MAE veličiny

1. Oblasti zkoumání MIE a MAE

MIE se zabývá chováním malých ek. jednotek, např. domácností, firem, jednotlivých individuálních trhů, kt. operují v rámci národní ekonomiky.

Ekonomové se ale zajímají i o měření, vysvětlení a predikci chování a vývoje ekonomiky jako celku. Touto oblastí ek. vědy se zabývá MAE.

2. MAE výstupy

Teoretickým východiskem je teorie užitečnosti a teorie výrobních činitelů. Podle teorie užitečnosti je každá ekonomická činnost, kt. uspokojuje lidské potřeby, výrobní činností, tzn. že se podílí na tvorbě důchodu.

Podle teorie výrobních činitelů existují tři činitelé: práce, kapitál a půda (přírodní zdroje), kteří vytvářejí produkt. Důchody, kt. ve společnosti vznikají – mzda, zisk a renta – jsou pak „výnosem“ z působení těchto činitelů, resp. z hlediska podnikatele „nákladem“ na jejich pořízení.

Výstup ekonomiky – výkon / output můžeme chápat jako tok výrobků. Tok výrobků nemůžeme vyčíslit souhrnně ve fyzických jednotkách, ale pouze v peněžním vyjádření (v cenách).

Výkonem ekonomiky budeme rozumět roční tok finálních výrobků vyjádřený v tržních cenách. Tok výrobků je z hlediska výrobce prodejem (jde tedy o souhrn prodejů), z hlediska spotřebitele výdajem (jde tedy o souhrn výdajů na spotřební předměty – consumption).

Protože se v koloběhu nemůže nic „ztratit“, musí tytéž peníze, které proudí v horním oblouku jako platby za zboží, proudit také v dolním oblouku jako platby za výrobní činitele. Teoreticky, sečteme-li platby za výrobní činitele neboli důchody, musí nám vyjít stejné číslo, jako při součtu prodaných výrobků. Tím docházíme k možnosti vyjádřit výkon ekonomiky jako tok důchodů.

Výkon, výstup ekonomiky má dvě stránky: je současně tokem finálních výrobků a současně tokem důchodů. Proto můžeme tvrdit, že výkonem ekonomiky je národní produkt neboli národní důchod.

Podniky nevyrábějí jen finální výrobky pro spotřebitele, ale i materiály a polotovary pro jiné podniky. Ty se ovšem v našem koloběhu neobjevily, protože proudí pouze uvnitř sektoru „podniky“. Meziproduktem nazýváme dodávky mezi podniky uskutečněné v daném roce, které jsou v tomtéž roce použity k další výrobě.

Měříme-li výstupy podniků, zjistíme, že hmotná substance meziproduktu se v nich objevuje dvakrát i vícekrát (duplicity a multiplicity). Současně jde také o duplicity hodnotové (např. cena plechu se stává součástí ceny automobilu). Duplicity narůstají s růstem specializace a naopak se zmenšují s růstem koncentrace (automobilová fa pohltí svého původně samostatného subdodavatele). Proto se nárůst nebo pokles meziproduktu nemusí shodovat s růstem/poklesem finální produkce.

Prostý součet výstupů podniků nám neukazuje finální produkci ekonomiky. Abychom získali finální produkci, je třeba odečíst meziprodukt. Lze tak učinit jednoduše už při měření výstupů podniků:

tržní cena produkce podniku

- cena nakoupeného materiálu (subdodávek)

= hodnota přidaná zpracováním (PH) 59258bzk78pcc1b

Sčítáme-li přidanou hodnotu, žádné duplicity nevznikají. Proto k výpočtu národního produktu musíme použít právě tento postup.

Podíváme-li se na druhý způsob výpočtu výkonu ekonomiky – tok důchodů (nákladů na výrobní činitele) – vidíme, že rovněž nevznikají žádné duplicity. Dojdeme k témuž výsledku.

