|
Hospodářský cyklus
Hospodářský cyklus
1. Růst vs. cyklus Z hlediska vývoje reálné ekonomické aktivity v čase je důležité rozlišovat dlouhodobý trend (hospodářský růst) a krátkodobý až střednědobý pohyb (hospodářský cyklus).
Obr. 1: Odlišení růstu a cyklu Determinanty růstu: míra úspor a investic, lidský kapitál (vzdělání a kvalifikace), institucionální rámec, míra konkurence, rozsah transakčních nákladů, v malé míře makroekonomická politika el391n7123sllq Determinanty cyklu: monetární, fiskální a kursová politika, zahraniční šoky, výkyvy na finančních trzích, výkyvy v chování firem a domácností.
Celková ekonomická aktivita v ČR Ekonomická aktivita v ČR je měřena pomocí reálného HDP měřeného pomocí výdajové metody. Data jsou dostupná čtvrtletně se zhruba 3-měsíčním zpožděním. V současné době je reálný HDP vyjadřován v cenách roku 1995. Data o vývoji reálného HDP jsou známa de facto až od roku 1994, údaje jsou pravidelně revidovány, mnohdy dosti nepochopitelným způsobem. Obr. 2 prezentuje meziroční procentní tempa růstu HDP a složek domácí poptávky. Z grafů jsou dobře identifikovatelná značná kolísání – přehřátí ekonomiky v letech 1994-96 a podchlazení v letech 1998-99.
Obr. 2: Meziroční růst HDP a jeho jednotlivých složek Sektorová ekonomická aktivita v ČR O tendencích v reálné ekonomické aktivitě mnohdy dobře vypovídají ukazatele sektorové ekonomické aktivity. Mezi ně patří vývoj průmyslové výroby a tržeb v průmyslu, produkce ve stavebnictví a tržeb v maloobchodě (vždy meziroční tempa růstu ve stálých cenách). Průmyslová výroba do jisté míry předvídá celkový vývoj reálné ekonomické aktivity, stavebnictví indikuje vývoj investiční činnosti, maloobchod pak vývoj spotřebitelské poptávky. Trendy jednotlivých časových řad je vhodné sledovat pomocí klouzavých průměrů. Při posuzování je třeba brát v úvahu problém základny předchozího období.
Obr. 4: Vývoj průmyslových tržeb a průmyslové výroby (meziroční růst v %) Data o vývoji průmyslových indikátorů dobře dokumentují cyklický charakter a nestabilitu české ekonomiky v letech 1996-99. Obr. 5: Vývoj stavební výroby a maloobchodních tržeb (meziroční růst v %)
2. Hospodářský cyklus hospodářský cyklus (business cycle) = typ fluktuací (výkyvů) nalezený v agregátní ekonomické aktivitě národů organizujících svou práci zejména na základě podnikatelského řízení: cyklus se sestává z expanzí, objevujících se přibližně ve stejnou dobu v mnoha ekonomických aktivitách, následovaných podobně všeobecnými kontrakcemi, které vyústí do fáze expanze příštího cyklu; tato posloupnost změn je opakovaná, nikoliv však periodická.
hospodářský cyklus = opakovaně pozorované a objektivně dokumentované, nepravidelné kolísání agregátní ekonomické aktivity aproximované HDP.
