Seminární práce

Milton Friedman – Za vším hledej peníze - Ekonomicke - ostatni

Ke své seminární práci jsem si vybrala dílo světoznámého ekonoma a nositele Nobelovy ceny za ekonomii Miltona Friedmana Za vším hledej peníze.

Je reprezentantem liberálního proudu ekonomie a zastáncem monetarismu. Také přišel s myš-

lenkou, že monetární politika může být hlavním nástrojem hospodářské politiky, který je slu-

čitelný s fungováním svobodných trhů. Z jeho doporučení vycházela koncem 70. monetární politika Federálního rezervního systému.

Kniha je členěna do 11 kapitol, přičemž některé kapitoly jsou navzájem provázány. Proto je důležité přečíst jednu kapitolu, aby jste pochopili následující. Moje práce bude členěna ob- dobně a budu se snažit podat stručný přehled toho nejdůležitějšího z vybraných kapitol. 44428isq23tyk9c

Na úvod této práce bych chtěla uvést jeho citát o měnové teorii, který je součástí jeho knihy The Optimum Quantity of Money. Mně se velmi líbí, protože podle mého názoru vystihuje jednoduše a trefně podstatu věci. „ Měnová teorie je jako japonská zahrada. Její estetická jed-

nota je zrozena z různosti. Očividná jednoduchost zastírá komplikovanou realitu. Povrchní pohled mizí ve stále hlubších perspektivách. Obojí může být plně oceněno, pouze je-li to

zkoumáno nenuceně, ale důkladně. Obojí má prvky, kterými se lze zabývat odděleně od celku, ale které lze plně pochopit pouze jako jeho součást“.

Ostrov kamenných peněz sy428i4423tyyk

V Mikronésii se nachází souostroví Karolíny. Nejzápadnější ostrov je Uap, kde byl měnový systém ve formě kamenných peněz. Nám se může zdát, že takovýto systém nemůže vůbec fungovat, ale to je mylné. Je zde velmi důležitá role fikce (iluze) – důvěry lidí v určitý měno- vý systém. Peníze, které máme a s nimiž jsme vyrostli, jsou součástí systému, který mám připadá jako naprosto přirozený a skutečný, přičemž peníze ostatních zemí se nám mohou zdát méně cenné, i když kupní síla jednotky této měny je vysoká.

Měnové struktury, které se na jednu stranu zdají podivné, se při jiném úhlu pohledu podobají těm typům struktur, které jsou známé.

Tajemství peněz

V této kapitole jsou nastíněny základy měnové teorie, která poskytne základ pro pochopení historických epizod.

U slova peníze musíme rozlišovat dva významy. Někdo skutečně získal důchod, pak peníze vyjadřují tok – důchod nebo příjem za určité období. Druhý význam je, když peníze někdo má a to jako součást bohatství. Pak chápeme peníze jako aktivum. Peníze je možné směnit.

Pojem zákonné platidlo znamená, že vláda přijme papírové peníze jako úhradu dluhů a daní vládě splatných, a že budou přijímány i jako úhrada dluhů. Soukromé osoby přijímají tyto papírové peníze proto, že věří, že tak učiní i ostatní. Papírové peníze mají hodnotu díky tomu, že tomu všichni věří. Náš měnový systém, založený na papírových penězích, je založený na existenci všeobecného uznání něčeho, co je víceméně fikcí. Tato fikce je poměrně stabilní. Lidé přestanou používat až ty peníze, které jsou očividně inflační – inflace musí být na vysokém stupni. Ale i když lidí v tuto fikci ztratí důvěru, nenavrátí se k bartrovému obchodu, ale začnou používat jinou měnu.

Od nepaměti do roku 1971 byla každá hlavních měn svázaná přímo nebo nepřímo s nějakou komoditou.. Toto bylo oslabeno a „zavřením zlatého okna“ prezidentem Nixonem zrušeno. Centrální banky mají zlato stále oceněno fixní nominální cenou jako položku ve svých bilancích, ale toto již nemá vypovídací schopnost. Kolik si můžeme koupit za určitou ban- kovku určuje nabídka a poptávka. Co jsou peníze? Peníze jsou cokoli, co je všeobecně příjímáno ke směně. Podle empirických výzkumů jako prostředek směny sloužily zlato a stříbro – mince, bankovky směnitelné za zlaté nebo stříbrné mince, bankovní depozita splatná na požádání a depozita šekovatelná.

Nabídka peněz je v principu jednoduchá, protože je pouze taková, jakou ji vytvoří měnové instituce. Ve skutečnosti je však velmi složitá, protože rozhodování měnových institucí závisí na množství faktorů, jako osobní názory, okamžitý a předpokládaný vývoj ekonomiky, atd. Nabídka peněz je centrálně kontrolovaná.

