sami na sebe, a jistě bychom, souhlasili s tím, že každý občan má také právo na svůj díl veřejných statků poskytovaných vládou. Ale těsné spojení mezi výdaji a spotřebou, jako je tomu u soukromých statků, neplatí pro daně a veřejné statky.

Typickým příkladem veřejného statku poskytovaného vládou jsou např. majáky. Ty zachraňují životy a lodní náklady. Strážci majáků by ale nemohli vybírat od proplouvajících lodí poplatky. A i kdyby mohli, nebylo by to ze společenského hlediska efektivní postihovat ekonomickou pokutou lodě, které využívají jejich služeb.

Taky hamburger nebo vlněný svetr si kupuji jen tehdy, když ho chci, ale svůj díl daní na financování obrany, vesmírného výzkumu a veřejného vzdělávacího systému musím platit, i když o tyto činnosti vůbec nestojím.

Stručná analýza toho, jak vláda zasahuje do fungování trhů, aby zvýšila jejich efektivnost, naznačuje, že tato činnost má pevné základy v ekonomické logice. Vláda stanoví pravidla provozu, vybírá daně a poplatky, z nichž platí za kolektivní činnosti a kupuje veřejné statky, jako jsou dálnice. Tím napomáhá hladkému chodu soukromého podnikání, brání tomu, aby se firmy stávaly monopolistickými “piráty”, a omezují činnost firem, pokud jejich činnost omezuje nebo ohrožuje životy a majetek lidí. 36649muh13spn1k

SPOTŘEBNÍ DAŇ

Spotřební daň nebo také daň z přidané hodnoty (DPH - angl. VAT - value aded tax), zdaňuje každé stadium výroby. Tak např. v případě bochníku chleba je DPH vybírána ve stadiu pěstování obilí u farmáře, poté také ve stadiu mletí mouky u mlynáře, ve stadiu zadělávání těsta u pekaře a nakonec u obchodníka, který bochník prodává.

Čím se tato daň liší od takzvané daně z obratu? Daň z obratu jednoduše zdaňuje každou uskutečněnou transakci: s obilím, s moukou, těstem a chlebem. DPH je odlišná, protože daň na mlynářovu mouku se nevztahuje na tu část hodnoty mouky, která odpovídá hodnotě obilí, koupeného od farmáře. DPH zdaňuje pouze mlynářům náklady na mzdy, úroky, renty, licenční poplatky a zisk tohoto výrobního stadia mletí.

Jinými slovy, při výpočtu “přidané hodnoty” a DPH se z prodejní ceny odečítají materiálové náklady převzaté z předchozích stádií. up649m6313sppn

A nyní již k problému, nad kterým jsem se chtěl zamyslet. Přečetl jsem si dva názory dvou různých lidí. Otázka k problému byla, zda bylo nutné aby vláda zvýšila spotřební daň u cigaret, správní poplatky za povolení provozu hracích automatů a zdvojnásobila cenu dálniční nálepky.

Jeden z názorů (Michael Frankl, náměstek ministra, Ministerstvo financí ČR) je, že toto zvýšení bylo nutné. Je všeobecně známo, že dlouhodobým cílem je snižování daňového zatížení občanů, ať už jako fyzických nebo právnických osob.

Minulý rok v létě však nastala mimořádná situace a následky povodní je třeba přiměřeným způsobem vyřešit, a to se bez většího objemu finančních prostředků zařídit nedá. A protože státní rozpočet ve své konstrukci nemá zabudované tak velké rezervy a cestu deficitního financování nechtěli volit, bylo nezbytné zvýšit příjem státního rozpočtu.

Příprava rozpočtu pro rok 1998 tak byla nestandardní v tom, že před státním rozpočtem stojí úkol uhradit navíc kromě běžných výdajů i povodňové škody. Mají dvojí charakter: za prvé to jsou konkrétní dodatečné výdaje, které musejí uskutečnit na obnovu infrastruktury v poškozených oblastech, to je asi pět až šest miliard korun, a pak to jsou zejména škody, které vznikly státnímu rozpočtu tím, že budou chybět příjmy. Podniky z těch poškozených oblastí, které loni ještě daně platily a odváděly je do státního rozpočtu, letos daň neodvedou. Tato částka se odhaduje mezi osmi až dvanácti miliardami korun.

