Teorie určení produktu

• Model multiplikátoru poskytuje jednoduché vysvětlení, jak šoky v I, zahraničním obchodě ve vládní daňové a výdajové politice mohou ovlivnit produkt a zaměstnanost.

1. Základy agregátní nabídky a poptávky

Základy analýzy agregátní poptávky

AD je celkové(agregátní) množství produktu, které bude při dané úrovni cen dobrovolně nakoupeno.

• Skládá se z: 12571frd62jbj1m

• výdajů na spotřebu (C)… určena DI (důchod po zaplacení daní) a bohatstvím spotřebitelů; při růstu cenové hladiny, spotřebitelé kupují méně (DI a bohatství nedrží krok s cenovou hladinou)

• výdajů na soukromé domácí investice (I)… nákupy budov, zařízení a zvýšení zásob; determinanty: výše produktu, kapitálové N (daňová politika, úrokové sazby a další finanční podmínky) a očekávání

• vládních výdajů na statky služby (G)… tanky nebo stroje na stavbu silnic, nákupy služeb soudců a učitelů veřejných škol; přímo určeno rozhodnutími vlády o výdajích

• čistých vývozů (X)… hodnota vývozů snížená o hodnotu dovozů; determinanty: domácí důchody a produkt, poměr domácích cen k cenám zahraničním a měnový kurz (USD) rb571f2162jbbj

• Liší se od mikroekonomické křivky – ostatní ceny i celkový důchod spotřebitele u ní nepovažujeme za konstantní.

• Klesá, protože celkové výdaje při nárůstu celkové cenové hladiny klesnou mimo jiné proto, že reálná kupní síla spotřebitelů klesne, protože vyšší ceny pohltí část jejich dolarové hodnoty.

Faktory určující křivku AD

Alternativní názory na AD

• ekonomové se liší v důrazu, který kladou na různé síly ovlivňující AD.

• význam monetárních fa. (nabídka peněz)… jestliže celkové V = nominální GNP, pak nom. GNP = nabídka peněz

• autonomní výdajové toky (G, I a X)… zvláště změny krátkodobé

• eklektický přístup… velké množství vlivů v různých obdobích (např. FP v Koreji a Vietnamu, 79-82 hlavně MP)

Determinanty AS

• Má ústřední význam pro dlouhodobý i krátkodobý ekonomický vývoj. Pro krátké období určuje interakce mezi AD a AS výši produktu, nezaměstnanosti, využití kapacit, a stejně tak dává popud k inflaci. Pro delší období se stává činitelem ekonomického růstu.

• Křivka udává výši reálného produktu, které bude dosaženo při kterékoli cenové hladině.

• Závisí na dvou odlišných skupinách sil:

1. Potenciální produkt – zejména v dlouhém období. Zvýšení potenciálního produktu vede k posunu celé křivky AS doprava. Vyšší výrobní náklady při nezměněném potenciálním produktu posunují křivku AS kolmo vzhůru.

2. Chování cen a mezd – křivka se napravo od potenciálního produktu stáčí prudce nahoru. Důraz klademe na strnulost nákladů v krátkém období. Jsou-li určité nákladové položky strnulé, a uvolní-li se dodatečné výrobní kapacity, budou firmy na vzestup výdajů reagovat zvýšením jak výstupu, tak cen. Zdroje této nepružnosti: u mezd to způsobují hlavně smlouvy s odborovými organizacemi (určena dolarová mzdová sazba na dobu tří let).

Alternativní přístupy k AS

• Soudobá teorie… smlouvy dlouhodobé, očekává se pomalé přizpůsobování.

• Klasická analýza (ek. z dob Adama Smithe Þ nová klasické škola): v situaci plně pružných cen i mezd by nabídka a poptávka na jednotlivých trzích vedla k tomu, že by zvýšení AD jednoduše zvyšovalo veškeré náklady a ceny, produkt by se tudíž nezměnil. Podle klasického stanoviska je AS nezávislá na celkové cenové hladině, a proto je křivka AS svislá (nastává pouze tehdy jestliže ceny a mzdy jsou pružné a rychle reagují na hospodářské šoky). Soudobá makroekonomie tvrdí, že strnulost cen a mezd umožňuje, aby produkt reagoval na změny AD během delšího časového období, tj. že křivka AS je mírně rostoucí po dlouhou dobu. AS je z dlouhodobého pohledu svislá.

Porovnání keynesiánského a klasického přístupu

• Klasický model:

• propojuje konvenční křivku AD se svislou či klasickou křivkou AS. Když AD klesne, v důsledku pomalého růstu nabídky peněz, který zvýší úrokové sazby a sníží výdaje na investice Þ AD se posune doleva. Cenová hladina poklesne, ale hladina produktu a zaměstnanosti se vůbec nezmění.

• Důsledky:

1. nikdy neexistují ztráty z nevyužitých zdrojů (produkt se vždy nachází na úrovni potenciálního produktu, pracovníci, kteří chtějí pracovat při běžné mzdové sazbě, mohou zaměstnání nalézt – nepočítají s makroekonomickými ztrátami spojenými s nízkým využitím zdrojů při nedostatečné AD)

2. MAE politika nemůže ovlivnit hladinu nezaměstnanosti a produktu (spíše ovlivňuje pouze cenovou hladinu a složení reálného GNP).