Pro poptávku je důležité rozlišovat mezi nominálním, tj. množství peněz a reálným množ- stvím peněz, tj. množstvím zboží služeb, které lze koupit za nominální množství peněz. Centrální banka ovlivňuje první a veřejnost poptávkou po penězích to druhé. Reálné množství peněz můžeme vyjádřit pomocí toku důchodu, jemuž odpovídají peněžní zůstatky. Důchod je tok a měří se peníze za jednotku času. Množství peněz je stav ve smyslu velikosti zásob zboží. Nominální peněžní zůstatky se měří v penězích v určitém okamžiku. Reálné se měří v časových jednotkách. Pro držitele peněz je přirozené věřit, že je množství peněz, které drží, je to, na čem záleží. Tedy na jeho nominálních peněžních zůstatcích. Ale skutečně záleží na reálných peněžních zůstatcích, tj. co si za nominální zůstatky koupí. Kolik peněz chtějí lidé držet určuje: užitečnost hotovosti jako dočasného uchovatele kupní síly a náklady držení hoto- vosti. Hotovost je užitečná jako prostředek umožňující oddělení aktu prodeje a koupě. Toto oddělení je základní produktivní funkcí peněz. S držením hotovosti souvisí držba jako rezerva pro neočekávané události. Akumulace aktiv vyžaduje úspory, tzn. zdržení se spotřeby. Udržo- vání nahromaděných aktiv může něco stát nebo vynášet (ve formě toku důchodu). Opět je nutné rozlišovat mezi nominální a reálnou výnosností aktiv. V konečném důsledku mají roz- hodující úlohu reálné veličiny. Výsledkem je, že nominální výnosy aktiv (např. obligace), směřují k zohlednění cenové změny v dlouhém období, aby se reálné výnosy udržovaly zhru- ba na stejné úrovni. V krátkém období se to neděje, protože lidé se déle přizpůsobují změně- ným podmínkám. S držbou hotovosti je spojen náklad, kterým je úrokový výnos, který obětu- jeme držbou, než abychom investovali. Další náklad nebo výnos je změna reálné hodnoty mě- ny. Hotovost je méně atraktivním aktivem při růstu cen než při jejich poklesu.

Nominální úroková míra je ovlivněna mírou změny cen. Pro reálná aktiva mají náklady držby 2 části: ztrátu nebo zvýšení kupní síly kvůli růstu nebo poklesu cen plus reálný obětovaný výnos z alternativního aktiva. V dlouhodobém období reálné výnosy různých druhů aktiv směřují k rovnováze. Do držby peněž se odráží úroveň a nestabilita inflace.

Cenovou úroveň určuje existující množství peněz. Členové společnosti jako celku nemohou utratit více než společnost jako celek obdrží. Suma jednotlivých peněžních zůstatků se rovná množství peněz dostupných k držbě. Snahy lidí utratit více než dostávají budou marné, ale v průběhu procesu povedu tyto pokusy ke zvýšení nominální hodnoty zboží a služeb.

Základní principy měnové teorie:

Základem je rozlišovat mezi nominálním a reálním množstvím peněz
Rozlišení mezi alternativami, které jsou k dispozici pro jednotlivce i celou společnost
Důležitost pokusů v rozdělení na ex ante a ex post.

Nutnost přestřelení míry změny cen a důchodu je klíčovým elementem měnových teorií hos- podářského cyklu. Toto je však vynuceno počátečním nedostřelením.

Hlavními příčinami změn množství peněz v době, kdy se peníze sestávaly z fyzických komo- dit jako zlato nebo stříbro, byly technologický pokrok nebo nové objevy. V současné době je velkým zdrojem změn množství peněz činnost vlády. Prvkem této úlohy byla snaha monopo-lizovat ražbu mincí, jejímž cílem bylo standardizovat peníze.

Příčiny a léčení inflace

Inflace je výlučně peněžním jevem, jejíž příčinou je situace, kdy nabídka peněz roste rychlej- ším tempem než reálný produkt. Inflaci můžeme zmírnit pouze snížením míry růstu množství peněz. Inflace je dlouhodobou záležitostí, protože trvá dlouho než se projeví i pozastaví. Ne- vyhnutelné jsou nepříjemné doprovodné účinky. Skutečnost, proč zůstane inflace trvale na zvýšené úrovni je způsobeno adaptivním očekáváním. Jakmile zvýšená inflace trvá určitou dobu, ekonomické subjekty ji začnou očekávat i do budoucna a začnou se jí přizpůsobovat. Inflační očekávání se zabudovávají i do dlouhodobých kontraktů, což způsobí, že se očeká- vaná inflace přeměňuje v inflaci skutečnou.

Vládní příjmy z inflace – inflace poskytuje příjmy vládě třemi způsoby. První je, že vydává- ní peněz vládou vytváří implicitní daň, jejímž základem jsou držené peníze. Druhý je, že in- flace může vyvolat zvýšení explicitních daní, o kterých není hlasováno. Třetí je, že inflace snižuje reálnou hodnotu poskytnutých úvěrů vydaných s takovými úrokovými mírami, které neobsahují dostatečné zohlednění budoucí inflace. Ekonomický, politický a finanční vývoj narušil možnost získání příjmů ze všech těchto tří zdrojů. Inflace byla vždy atraktivním alternativním zdrojem příjmů, protože vládě ve skutečnosti umožňuje uvalit daně bez toho, aby o nich někdo hlasoval.

