Povodně  srpen 2002 a daně

V srpnu roku 2002 postihly celou střední Evropu, včetně České republiky katastrofální záplavy, při kterých musel být dokonce v několika krajích vyhlášen nejvyšší stav nouze.

Potřeba získat dodatečné finanční zdroje na obnovu majetku a dopravní infrastruktury po této živelné katastrofě odstartovala výraznou úvahu o reformě daňové soustavy České republiky v rozsahu srovnatelném se změnami, které se odehrály naposledy v tehdejším Československu při liberalizaci cen v roce 1992. Jak později vyplynulo z tvrzení představitelů vládnoucích stran, zvažovaná daňová reforma neměla pouze zajistit tolik potřebné příjmy na obnovu povodněmi zasažených míst, ale také přiblížit některé sazby platné v ČR požadovaným minimálním sazbám aplikovaným v Evropské unii.

1 Povodňová daň

Jednou z prvně navrhovaných variant, jak získat tolik potřebné prostředky ke krytí nákladů, které vznikly z důvodů rozsáhlých záplav bylo zavedení časově ohraničené povodňové daně, která měla postihnout každého občana České republiky a to tím způsobem, že měla být již v roce 2002 přiřazena k současné dani z příjmů fyzických či právnických osob.

První návrhy a představy vládního kabinetu o zavedení povodňové daně byly považovány za velmi reálné, avšak od této samostatné daně bylo později upuštěno hned z několika důvodů, mezi které lze zařadit:

• stabilizaci daňové kvóty ve střednědobém horizontu, tzn. podíl daní na hrubém domácím produktu, přičemž tento podíl klesá i z důvodů nárůstu šedé ekonomiky a zvyšujícím se daňovým únikům,

• zvýšení administrativních nákladů spojených s výběrem a správou této zvažované daně,

• z dlouhodobého hlediska by neřešila situaci veřejných rozpočtů a neumožnila by v prvním roce pružně a rychleji řešit problémy v poškozených oblastech,

• ve střednědobém pohledu se koaliční vláda snažila vytvořit určité nástupiště pro reformu veřejných rozpočtů.

2 Povodňový balíček

Po opuštění myšlenky na zavedení povodňové daně se vládní kabinet na svém mimořádném jednání pod vedením premiéra Vladimíra Špidly dne 8. 9. 2002 dohodl na balíčku daňových změn, které měly podle předběžných odhadů přinést do státní pokladny chybějících 20 miliard korun na úhradu povodňových škod.

Balíček obsahoval razantní zásah do systému českých daní vzhledem k tomu, že změnit se měly téměř všechny daně a v konečném součtu se očekával jejich růst. V roce 2003 mělo být odvedeno do státního rozpočtu o 9 miliard korun více než letos a tento vzestupný trend předpokládala vláda udržet i v dalších letech, protože vládní plán nebyl připraven jen na omezenou dobu, i když se to například o milionářské dani tvrdilo. Zmiňovaný balíček „povodňových změn“ se dotýkal i:

• nižšího růstu platů státních zaměstnanců,

• zmrazení mezd ústavních činitelů a omezení pobírání nemocenských dávek v případě nemoci,

• rušení podpor pro nezaměstnané absolventy,

• zmrazení nejvyšší hranice pro výpočet nemocenských dávek.

Navrhované změny nebyly směřovány pouze do již zmíněných oblastí, ale především mělo dojít ke změně a zvýšení daní v České republice. Mediálně nejvíce diskutované a zmiňované úpravy v „balíčku“ se týkaly:

• spotřebních daní,

• milionářské daně,

• změny daně z přidané hodnoty,

• snížení daně z příjmu právnických osob,

• společného zdanění manželů.

2.1 Spotřební daně

U spotřebních daní se uvažovalo o zvýšení sazeb daně zejména u alkoholu, tabákových výrobků a pohonných hmot, přičemž očekávaný přínos do státního rozpočtu byl odhadován na 4 miliardy korun a zvýšení mělo nabýt platnosti u alkoholu a tabákových výrobků od 1. prosince 2002 a u uhlovodíkových paliv a maziv od 1. ledna 2004.

Návrh na růst spotřebních daní není jen výsledkem snahy vlády sehnat potřebné miliardy na úhradu škod vzniklých katastrofálními záplavami. Zvýšení daní bylo plánováno již dříve, povodně pouze zdražení tabákových výrobků a alkoholu o několik měsíců urychlily.

Plánem Ministerstva financí České republiky bylo zvýšit daň na nejprodávanější cigarety téměř o pětinu (viz. tabulka č. 5). Dnes činí spotřební daň z ceny cigaret celkem 40 procent, přičemž na základě vyjednaných přechodných období to musí být v roce 2007 podle dohody s Evropskou unií minimálně 57 procent.

Vývoj cen u vybraných druhů cigaret

Tabulka č. 5

Poznámka: Ceny jsou uvedeny v Kč.

Kromě plánovaného zdražení tabákových výrobků plánoval vládní kabinet i vyšší daně z  alkoholu. Ty jsou přitom dnes mnohem vyšší než v Evropské unii. Spotřební daň na litr etanolu se měla zvýšit z dřívějších 234 korun za litr na 265 korun za litr čistého etanolu, což by přineslo zdražení půl litru 40procentní lihoviny zhruba o osm korun.

V Evropské unii je však již dnes daň z lihovin asi o dvacet procent nižší než v České republice. Povodňový balíček spotřebních daní se neměl dotknout konzumentů vína a piva, jelikož se zvyšováním spotřebních daní v těchto oblastech se zatím nepočítalo, ačkoli jak u piva, tak u vína ještě nejsou daňové sazby ČR kompatibilní se sazbami aplikovanými v EU.

