Charakteristika nákladů
1.1 Základní věcné vstupy a jejich ekonomický význam
Co tam patří
Zahrnují vše,…
Kvalitativní změny
(dochází k nim v průběhu výr. procesů a při realizaci služeb)
Při přetváření jsou vynakládány určité konkrétní náklady.
Podíl těchto nákladů na celk. N výroby je vyjádřením určité hospodárnosti realizovaných výr. procesů.
Ekonomický význam zákl. vstupů
Činnosti při řízení hospodárného užití surovin a materiálů
získání + zhodnocení (výběr, nákup, analýza)
vlastní hmotný pohyb (příjem, skladování, technol. přeměny, manipulace, hospodaření s odpadem)
Členění materiálu
A/ ve výr. praxi (technicky)
základní – látka, z níž je výrobek zhotoven (věcný základ výrobku)
pomocný (olej, mazadlo, pohonné hmoty, barva, lak, lepidlo, obal)
zabezpečuje náležitý průběh výr. procesu
přispívá k tomu, aby výrobek získal urč. vlastnosti
B/ pro hospodářské potřeby
přímý – připadá na jednotku výroby
režijní (zprav. materiál pomocný) – tvoří část rež. N
Důležitou charakteristikou kvality hospodaření se surovinami a materiálem je výše a struktura mat. N.
V systému řízení výroby je nutné operativně plánovat budoucí spotřebu à nutné jsou alternativní varianty (ty jsou vedeny mat. či technol. změnami).
Členění alternativních voleb
(podle změny konečného efektu)
à změna…mat., suroviny, některé jejich složky + stejné tržby (LEVNĚJŠÍ SUROVINY)
…ceny suroviny/mat., některé jejich složky (TRŽNÍ CHOVÁNÍ SPOTŘEBITELE)
…změna tržeb při nezměněných N (CENOVÁ POLITIKA VÝROBCE)
…změna N i tržeb s cílem zvýšení výsledných hosp. efektů
Dražší surovina má vliv na pracnost vl. zpracování + zvyšuje kvalitu výrobku/služby
à promítá se do N i do ceny.
Vybavenost nářadí tz875f9114mzzt m ovlivňuje efektivnost výr. procesů.
Důležitá jsou také paliva a energie.
Činnosti zásobování
zajištění požadované množství, kvality
přejímka + kontrola jakosti (vstupní kontrola)
skladování
předání na místo spotřeby (výroba)
sledování efektivnosti využití dodávek
Řízení zásob
+ vlastní organizátorská a evidenčně administrativní činnost
+ velikost skladovacích prostor, umístění
+ propustnost dopr. sítě
+ kapacita dopr. zařízení,…
1.2 Výrobní činitelé, charakteristika nákladů
Náklady = zákl. kategorie hosp. činnosti fy. Každá hosp. činnost je spojen se vznikem nákladů.
Charakteristika výr. procesů
(ze strany)
naturální (hmotné)
hodnotové
VÝROBNÍ PROCES
transformace
výrobních
cinitelu ve
finální
výkony
Výrobní činitelé
(podle rytmu vkladu)
Výrobní činnosti
(podle vztahu k technol. procesu)
Pojem náklad
= v peněžní formě vyjádřená spotřeba vstupů a práce jako účelově realizovaná činnost podniku
à účelová spotřeba výr. činitelů v peněžním vyjádření
Důležité aspekty pojmu "náklad"
jde o peněžní vyjádření à výše N je ovlivňována nejen množstvím vstupů, ale i jejich cenami + cenami peněz (vliv úroku, měn. kurzu)
nelze je zaměňovat za peněžní výdaje
jsou vždy spojovány s urč. účelovými činnostmi à s provozními výkony
odrážejí se v nich i vlivy možných kombinací využívaných činitelů při realizaci činnosti fy
Finanční náklady
= N spojené s financováním podniku
např. úroky, poplatky za pojištění
buď jsou vykazovány samostatně, nebo je zahrneme do SR fy
Ukazatel nákladovosti
= vztah mezi náklady a výkony
Charakteristiky efektivně hospodařící fy
1.3 Pojetí hospodárnosti
Hospodárnost je jedním ze zákl. principů PEK i MAN.