• Mezi stoupence tohoto stanoviska patří John Stuart Mill, Alfred Marshall a A. C. Pigou. Nová klasická škola (škola racionálních očekávání): Robert Lucas, Thomas Sargent a Robert Barro.

• Keynesiánská revoluce - „Obecné teorie“ (1936)

• Spojila dva různé prvky: Keynes zavedl pojem AD, v níž se agregátní výdaje vytvářejí podle spotřební fce a na základě investičního rozhodování; tvrdil, že ceny a mzdy jsou nepružné (strnulé), takže svislá klasická AS se bude muset nahradit rostoucí či vodorovnou AS křivkou.

• Důsledky:

• soudobá ekonomika (např. v USA) se může snadno ocitnout v rovnováze při nevyužitých zdrojích, dokonce při masové nezaměstnanosti (neexistuje rovnovážný mechanismus, který by zajistil rychlý návrat GNP k jeho potenciální úrovni; může se stát trvalým rysem průmyslové ekonomiky).

• vláda může pomocí fiskální a monetární ekonomiky stimulovat návrat ekonomiky k plné zaměstnanosti.

• AS mírně roste Þ GNP roste se zvyšováním AD tak dlouho, dokud jsou k dispozici nevyužité zdroje

• Teorie a hospodářská politika

• Klasičtí ekonomové budou skeptičtí k potřebě vládních zásahů pro stabilizaci hospo. cyklu, protože zvýšení AD podle nich vyvolá vyšší ceny nebo inflaci. Keynesiánci naopak budou ekonomiku tím, že ovlivní AD (v depresi lze zvýšit AD a v konjunktuře, kdy hrozí inflace, tlumit výdaje). Vládní výdaje podle nich nic nevytlačují – umožňují vyšší soukromé výdaje.

2. Určení produktu: model multiplikátoru (podle keynesiánců)

• Model multiplikátoru: každá změna investičních výdajů o jeden dolar vede k vyšší než dolarové změně GNP, tj. k „multiplikované“ změně.

• Sestrojíme křivky CC a SS na základě našich znalostí o spořivosti jednotlivých rodin, jejich bohatství…Předpoklady: neexistují daně, nerozdělené podnikové zisky, zahraniční obchod, zhodnocení materiálu, vládní výdaje ani žádné transfery. GNP = DI. CC a SS jsou zrcadlově souměrné a jejich součtem je osa 1. kvadrantu (viz. kapitola 7).

• Metoda úsporově-investiční

Produkt je určen na úrovni, v níž se úsporová a investiční fce protínají bod rovnováhy, ke kterému bude národní produkt tíhnout. Pouze v tomto bodě (E) jsou zamýšlené úspory domácností rovny zamýšleným investicím firem. V libovolném jiném bodě se zamýšlené úspory domácností nebudou shodovat se zamýšlenými investicemi firem a tento rozdíl přiměje firmy ke změně úrovní výroby a zaměstnanosti a systém k návratu k rovnovážnému GNP.

Určení produktu spotřebou a investicemi

Přímka celkových výdajů neboli přímka C+I znázorňuje výši zamýšlených výdajů spotřebitelů a podniků při každé úrovni produktu. Ekonomika se nachází v rovnováze v průsečíku přímky C+I s osou kvadrantu (bod E) – zamýšlené výdaje na spotřebu a investice se přesně rovnají celkovému produktu.

Kdyby se přímka C+I nacházela nad osou kvadrantu, tj. spotřebitelé by kupovali více bot a automobilů než výrobci vyrobí Þ reakcí je zvýšení objednávky Þ produkt se zvyšuje.

Skutečné investice se budou často lišit od plánovaných, jestliže firmy shledají, že jejich skutečné prodeje se nerovnají jejich plánované produkci a že se proto musí vyrovnat s nedobrovolným hromaděním nebo snížením zásob.

Aritmetická analýza

• Firmy se budou nacházet v rovnováze tehdy, bude-li se úroveň produktu přesně rovnat plánovaným výdajům. Prodeje firem budou právě dostatečné, aby byly s to udržet běžnou úroveň agregátního produktu. GNP ani nevzroste, ani nepoklesne.

• Např. GNP = 300 mld USD; každá změna důchodu o 300 mld Þ změna výše úspor o 100 mld a spotřeby o 200 mld Þ MPC = konst. = 2/3 Þ MPS = 1/3; je-li dlouhodobá úroveň I 200 mld, pak prodeje firem budou plánované C + plánované I).

• Multiplikátor je číslo, kterým musíme vynásobit změnu investic, abychom obdrželi výslednou změnu celkového produktu. (je větší než jedna)

• Čím větší jsou dodatečné druhotné spotřební výdaje, tím větší je multiplikátor.

• Investice mají multiplikační účinek na produkt. Při změně investic dochází ke shodné prvotní změně národního produktu. Jakmile však příjemci důchodů v odvětvích vyrábějících kapitálové statky obdrží vyšší důchody, dají do pohybu celou řetězovou reakci dodatečných druhotných spotřebních výdajů a zaměstnanosti.