Referaty
Home
Anglictina
Biologie
Chemie
Dejepis-Historie
Diplom-Projekt
Ekonomie
Filozofie
Finance
Fyzika
Informatika
Literatura
Management
Marketing
Medicina
Nemcina
Ostatni
Politika
Pravo
Psychologie
Public-relations
Sociologie
Technologie
Zemepis-Geografie
Zivotopisy




























Téma, Esej na téma, Referátu, Referát, Referaty Semestrální práce:

Racionalismus a empirismus

Racionalismus a empirismus

Racionalismus tvrdí, že poznání vyrůstá z racionálního myšlení, které je zárukou platnosti. Je to učení, které vyzvedá přirozené poznání člověka, zdůrazňuje význam vědy, vzdělání, osvěty a kultury. Hlásá suverenitu lidského rozumu. Je vyvolán úspěchy přírodních věd a jejich technické aplikace, doprovází přeměny sociální i intelektuální. Zvlášť patrné je spojení novověkých racionalistů s novou vědeckou metodou, opřenou o matematiku a mechaniku. Matematické funkce vyjadřovaly fungování přírody, matematika se stala vzorem i pro filosofii. Představitelé jsou René Descartes, Baruch Spinoza, Gottfried Wilhelm Leibniz.



Odlišným proudem myšlení je novověký empirismus, příznačný pro anglickou filosofickou tradici, který však ovlivnil i osvícenství ve Francii v 18. století. Empirismem (empiria =zkušenost) jsou nazývány gnozeologické teorie, které odvozují původ, pramen i platnost poznání ze smyslové zkušenosti.

Empirismus nepopírá racionální poznání, jeho úlohu však zužuje na pouhé pasívní spojování počitků a vjemů v představy a pojmy. Zdrojem omylů v procesu poznání je pouze toto spojování. Empirismus popírá vrozené ideje (předzkušenosti obsahy vědomí) i jakékoliv předpoklady pro možnost smyslového poznání, lidská duše je při narození tabula rasa, čistá, nepopsaná deska.

Empirismus odmítá absolutní, na smyslové zkušenosti nezávislé, pravdy pro všechny lidi, všechny časy a všechny okolnosti. Empirikové preferují induktivní metodu – vyvozování obecných závěrů z pozorování a experimentu.

Základním rysem empirismu je odmítání spekulace (včetně racionalistické dedukce). Představitelé jsou John Locke, George Berkley, David Hume. 47389zhl23fki1o

Racionalismus

wRené Descartes (1596 –1650) , jeho život byl dobrodružný, studoval v jezuitské koleji, během třicetileté války procestoval Evropu, včetně Prahy. V nejisté době chtěl vyvést filosofii z temnot. Filosofie měla získat jistotu geometrické metody a vědy. Kde najít pevný bod? Jediná jistota jsou pochyby. – „Cogito, ergo sum“ (Jestliže myslím, tedy jsem)

  • Základ je položen v sebejistotě já. Jestliže jsem,platí i má výchozí myšlenka –Bůh je nekonečná a vševědoucí bytost. Tato idea je mi vrozena Bohem. - Bůh musí být pravdivý,jinak by nebyl dokonalý=ontologický důkaz Boha

  • Pramenem omylu jsme my. (metoda skepse) hk389z7423fkki

  • Jsoucno tvoří dvě na sobě nezávislé substance“ duchovní a hmotná. = dualismus

  • „Duchovní substance je bytím nezávislým, soběstačným, její vlastností je myšlení.“

  • „Hmotná substance se rozkládá v prostoru, její vlastností je rozlehlost.“ Hmotou jsou jen prostorová tělesa.

  • proti empirické indukci postavil metodu dedukce- rozumem lze objevit a poznat všechno, pokus je pomocným prostředkem

  • jeho učení vyrůstalo z kritiky dosavadního vědění, zejména scholastiky

  • v analytické geometrii zavedl systém pravoúhlých souřadnic: kartézská soustava, zavedl pojem funkce a proměnné veličiny, ve fyzice rozpracoval učení o relativnosti pohybu částic hmoty

Díla: „Rozpravy o metodě“, „Úvahy o první filosofii“, „Principy filosofie“

Nejvýznamnější holandský myslitel wBaruch (Benediktus) Spinoza (1632 – 78), prožil hořký osud vyděděnce. Pro jeho nezávislé myšlení ho proklela židovská obec a pronásledoval ho posměch ze všech stran. Osamocen, chud, sláb a nemocen se však cítil duchovně svobodný. Byl přesvědčen stejně jako Descartes, že filosofie musí mít matematickou jednoznačnost. Byl dokonalým znalcem bible – podle něj je to návod ve dvojím smyslu: a) pro laiky jak žít

b) poskytuje myšlenky lidem, kteří hledají hlubší smysl

Ježíš není syn Boží, ale člověk vysokých mravních hodnot – tímto zmírňuje rozpor mezi judaismem a křesťanstvím, podle něj může mezi oběma stranami nastat přátelský vztah.