Formy hospodárnosti
úspornost (minimalizace věcných činitelů, hledání cest pro úspory)
účinnost (pro daný rozsah výr. činitelů nalézt maximalizaci efektů)
Dva typy úloh z hlediska hospodárnosti
Ekonomická efektivnost
= poměr užitečného efektu k vynaloženým nákladům
= stupeň spotřeby vynaložené práce
= míra využití výr. sil
Nutná podmínka: výstup musí být přijat trhem (musí nalézt koupěschopnou poptávku).
Podniková efektivnost
je určována zákl. vztahem mezi objektivně možným a skutečným ek. vývojem ve fě
projevuje se: snižování N, zvyšování rentability provoz. jednotky, růstem zisku,…
Efektivnost výr. procesů
= vztah kvantifikovaných užitků k nákladům práce vynaloženým na jejich realizaci
Klademe především důraz na KOMPLEXNOST.
Dvě skupiny faktorů intenzifikace výr. procesů
zvýšení účinnosti daného výr. systému – zvýšení PP, směnnosti, úspory N,…
rozvoj a zdokonalení užitného výr. systému – investiční výstavba, modernizace,…
Efekty výroby lze vyjadřovat v naturální i hodnotové formě.
Otázky spojené s rozvojem efektivnosti fy
CO se bude vyrábět? Bude zajištěn odbyt na trhu?
ČÍM se bude vyrábět? Jak se bude zajišťovat služba?
JAK hospodárně se dané produkty vyrábí?
1.4 Základní funkce nákladů
Vlastní náklady
= část hodnoty produkce vyjádřené v peněžní formě, která zahrnuje hodnotu spotřebovaných a opotřebovaných výr. vstupů
= výdaje zvěcnělé práce a část výdajů živé práce v souvislosti s konkrétními výkony
vl. N výroby
neodrážejí plnou hodnotu vynaložených prostředků
jsou individuální ekonomickou kategorií à odrážejí podmínky výroby konkrétního výrobce
hodnota – individuální vl. N à úroveň hospodaření, rentabilita, efektivnost
celk. N hosp. celku (vedené v UCE)
Funkce vl. N
evidenční – ocenění a evidence jednotlivých N položek, struktura N
srovnávací (komparativní) – hodnotí jednotlivé kombinace užitných zdrojů
stimulační – hmotná zainteresovanost na snižování N
Členění N
A/ účel vynaložení
B/ vynaložení v čase
C/ fáze koloběhu hosp. prostředků
N pořízení
N výroby
N odbytu
D/ vyjádření ke konkrétnímu výrobku
E/ způsob zjišťování
F/ dynamika nákladů
variabilní (proměnné)
fixní (stálé)
Struktura vl. N výroby má v hosp. praxi dvě základní členění:
druhové členění N
použití pro sledování, vyhodnocování a plánování N na výrobu v rámci výr. celku podle spotřeby jednotlivých druhů výr. činitelů
účetní evidence, výsledovka
kalkulační (účelové) členění N
základní metodický prostředek rozpočetnictví
provádí se podle kalkulačního vzorce
cílem je struktura N položek ve vztahu ke kalkulační jednici
uplatnění při rozhodovacích úlohách ve vztahu k racionálnosti průběhu výr. procesů
rozdělení N skupin na N přímé a nepřímé
častěji se ale používá (viz kalkulační vzorec)
má význam pro sledování N podle místa jejich vzniku
kalkulační jednice = jeden nebo násobek výrobků, služeb, skupin výrobků
ekonomika výroby – fin. N chápeme jako souhrnné položky v rámci jedné výr. jednotky
výrobní ekonomika – fin. N bezprostředně vynaložené na zhotovení konkrétního výrobku
SUBDODÁVKY PATŘÍ V KALK. VZORCI PŘED ZISK (ZA ÚPLNÉ VL. N VÝKONU).
Kapitola 2 – Vl. N, jejich kalkulace a struktura
2. 1 Kalkulace nákladů
Kalkulace je chápána jako rozpočet, úvodní pohled, vstupní informace o N práce; jako prostředek sledování čerpání příslušných N.