Zatím jsme neuvažovali o výrobcích, které slouží k další výrobě jako dlouhodobé výrobní zařízení. Tyto výrobky nejsou ani spotřebními předměty, ani meziproduktem. Označujeme je jako kapitálové (investiční) statky.Vyprodukované investiční statky za rok jsou součástí výstupu ekonomiky, součástí národního produktu. Souhrn plateb za investiční statky nazveme investiční výdaje (investice). zc258b9578pccc

Celkové investice označujeme jako hrubé investice; ty dělíme na část, kt. jen nahrazuje vyřazované kapitálové statky - investice restituční – a část, která přidává k zásobě kapitálových statků přírůstek – investice čisté.

I_g = I_r + I_n

Po zavedení kapitálových statků do koloběhu musíme upravit i „důchodovou“ stránku koloběhu a zavést do ní tyto peněžní toky:

• amortizace = postupné navracení hodnoty kap. statků v peněžní podobě (z tržeb)

• zisk = čistý výnos z kapitálu

3. HDP a odvozené veličiny

Hrubý domácí produkt (GDP) je souhrnem veškeré finální produkce zboží a služeb vyrobených v dané zemi během jednoho roku.

Při měření velikosti HDP se používají dvě metody:

• výdajový přístup – měření výdajů na nákup; v tržních cenách výrobků

• příjmový přístup – měření důchodů; v cenách výrobních faktorů

Obě uvedené metody dávají (po určité korekci) stejný výsledek. Korekce, kterou je třeba provést, spočívá v tom, že tržní ceny zboží a služeb jsou zatíženy nepřímou daní (daň je v nich obsažena). Naproti tomu v cenách výrobních činitelů obsažena není. První číslo je proto nutno opravit o celkový objem nepřímých daní.

Jednotlivé komponenty HDP z výdajové stránky tvoří:

C = výdaje na osobní spotřebu

• zahrnují nákupy SaS domácnostmi za účelem spotřeby

• Ø 65 % HDP

I = soukromé hrubé domácí investice

• nákup kapitálových statků podnikatelským sektorem

• obnovují a rozšiřují zásobu fixního kapitálu

• nepatří sem investice vládní !!!

• Ø 20 % HDP

G = státní nákupy zboží a služeb

• zprav. jde o souhrn výdajů na státní spotřebu a státní investice

• nepatří sem TR (protože nereprezentují platby za produkci nebo za poskytnutí služby) !!!

• Ø 20 % HDP

X = čistý export

• export je pozitivní položkou v HDP, import zápornou

• čistý export = E-I (tzn. E>I ® efekt je pozitivní a naopak)

• ekvivalentem je pojem „saldo platební bilance“

GDP = C + I_g + G + (Ex – Im)

Používáním strojů a budov dochází k jejich postupnému opotřebování. Z tohoto důvodu je část hrubých investic používána na náhradu a modernizaci. Jestliže odečteme opotřebení (amortizaci) od hrubých investic, dostaneme čisté investice. Ty reprezentují změnu (přírůstek) v zásobě kapitálového zboží.

I_g – a = I_r

Odečtením amortizace od HDP dostáváme čistý domácí produkt (NDP), kt. lze zapsat následovně:

NDP = C + I_n + G + (Ex – Im)

v levém sloupci: hrubé ® čisté investice (I_n = I_g – a)

v pravém sloupci: snížení o amortizaci (NDP = GDP – a)

Pravý sloupec vyjadřuje NDP z důchodové stránky, jako sumu důchodů, proto jej nazýváme také národní důchod (NI, Y).

NDP = Y

Hrubý národní produkt zahrnuje finální produkci vytvořenou výrobními činiteli ve vlastnictví občanů dané země nejen v rámci jejího území, ale i v zahraničí. Zahrnuje tedy ještě položku „čistý“ důchod z majetku (občanů dané země) v zahraničí

příjmy z „národního“ majetku v zahraničí

- příjmy „cizího“ majetku v dané zemi .