  • ztotožňuje Boha a přírodu (panteismus), Bůh je skrytou příčinou věcí

  • ve světě panuje kauzální (příčinná) nutnost – přírodní zákony

  • Svoboda je poznaná nutnost.“ (volnomyšlenkář)

  • Svět je tvořen substancí (bůh, tvořící příroda) a jejím opakem – modusem (stvořená příroda, vše, co je podmíněno něčím jiným)

  • Rozum je nejdůležitější pro život člověka, přestože v člověku zápasí pudy a vášně, rozum je uspořádává.

  • „Ctnostné je ¨, když se prosadím mezi ostatními, ale při zachování sebe sama.“

  • „Všechno, co se na světě děje, je projevem boží vůle.“

Spinoza ovlivnil Herdera, Goetheho, Schopenhauera, Nietzcheho, Bergsona a Einsteina.

w Gotfried Wilhelm Leibniz (1646 –1716), byl významnou osobností vědeckého světa, jeho úsilí je zaměřeno především na vypracování obecné vědecké metody. Ve své racionalistické koncepci klade důraz na analýzu. Logiku pojímá jako početní umění, myšlenky jsou znaky v abecedě, které můžeme kombinovat.

  • podstatou světa jsou monády, jakési duchovní atomy (celostní vesmír)

  • monády jsou nejmenší nedělitelné, věčné a nezničitelné, mají individuální povahu a navzájem se liší

  • typická je pro monády neustálá změna, vnitřní aktivita a harmonie

  • každá monáda je zrcadlením univerza, mnohosti

  • nejvyšší ctností je spravedlivost – ta je spojením lásky a moudrosti

Empirismus

w Francis Bacon (1561 –1626), současník Shakespearův, považován někdy za autora jeho děl. Je považován za zakladatele empirismu (měřítkem pravdivosti poznatků je zkušenost a vědecký experiment). Snažil se roztřídit všechny vědy a učení v díle „Veliké obnovení věd“- které nedokončil a jediný oddíl. který je dokončený: „Novum Organum“ (Nový nástroj). Zamýšlí se zde nad předpoklady rozumu a poznání, soudí, že poznání omezují chyby.

  • Přebíráme názory autorit, ač jsou vymyšlené jako divadelní hry

  • vědu a poznání považoval za základ rozvoje společnosti

  • prvořadá je praktická účinnost (dílo „Nová Atlantida“ – vize ideální organizace společnosti, ostrov jako velká laboratoř, vědecká dílna)

  • „Vědění je moc“ „Rozum je mírou společnosti.“

dílo: „Nová Atlantida“ : společnost musí být řízena vládcem – je zastáncem absolutismu, monarchie, progresivního státu. „Zlepšením techniky lze zlepšit společnost.“

Baconovo úsilí o dalekosáhlou reformu všeho vědění významně ovlivnilo názory J.A.Komenského.

Výjimečné postavení v dějinách filosofického myšlení zaujímá

w Thomas Hobbes (1588 –1679), který svou empirickou filosofii spojuje s deduktivní metodou, odkrývá podstatu člověka (antropocentrická filosofie). Zkoumá taktéž otázky státu, práva a člověka. Domnívá se, že přirozenou vlastností člověka je egoismus. Aby nepovstala válka proti všem, lidé se dohodli a vytvořili stát jako nadřazenou moc (teorie společenské smlouvy).



Svými myšlenkami (moc státu je neomezená) předjímá pozdější myšlenky absolutismu.

- vidí 2 stavy:1) přirozený – založený na vztahu bez moci

2) občanský – moje vůle se podřizuje vůli celku –vůli celku

= vztah založený na moci (slabý stát nemá moc, je to ne-

smyslný stát)

Hobbes si přeje stát silný, kde vládne osvícený panovník a sám je korektivem.

  • Stát je nutnost, ale je to zdroj násilí, moc má počátek sama v sobě.

  • Tam, kde stát není panují války, anarchie, chaos

  • Soutěžení, touha po slávě a napadání ze kvůli zisku a cti jsou příčinou sporů.