Monetární politika ve světě papírových peněz

Světový měnový systém, který se vytvořil, nemá historický precedens. V tomto systému je každá hlavní světová měna přímo (měnový kurz měny je flexibilní) či nepřímo (měna je spojena s jinou papírovou měnou) na nesměnitelném papírovém měnovém standardu.

Nepravidelná a vysoce proměnlivá inflace vyvolala zájem o měnovou reformu. V USA infla- ce vyvolala nárůst nominálních úrokových měr, který způsobil změnu vládní kontroly úrokových měr. Zvláštním efektem inflace a následné deregulace byla krize úspor a půjček.

Nepravidelná inflace a vysoké a proměnlivé úrokové míry vyvolaly podobný vývoj v ostatních zemích. Výsledkem byl tlak na deregulaci po celém světě. Pokud byly penězi min- ce nebo měnový kov, nebyla prudká inflace fyzicky možná. Snížení obsahu drahého kovu byl omezený poměrem hodnoty daného fyzického množství drahého kovu k základnímu kovu, používanému jako přínos. Bylo třeba nalézt a rozšířit používání papírových peněz, aby byl technicky schůdný druh rychlé inflace, která se objevila v poslední době. Existence komo-

ditního standardu slouží jako brzda inflace. Musíme najít nominální kotvu cenové hladiny, která nahradí fyzické omezení měnové komodity. Jelikož získávání informací je v současné době jednoduché, rychlé a nenákladné a umožňuje , aby očekávání reagovala rychleji a přesněji na ekonomické poruchy. Díky tomu se veřejnost i finanční trhy staly citlivějšími na inflaci a vědí o ní více.

Shrnutí

Peníze jsou v ekonomice klíčové. Co se jeví jako nedůležité změny v měnové struktuře, může mít dalekosáhlé a neočekávané následky, viz. kapitola 7 – dopad amerického programu výku- pu stříbra z 30. let 20. stol. Vynechání jednoho řádku v nějakém zákoně, zde v Ražebním zá- koně z r. 1873, může přizpůsobovat i sužovat ekonomiku a politiku několik desetiletí – viz. kapitola 3. Vynálezci ve Skotsku (kyanidový proces) a horníci v Africe (objevení velkých zá- sob zlata) mohou ukončit kariéru úspěšného politika v USA – viz. kapitola 5. Usmíření si ma- lé skupiny vlivných legislativců v USA může mít vliv na to, zda se Čína stane komunistickou zemí. Stejné měnové rozhodnutí ve dvou zemích může mít naprosto opačné důsledky, v jedné katastrofa (Chile) a v druhé triumf (Izrael) – viz. kapitola 9. Změna měnového režimu může pro svět znamenat desetiletí nestability a neklidu, než se věci usadí. Nejlépe zdokumentova-

ným je tvrzení: Inflace je vždy a všude peněžním jevem. Vlády se však nedokázali oddolat pokušení obohatit se znehodnocením měny. Příkladem nám mohou být USA a ostatní rozvi-

nuté země v 70. letech 20. stol. Prudké zvýšení peněz vyvolá inflace, prudké snížení depresi. Úloha peněz při vytváření hospodářské politiky je rozdíl mezi tím, jaké je to u jednotlivce a u celé společnosti. Pro nás je fixní cena, množství je proměnlivé. Náhlému nárůstu poptávaného množství může výt vyhověno tak, že cena dostatečně vzroste tak, aby snížila poptávané množství na takové, jež je dostupné. Pro společnost jako celek je fixní množství a cena je proměnlivá, což je opakem, jak u jednotlivce.

Na závěr této práce bych chtěla prezentovat svůj postoj k této knize.

Podle mého názoru je toto dílo nesmírně zajímavé. Friedman zde dokonale projevil své spi- sovatelské a vědecké zkušenosti, které získal svým dlouholetým zkoumáním a snahou o popu- larizaci měnové teorie a historie. Jak se časem projevilo, jeho teorie našly, nacházejí a budou nacházet uplatnění, tudíž aktuálnost je nezpochybnitelná.

Knihu bych označila jako předěl mezi vědeckou a populárně naučnou literaturou. Z toho vyp-

lývá, že i srozumitelnost textu je na rozhraní. Některé pasáže jsou vyloženě pro znalce ekono-

mické teorie. Asi bych knihu nedoporučila naprostému laikovi, protože je třeba mít alespoň minimální povědomí o problému.

Jinak se mi kniha velmi líbila a doporučila bych ji i ostatním. Pomohla mi pochopit některé ekonomické jevy, ale zajímavé bylo i propojení s pohledem do minulosti. Také zde obsažené grafy (alespoň některé) usnadnily pochopení názorným vyjádřením.

Tato práce obsahuje části, které již byly publikovány v jiných jeho dílech nebo jako příspěvky v časopisech.