Referaty
Home
Anglictina
Biologie
Chemie
Dejepis-Historie
Diplom-Projekt
Ekonomie
Filozofie
Finance
Fyzika
Informatika
Literatura
Management
Marketing
Medicina
Nemcina
Ostatni
Politika
Pravo
Psychologie
Public-relations
Sociologie
Technologie
Zemepis-Geografie
Zivotopisy




Téma, Esej na téma, Referátu, Referát, Referaty Semestrální práce:

Referát na téma "Věda a 'přirozený svět'" - Miroslav Petříček jr. - Úvod do současné filozofie

Referát na téma "Věda a 'přirozený svět'" - Miroslav Petříček jr. - Úvod do současné filozofie

 

Ve své čtvrté přednášce se autor, jak vyplývá již ze samotného názvu, zabývá otázkou přirozeného světa, problémem, který se stal jedním z ústředních témat filozofického učení Edmunda Husserla, filozofa německého původu.

Husserl zaměřil svou pozornost na duševní krizi prostupující celý moderní věk. (Průvodním jevem této krize se stala dezantropomorfizace světa, kdy člověk začal sám sebe pociťovat jako věc a na místo živého vstoupilo neživé.)



Svět byl vědou rozparcelován na jednotlivé části, na konkrétní ohraničené oblasti, které se staly předmětem zkoumání velkého množství oborů. Husserl sám matematik však poukázal na skutečnost, že přes mnohé úspěchy není věda schopna podstatně (pakliže vůbec nějak) přispět k řešení posledních otázek naší existence. Moderní doba totiž pozbyla onoho jednotného myšlenkového obrazu skutečnosti, který byl vlastní antice a středověku, ztratila ze zřetele svět v celku a rozštěpila ho na svět vědecký a svět naivního života.

Hlavním rysem vědeckého světa je zmatematizování celé přírody. Je to svět, který je konstruován na základě ideálních tvarů a vztahů (jasně definovaných a neměnných) a jako takový je měřitelný a předvídatelný. V rámci svých konstrukcí se ovšem stává nadmíru nenázorným, je to svět, v nějž můžeme pouze věřit. Krize pak vyrůstá z faktu, že tento vědecký svět je vydáván za svět pravý a jediný skutečný. Předvědecký svět, svět naivního života, s nímž se setkáváme ve své každodenní zkušenosti a který je jakousi předem danou samozřejmostí, je v důsledku toho postižen charakterem nepůvodnosti a odvozenosti. 52329uql57oti6u

Vědomí člověka tak bloudí mezi oběma světy a "sebe-odcizuje" se, protože člověk sám se na základě objektivistického výkladu prožívá jako pouhý nesvobodný jednatel objektivních sil, stává se věcí mezi věcmi. Důsledkem neexistence mostu mezi světem přirozeným a světem vědy je mimo jiné i zproblematizování možnosti poznání. Objektivismus totiž vychází z toho,"že nežijeme původně u věcí, nýbrž že k věcem teprve musíme obtížně hledat přístup", věci tedy leží mimo nás a problémem se stává náš přesah z vnitřní sféry do objektivního světa a tudíž i poznání vůbec.

Cílem fenomenologie má být podle Husserla návrat k přirozenému světu "natürliche Welt" (později "Lebenswelt" svět našeho života). Je to návrat k "věcem samým jako k pramenům zkušenosti o věcech". Návrat proto, že fenomenologie stojí vůči objektivismu novověké filozofie v kontradikci a ukazuje, že původně jsme u věcí, protože lidské vědomí je cele intencionální, je vždy vědomím něčeho, významu, kterému již předem nějakým způsobem rozumí.

Jako nutný krok k znovuodhalení světa našeho života požaduje Edmund Husserl odmítnutí všech teorií a vědeckých konstrukcí. Tak bude zjevování skutečným zjevováním, které jsoucno nezakrývá, nýbrž ukazuje a zpřístupňuje.

Husserl vychází od nejzákladnější zkušenosti, od vnímání a podrobuje ho analýze. Ve smyslovém vněmu vnímám vždy nějaký předmět, ale tento předmět nestojí v prostoru přede mnou nikdy pouze sám, jeho součástí je okolí a pozadí. qt329u2557otti

To znamená, že spolu s předmětem uchopuji vždy také kontext, v němž předmět chápu a to i přesto, že tento kontext nemusím nutně tematizovat. Jde tedy o to, že "ke každému vněmu patří horizont dalších možných vněmů", každá věc je v určitém "horizontu", což znamená, že odkazuje k jiným věcem a přes ně pak k dalším a dalším vztahům. Vnímání je možné buď v "prázdné intenci", kdy je věc přede mnou v "deficientním způsobu danosti", tj. je zde, ne však ve své "tělesnosti", ale jako cosi, co se teprve bude realizovat nebo ve "vyplnění", kdy věc sama stojí přede mnou a mohu sledovat to, k čemu poukazuje, tj. její další horizonty. Součástí každého vněmu je tedy vždy jistá anticipace umožněná právě tím, že žijeme "život v bytostných souvislostech" a to v "souvislostech smyslu".