= „čistý“ důchod z majetku v zahraničí

Co GDP a GNP nezachycují:

• netržní produkci

• činnosti vykonávané pro sebe a pro přátele

? výrazné rozdíly ocenění

? vymezení těch druhů netržní produkce, kt. by bylo vhodné do GDP zahrnout

• stínovou ekonomiku

• SaS vyráběné/prováděné nelegálně + u kt. se lidé snaží vyhnout zdanění

• volný čas

• prac. týden se během 20. století snížil 60 ® 38 hodin

• kdyby lidé pracovali tolik co dřív, produkce by byla mnohem vyšší

• toto snížení se však do produktu nezahrnuje

• produkci „škodlivin“

• znečištění ŽP není součástí produkce

• naopak součástí je např. nákup odsiřovacího zařízení

• kvalitu zboží a služeb

• SaS oceňujeme v penězích, ale neuvažujeme změnu kvality

Měření GDP v čase

Produkt měřený v běžných cenách se nazývá nominální. Jestliže ceny časem rostou, roste takto měřený produkt zčásti vlivem růstu fyzické produkce, zčásti jen díky růstu cen (inflaci). Pokud požadujeme informaci o prostém růstu fyzického objemu produktu, musíme produkt vyjádřit ve stálých cenách (cenách urč. zvoleného roku). Takto vyjádřený produkt nazýváme reálný.

Pro výpočet reálného produktu se používají různé cenové indexy. Těmi měříme změny v úrovni cen jednotlivých sektorů ekonomiky (zemědělství, energetika) ve vztahu k bazickému roku.

Vydělením nominálního GDP reálným dostáváme tzv. implicitní cenový deflátor GDP, kt. nám podá informaci o výši inflačního znehodnocení produktu v současném roce ve vztahu k základnímu roku. Cenový deflátor je implicitní, protože není vypočítán přímo (explicitně), ale dělením.

ICD = (GDP_nom / GDP_reál) * 100

4. Mezinárodní srovnání a problematika převodů MAE agregátů

V souvislosti s problematikou obsahového vymezení a způsobu měření agregátních ukazatelů ek. úrovně jednotlivých ekonomik vstupuje do popředí i nutnost jejich vzájemného srovnání. Narážíme na dva hlavní problémy:

• převod na společnou metodickou (obsahovou) bázi

• převod na společnou měnovou bázi (dále viz str. 19-20)

Metody mezinárodních srovnání:

• využití různých směnných kurzů

• přepočet GDP v nár. měně na srovnatelnou měn. jednotku (USD) dle směnného kurzu

• výhodou je jednoduché technické zpracování

• nevýhoda: nízká vypovídací hodnota kurzů

• globální fyzické ukazatele

• je proveden výběr skupiny fyzických ukazatelů ekonomiky

• tyto ukazatele musí vykazovat vysoký stupeň korelace s údaji o GDP

• dále se zjistí regresní rovnice (vyjadřuje vztah každého ukazatele s výší GDP per capita v zemi, kde je známa veličina GDP v USD) – dále viz str. 21-22

5. Determinanty velikosti GDP

1. Skutečný a potenciální GDP

Potenciální GDP je velikost produktu, kt. by mohla být dosažena (a trvaleji udržena) při plném využití zdrojů disponibilních zdrojů (plné využití výr. zařízení, plná zaměstnanost). Aktuální GDP může být krátkodobě i vyšší než potenciální (při vyčerpání rezerv v kapacitách, zásobách i zdrojích prac. sil). Obvykle se však skutečný produkt pohybuje pod hranicí potenciálního.

Úroveň potenciálního GDP lze zjistit tak, že ze STA údajů o aktuálním GDP_reál vybereme ty roky, kdy nezaměstnanost byla nejnižší )nebo na úrovni přirozené míry) a vytížení výr. kapacit bylo vysoké. Tyto roky spojíme čarou, kt. znázorní vývoj hypotetického potenciálního produktu. Křivka potenciálního produktu roste plynule, opomíjí cyklické výkyvy aktuálního produktu.

Velikost potenciálního GNP je určena objemem zdrojů, kt. má daná země k dispozici, a účinností technologií, kt. je schopna ve výrobě využívat.

2. Národní důchod a AD

Národní důchod je důchod plynoucí z působení faktorů produkce (půdy, práce, kapitálu, přír. zdrojů).

Osobní důchod (PI) je část národního důchodu, kterou obdrží lidé (fyzické osoby)

národní důchod

- nerozdělené zisky korporací

- příspěvky na sociální pojištění

+ vládní TR

+ čisté důchody z dividend a úroků

OSOBNí DŮCHOD

Disponibilní důchod (DI) je částka, která lidem zbude po zaplacení daní.

osobní důchod

- daně .

