Úspory, investice a finanční systém

• Kapitálové investice lze financovat z různých zdrojů: z vlastních úspor; půjčkou od banky, přátel či příbuzných (na konci lhůty zaplatíme i úrok); můžeme někoho přesvědčit, aby nám poskytl své finance s tím, že mu budeme splácet částí zisku – z úspor někoho jiného…

Def.: Finanční systém se skládá z množství institucí, které v ekonomice umožňují přeměnit úspory jedné osoby v investice jiných osob.

Finanční instituce v ekonomice Spojených států

• Z nejširšího pohledu úlohou finančního systému je převést vzácné zdroje od střadatelů (lidí, kteří utrácejí méně, než vydělají) k vypůjčovatelům.

• Ve FS je mnoho institucí koordinujících tento převod, dělíme je do dvou základních skupin: finanční trhy a finanční zprostředkovatelé.

Def.: Finanční trhy jsou finanční instituce, které umožňují střadatelům přímo poskytnou fondy vypůjčovatelům (např. trh obligací a akciový trh). 55846set59fqi3j

• Obligace je potvrzení o dluhovém závazku, dluhopis s vyznačeným datem splacení zapůjčených prostředků a úrokem.

• Termín splatnosti obligace – jistiny – doba, po niž obligace nese úrok.

• Kdo si kupuje obligaci, dává fě peníze k dispozici za slib pravidelných plateb úroků a vrácení peněz v termínu splatnosti (tzv. jistiny). Kupující může svou obligaci i prodat.

• Obligace mohou být krátkodobé nebo dlouhodobé (vláda GB dokonce emitovala obligace s nekonečno dobou splatnosti, tzv. perpetuity). Dlouhodobé mají obvykle vyšší úrok, protože jsou riskantnější (kupující déle čeká na splacení jistiny, může ji však prodat, ale výnos nemusí být tak veliký). eq846s5559fqqi

• Dalším prvkem je věřitelské riziko – pst nedodržení závazku ze strany emitenta platit buď úroky, nebo splatit jistinu = neschopnost dostát závazku (dlužníci mohou vyhlásit bankrot Þ věřitel požaduje vyšší úrok); velmi finančně problematické organizace vydávají tzv. divoké obligace.

• Daňové zatížení – jakým způsobem je daněn výnos z úroků (DzP; vydávané místními správními orgány na regionální úrovni – municipální obligace – osvobozeny od daní Þ nesou nižší úrok než obligace vládní a velkých korporací).

• Akcie představuje vlastnický nárok na část firmy.

• Získání prostředků pomocí emise akcií = nedluhový způsob financování (emise obligací = dluhový ZF).

• Ve srovnání s obligacemi jsou akcie výnosnější (podílí se přímo na ziscích firmy), ale o to rizikovější (může dojít k bankrotu a nebudou vyplaceny dividendy).

• Jsou obchodovatelné na organizovaných trzích – burzách (NY, Americké burza a NASDAQ).

• Cena (kurs) akcie je určena D a S.

• Akciový index – průměrná cena určité skupiny akcií (Dow Jonesův průmyslový index – 30 společností: General Motors, General Eletric, Coca-Cola, AT&T a IBM).

Pozn.: Co najdeme v tabulkách cenných papírů? Cenu (nejvyšší a nejnižší), objem obchodování (za poslední den), dividendu (výplata části zisku akcionáři; zadržené výdělky na dodatečné investice), dividendový výnos (procentuální podíl dividendy na ceně akcie), poměr ceny k výnosům (P/E – obvykle kolem 15).

Def.: Finanční zprostředkovatelé jsou finanční instituce, pomocí nichž může střadatetel nepřímo poskytnout prostředky vypůjčovatelům (banky a vzájemné fondy).

• Banky – pro financování menších společností a podnikatelských záměrů.

• Primární fcí je shromáždění vkladů (od střadatelů), které pak půjčí ve formě úvěru (vypůjčovatelům).

• Rozdíl mezi úrokovými mírami pokrývá náklady a zisk banky.

• Umožňují klientům platit za zboží pomocí šeků (nový prostředek směny, narozdíl od akcií a obligací – uchovatelé hodnoty – je pohotovější).

• Vzájemné fondy – instituce, která prodává své podíly veřejnosti a prostředky používá k vytvoření portfolia akcií a obligací.

• Když roste hodnota portfolia, roste také prospěch podílníka vzájemného fondu.

• Velkou výhodou je diverzifikace i malých vložených prostředků.

• Poskytování služeb profesionálních finančních manažerů i obyčejným lidem (manažeři, makléři a brokeři sledují vývoj na burze a obměňují portfolio).