Fáze hospodářského cyklu Hospodářský cyklus má čtyři fáze - dno, expanzi, vrchol a kontrakci. Průběh těchto čtyř fází je zachycen na obr. 14.1. pomocí křivky, která zachycuje vývoj skutečného reálného produktu v čase, a která kolísá okolo růstové dráhy potenciálního produktu. Fáze hospodářského cyklu Dno hospodářského cyklu je fáze, kdy hospodářská aktivita a reálný produkt poklesnou na svou nejnižší úroveň. Je-li pokles hospodářské aktivity velmi prudký, hovoříme o depresi spíše než o dnu. Dno je charakterizováno nevyužitými kapacitami, zvýšenou mírou nezaměstnanosti a nízkou úrovní spotřebitelské poptávky ve vztahu k možnostem výroby spotřebního zboží v ekonomice. Zisky firem jsou velmi nízké nebo záporné. Očekávání ohledně budoucího ekonomického vývoje jsou pesimistická a firmy nejsou ochotny přijímat rizika spojená s realizací nových investičních projektů. Expanze (konjunktura, zotavení) je fáze hospodářského cyklu následující poté, co bylo dosaženo jeho dna. Konjunktura bývá charakterizována poklesem míry nezaměstnanosti, nahrazováním opotřebeného kapitálu, růstem spotřebitelské poptávky a optimističtějšími očekáváními ohledně budoucího vývoje ekonomiky. Postupně začínají být realizovány investiční projekty, které se dříve zdály rizikové. Agregátní poptávka roste a produkce je rozšiřována relativně snadno využíváním dosud nevyužitých kapacit a zaměstnáváním dočasně propuštěných dělníků. Vrchol je fáze ekonomického cyklu, kdy se ekonomická aktivita nachází dočasně na nejvyšší úrovni. V této fázi jsou kapacity ekonomiky využity zcela či nadměrně a začíná se objevovat nedostatek pracovní síly (zejména kvalifikovanějších pracovníků). Produkci lze dále zvyšovat pouze investováním do nových kapacit a zaměstnáváním nových pracovníků. Vysoká míra investic vyčerpává existující úspory a začíná vznikat nedostatek finančních fondů. Relativně přebytečná poptávka a nedostatkovost se rozšiřuje na všechny trhy a důsledkem je obecný růst cen. Konec vrcholu je označován jako horní bod obratu a za tímto bodem přechází ekonomika do fáze poklesu.
Kontrakce (trvá-li více než 6 měsíců, označuje se jako recese) je charakterizována poklesem produkce, zaměstnanosti a využívání kapacit. S rostoucí mírou nezaměstnanosti částečně klesají důchody domácností, což vede k dalšímu snížení poptávky. Firmy se dostávají do finančních potíží, jejich zisky klesají investice nepřinášejí očekávané výnosy. Snižuje se míra realizace nových investičních projektů a agregátní poptávka dále klesá. Až se ekonomika dostane na dno, celý hospodářský cyklus začíná znovu.
Příčiny vzniku hospodářského cyklu:
- dočasné ekonomické šoky (změny vládních výdajů, monetární politiky, úrody v zemědělství) Příklad: politický hospodářský cyklus, vliv cyklických změn klimatu
- permanentní ekonomické šoky (změny produktivity práce a kapitálu, vliv technologických změn) Příklad: cyklus životnosti výrobků, shluky inovací
Základní typy hospodářských cyklů:
Cyklické chování ekonomických veličin: - v analýze HC se vychází ze zjištěné podobnosti pohybů makroekonomických veličin v čase a prostoru (např. 1950 - 1990, USA - Velká Británie - Francie) - dle kritéria korelace s reálným HDP je možno rozlišit makroekonomické veličiny procyklické (+), kontracyklické (-) a acyklické (nelze jednoznačně určit) - změny některých makroveličin v průběhu HC systematicky předbíhají změny reálného HDP (tzv. leading indicators), jiné se za změnami HDP systematicky opožďují (tzv. lagged indicators), další jsou se změnami HDP koincidentní
Příklad:
Předstihové ukazatele je možno využít k prognózování vývoje celkové aktivity ekonomiky. V různých zemích jsou konstruovány tzv. indexy předstihových ukazatelů, jejichž chování je bedlivě sledováno nejen makroekonomy a tvůrci hospodářské politiky, ale i firemní sférou. Proč ? Protože s vývojem celkové ekonomické aktivity souvisí vývoj důchodů obyvatelstva a tedy rovněž změny poptávky po výrobcích a službách.