DISPONIBILNí DŮCHOD

Velikost DI je hlavní ze složek, kt. tvoří agregátní poptávku.

Agregátní poptávka je souhrn poptávky všech ekonomických subjektů. P vyjadřuje cenovou hladinu a Q agregovanou poptávku, celkové žádané množství produkce, neboli žádaný GDP. Křivka ukazuje, že při nižší cen. hladině kupující mohou žádat vyšší objem zboží.

Agregátní nabídka rovněž reaguje na změny cenové hladiny, ale jen tehdy, existují-li volné zdroje (nevyužité kapacity). Nachází-li se nabídka na úrovni GNP_pot, nemohou výrobci na zvýšení ceny reagovat zvýšením výroby (nebo jen velmi málo). To vyjadřuje tvar křivky.

Dále je nutno rozlišit krátkodobou a dlouhodobou reakci nabídky na změnu cen.

Krátkodobá křivka nabídky je stoupající, znázorňuje, že kr. nabídka citlivě reaguje na změny cen (výrobci mění stupeň vytížení svých kapacit). Reagují proto, že změněné ceny výrobků nejsou okamžitě doprovázeny změnami v cenách vstupů (růst mezd). Měnící se ceny výrobků při neměnných nákladech mění zisk, resp. míru zisku, a to je to, nač výrobci reagují.

Dlouhodobá křivka nabídky je vertikální. Vyjadřuje fakt, že měnící se hladina cen výrobků dlouhodobě vede i ke změnám cen vstupů (mzdy se přizpůsobí nové cen. hladině). Proto se relace cen a nákladů po čase vyrovnají na původní poměr. Po krátkodobých výkyvech se výrobci opět vracejí k původní úrovni nabídky, která zhruba odpovídá GNP_pot.

Rovnováha - ekonomický systém se ustálí v rovnovážném bodě E, kde se nabízené a poptávané množství shoduje. Takové množství se bude v ekonomice

Posuny křivek

Dosud jsme uvažovali pohyb po křivkách. Změny různých ek. činitelů však vedou i k posunu samotných křivek v čase. Typické příklady:

1. ek. růst

® posun AS a Q* doprava

® posun AD doprava (protože je vyšší nominální důchod)

2. technický pokrok

® posun AS doprava (růst efektivnosti výroby)

3. nákladový šok

® posun AS nahoru (tj. růst cen)

4. peněžní restrikce

® posun AD dolů

3. Keynesiánský názor na determinaci produktu

Podle tohoto názoru tržní síly vedou k ustálení rovnováhy v bodě, kt. je vlevo od Q*, čili se značným nevyužitím zdrojů, zejména s neúnosně vysokou nezaměstnaností.

Stát může provést opatření ke zvýšení AD a tím posunout bod rovnováhy blíže ke Q*.

4. Neoklasický názor

Vychází z toho, že tržní síly ustálí rovnováhu v bodě blízkém Q*. Pak nemá smysl, aby stát podporoval poptávku, protože (po dočasné krátkodobé reakci) by vyšší poptávka vyústila jen v růst cenové hladiny.

6. Spotřeba, úspory a investice

Disponibilní důchod se rozpadá na úspory a spotřebu.

Y = C + S

Y = důchod, C = spotřeba, S = úspory

Úsporami se rozumí ta část důchodu, která není vynaložena na spotřebu.

Poměr, v jakém se důchod použije na spotřebu a na úspory, se nazývá sklon ke spotřebě a sklon k úsporám.

Sklon ke spotřebě = C / Y

Sklon k úsporám = S / Y

J. M. Keynes zformuloval pravidlo, podle kt. s růstem důchodu klesá sklon ke spotřebě (roste sklon k úsporám). Vzroste-li národní důchod, vzroste spotřeba i úspory, ale spotřeba pomaleji a úspory rychleji než národní důchod.

Co se stane, když se národní důchod zvýší o 1 jednotku? Část z ní bude věnována na spotřebu, část se uspoří. Poměr, v jakém se rozdělí dodatečný důchod, nebo přírůstek důchodu na spotřebu a úspory, se nazývá mezní sklon ke spotřebě (MPC) a mezní sklon k úsporám (MPS). Tyto veličiny jsou potřebné k vysvětlení multiplikačních procesů v ekonomice.