Základní kalkulace
vlastních N (struktura, období jejich vzniku)
cenové (pro tvorbu či hodnocení ceny)
Vymezení kalkulace
objem kalkulace à CO se oceňuje?
obsah kalkulace (rozsah zjišťovaných N)
forma kalkulace (struktura N položek)
Jsou využívány pro:
oceňování polotovarů vl. výroby, NV, výrobků, prací, služeb
stanovení VP ceny
jako součást rozpočetnictví à sledování vývoje N položek
kontrola a rozbor hospodárnosti výr. procesů
sestavování rozpočtu pro části jednotlivých N
technickoekonomické propočty (při hodnocení realizačních záměrů, volbě technol. varianty, posouzení hospodárnosti)
jako podklad pro:
komplexní řešení úkolů ve snižování N
tvorbu a racionální řízení VP cen a jejich statistiku
výchozí podklady k propočtům efektivnosti realizace inv. záměrů či jednotlivých akcí
Členění kalkulace vl. N výroby
A/ časová souvislost
B/ funkce pro řízení N
propočtové
plánové
operativní
výsledné
C/ účel
Pro výpočet vl. N výroby jsou v hosp. praxi využívány KALKULAČNÍ VZORCE.
2.2 Metody kalkulace
Jednoduché metody
prosté dělení
dělení s 1 řadou ekvivalentních čísel
dělení se 2 nebo více řadami ekviv. čísel
přirážková kalkulace
neúplné N
Fázová metoda
součet podílů N na postupně probíhající fáze výroby
ve výr. procesech, které nejsou plynulé (jsou realizovány postupnými fázemi)
předmětem je konečná výroba
vl. N se zjišťují součtem podílu N za postupně probíhající fáze výroby
Stupňová metoda
součet N výr. procesů, které se skládají z více technologicky samostatných ukončených úseků (stupňů)
předmětem jsou i polotovary vl. výroby
Zakázková metoda
nositelem nákladů je zakázka
kritéria sledovaných N z hlediska místa a času jsou druhořadá
skut. N zjišťujeme až po dohotovení celého výrobku
Další využívané kalkulace
kalkulace optimálních N - zjišťuje nejnižší dosažitelnou výši Ø N při dané technologii a plném využití kapacity
kalkulace proporcionálních N - zjišťuje var. N s předpoklade proporcionálního vývoje
výpočet celk. Ø N - nerozlišujeme N fixní a variabilní
maticové kalkulační metody - před. pro jednodušší ekonomické analýzy
2.3 Přirážková kalkulace
ABSORBČNÍ KALKULACE, KALKULACE PLNÝCH (ÚPLNÝCH) NÁKLADŮ
přímé N (PM, PMz, další přímé N) + nepřímé N
nepřímé N jsou stanoveny jako urč. násobek užitého základu (zprav. PMz)
je vhodné u "zaběhnuté výroby" – vycházíme z ověřených N
Požadavky na základnu
akceptuje příčinné závislosti vývoje jak položek rež. N, tak zvolené RZ
stálost poměru vztahu základy a položek rež. N
stálost RZ, jednoznačně definovatelný rozsah, dostatečně veliká
Charakter RZ
materiální – množství SM, spotřeba normohodin, strojových hodin,…
peněžní – spotřeba N na PMz, PM, zpracovací N,…
Násobitel = režijní přirážka; vyjadřuje se v %.
Použití PM jako RZ: rozsáhlý sklad; materiálově nákladný produkt.
2.4 Metoda neúplných nákladů
METODA VARIABILNÍCH NÁKLADŮ, METODA PŘÍSPĚVKU NA ÚHRADU
C – (M + m + Rv) = Rf + Z
tzn.