To znamená, že celkové povodňové škody ve výši téměř dvaceti miliard korun je nutno nějakým způsobem pokrýt. Vláda se snažila a snaží, aby se povodňové škody financovaly z rozpočtových kapitol. Tedy, aby každý resort přesunul větší část svých výdajů do postižených oblastí. To však nestačí. Přes všechna opatření, která se snažili udělat, zůstává ještě potřeba finančních zdrojů. Proto našli dodatečné prostředky formou zvýšení spotřební daně, zvýšení cen dálničních nálepek a zvýšení správních poplatků za povolení provozovat hrací automaty.

Šlo jim o to, aby probíhala obnova poškozených oblastí, ale i o to, aby se například nemusela zastavit stavba dálnic ve zbytku republiky. Koneckonců dálniční poplatek se od svého zavedení nezměnil, dálniční síť se rozrůstala a v závěru minulého roku byl otevřen další významný dálniční úsek.

Na druhé straně je potřeba tato dílčí zvýšení vidět v souvislosti s celkovým daňovým zatížením nás občanů, poplatníků daní. Poslanecká sněmovna na základě vládních návrhů v létě ještě před povodněmi schválila celou řadu změn v daňových zákonech, které ve svém důsledku znamenaly dílčí zvýšení daní, ale současně snížila daňovou zátěž, zejména u právnických osob a v případě fyzických osob zvýšila počet odpočitatelných položek a rozšířila daňová pásma.

Celkové změny v daňovém zatížení pro rok 1998 tak budou oproti roku 1997 znamenat snížení, to znamená, že daňová kvóta jako celek i přes tato dílčí zvýšení poklesne.

Na druhou stranu je zde opačný názor, že zvýšení spotřební daně v žádném případě nemělo být. Dle tohoto názoru (Michal Kraus, poslanec, Poslanecká sněmovna parlamentu) státní pokladna připomíná čím dál více děravý cedník. Oprava, kterou se vláda snaží tímto způsobem ordinovat, připomíná snahu zachránit v cedníku více vody tím, že se zvýší její přítok. Když neexistuje zákon o registračních pokladnách, nemáme finanční policii a finanční prokuraturu a většina úředníků na finančních úřadech zaostává vybavením, platy a mnohdy i kvalifikací za těmi, které mají kontrolovat, je navrhované opatření velmi naivní. Zvýšení spotřební daně u cigaret ve výši, kterou navrhuje vláda, bude znamenat především zvýšení jejich cen nad úroveň okolních států. To při nedostatku kontrolních mechanismů velmi výrazně posílí aktivitu nejrůznějších pašeráků a stánkařů. Lze předpokládat, že očekávaný přínos se nedostaví a zvýšené příjmy naopak zaznamená šedá a černá ekonomika.

Zvýšení správních poplatků za povolení hracích automatů bude v mnoha případech znamenat, že se jejich provoz stane pro provozovatele neefektivní a buď s nimi přestanou podnikat, nebo je přestěhují do sklepů a garáží a budou pokračovat načerno. V obou případech stát zvýšené poplatky nedostane. Zdvojnásobení dálničních poplatků povede mnohé řidiče k rozhodnutí nepoužívat dálnice a zvolí vedlejší komunikace. Tím dojde ke snížení bezpečnosti a plynulosti silničního provozu. Vyšší počet nehod a pomalejší jízda vozidel budou další zátěží rozpočtu v oblasti zdravotnictví a životního prostředí. Zcela jistě se však najdou i řidiči, pro které se vyplatí riskovat jízdu po těch několika málo kilometrech bez dálniční známky.

Z toho všeho vyplývá, že uvedenými opatřeními vlády rozhodně nedojde k očekávanému naplnění příjmů státního rozpočtu, přičemž na zvýšení daní a poplatků doplatí pouze ti poctiví. Ti ostatní se mohou radovat, protože jejich kšefty v důsledku vládních opatření jen pokvetou.

