Jean-Jacques Rousseau

"Není mnoho filosofů, jako byl francouzský myslitel Jean Jacgues Rousseau (28.6.1712-2.7.1778), kteří již za svého života výrazně ovlivnili myšlení a chování lidí, není mnoho prací, nevelkým rozsahem, jako je jeho spis O SPOLEČENSKÉ SMLOUVĚ NEBOLI O ZáSADáCH STáTNíHO PRáVA, které měly nejen značný dobový význam, ale staly se zároveň i nadčasovými. Především touto svojí knihou se natrvalo zařadil mezi klasiky právního, politického a sociálního myšlení."

Prof. JUDr. Aleš Gerloch, Csc.

J.J.Rousseau se narodil v Ženevě, jeho otec byl hodinářem, matka mu zemřela při porodu. Jeho život byl již od malička plný bolesti a strádání. Pracoval jako sluha, písař, později jako učitel hudby. Byl přítelem Denise Diderota a na jeho přání začal spolupracovat na "Encyklopedii".

Patří mezi nejvýznamnější představitele osvícenství a racionalismu. V jistém smyslu se vymykal osvícenské víře ve všemocnost rozumu. Poukazoval na jeho negativní stránky. Vyzvedl především přírodu, cit a srdce, které mají kompenzovat přemíru racionality. Jeho názory byly bouřlivě vítány, ale na druhé straně zatracovány. Ve svých prvních dílech (např. Rozprava o vědách a rozumu, 1750) se snažil odkrýt původ a kořeny zla ve společnosti, dokázat prvotní povahu a přirozenost člověka. Proslul hlavně svou snahou obhajovat rovnost lidí. Jako ideální stav pokládá "přirozený stav". V tomto stavu jsou lidé svobodni a zároveň i rovni ve svém majetku, protože neexistovalo soukromé vlastnictví, ani státní moc.Člověk je tedy od přírody tvorem dobrým a laskavým, zlým ho udělaly peníze, touha po moci a slávě. Tedy tento stav je nutno odstranit. "Člověk se narodil svobodný a všude je v okovech".

Soukromé vlastnictví má hlavní podíl na společenské nerovnosti. "Člověk, který si jako první obsadil určitou část pozemku, vyhlásil: To je moje! a našel dost naivních lidí, kteří mu uvěřili, byl skutečným zakladatelem občanské společnosti. Kolik zločinů, válek, vražd, běd a hrůz by si lidstvo bylo ušetřilo, kdyby byl někdo vytrhal kůly, zasypal příkopy a zavolal na své druhy: Chraňte se poslouchat toho podvodníka. Jste ztraceni, pokud zapomenete, že ovoce patří všem a země nikomu". Je patrné, že majetkovou nerovnost považuje za zdroj neštěstí. Napsal o tom Pojednání o původu nerovnosti mezi lidmi, 1750. 48492pij61vts1k

Napsal román v dopisech Nová Heloisa,1761. Hrdiny jsou chudý učitel (on sám) a dívka ze vznešené rodiny. Objevuje se zde mnoho autobiografických prvků.

Spis O společenské smlouvě, 1761, je pokládán za jeden z prvních spisů kulturně antropologických. "Společenskou smlouvu uzavírá a vypovídá lid, zatímco panovník jí pouze vykonává."

Jde mu hlavně o demokracii přímou, odmítá zastupitelskou demokracii. Avšak o přímé formě demokracie pochybuje. Může být možná a dlouhodobě udržitelná? Zdůrazňuje, že lidé mají právo na odpor proti nehodné moci, mohou stát kdykoli zavrhnout, když mají pocit omezování a utlačování. Je pro něj důležité obecné blaho. To je třeba ctít.

Z tohoto díla vycházela Deklarace lidských a občanských práv (1789). it492p8461vtts

Roku 1762 vydává svůj pedagogický román Emil, čili o výchově.

Svůj spis zahajuje zkoumáním přechodu člověka ze stavu přírodního do občanského. "Tento přechod od stavu přírodního do stavu občanského vytváří v člověku význačnou změnu tím, že nahrazuje v jeho chování pud spravedlností, a tím, že dává jeho činům morální posvěcení, kterého dříve postrádaly. Teprve tehdy člověk, který doposud měl zřetel jen na sebe, vidí, že je nucen jednat podle zásad jiných a raditi se s rozumem"

Zde je velmi patrný jeho racionalismus, rozum má u něj významnou funkci.