C – (PM + PMz + RVC) = RFC + zisk
FC + zisk = příspěvek na úhradu
RVC = VC + vyvolané FC (separativní FC) – lze je přiřadit k urč. výrobku
představuje účinný prostředek k manažerskému rozhodování
Dvě fáze
zjištění schopnosti vyrábět produkt za úhradu N, které vyvolal (vč. hlediska zisku)
racionalizační přístupy – snížení mat. N, rež. N,…
2.5 Režijní náklady
= N nepřímého charakteru
à nelze konkrétně určit na jednotlivé výrobky
à rozdělují se podle stanovené nebo vybrané další ekonomické veličiny
Obsahují
spotřeba paliv a pohonných hmot, SE, S rež. M, odpisy zákl. prostředků, odpisy předmětů v používání, OaU zákl. prostředků a předmětů v používání, nájemné, dopravné, konstrukční N, N na cest. výdaje, platy tech. a hosp. pracovníků, rež. mzdy, os. odměny a výdaje FO, pobídková složka mezd hrazená z N, náhrada mzdy za dovolenou, příspěvky na SZ, N na vadné výrobky, N na záruční opravy,…
Režie
dílenská (provozová)
celopodniková (závodová)
Finanční N podniku (úroky, pojištění, daně) jsou buď zahrnovány do SR, nebo jsou vykazovány samostatně.
Koeficient nákladovosti
2.6 Kalkulace N na základě sazeb N na 1 hodinu činnosti
R A K O U S K Ý P Ř Í S T U P
os. N jsou definovány specificky – mohou být přímé i režijní
rež. N se rozvrhují na předpokládaný počet přímo zúčtovatelných hodin
os. N = hr. mzdy + platy + učňovské odměny + přídavky + vedlejší os. výdaje (nepřítomnost, soc. pojištění, příspěvek do fondu odstupného)
časový fond pracovníka (doba přítomnosti) – jednicový zúčtovatelný charakter + hodiny nepřímo zúčtovatelné (zahrnují se do rež. N)
mat. N i rež. N – běžný postup
VLASTNÍ KALKULACE HODINOVÉ SAZBY = hr. hodinová odměna (vč. příplatků) + vedlejší os. N + sazba rež. N na hodinu + plánovaná sazba zisku na hodinu
krycí příspěvek = příspěvek na úhradu
2.7 Zjednodušený výpočet nákladů na zakázku
např.
C = cena zakázky
hp = počet prac. hodin připadajících na danou zakázku
N1h = N na jednu odprac. hodinu příslušným dělníkem (Kč/hod)
hs = počet hodin činnosti daného stroje, zařízení nebo dopr. prostředku
Npr = fin. hodnota příplatků na 1 hodinu činnosti při použití stroje (Kč/hod)
n = počet dělníků, kteří pracují na dané zakázce
m = počet strojů, zařízení či dopr. prostředků, které se svojí činností podílí na dané zakázce
2.8 Modely struktury vl. N výroby, snižování N
Fáze výstavby modelu
formulace problému
vytvoření modelu skutečného systému
řešení modelu vhodnou metodou
testování modelu a jeho řešení
formulace kritérií platnosti řešení
ověření a zavedení do praxe
Vlastní vypracování modelu
(dvě roviny dynamického pojetí)
vývoj a změna metodiky stanovení vl. N výroby
kvantitativní změny a vzájemné vlivy rozvoje jednotlivých položek vl. N
Matematické modely vl. N
Vl. N = N na mat. a polotovary + N na PMz + rež. N
indexová metoda (vývoj v čase)
poměrově
indexově
rozvedeno:
JM = N na jednicový mat.