Tento poslanec tvrdí, že příjmy státního rozpočtu lze zvyšovat i bez neustálých útoků na kapsy občanů. Jen nevybrání již předepsaných daní činí za tři čtvrtletí minulého roku více než 60 mld. Kč. Ministr financí konstatoval, že z toho je zhruba 20 mld. Nedobytných. Přesto tu zůstává více než 40 mld. Kč, které má vláda k dispozici. V příštím roce předpokládá, že z této sumy vybere pouhých 1,6 mld. Kč. A to prý p.Kraus nehovoří o miliardových neevidovaných daňových únicích vznikajících v rámci šedé a černé ekonomiky. Jenom zavedením registračních pokladen by bylo možné od nejrůznějších stánkových podvodníčků získat více než 5 mld. Kč. Zřízení a efektivní činnost finanční policie a prokuratury by přineslo nejméně dvoj až trojnásobek této částky. A zavedení institutu majetkového přiznání by státní rozpočet obohatilo o další miliardy.

Hlavním zdrojem vyšších příjmů státního rozpočtu by měla být efektivní, produktivní a exportu schopná ekonomika, která nebude potřebovat stamiliónové příštipkaření ve zdrojích státního rozpočtu.

P.Kraus došel k závěru, že by z tohoto zvýšení spotřební daně nejvíce vytěžili podvodníci a slušní lidé by na toto doplatili. I když se zvýší ceny cigaret pak to snad nebude mít takový vliv, aby to mohlo posílit aktivitu nejrůznějších pašeráků a stánkařů, když podle mého na cigaretách mohou vydělávat nelegálně vysoké částky bez ohledu na cenu, za jakou se prodávají na našem trhu. To tady bylo vždy a nemyslím, že by toto zvýšení spotřební daně mělo nějaký vliv na kriminalitu v této oblasti.

Také nelze pochopit, jak by majitelé hracích automatů přemístili své podnikání do sklepů a garáží a načerno pak pokračovali. I předpoklad vyššího počtu nehod kvůli zvýšení ceny dálničních poplatků (!!!) se mně zdá už úplně zcestný. Podle mého názoru poplatek za dálnice byl i tak moc nízký. Pokud vezmeme v úvahu, že plná nádrž benzínu do auta vyjde něco přes jeden tisíc korun, tak je předchozí tvrzení směšné. A pokud už si někdo nemůže dovolit si koupit dálniční známku, pak si také jistě nemůže dovolit provoz auta samotného. Možným důsledkem (jestli vůbec) je, že někteří lidé prodají auta a začnou jezdit jinými dopravními prostředky.

A pokud jde o vyšší počet nehod, pomalejší jízdu a v důsledku toho i další zátěž rozpočtu v oblasti zdravotnictví a životního prostředí díky zvýšení ceny dálniční nálepky? K tomu nevím, co bych mohl ještě říct. Snad jen že toto nemohl říct pan Kraus vážně a pokud ano, pak mně není také jasné co vůbec dělá v poslanecké sněmovně.

Abych se konečně vyjádřil také k této otázce. Já osobně souhlasím se zvýšením spotřební daně u cigaret, se správními poplatky za povolení hracích automatů i se zvýšenou cenou dálniční nálepky. Podle mého je to minimum jak přispět na povodňové škody a jestli u hracích automatů v důsledku tohoto zvýšení dojde k jejich úbytku, tak je to jen dobře. Ti, kteří “investují” do hracích automatů své peníze utratí jistě někde jinde a do rozpočtu se tyto peníze, byť jen částečně, zase dostanou.

Zároveň bych ale souhlasil i s tím, že je třeba zlepšit činnost kontrolních orgánů. Je ovšem otázkou, zda by to přineslo kýžený efekt a ne je další posílení byrokracie.

ZÁVĚR

Na závěr bych se zaměřil na otázku daňového dopadu. Zůstává zde stále problém:

Kdo nakonec zaplatí konkrétní daň? Leží její břemeno na osobě či firmě, která tuto daň skutečně platí? Nebo se daň přesunuje? Neměli bychom předpokládat, že lidé či firmy, jež vládě zdaněné peníze posílají, také tuto daň platí. Firmy mohou přesunout daň “dopředu” na své zákazníky tím, že o tuto daň zvýší své ceny nebo “dozadu” na své dodavatele (na vlastníky práce, půdy a dalších faktorů), kterým zůstanou nižší mzdy, renty a další ceny faktorů, než jaké by požívali, kdyby žádná daň neexistovala.

Závěrem snad zbývá dodat, že toto není jediným problémem. Je však třeba se zajímat kdo nakonec ponese břemeno daně nebo o konečný dopad.

POUŽITÁ LITERATURA

Týdeník hospodářských novin – EKONOM, č.42

Ekonomie – Paul A. Samuelson, William D. Nordhaus