POSTAVENí AUSTRáLIE VE SVĚTOVÉ EKONOMICE V 90. LETECH

Úvod

Austrálie je federativní stát rozkládající se na největším ostrově světa, svojí rozlohou 7,69 miliónů kilometrů čtverečních se řadí na šesté místo v žebříčku nejrozlehlejších států. Skládá se ze šesti samostatných správních celků : Nový Jižní Wales , Victoria , Queensland , Jižní Austrálie , Západní Austrálie , Tasmánie a dvou teritorií : Severní Teritorium , Teritorium hlavního města .

Australský svaz je nezávislý stát v rámci britského společenství Commonwelth. Hlavou státu je britská královna , kterou zastupuje generální guvernér. Austrálie je čistě parlamentní demokracií s dvoukomorovým parlamentem voleným všeobecnými svobodnými volbami, minimální věk voliče je 18 let. Právní řád Austrálie je často přirovnáván ke směsici právních řádů Spojených států a Spojeného království; stejně jako Velká Británie je Austrálie monarchií, federální vláda a vlády jednotlivých států jsou voleny parlamentní většinou. S USA podobnost tkví ve federativním uspořádání a zejména ukotvením právního řádu ústavou. Ústavní změny lze činit pouze za souhlasu většiny oprávněných voličů v referendu a to v minimálně šesti státech. Navíc je třeba i většina v obou parlamentních komorách.

Historie

Austrálie je podle odhadů osídlena již více než 60 000 let. Původní obyvatelstvo Aborigines neboli Austrálci zde žijí doposud. Australská moderní historie je poměrně krátká. Prvním Evropanem, který vstoupil na australskou půdu, byl v roce 1605 Holanďan V. Janszoon, o několik let později ho následoval jeho krajan Abel Tasman. Teprve po roce 1770, po „znovuobjevení“ Austrálie Jamesem Cookem, se o australské území začala Evropa zajímat jako kolonizátor. První osadníci přišli do Austrálie v roce 1788, zejména trestanci a osoby pro vládu nežádoucí. Postupně se na kontinentu vytvořilo šest britských kolonií, které se 1. ledna 1901 sjednotily ve federaci samostatných států s vlastní vládou a parlamentem. Až do 30. let 20. století se udržovala značná politická a hospodářská závislost na Velké Británii, v roce 1931 získala Austrálie určitou autonomii ve vnitřních a zahraničních vztazích souhrnně zvanou Westminsterský statut. Během druhé světové války spolupracovala s USA ve válce proti Japonsku. V 70. letech se stala jedním ze zakládajících členů vojenskohospodářského seskupení ANZUS. Od roku 1949 se dlouhou dobu držela u moci koalice liberální a národní strany, zastupující zejména farmáře a majitele půdy. V roce 1975 je po ústavní krizi vystřídala Australská labouristická strana, která se oproti konzervativní a kolonialistické konformní koalici zformovala v moderní sociálnědemokratickou stranu dle západního střihu. V 80.letech vyhlásila program národního obrození a obnovy. V současnosti je Austrálie považována za vzrůstající mocnost tichomořského regionu, což demonstrovala nasazením mírových jednotek při řešení konfliktu ve východním Timoru.

Průmysl, služby

Díky rozsáhlé surovinové základně a původnímu výhradně zemědělskému zaměření hospodářství se mezi nejvýznamnější odvětví počítá zejména potravinářský a chemický průmysl, energetiku, výrobu dopravních prostředků, kovozpracující průmysl, strojírenství, papírenství, textilní a tabákový průmysl.

Nicméně již první bílé osadníky provázela potřeba spotřebního zboží, a tak se začíná rozvíjet řemeslná a manufakturní výroba, která postupem času získala tradiční charakter. Po druhé světové válce podíl průmyslové výroby na HDP dosáhnul 28 procent a v letech 1959-1960 až 31 procent. Až do roku 1960 také rapidně roste zaměstnanost v průmyslu.