Obecně platí, že:

MPS = 1 - MPC

Pokud nebereme v úvahu výdaje státu (G), lze říci, že investice se rovnají NNP (vypočítanému podle metody toku zboží) mínus spotřeba.

I = Y - C

Úspory se rovnají NNP (vypočítanému podle metody toku důchodů) mínus spotřeba.

S = Y - C

Již víme, že obě metody výpočtu musí dát stejný výsledek. Proto musí platit:

S = I

Rovnost úspor a investic znamená, že ta část důchodu, kt. nebyla vynaložena na spotřebu, se mění v poptávku po investicích.

Multiplikační efekty

Změna v koloběhu, tj. zvýšení nebo snížení některé veličiny, se promítne do změn dalších veličin. Toto promítnutí může být dokonce opakované v několika dalších kolobězích, ale se slábnoucím účinkem. Původní změna tedy vyvolá řetěz slábnoucích účinků – multiplikovaný efekt. Ekonomy zajímá, jaký bude celkový výsledný efekt původní změny.

Multiplikační vazby probíhají pozitivně (růstový impulz má za následek růst dalších veličin) i negativně (snížení urč. veličiny má za následek řetězovité snižování jiné).

Dodatečná částka výdajů na investice (I₁) představuje v rukou dodavatelů kap. statků dodatečný příjem/důchod (Y₁). Ten se použije na spotřebu a na úspory. Kolik z něj bude věnováno na dodatečnou spotřebu, nám ukazuje mezní sklon ke spotřebě.

• Dejme tomu, že činí 2/3.

• Pak na dodatečnou spotřebu bude vydáno 2/3 * Y1.

• Tato částka se v rukou dodavatelů stává dalším dodatečným důchodem Y2.

• Z něj opět 2/3 věnují na nákup spotřebních statků.

• Tato částka se v rukou dodavatelů stává opět dodatečným důchodem Y₃.

• atd.

Prvotní impulz I₁ tedy vyvolal řetězec zvýšení důchodu Y₁ + Y₂ + Y₃ + …

Celková změna v důchodu:

Δ Y = I₁ + 2/3 I₁ + (2/3)² I₁ + (2/3)³ I₁ + …

resp.Δ Y = I₁ (1 + MPC + MPC² + MPC³ + …)

= I₁ (1 / 1-MPC)

Výraz je investiční muliplikátor, tj. koeficient, kt. musíme vynásobit prvotní

impulz dodatečných investic, abychom zjistili celkové zvýšení

důchodu. Lze jej též vyjádřit ve tvaru 1/MPS.

Hospodářské cykly

Základní MAE veličiny (stavové i tokové) vykazují jisté kolísání, resp. jistý víceméně pravidelný vývoj (střídání období rozmachů a depresí). Vývoj je empiricky sledován na tzv. základních či vedoucích ek. indikátorech (vývoj prům. výroby, vývoj míry nezam., ZS zásob, vývoj cen, vývoj ZO,…).

Pro teorii (tj. vysvětlení příčin kolísání, resp. cyklického vývoje) vycházíme z členění druhů cyklu před. podle Schumpetera:

• krátkodobé (Kitchinovy) – cykly v zásobách

• střednědobé (Juglarovy) – souvisejí s investicemi do fixního kapitálu (10-11 let)

• dlouhodobé (Kuznetsovy, Kondratěvovy)

Teoretické vysvětlení příčin kolísání je velmi rozmanité – lze uvést monetární teorie, psychologickou teorii (střídání optimistických a pesimistických očekávání), dále teorie slunečních skvrn atd.

Přes značné rozdíly ve vysvětlení příčin je nutno upozornit na dvě skutečnosti: v systému působí vnitřní faktory a současně faktory exogenní (patří sem i HP státu).

Shoda v současných teoriích je v tom, že základním vnitřním činitelem je vývoj investic. I empirické zjištění prokazuje, že vývoj hrubých investic do fixního kapitálu je nejvíce rozkmitaný. Vliv investic na růst byl vysvětlen na základě multiplikačního principu.

Princip akcelerátoru

Předpoklady:

• plné využití kapitálu

• doba životnosti fix. kapitálu = 10 let ® amortizace = 10