"Může-li jednotlivec zciziti svou svobodu a státi se otrokem pána, proč by celý národ nemohl zciziti svou svobodu a státi se poddaným krále?" ptá se Grotius (1583-1645), holandský významný historik, diplomat a filosof. S tím ovšem Rouseau nesouhlasí, protože je samozřejmě absurdní a hlavně nepochopitelné, že by se člověk dával někomu jinému zdarma. A i kdyby to učinil, nemůže dát do otroctví své děti. Každý se rodí svobodný a nemůže nakládat se životem někoho jiného ani svých dětí. Jinak by se o něm dalo říct, že je to blázen a tak by byl i celý národ národem bláznů! Bláznovství přece nemůže vytvářet právo!

Nejstarší přirozená společnost je rodina. Děti zůstávají spojeni s otcem jen do té doby, dokud ho potřebují. Když tato potřeba ustane, přirozené pouto se zničí. Když i nadále zůstávají spojeni, je to tak dobrovolně a rodina se udržuje pouze dohodou. Je to důsledkem přirozenosti člověka.

Rodina je tedy podle Rousseaua prvním vzorem státní společnosti.Za hlavu státu je pokládán otec, lid tvoří děti. Všichni jsou si rovni a je jim dána svoboda.

"Ve státě je jen jedna smlouva, totiž smlouva společenská, a ta sama vylučuje každou jinou."

Za základní problém Společenské smlouvy J.J Rousseau považuje toto "Nalézti formu združení, které by bránilo a ochraňovalo vší společnou silou osobu a majetek každého člena a podle níž každý by poslouchal jen sama sebe, i když se sloučí se všemi, a zůstával svobodný jako dříve" Jinými slovy by se dalo říci, že každý z nás by měl dát svou osobu a všechnu svou moc pod nejvyšší, vládnoucí občany; a zároveň by každý měl přijímat každého člena jako nedělitelnou součást celku. Vzniká jakési těleso, skládající se z tolika členů, kolik má shromáždění hlasů. Toto těleso má svou jednotnost, své společné já. Tato "veřejná osoba" se nazývá republika, je svými členy nazýváno státem (může být pasivní či aktivní). Stát je vůči svým členům pánem jejich majetku díky společenské smlouvě, která je ve státě podkladem všech práv.

"Každé společenské smlouvě by mělo býti základem, že základní smlouva místo aby zničila přirozenou rovnost, nahradí naopak rovností mravní a legitimní to, kolik příroda mohla vložiti nerovnosti fyzické mezi lidi, a že se stávají všichni rovnými dohodou a podle práva, byť byli nerovnými silou a nadáním...... Zákony ve skutečnosti jsou užitečné těm, kteří něco mají v držení, a škodlivé těm, kteří nemají nic; z toho plyne, že společenský stav je výhodný pro lidi, jen pokud mají všichni něco a pokud nikdo z nich nemá příliš."

"Tak jako příroda dává každému člověku naprostou moc nad všemi jeho údy, společenská smlouva dává státnímu tělesu naprostou moc nad jeho členy; a právě tato moc, řízená obecnou vůlí, se jmenuje svrchovanou mocí"

Společnost má být řízena pouze na podkladě společného zájmu. Svrchovaná moc je nezcizitelná, je pouze výkonem obecné vůle. Ve své zásadě je také nedělitelná, politikové ji mohou dělit pouze v jejím předmětu a to na sílu a vůli;na moc zákonodárnou a moc výkonnou. Z tohoto vyplívá, že obecná vůle je vždy správná a směřuje k obecnému užitku; avšak uvažování lidu není vždy správné. Je velký rozdíl mezi vůlí všech a vůlí obecnou.

"Mezi vůlí všech (volonté de tous) a všeobecnou vůlí (volonté generale) je často velký rozdíl. Všeobecná vůle přihlíží jen ke společenskému zájmu. Vůle všech vychází ze soukromého zájmu a je jen souhrnem jednotlivých vůlí. Pokud od těchto vůlí odečteme plus a mínus, které se navzájem ruší, zůstane jen souhrn rozdílů všeobecná vůle"

Abychom dospěli k správnému vyjádření obecné vůle je důležité, aby ve státě nebyli menší společenství. Každý občan by měl vyslovovat názor jen podle sebe a svého vlastního rozhodnutí. Akty obecné vůle jsou zákony. Zákony jsou podmínkami občanského združení. Každý stát řízený zákony se nazývá republikou, ať je forma správy jakákoliv. Stát musí mít určitý základ, aby měl pevnost, aby odolal otřesům, které jistě zakusí, a aby snesl námahy, které bude muset podstoupit, aby se udržel. Slabí se tak vydávají nebezpečí, že budou jednou pohlceni silnějším státem. První, co se musí vytvořit je pevně daná ústava. Její dodržování činí stát pevným a trvalým. Co tvoří podle Rousseaua opravdovou ústavu? "Je to něco, co nahrazuje zákony, když stárnou nebo uhasínají. Mluvím o mravech, zvycích a veřejném mínění. "

"Chcete-li stát upevnit, přibližte pokud možno k sobě krajnosti;netrpte ani lidi bohaté, ani žebráky. Tyto stavy jsou zhoubné pro společenské blaho. Mezi nimi se vždy vede obchod o svobodu; jeden ji kupuje a druhý prodává" Rousseau zde opět předkládá svůj požadavek rovnosti a svobody lidí.