Např. ve Spojených státech je od r. 1938 konstruován index, jenž je váženým průměrem 11 ekonomických veličin. Součástí indexu jsou mj. údaje o chování 500 vybraných akciových titulů, údaje o počtu vydaných stavebních povoleních soukromým subjektům, údaje o počtu uzavřených kontraktů na dodávky strojů a zařízení či údaje o změnách cen surovin a materiálů.
Pozor ! Časová následnost jevů nemusí nutně znamenat ekonomickou kauzalitu ! Jestliže se před Vánocemi zvýší množství peněz v oběhu a následně vzroste objem nákupů, nelze říci, že dodatečně realizované nákupy jsou důsledkem růstu peněžní zásoby v ekonomice. Spíše platí, že centrální banka (ČNB) očekává předvánoční nákupní horečku a uspokojuje zvýšenou poptávku po penězích. Z tohoto příkladu je zřejmé, že spory o účinnost měnové politiky nejsou v žádném případě triviální.
Příklad: v expanzi (konjunktuře) roste spotřebitelská poptávka, firmy poptávají více pracovníků, investují, rozšiřují výrobní kapacity, vyprodávají nashromážděné zásoby, dosahují v průměru vyšších zisků. V kontrakci (recesi) je tomu naopak.
Příklad: citlivější na hospodářský cyklus je poptávka po luxusních a zbytných statcích, resp. statcích dlouhodobé spotřeby (vliv důchodové elasticity - klenotnictví, cestovní ruch, výroba automobilů, elektroniky, ... vs. potravinářství, výroba oděvů). Na trhu práce vykazuje vyšší citlivost na hospodářský cyklus poptávka po méně kvalifikované síle (vliv investic do lidského kapitálu - nekvalifikovaní dělníci vs. experti).
3. Neoklasicky orientované teorie hospodářského cyklu Změny tempa růstu peněžní nabídky a hospodářský cyklus Ekonomové, kteří mají blízko k monetarismu a nové klasické makroekonomii, nalézají častou příčinu cyklického kolísání ekonomiky v kolísání tempa růstu peněžní nabídky. Empirické práce těchto ekonomů se snaží dokázat, že tempo růstu nabídky peněz před recesí klesá a před konjunkturou roste. Hospodářský cyklus má tak na svědomí restriktivní či expanzivní monetární politika centrální banky. Obě uvedené školy chápou mechanismus hospodářského cyklu mírně odlišně.
Nabídkové šoky a teorie reálného hospodářského cyklu Většina teorií nachází příčiny vzniku hospodářského cyklu v kolísání nominálních veličin na straně agregátní poptávky. Teorie reálného hospodářského cyklu se naopak zaměřuje na reálné veličiny a na nabídkovou stranu ekonomiky. Tvrdí, že některé cyklické pohyby ekonomiky vznikají zdánlivě jakoby na straně poptávky, ale ve skutečnosti jsou vyvolány změnami nabídkové strany ekonomiky. Recese či konjunktura mohou být vyvolány nabídkovými šoky, které snižují či zvyšují výrobní kapacitu ekonomiky. Za nabídkové šoky lze označit různé reálné poruchy. Ty mohou být vyvolány změnou přírodních podmínek (mimořádně příznivé či nepříznivé počasí, přírodní katastrofy), politickými událostmi (např. válka v Perském zálivu, vystřídání republikánů demokraty v USA, sjednocení Německa), technologickými šoky (objevení nových technologií, zavedení převratných inovací), nákladovými šoky (výrazné zvýšení cen ropy či jiných surovin) nebo změnou spotřebitelských preferencí.
Politické šoky a teorie politického hospodářského cyklu Někteří ekonomové se domnívají, že podstatu cyklických výkyvů ekonomiky je nutno hledat i v politické sféře. Podle nich jsou hlavními iniciátory politického hospodářského cyklu dva druhy subjektů. Hlavním "zdrojem" jsou vláda a vládnoucí část parlamentu, které mají zájem na expanzivní fiskální politice v období těsně před novými volbami, neboť se tím zvyšují jejich naděje na znovuzvolení. Druhým "zdrojem" je centrální banka, která (ač třeba relativně nezávislá) často podléhá politickým tlakům a zásadám fungování byrokratické instituce.
