Referaty
Home
Anglictina
Biologie
Chemie
Dejepis-Historie
Diplom-Projekt
Ekonomie
Filozofie
Finance
Fyzika
Informatika
Literatura
Management
Marketing
Medicina
Nemcina
Ostatni
Politika
Pravo
Psychologie
Public-relations
Sociologie
Technologie
Zemepis-Geografie
Zivotopisy




























Téma, Esej na téma, Referátu, Referát, Referaty Semestrální práce:

Filosofický pragmatismus – antické počátky – sofisté, pragmatismus v americké filosofii – pluralismus, utilitarismus, dynamis

Filosofický pragmatismus – antické počátky – sofisté, pragmatismus v americké filosofii – pluralismus, utilitarismus, dynamismus

Sofisté

- 5. stol. př. n.l.

- sofisté se mimo jiné zabývali tzv. mravním relativismem

- mravní relativismus:- dobré je to, co je pro člověka prospěšné

- každý jedinec uvažuje individuálně, proto může být pro každého prospěšné něco jiného 18533mrl82yie1r

- nemohou proto platit žádné mravní meze – obecně platné normy pro každého

- součástí tohoto mravního relativismu sofistů je i pragmatismus:

- o tom, co je mravní rozhoduje člověk jako jedinec

- hlavním kritériem pravdivosti je praktická hodnota a užitečnost, která vyhovuje zájmům jedince ri533m8182yiie

Pragmatismus

- název pochází z řeckého slova „pragma“ (jednání, čin)

- navázal na silný myšlenkový vliv „filosofie člověka“, především Nietzscheho, i na vliv pozitivistické filosofie

- vznikl v 70. létech 19. století ve Spojených státech

- do Evropy se dostává hlavně po první světové válce a rozšiřuje se především v anglosaských zemích

- zakladatelem pragmatismu je William James

- základní myšlenky vyložil Charles Pierce a John Dewey

- pragmatismus se odmítá tázat na podstatu a příčinu věcí

- nezajímá se o obecné teorie, ani o poznání

- orientuje se na praktickou stránku života, na denní život člověka

- nejvíce řeší otázky psychologie a výchovy

- tvrdí, že žádná na nás nezávislá realita neexistuje – mimo nás existuje pouze neurčitý chaos, kterému teprve my svým

smyslovým vnímáním dáváme určitý řád = zavrhuje pojetí, že naše ideje musí být v souladu s realitou

- za důležité považuje měřítko, podle kterého má být posuzována kvalita lidského chování:

  • chování není správné či nesprávné, není dobrem či zlem na základě nějakého kritéria

  • chování je souborem zvyků, které člověk po celý svůj život získává a rozvíjí

- vychází z úvah o pravdě a podstatě pravdy, tu ale nechápe jako gnozeologický termín, ani jako cíl poznání, ale pravdu

považuje za správné počínání

- lidské jednání je správné, přináší-li jednajícímu užitek = chápe pravdu tzv. utilitaristicky (=cíl, smysl a mravní

hodnota lidského chování jsou viděny v jeho užitečnosti, prospěšnosti)

- úspěšnost je měřítkem při posuzování kvality lidské existence

- pravdivost jakéhokoliv názoru, postoje ke světu je prospěchem v praktickém životě

- svět není hotový, je to ustavičné dění, i naše myšlení je proud plynutí, systém vztahů = dynamismus

- člověk má svou vůlí a silou spoluurčovat – existuje množství rovnocenných pohledů na svět, a tím i nekonečné

množství „pravd“ = pluralismus (gnozeologický)

- testem pravdivosti libovolné myšlenky či teorie je podle pragmatismu praktický důsledek jejího uplatnění –

výsledek praktického jednání

- je-li tento výsledek v souladu s našimi představami, přáními a očekáváními, pak je myšlenka pravdivá

- pragmatik řekne, že taková myšlenka „funguje“

- to, co „funguje“ pro někoho nemusí ale „fungovat“ pro jiného, protože každý má jinou zkušenost,

jiná přání a touhy

- pravdu zjišťuje pragmatik tak, že zjišťuje praktické důsledky tvrzení a porovnává je s výsledky opačného tvrzení, a

přemýšlí, které z obou tvrzení v praxi lépe funguje – o něm pak řekne, že je pravdivé

- vůbec tedy nepoužívá důkazy

- nic neplatí absolutně – můžeme sice vyslovovat obecné závěry, ale je třeba neustále měnit a přizpůsobovat konkrétním

historicko-společenským podmínkám

- filosofie se má posuzovat podle toho, co znamená pro naše zájmy a náš život, jestliže se jí budeme držet