Zkušenost vnímání je dále podmíněna tím, že k člověku patří také "tělesnost", jejímž prostřednictvím je v neustálé interakci s věcmi svého okolí. Tělo je ústředním bodem, vůči němuž se stanovuje blízkost a dálava a to ne pouze v prostorovém smyslu. Struktura našeho světa ubíhá perspektivně z určitého centra do dálky a hloubky. Oním centrem světa je část, kterou známe a kde se cítíme bezpečni, kde jsme doma. "Domov" však nemusí být místo, na kterém se v dané chvíli fyzicky nalézám, je to "útočiště, místo, kam patřím více než kamkoli jinam". Za domovem leží "dálava", "cizota", ta však nestojí v naprosté opozici k domovu, ale je taková, že předměty i lidé v ní mě mohou neustále překvapovat. Jejich chování je jiné než znám, je neočekávané, ale přesto nepozbývá jisté smysluplnosti.



Podstatná je ona rozestřenost našeho světa, jeho ubíhání od centra do neurčita, ta nikdy nemizí a věci jsou na základě horizontového vědomí skutečnostmi v tomto světě, "veškeré jsoucno je jsoucnem ve světě". Svět sám není žádné jsoucno, je to "horizont všech horizontů", souvislost, v níž se jsoucno vytváří.

Jak již bylo výše zmíněno v novodobém racionalismu je svět reifikován a Husserl pociťuje nutnost nového zamyšlení nad podstatou rozumu a vědy a tedy nutnost určení bodu, v němž věda vznikla, protože právě ona znamenala změnu postoje ke světu. Tento počáteční bod zasazuje do Řecka 6. - 7. století př.n.l., tedy do doby, kdy se zrodila také filozofie.

Filozofické tázání začíná v "údivu", ve chvíli, kdy je rozbita každodenní banalita, kdy to co bylo samozřejmé, samozřejmým být přestává a svět lidské zkušenosti ztrácí svou důvěrnou známost. Člověk se pak snaží podrobit zkušenostní vědění a každodenní svět kritice a dosáhnout nové, základní jistoty. Jistoty, která je dána vlastním nahlédnutím a která je "evidentní pravdou".

Ve filozofii a vědě jde tedy o rozumové nahlédnutí a na něm založený život, což je život v odpovědnosti. "Poslední nahlédnutí, je však již člověku nepřístupné" a směřování k tomuto nepřístupnému cíli "je závazek a spolu s tím je to i definice toho lidství, které objevilo rozum a vědění". Podle Husserla se evropská kultura touto teleologickou ideou liší od všech ostatních a dějiny jsou pak v zásadě dějinami Evropy.

V původním založení vědy a rozumu, s nímž je spojena, je tedy orientace k neustálému přesahování mimo sebe, k onomu nedosažitelnému cíli a právě k tomu se Husserl snaží svou fenomenologií vrátit. "Obnovit život z nahlédnutí: život v pravdě,..."

M. Petříček zmiňuje také další rozpracování myšlenky krize moderního věku a přirozeného světa v práci Václava Bělohradského, který se soustřeďuje především na důsledky této krize v rámci státu a společenských institucí.

Pro Husserla je svět "posledním horizontem", jako takový se však fenomenologií dá pouze přiblížit, ale ne vysvětlit. Horizont totiž není nic předmětného, je vždy pouze prázdnou intencí, kterou nelze vyplnit, což je v rozporu s Husserlovým výkladem vědomí jako "vědomí něčeho". Proto se také fenomenologii nepodařilo pomocí svých metodologickými prostředků uchopit "svět v celku". Přitom však naznačila nové směry, kterými se Husserlovi pokračovatelé mohli vydat.

Práce Miroslava Petříčka podává ve velmi zhuštěné a srozumitelné podobě výklad stěžejních otázek a problémů dotýkajících se přirozeného světa a vědy, jak je rozpracoval Edmund Husserl. Vzhledem k tomu, že s touto problematikou nejsem dostatečně obeznámena, neodvažuji se tento text nijak hlouběji posuzovat. Na základě pokusu o opakovaná "nahlédnutí" do Patočkova Přirozeného světa si však velmi cením přehlednosti a jasnosti tohoto textu, byť by jí bylo docíleno jistým (a také nezbytným) zredukováním daného okruhu otázek.

 

Použitá literatura

Patočka, J.: Kacířské eseje o filosofii dějin, Praha 1990

Patočka, J.: Přirozený svět jako filosofický problém, Praha 1992

Patočka, J.: Úvod do fenomenologické filosofie, Praha 1993

Petříček, M.: Úvod do současné filosofie, Praha 1992

(Fenomenologie E. Husserla: problém smyslu)