Mechanismus politického hospodářského cyklu si můžeme naznačit s pomocí politické Phillipsovy křivky (dále PPC). Hypotéza PPC je založena na předpokladu, že politikové si uvědomují existenci krátkodobého substitučního vztahu mezi inflací a nezaměstnaností a možnost využití tohoto vztahu k politickým ziskům.
Obr. 5: Politická Phillipsova křivka Předpokládejme, že byla zvolena nová vládní koalice. Za několik měsíců po volbách zjistí, že ekonomika vykazuje rostoucí míru inflace (bod A v obr. 5), neboť hospodářská politika minulé vlády byla příliš expanzivní. Nikdo zatím novou vládu neobviňuje, tato vláda se přesto rozhodne výrazně snížit míru inflace. Proto přijímá opatření ke snížení AD, navrhuje např. zvýšení některých daní a snížení státních výdajů a parlament tato opatření bez větších problémů schválí. Zároveň vyvine vláda silný tlak na centrální banku, aby snížila tempo růstu peněžní nabídky. Následkem těchto opatření se ekonomika posune do bodu B. Míra inflace výrazně klesá, roste ale výrazně míra nezaměstnanosti. Toho se však vláda zatím bát nemusí, neboť další volby budou až za několik let. Po čase se inflační očekávání sníží, ekonomika se přesunuje z PPC1 dolů na PPC2 a vrací se zpět na úroveň přirozené míry nezaměstnanosti v bodě C. Jakmile se začnou blížit volby, uvědomuje si stávající vládní koalice, že vyhlídky na její znovuzvolení jsou nejisté, a rozhodne se posílit své volební vyhlídky prostřednictvím expanzivní hospodářské politiky. Nyní je vládou navrženo snížení daní, zvýšení státních výdajů a centrální bance je doporučeno zvýšení tempa růstu nabídky peněz. Je-li alespoň část z těchto návrhů úspěšná, ekonomika přejde těsně před volbami do bodu D. Vládní koalice opět volby vyhraje, ale po čase je konfrontována se skutečností, že míra inflace dále vzrostla a nezaměstnanost dále klesla, ekonomika je nyní v bodě E. Je-li ekonomika ponechána svému vývoji, přesune se po roce či dvou zpět na úroveň přirozené míry nezaměstnanosti do bodu F. Některé prvky tohoto modelu jsou určitě realistické, ekonomický život je však mnohem složitější, míra inflace a míra nezaměstnanosti jsou ovlivňovány mnohem větším počtem proměnných, než je vládní hospodářská politika.
4. Keynesiánsky orientované teorie hospodářského cyklu Mnoho keynesiánsky orientovaných ekonomů považuje za příčinu cyklického kolísání ekonomiky změny objemu investic a státních výdajů a jimi následně vyvolané změny objemu spotřebních výdajů. Zejména investičním výdajům je přisuzována značná míra nestability, což lze demonstrovat pomocí keynesiánské investiční funkce: I = I0 + e.Ye - b.r (1) I0 jsou autonomní investice, e je koeficient citlivosti investic na pohyb očekávaného reálného důchodu (Ye) a b je koeficient citlivosti investic na pohyb reálné úrokové sazby (r). Podle této funkce způsobují kolísání investičních výdajů nejen kolísání reálné úrokové sazby, ale rovněž kolísání samotného reálného důchodu. Dejme tomu, že je vyvolána recese tím, že poklesnou firemní investice a vládní výdaje, dojde ke snížení agregátních výdajů a multiplikovanému poklesu reálného produktu spojenému s růstem nezaměstnanosti. Pokles reálného produktu je brzy transformován do poklesu reálného důchodu. Protože spotřební výdaje jsou právě funkcí reálného důchodu, dojde následně k jejich snížení, a tím k dalšímu snížení agregátních výdajů, multiplikovanému poklesu reálného produktu a sestup ekonomiky pokračuje dále.
