Referaty
Home
Anglictina
Biologie
Chemie
Dejepis-Historie
Diplom-Projekt
Ekonomie
Filozofie
Finance
Fyzika
Informatika
Literatura
Management
Marketing
Medicina
Nemcina
Ostatni
Politika
Pravo
Psychologie
Public-relations
Sociologie
Technologie
Zemepis-Geografie
Zivotopisy




























Téma, Esej na téma, Referátu, Referát, Referaty Semestrální práce:

Auguste Comte / Pozitivizmus (1798 – 1857)

Auguste Comte / Pozitivizmus (1798 – 1857)

Auguste Comte, francouzský filozof, žák a pozdější odpůrce Saint-Simonův, zakladatel pozitivizmu a průkopník sociologie, se narodil roku 1798 v Montpellier v přísně katolické úřednické rodině. Již jako dvacetiletý měl jasně před očima program svého budoucího životního díla. Načrtl a vydal Plán naléhavých vědeckých prací nutných k reorganizaci společnosti (1822). Vnější okolnosti však mimořádně ztížily provedení tohoto programu, třebaže již v roce 1824 předložil veřejnosti první obšírné rozpracování svých myšlenek v Systému pozitivní filozofie. Pak jej ale duševní choroba přivedla do ústavu pro choromyslné a na samý okraj sebevraždy. Po vyléčení přednášel soukromě o svém systému. Místo učitele na pařížské Polytechnice brzy ztratil. Až do své smrti byl odkázán na skromné příjmy z vyučování matematiky, zejména však na podporu svých přátel a žáků, mezi nimi i Johna Stuarta Milla z Anglie, kteří jej téměř nábožně uctívali. Za těchto nesnadných podmínek vytvořil Comte v letech 1830 – 1842 své zásadní systematické dílo, šestisvazkový Kurs pozitivní filozofie. Z další duševní krize po ukončení tohoto díla jej vyvedlo seznámení s paní Clotilde de Vaux, která však nedlouho poté zemřela. Duchovní styk s ní však dal jeho myšlení natrvalo jiný směr – přesvědčivý racionalista objevil moc srdce a citu. Tato změna myšlení se projevila v jeho pozdních spisech, v Pojednání o sociologii (1851-54) a v Pozitivistickém katechismu (1857).



Princip Pozitivizmu

Základním principem pozitivizmu je vycházet z věcí daných, z faktů, neboli z „pozitivního“, a

odmítat jako zbytečné všechny otázky, které tuto pozitivitu překračují. Za tuto pozitivní skutečnost považuje Comte JEV. Pozitivizmus tedy omezuje filozofii a vědu na říši jevů. Jediné, čeho jsme schopni, je1/ konstatovat fakta daná formou jevu

2/ pokusit se je uspořádat podle určitých zákonů 55596jqn58sii7u

3/ z takto poznaných zákonitostí předvídat budoucí jevy a

podle nich se řídit („Vědět, abychom mohli předvídat“- to je

podle něj smysl každé vědy.)

Je tedy zcela zbytečné tázat se na nějakou podstatu faktu anebo jeho skutečnou příčinu. Fakta můžeme pouze přijímat a zkoumat jejich vztahy k jiným, obdobně daným faktům. qi596j5558siii

Slovo POZITIVNí má ve francouzštině i němčině různé významy:

A/ Pozitivním nazýváme něco skutečného na rozdíl od negativního tzn. neskutečného.

B/ Jako pozitivní označujeme i to, co je smysluplné, užitečné, na rozdíl od nesmyslného, neužitečného.

C/ A pozitivním lze nazvat i to, co můžeme jednoznačně definovat, co je jisté.

Všechny tyto tři významy, jak na to upozornil i Comte jsou v souladu s vymezením pozitivizmu. Pozitivizmus se přidržuje pouze skutečnosti, tj. daných fakt. Zabývá se výhradně tím, co je společensky užitečné. A v protikladu k nekonečným sporům dřívější metafyziky se drží výhradně toho, co lze přesně definovat.

Zákon tří stadií

Určitým obsahem se pozitivizmus zcela naplní teprve tehdy, uvědomíme-li si zákonitou posloupnost tří stádií, jimiž podle Comta nutně prochází vývoj lidského myšlení jak v jednotlivém člověku, tak v celém lidstvu. Tento zákon zní: Každá oblast poznání prochází postupně třemi různými etapami (stadii): 1/ stadiem teologickým (fiktivním)



2/ stadiem metafyzickým (abstraktním)

3/ stadiem vědeckým (pozitivním)

První dvě stadia – teologické a metafyzické – jsou hodnocena v podstatě záporně. Člověk v nich totiž závažně chybuje, neboť se snaží pochopit a nalézt podstatu skutečnosti. V teologickém stadiu se domnívá, že ji vystihl v podobě boha, avšak ve skutečnosti nečiní nic jiného, než že své fantazie zpředmětňuje v představách nadpřirozených bytostí. V metafyzickém stadiu chybuje člověk neméně, neboť na místo boha považuje za podstatu světa svým rozumem vyspekulovanou abstrakci (např. hmotu). Comte je přesvědčen, že obě nesprávná stanoviska překonává svou vědeckou filozofií, která se má postupně realizovat ve třetím stadiu – pozitivním. Tehdy člověk nehledá podstatu jevů, nýbrž chce pozorováním a vlastním rozumem poznávat exaktní souvislosti a trvalé vztahy mezi fakty, zákony týkající se jednotlivých stránek skutečnosti. „Vysvětlit“ znamená v pozitivním údobí pouze stanovit vztah mezi jednotlivými fakty a faktem všeobecným.

Seznam použité literatury: Malé dějiny filozofie – Hans Joachim Störig (1992)

Stručný filozofický slovník (nakladatelství Svoboda, 1966)