Kritici plánovaného zvýšení tvrdí, že stát stejně nemusí na daních získat více, jelikož vyšší daně u některých tabákových značek vyvolají u spotřebitelů substituci a na jejím základě získá státní správa nejen méně financí, ale také může dojít k nárůstu prodeje pašovaného zboží ze zahraničí, což v konečném důsledku povede k prohloubení tzv. „šedé ekonomiky“. Slova kritiků do jisté míry potvrzují i údaje o výběru daní z tabákových výrobků, jež klesají od roku 2000, kdy došlo k poslednímu zvýšení daně ze spotřeby u této komodity.

2.2 Milionářská daň

Součástí daňového balíčku na úhradu povodňových škod se stala již v předvolebním období navrhovaná milionářská daň, která měla zasáhnout zhruba deset tisíc poplatníků a přinést státu kolem 1 miliardy korun do státní pokladny. Poplatník, jehož výdělek by činil více než 1.117.800 Kč ročně, tedy 93.150 Kč měsíčně, by z příjmu nad tuto laťku zaplatili daň ve výši 37 %, přičemž dosud odevzdával 32 %. Podle předběžných odhadů by milionář na daních zaplatil o 100.000 Kč ročně víc. Do české daňové soustavy tak mělo být implantováno speciální daňové pásmo pro zaměstnance s nejvyšší mzdou. Důvodem k zavedení milionářské daně bylo rozšíření o další pásmo dnešní nejvyšší, již zmíněnou 32procentní daň, kterou po odečtení odpočitatelných položek a pojistného odvádí ti, kteří vydělají více než 331.200 Kč ročně.

Srovnání daně z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti

ve vybraných zemích

Tabulka č. 6

Poznámka: Údaje jsou včetně SP a ZP placeného zaměst-

nancem. V ČR platí dalších 35 % zaměstna-

vatel, což není započteno.

2.3 Daň z přidané hodnoty

Z celého povodňového balíčku změn se největšího počtu lidí dotýkaly plánované úpravy v dani z přidané hodnoty. Kabinet navrhoval zvýšit současnou pětiprocentní sazbu, která je uvalena například na potraviny, zdravotnický materiál, noviny nebo některé služby, na sedm procent. Vyšší, 22procentní sazbu, jíž je zdaněno všechno ostatní spotřební zboží, pak zamýšlel snížit na 21 procent. Ministerstvo financí očekávalo, že tento zásah do systému DPH přinese státnímu rozpočtu 5 – 6 miliard korun, tedy přesnou čtvrtinu z celkových 20 miliard korun potřebných na odstranění okamžitých škod z katastrofálních povodní.

Dvě současné sazby (5 a 22 procent) měla v navrhovaném balíčku doplnit třetí: 12, či 13procentní. Ministerstvo financí neplánovalo do nové sazby přeřadit, a tím výrazně zdražit například léky, knihy či vstupenky do galerií. Touto daní mělo být zatíženo zboží a služby, které je momentálně zdaněno 5 procenty a podle pravidel Evropské unie musí být převedeno do sazby 22 %. Vláda ČR potřebovala nutně získat do státní pokladny více peněz, a proto se do nové 12% či 13% sazby měly pravděpodobně časem přeřadit právě i teplo a stavební práce pro domácnosti, na něž má Česká republika od Evropské unie do roku 2007 udělenou výjimku.

U jednotlivých položek zboží nebo služeb neměla být vyšší daň na první pohled příliš nápadná, například u základních potravin by šlo o desetihaléře. Vládní záměry se však netýkaly pouze pohybů jednotlivých sazeb. Ministerstvo financí plánovalo ve střednědobém horizontu předložit i návrh na přesun některých služeb ze snížené sazby do základní. Vážné úvahy se vedly například o účetních, poradenských, softwarových a právních službách nebo o telekomunikacích. Ekonomové však upozorňovali, že přesuny v DPH zvýší celkový růst cen zhruba o jedno procento. Zkušenosti totiž podle nich ukazují, že zatímco na zvýšení daní obchodníci okamžitě reagují vzestupem cen, snížení sazeb jim spíše zvýší zisky, ale lidem levnější zboží a služby nepřinese.

Porovnání sazeb DPH v Evropě

Tabulka č. 7

2.4 Daň z příjmu právnických osob

V povodňovém balíčku se u této přímé daně počítalo s jejím snížením, a to z nynějších 31 % na 30 – 28 %. Tento krok měl státní rozpočet připravit přibližně o 1 miliardu korun. Na dani z příjmů právnických osob stát ročně vybere kolem 70 miliard, není to tedy příliš významný příjem a pokles by nebyl tak citelný. Navrhovaná snížená daň měla nabýt účinnosti od 1. ledna 2004.

2.5 Společné zdanění manželů – splitting

Snaha vládního kabinetu získat podporu koaličních partnerů přiměla ministry zařadit na poslední chvíli do povodňového balíčku snížení daní, a to v podobě návrhu na zavedení společného zdanění manželů (viz. tabulka č. 8). Manželé měli dostat už příští rok šanci podat společné daňové přiznání, což by bylo pro rodinu přínosem v tom smyslu, že čím vyšší je rozdíl v příjmech manželů dnes, tím by na tom rodina v budoucnu více vydělala.

Přínos společného zdanění manželů

Tabulka č. 8

⇩

Poznámka: * Muž má roční základ daně ve výši 500.000,- a žena 100.000,-. 11397kik39qgk5r