SUB = N na subdodávky
POL = N na polotovary
m = N na PMz
RN = rež. N v užším pojetí
ON = ostatní N
VN = vl. N výroby
Neměnné položky – dány N pro vytvoření prac. prostředí
Proměnné položky – zachycují technologicko-ekonomický charakter pracoviště
Kapitola 3 – Ceny
3.1 Vývoj typů cen
Cena pro…
spotřebitele je souhrnem fin. prostředků, které musí vynaložit na získání produktu
výrobce je výrazným nástrojem, který tvoří jeho příjmy, je součástí MAR strategie
Vývoj v čase
centralistický model
cena se skládá z hodnoty vynaložených N + část odpovídající zhodnocení těchto N na úrovni nadproduktu (projevuje se jako zisk)
hodnotový typ ceny
nákladový typ ceny
výrobní typ ceny
složky mat. a MzN respektuje v plné výši; složka výr. fondů je redukována fondovou rentabilitou (Ø mírou zisku vztaženou k výr. fondům)
vícekanálový typ ceny
3.2 Pojetí ceny v TE
cena se tvoří na trhu
spotřebitelé rozhodují pomocí peněžních hlasů
cena je střetem zájmu výrobců a zákazníka
snahou ekonomů je dosáhnout rovnováhy mezi N a P à určit úroveň rovnovážné ceny
obecně platí, že spotřebitel nakupuje více produktů při nižších cenách
Zákonitosti
P > N à cena roste
P < N à cena klesá
růst ceny à růst N, pokles P
pokles ceny à pokles N, růst P
cena má tendenci ustálit se na úrovni, kdy se vyrovnává N a P
Co ovlivňuje pohyb cen
mzdová politika v zemi prodejce (potenciální fin. zdroje)
dostatek devizových prostředků na dovoz zahr. produktů (dotváření konk. prostředí)
N na provoz prodejních jednotek (N na nájemné, energii, dopravné,…)
nezbytné výdaje ob. na ZSP, školství (omezení fin. zdrojů obyvatelstva)
daňová politika
kulturně politické tradice a zvyklosti
Základní principy TE
užitečnost – podtrhuje prioritní význam spotřeby jako konečného ověření účelnosti zhotovení výrobku a zpětné aktivní působení na výrobu
rovnováha – vyjadřuje předpoklad ekonomické stability
preference – motivují při optimálním výběru pro uspokojování zájmů a cílů jednotlivých ekonom. subjektů
Podmínky
existence plně fungujícího volného trhu (působení tržního mechanizmu)
dominantním cílem podniku je maximalizace zisku
3.3 Funkce ceny, druhy cen
patří mezi zákl. ekonomické kategorie
charakterizuje míru vzájemné směnitelnosti jednotlivých užitných hodnot
je výsledkem vztahů mezi N a P
Skladba ceny
základní složky
přenesená zvěčnělá práce (N na materiál, suroviny, podíl na hodnotě strojů,…)
samostatný přínos výrobce (MzN)
další složky
čistý důchod, zisk nebo jeho část, DPH
srážky či přirážky obch. či odbyt. organizací
Funkce ceny
regulační – vliv na chování příslušného subjektu
stimulační – stimulace zvyšování efektivnosti výroby, snižování N, nové technologie
alokační (rozdělovací) – působí na rozdělování mater. a peněž. zdrojů v dané výrobě
racionalizační – nákladová problematika (snižování N)
rozdělovací a přerozdělovací – strukturalizace ceny (rozložení na jednotlivé složky) + hodnotový přesun (zvýšení cen vstupů à snížení zisku)
Různé typy ceny
velkoobchodní, nákupní, maloobchodní, tržní (kupní), "zvláštní obliby", brutto, netto, netnetto, pořizovací, vnitropodniková, pevná, minimální, maximální, volná, konkurenční, nabídková, plánová, nákladová, kontraktní (smluvní), stínová (duální)
Tři zákl. otázky řešené na trhu
co – jak - pro koho
Dva kroky vytvoření ceny
určení ceny výrobku
provádění cenových změn
3.4 Cenová soustava a její rozvoj
okruh VO cen
před. oblast materiální výroby
cena, za kterou výrobce prodává své výrobky
okruh nákupních cen
ceny prvovýrobců na počátku realizace obch. vztahů
okruh MO cen
ceny, za něž se nakupuje na vnitřním trhu
souvisí s oblastí konečné spotřeby
ceny za služby poskytované soukromým osobám, obyvatelstvu, tarify os. dopravy