Princip akcelerátoru Základním principem keynesiánského modelu určení reálného důchodu je princip multiplikátoru autonomních výdajů. Jednou ze složek autonomních výdajů jsou investice a investiční multiplikátor udává, o kolik jednotek vzroste reálný důchod, vzroste-li objem investic o jednotku: dY = k . dI (2) Princip multiplikátoru navozuje kauzální vztah, který vede od růstu (či poklesu) investic k multiplikovanému růstu (či poklesu) reálného důchodu. Někteří keynesiánští teoretici hospodářského cyklu přišli s myšlenkou, že existuje další kauzální vztah, u kterého je vazba příčina-následek opačná. Myšlenka, že změna míry růstu reálného důchodu či reálného produktu vyvolává akcelerovanou změnu v objemu investic, se nazývá akcelerační princip. Princip akcelerátoru říká, že výše čistých indukovaných investic je funkcí změny reálného důchodu: I = a . dY (4) Princip akcelerátoru je často interpretován tím způsobem, že změny poptávky po spotřebních předmětech (ta je funkcí reálného důchodu) mění výrazně poptávku po investicích k rozšiřování výroby. Z rovnice (4) pak vyplývá, že poptávka po spotřebních statcích (a tudíž i reálný důchod) musí růst ve stále stejném rozsahu, aby byla udržována stabilní poptávka po investicích k rozšíření výroby. Pokud dojde ke snížení míry růstu poptávky po spotřebních předmětech (míry růstu reálného důchodu), dojde k absolutnímu snížení poptávky po investicích k rozšíření výroby.
Hospodářský cyklus jako společné působení akcelerátoru a multiplikátoru Spojíme-li nyní vysvětlený princip akcelerátoru se známým principem multiplikátoru, dostaneme další možné vysvětlení hospodářského cyklu.
Předpokládejme, že ekonomika se nachází ve fázi konjunktury, reálný produkt roste a prodeje firem rostou ve zvyšující se míře. Akcelerátor proto vyvolává násobný růst investic. Multiplikátor reaguje na růst investic násobným růstem reálného produktu atd. Akcelerátor a multiplikátor jednoduše společně vyvolávají expanzi ekonomiky a její pohyb směrem k přirozené míře nezaměstnanosti a k potenciální úrovni reálného produktu.
Po určité době dospěje konjunktura ke svému vrcholu, nadměrné zaměstnanosti a nadměrnému využívání kapacit a růst reálného produktu a firemních prodejů se začne zpomalovat. Akcelerátor vyvolá násobný pokles investic, multiplikátor dále násobný pokles reálného produktu, atd. Tento sestupný pohyb ekonomiky nebude pokračovat věčně, neboť by muselo docházet k negativním investicím. Tomu zabrání obnovovací investice neboli nahrazování opotřebeného kapitálu. Jakmile se pokles investic zastaví, zastaví se i pokles reálného produktu, ekonomika se odráží ode dna a celý cyklus se začíná opakovat. Podle některých ekonomů společné působení akcelerátoru a multiplikátoru znamená, že konjunktura vede automaticky k recesi a recese automaticky ke konjunktuře. Jakmile se jednou ekonomika vychýlí z rovnováhy, oba uvedené procesy zajistí, že cyklické kolísání nepřestane. Podle jiných ekonomů však má tato teorie značné nedostatky, neboť přeceňuje sílu multiplikátoru a akcelerátoru. Tento názor demonstrují někteří neoklasičtí i neokeynesiánští ekonomové pomocí spotřebních a investičních funkcí, které jsou mnohem stabilnější než jednoduché spotřební a investiční funkce keynesiánské. |