Za rok 1995 byl zaznamenán největší růst v textilních a strojírenských oblastech.

Důležité oblasti průmyslu jsou zejména mnohamiliónové aglomerace např. Newcastle , Sydney , Melbourne , Adelaide , Perth nebo Brisbane.

V posledních letech se největší progresivita nachází tzv. high-tech průmyslu jako například zdravotnická zařízení, telekomunikace, IT, vojenská technologie atd. Hlavní zásluhu lze přiřknout importu know-how, kapitálu a v neposlední ředě vlastnímu výzkumu.

V současné době se sektor služeb se podílí procentuálně na výši HDP největší měrou. Poptávka po službách stále stoupá díky vyspělé infrastruktuře a rostoucí populaci. Nejlépe vyvinutá je díky poloze země především letecká a námořní doprava.

Zemědělství

V hospodářství zaujímá zemědělství důležité postavení. Austrálie se řadí mezi největší světové producenty vlny , hovězího a jehněčího masa. Celkem se chová přibližně 150 milionů kusů ovcí a 24 milionů kusů skotu. Ve vývozu jemné vlny stojí dokonce prvním místě. Příjmy z produkce vlny se pohybují okolo 4-6 miliard USD ročně.

V oblasti rostlinné výroby je Austrálie významným producentem cukrové třtiny , obilovin ( pšenice , ječmen , kukuřice , rýže ) , zeleniny a tropického ovoce. Rozvíjí se pěstování vinné révy a tudíž i výroba velmi kvalitních vín.

Austrálie disponuje dobrou zásobou kvalitního tropického dřeva např. eukalyptu; v 70. a 80. letech byly celé oblasti vytěžovány (zejména za účelem exportu do Japonska), což zvedlo vlnu odporu ekologických organizací.

V letech 1993/1995 postihlo Austrálii dlouhotrvající sucho, které způsobilo výrazné snížení hospodářské produkce a likvidaci části stád hovězího dobytka a ovcí. Ke konci roku vydatné srážky předznamenaly obnovu všech těchto neblahých klimatem způsobených následků.

Finance

Australský bankovní systém se vyvinul přebíráním britských metod, později je ovlivňován zejména vývojem celosvětových trendů.

Zejména v devadesátých letech se systém dostal na celosvětovou úroveň kdy můžeme na australském kapitálovém trhu sledovat činnost 29 obchodních bank, 17 úvěrových bank, dále nepočítané množství různých kreditních společností a družstev, finanční a obchodní společnosti a samozřejmě působení zahraničních ústavů.

Funkci centrální banky plní tzv. Reserve Bank of Australia.

Australská burza je plnohodnotně začleněná do globálního burzovního trhu. Nejznámější burzou je Sydney Futures Exchange , která je v tomto regionu po Tokijské druhou největší.

Zahraniční obchod

Už počátkem 19. století se na území Austrálie začalo dařit obchodu, zejména díky relativně vyspělému zpracovatelskému průmyslu v oblasti Victorie a Nového Walesu. V druhé polovině dvacátého století se export podílel na HDP poměrem kolem jedné sedminy, přičemž 40 % z toho tvořily exporty zemědělských produktů, 20 % potom exporty surovin. Koncem devadesátých let se export podílel na celkovém HDP již 20 %. Mění se struktura exportu kdy se začínají emancipovat složitější výrobky jako vybavení zdravotní a výzkumné, software, letecké produkty, nicméně původní exportní artikly výrazně na významu neztrácejí. Hlavními odběrateli australského zboží a služeb jsou především Japonsko ( importuje téměř jednu pětinu ) USA a Korea ( oba okolo 8% ) , a Nový Zéland ( 6% ).

Na konci 90.let se snaží Austrálie rozšířit své vývozní možnosti, a proto začíná obchodovat i s dalšími státy, jako jsou Saúdská Arábie, Egypt, Mexiko nebo Chile.