okruh kupních (smluvních) cen
vytvořen z cen
za které dodávali tuzemští dodavatelé své výrobky na vývoz
zahraničních výrobců pro tuzemské dodavatele
nyní i pro vnitrostátní ceny práce a konaných služeb
+ tarify v dopravě a spojích
+ ceny stavebních a montážních prací
+ odbytové ceny (představují mezičlánek v D-O vztazích, pokud přímé spojení není výhodné)
+ obchodní ceny (prodává se za ně zboží do vnitřní obch. sítě
prozatímní cena – přechodná, platná v období, kdy nelze stanovit fakturací konečnou cenu
přechodně platná cena – omezena časově nebo množstevně (pro překonání zvýšených N)
smluvní cena – vyjádřena jako vzájemná dohoda mezi výrobcem a zákazníkem
3.5 Cenová informační soustava
Informační systém
je tvořen souborem prvků a činností, jejich vlastností a vzájemných vztahů, které umožňují přenos informací
musí mít 1 inf. vstup a min. 1 inf. výstup
Dvě stránky informace
kvantitativní – míra určitosti, uspořádanosti, snižuje neurčitost
kvalitativní – pojetí obsahu zprávy, význam a účel informace
Požadavky na cenovou inf. soustavu
sledovat a vyjadřovat vývoj cen, cen. úrovní, cen. relací – v tuzemsku i v zahraničí
sledovat působení cen na efektivnost a hospodárnost – u výrobních i územních celků
poskytovat podklady pro tvorbu cen nových výrobků
poskytovat podklady pro prognózování vývoje cen
poskytovat podklady pro kontrolu cen
poskytovat technické a ekonomické informace o cenách,…
Členění cenové inf. soustavy
A/ zdroj informací
technické a ekonomické
správní,…
B/ stupeň řízení
C/ účel
Kapitola 4 – Cenové kalkulace
4.1 Úvod do cenových kalkulací
Dva druhy kalkulačních propočtů
propočet ekonom. preference a rovnováhy
vyplývá ze vztahu mezi výrobcem a jeho odběrateli
hodnotí ekonomickou účelnost realizovaných důchodů
kalkulační propočty při vl. výrobě produktů
hodnocení hospodárnosti a účelnosti vynaložených výr. činitelů
V podmínkách TE cena vstupuje jako pevná vnější veličina.
Cenové orgány mohou stanovit ceny
4.2 Způsoby stanovení ceny
A/orientace
nákladově orientovaná tvorba ceny - cena vychází z úrovně N a ziskové přirážky
poptávkově orientovaná tvorba ceny – založena na očekávané hodnotě produktu
konkurenčně orientovaná tvorba ceny – výrobce reaguje na změny cen konkurence
B/ přístup
odvozením
VO ceny ze zahr. cenových relací (srovnává podobné výrobky domácí se zahr.)
VO ceny z ceny dosahované vývozem pro zahr. trhy (vychází ze skutečné ceny nebo z kvalifikovaného odhadu)
ze vzájemné relace VO a MO ceny – jestliže vychází VO cena příliš vysoká
parametrický způsob
cenové řady – pro výrobky funkčně shodné nebo konstrukčně i technol. podobné
cenové ukazatele – cena závisí na několika užitných parametrech (jde o shrnutí několika paralelních cen. řad)
bodovací způsob – bodové ohodnocení vlastností výrobků; u chem. průmyslu
kalkulační způsoby
cenové normativy – ocenění podle podrobné kalkulace, sazba zisku je pevná
stavebnicový způsob – cena = součet konstrukčních prvků výrobku
kalkulační porovnání – vychází z vyjádření rozdílů jednotlivých položek cenové kalkulace nového a porovnatelného výrobku (vč. nepřímých N)
Světová cena
= souhrnná úroveň běžných TC sjednaných za konkrétních podmínek, bez podmiňovacích vazeb
mezinárodní hodnota se větš. liší od hodnot v jednotlivých zemích
důležité: platební podmínky, dodací podmínky, cena na příslušném trhu, clo
komoditní burzy
dvoukolonový systém celních sazeb: preferenční sazby (země s doložkou nejvyšších výhod) + všeobecné tarify
4.3 Tvorba ceny nového výrobku
Z čeho se vychází
Řeší se dva okruhy problémů
jakým způsobem určit cenu nových výrobků
jak provádět změny stanovené ceny
Devět MAR kombinací strategie ceny a objemu výroby |