Co je vláda? "Zprostředkující těleso zřízené mezi poddanými a suverénem k jejich vzájemnému styku, pověřené výkonem zákonů a udržování svobody jak občanské, tak politické"

Státní těleso má dvě hybné části- sílu a vůli (stejné jako svobodné jednání člověka). Vůle je moc zákonodárná, síla výkonná. Musí být vždy pevně spjaty, jinak ztrácí svůj význam. Členové tohoto tělesa se jmenují králové, tj. vládci.

Máme základní tři druhy vlády, které ale většinou existují více či méně propojeny. ("Jediný vládnoucí musí mít podřízené uředníky; vláda lidová musí mít vůdce")

Každá vláda se samozřejmě nehodí pro každou zem, záleží na bohatství země, na povaze lidí, na jejich snaze se prosadit, na počtu obyvatel.......

"Kraje nejméně obydlené jsou nejvhodnější k tyranii; divoká zvířata panují jen v pouštích"

"Suverén může předně uložit vládu celému národu nebo největší části národa, takže je pak více oébčanů úředníků než občanů prostých soukromníků. Tuto formu vlády nazýváme demokracií

Nebo naopak může stěsnati vládu do rukou malého počtu, takže je více prostých občanů než úředníků; a tato forma se nazývá aristokracií.

Konečně může soustřediti veškerou vládu v rukou jediného úředníka, od něhož všichni ostatní mají svou moc. Tato třetí forma je nejobecnější a nazývá se monarchií nebo vládou královskou."

"Kdyby byl národ bohů, vládl by si demokraticky. Vláda tak dokonalá se nehodí pro lidi" tvrdí o demokracii, protože žádná vláda nepodléhá tak často občanským válkám a vnitřním zmatkům jako právě tato.

"Raději svobodu s jejími nebezpečími, než klid otroctví"

vévoda Lotrinský, otec krále Polska

V aristokracii je jistá nerovnost bohatství. "Je to zajisté proto, aby správa veřejných záležitostí se svěřila těm, kteří jí mohou lépe věnovati veškeren svůj čas, ne však proto, jak tvrdí Aristoteles, aby se bohatým vždy dávala přednost. Je naopak důležité, aby opačná volba někdy ukázala lidu, že v zásluhách lidských je důležitější důvod, aby se jim dávala přednost, než v bohatství."

V monarchii, narozdíl od předchozích forem vlád, představuje jedinec (monarcha) hromadnou bytost.

Vláda bývá často zneužívána. Soukromá vůle začne působit proti svrchované moci. Úsilí se zvyšuje, kazí se ústava; pokud se zde nenachází jiná vůle než tato dříve či později dojde ke zlomení společenské smlouvy. Když se stát rozpadá, zneužití vlády se jmenuje anarchie (demokracie se zvrhá v ochlokracii, aristokracie v oligarchii, království v tyranii) "Vláda mění svou formu jedině, když opotřebováním pružin zeslábne tak, že nemůže si zachovat svou formu"

Mezi svrchovanou mocí a libovolnou vládou se někdy zavádí nějaká jiná, zprostředkující moc. "Jakmile veřejná služba přestane býti hlavní záležitostí občanů a když raději slouží svou peněženkou než svou osobou, je stát již blízek zkáze. Když se má jíti do boje, zaplatí voje a zůstanou doma; když se má jíti do rady, jmenují poslance a zůstanou doma............................ To se odvažuji nazývat třetím stavem."

"Myšlenka zástupců je moderní; pochází z vlády feudální, z této nespravedlivé a nesmyslné vlády, v njíž lidský druh se snižuje a kde jméno člověk je v neúctě. V starých republikách a dokonce i v monarchii neměl lid zástupců; toto jméno nebylo známo." Je velmi patrné, že Rousseau tuto zastupitelskou moc neuznával, protože se veřejné zájmy dostaly až na druhé místo, před nimi se nachází zájmy soukromé.