Zahraniční obchod Austrálie ( mil. AUD ) :

Hlavní importní komodity tvoří strojní vybavení, dopravní prostředky, počítače , které dohromady znamenají asi 12% celkového dovozu . Země , od kterých Austrálie dováží nejvíce zboží , popř. služby , jsou : USA ( 21% ) , Japonsko ( 14% ) , Čína ( 6% ) , BRD (6%).

Za uplynulé desetiletí je také vidět odklon od orientace na Evropu a přeorientování na geograficky bližší  a možná i celkově lákavější jihoasijské trhy.

Mnoho australských firem jsou zahraničními investory , a zároveň Austrálie je velkým importérem kapitálu. V roce 1998 dosáhla výše zahraničních investic 571miliard USD v obou směrech, přičemž 253 miliard USD přišlo ze zemí APEC a 249 miliard USD bylo investováno ven (z toho 135 miliard USD do zemí APEC ). Státní investiční agentura Invest Australia poskytuje široké spektrum služeb , které jsou při vývozu a dovozu kapitálu nezbytné.

Velké investice přicházejí především do USA , Velké Británie nebo Nového Zélandu.

Podíl jednotlivých států na obchodní výměně s Austrálií.

ImportExport

Zahraniční integrace

Austrálie je členem mnoha mezinárodních organizací , jako příklad uveďme : OSN , Britské společenství národů , vojenský pakt ANZUS, Světová obchodní organizace (WTO), Rada pro ekonomickou spolupráci Asie a Tichomoří (APEC), Dohoda o tichomořském regionálním obchodu a spolupráci (SPARTECA), Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD), Mezinárodní měnový fond (IMF), Mezinárodní banka pro obnovu a rozvoj (IBRD), Asijská rozvojová banka (ADB), atd.

Jako člen WTO, OECD, ENCTAD zastávala pozitivní postoj k liberalizaci mezinárodního obchodu a prosazovala především odstranění dotací zemědělské produkce USA a EU. Velmi úzká je spolupráce s Novým Zélandem, od roku 1966 až do roku 1983 byla v platnosti smlouva o volném obchodu. V roce 1983 byla tato dohoda nahrazena dohodou o užších ekonomických vztazích.

Ekonomický vývoj v 90. letech

Austrálie se stala vysoce rozvinutou agrárně průmyslovou zemí s bohatými surovinovými zásobami. Po vážné hospodářské krizi v letech 1991 a 1992 se opět dostavil růst HDP : 5,1 % v roce 1994, 3,5 % v roce 1995. Po výměně sociálnědemokratického kabinetu vládou liberálně-konzervativní došlo za cenu škrtů ve vládních výdajích i k zmírnění předchozích palčivých problémů. Postupným snižováním inflace se podařilo vytvořit z Australského dolaru stabilní volně směnitelnou měnu.

Díky vysoké otevřenosti trhu, přebytku platební bilance, nízkým bariérám zahraničním investicím a ostatním pozitivním faktorům jako dobře fungujícímu trhu práce (reforma 1996) a daňovému systému se z Austrálie stala dynamická ekonomika srovnatelná s ekonomikami západní Evropy. Reformy v devadesátých letech stlačily nezaměstnanost pod 7 %.

Austrálie je považována za jedno ze světových finančních center.Je členem Fora pro finanční stabilitu ( FSF – Financial Stability Forum ), které navíc zahrnuje i skupinu států G7. Typickou charakteristikou dnešní australské ekonomiky je výrazný růst HDP. Kupříkladu v letech 1998-1999 byl zaznamenán růst ve výši 4,4%, což je jen o čtyři desetiny méně než v předcházejícím období.Na rok 1999/2000 je předpovídán růst okolo 3,5%.

Závěr

Díky celkovým pozitivním předpokladům na základě analýzy různých ukazatelů lze očekávat růst Austrálie jakožto neopominutelného ekonomického, finančního, vědeckotechnického a kulturního centra v budoucím globalizovaném světě.

Prameny