Klasikem empirismu je w John Locke (1632 –1704), angl. filosof, senzualista, teoretik státu, práva a hospodářství.

senzualismus = druh empirismu, který odvozuje veškeré naše poznání z počitků

„Smysly jsou pouze lopatkou rozumu.“

Nic není v rozumu, co by dříve nebylo ve smyslech.“ – Lockův senzualismus

„Lidská duše je nepopsaným papírem, na který se zapisuje zkušenost prostřednictvím smyslů.“

  • „Zkušenost je buď vnitřní (reflexe)anebo zevní (počitky dané smysly).“

Hmotná tělesa jsou 2 druhů kvalit: 1) primární (tvar, velikost,…)

2) sekundární (barva, vůně, chuť,…)

= typ zpracování, co si vytváříme v sobě

dílo:

„Rozprava o lidském rozumu“ – vyložil základy empirické filosofie

„Dvě rozpravy o vládě“ – lidé jsou si od přírody rovni, panovník vládne z vůle lidu

- povinností státní moci je chránit přirozené svobody ob-

čanů a jejich vlastnictví, dělba moci mezi panovníkem a

parlamentem.

„Rozumnost křesťanství“: z křesťanství máme přijmout jen to, co potřebujeme ke spasení

Myšlenky o výchově“: Praxe má mít přednost před teorií.

Podle Locka existují 3 svobody: 1) přirozená – neomezující, bez uplatnění moci

2) ve společnosti–člk je omezen pravidly společnosti

3) pod vládou – člk je podřízen moci, zákonům

  • „Vlastnictví je v té míře pozitivní hodnota, jestliže to dokáže spotřebovat“

  • „Není potřeba zachovávat tradici, pokud si doba žádá něčeho jiného:“)

Stát : je čistě lidským vynálezem, je obrovským tělesem a má proto děsivou sílu. Moc státu je neomezená, stát určuje i náboženství.

Je jedno, jaký je to druh vlády, hlavně, že je to legitimní. Řád, pokud nevyhovuje, mohou změnit sami lidé. Musí ve státě existovat takový řád, který nesmí utlačovat.

Nejvýznamnějšími představiteli subjektivně idealistického směru ve filozofii byli George Berkeley a David Hume.

w Gerge Berkeley (1684 –1753), již ve svých 25-ti letech vydal své hlavní dílo „Pojednání o základech lidského poznání“ – odmítá pojem hmoty, označuje jej za pouhé jméno, jemuž neodpovídá žádná idea, neboť nemůžeme mít abstraktní obecné děje, nýbrž jen vjemy a představy.

Berkeley je tudíž nominalista a senzualista. O veškeré existenci se dovídáme pouze prostřednictvím našich smyslů, nemůžeme opravdovou existenci bez nich prokázat.

Být znamená proto být vnímán. Nejen druhotné kvality (jak předpokládal Locke), nýbrž všechny kvality jsou relativní a proto subjektivní a existují jen v mysli.

  • cílem učení je vyvrátit materialismus a podepřít náboženství

  • ideje jsou v lidech vyvolány bohem

  • to, co nazýváme přírodními zákony jsou jen pravidla, podle kterých v nás bůh vyvolává ideje

  • nepřítel kauzality (příčinnosti(, existuje jen duchovní příčina: Bůh

  • úkol filosofie není nacházet příčinu, ale účel existence (teleologie)

  • Měřítkem všeho je člověk.“ = my dáváme životnost objektům tím, že je vnímáme = solipsismus

Na zkušenost se též odvolává svérázný filozof w David Hume (1711 –1776), byl představitelem agnosticismu, navázal na tradici empirismu a senzualismu

„Poznáme pouze to, co je v naší hlavě, ne to, co tvoří vnější svět.“

  • „zkušenost jsou naše duševní stavy“ (zkušenost nevidí jako fakta)

  • rozlišuje silné a svěží smyslové dojmy (imprese) od představ (idejí)

  • navrhuje nahradit v přírodních vědách přísnou kauzalitu (příčinnost) pravděpodobností

  • jeho gnoseologický (poznávací) skepticismus ovlivnil značně některé filozofy (Immanuela Kanta) i neklasickou moderní vědu

Kritické dodatky z filosofického slovníku:

Empirismus: selhává při objasňování obecných pojmů; zkušenost sama je podmíněna základy stojícími mimo ni, takže v přísně pravdivém poznání je tato zkušenost vždy již překročena.

Racionalismus: epistemologický r. reprezentovaný Descartem, Spinozou a filosofií, později Leibnizem zužuje lidské poznání dvěma směry. Neuznává svébytnost smyslového poznání a tak připouští, aby se pojmové poznání zvrhlo v prázdný formalismus. Za druhé jestliže pojmy nemusely být získány abstrakcí a indukcí ze zkušenostmi a jsou v zásadě stejnorodé s Božími stvořitelskými idejemi, pak musí být možné, aby se pomocí nich dalo se všemi vědami nakládat apriorně deduktivním způsobem: na způsob geometrie.

Sensualismus je učení, podle něhož mezi myšlením a nazíráním není žádný podstatný rozdíl a tudíž operace myšlení lze převést na smyslové představy.