• Fondy, které nakupují všechny akcie v indexech = indexové fondy (jejich zisky kopírují vývoj na trhu, nebo si vedou o trochu lépe).

• Další finanční instituce: penzijní fondy, pojišťovací společnosti, kampeličky a místní úvěrové společnosti.

Úspory a investice v systému národních účtů

• Účetnictví se zabývá definicí různých údajů, a také způsoby, jak se mají potřebné veličiny vypočítat.

• UCE PO hodnotí příjmy a výdaje ve firmě.

• Národní UCE se zabývá stejným problémem na úrovni celé ekonomiky (položkou i HDP).

• Identita = rovnost, jejíž platnost vyplívá z definice proměnných.

Některé důležité identity

• HDP – jak celkový důchod, tak celkové výdaje v ekonomice.

Y = C + I + G + NX

rce je současně identitou – každý dolar výdajů (nalevo), patří do jedné ze 4 složek výdajů (napravo) Þ vždy zaručuje rovnost.

• Ekonomiky:

• uzavřené – neobchodují s jinými zeměmi, neangažují se v MO se zbožím ani fin. zdroji

• otevřené – v současnosti skoro všechny

• V uzavřené ekonomice jsou vývozy i dovozy rovny nule (Þ NX = 0).

Y = C + I + G

Na finančních trzích – převedeme rci:

Y - C - G = I

Def.: Národní úspory (úspory) je celkový důchod v ekonomice, který zbude po odečtení plateb za spotřebu a vládní výdaje. Substitucí S za Y – C – G:

S = I

Nechť T jsou příjmy státní pokladny z daní vybraných od domácností minus transferové platby domácnostem (např. důchody nebo sociální dávky).

S = Y – C – G

S = (Y – T – C) + (T – G)

V druhé možnosti rozdělujeme národní úspory na soukromé (Y – T – C) a veřejné (T – G).

Def.: Soukromé úspory jsou částí příjmu domácností po odečtení daní a výdajů a spotřebu.

Def.: Veřejné úspory – rozdíl mezi daňovými příjmy vlády a jejími výdaji. Když je T > G Þ rozpočtový přebytek (utrácí méně peněz než získává výběrem daní); naopak vzniká deficit státního rozpočtu.

S = I

V ekonomice jako celku se úspory rovnají investicím.

Mezi stranami rce se nacházejí finanční zprostředkovatelé (usměrňují nár. S k nár. I).

Trh zapůjčitelných fondů

Def.: Trh zapůjčitelných fondů je trh, na kterém se setkávají ti, kteří nabízejí své uspořené fondy těm, kteří je poptávají pro investice. Nákladem výpůjček a výnosem z úložek je jediná úroková míra.

Nabídka ZF a poptávka po nich

• Nabídka – lidé s přebytečným důchodem, který spoří a půjčují (přímo – obligace; nepřímo - bankovní vklad).

• Poptávka – firmy a domácnosti, které si chtějí půjčit na financování investic (hypotéka na stavbu rodinného domu, úvěr na nové stroje nebo stavbu nové továrny).

• Úroková míra je cenou za poskytnutý úvěr.

Pozn.: Do konce kapitoly platí, že termín úroková míra představuje reálný úrok.

Politické opatření č. 1: Daně a úspory

• 10 PE (principů ekonomie): životní úroveň země závisí na její schopnosti vyrábět SaS (je potřeba zvýšit míru úspor).

• 10 PE: lidé reagují na pobídky (nízkou míru úspor mnozí ekonomové přičítají na vrub daňovým zákonům, které snižují chuť spořit).

• Návrh: zaměnit daň z příjmů daní spotřební Þ to by mělo vést k posunu nabídky (k jejímu zvýšení (posun doprava dolů) Þ snížení úrokové míry, která stimuluje investice.

Politické opatření č. 2: Daně a investice

• Kongres přijal zákon o daňových úlevách firmám na každou novou postavenou továrnu (investiční daňový dobropis). Þ změna poptávky (zvýší se – posun doprava nahoru) Þ vyšší úroková míra a vyšší míra úspor.
  Politické opatření č. 3: Deficity vládního rozpočtu

• Akumulace minulých deficitů = vládní dluh.

• Když roste deficit, mění se stav veřejných úspor a tedy i zapůjčitelných fondů (nabídka klesá s tím, jak si vláda půjčuje na financování svého deficitu) Þ roste úroková míra Þ sníží se investice Þ vytěsňování (pokles investic, který vyvolaly státní výpůjčky).

Pozn.: Ricardovská ekvivalence (ekonom David Ricardo 19. století).