Ekonomická rovnováha

Vycházíme z osové souřadnice: cena (x), množství (y).

Původní cena ve výši P1 - stav, kdy je cena poměrně vysoká a z obou křivek (křivka poptávky a nabídky) zjistíme, jaký je stav poptávaného a nabízeného zboží. Díky vysoké ceně je poptávka malá. Při téže ceně je nabídka velká. Je zde kvantitativní rozdíl, který se dá kvantitativně vyčíslit (je to stav nerovnováhy). Říkáme, že vzniká tržní mezera (převaha nabídky nad poptávkou), tj. část vyráběného zboží nenachází svého spotřebitele (za jinak nezměněných podmínek).

Cena P2 (nízká) - kvůli nízké ceně je poptávka vysoká, nabídka je nízká. Vzniká tržní mezera (nerovnováha mezi nabídkou a poptávkou), ale tentokrát převažuje poptávka nad nabídkou, tj. část spotřebitelů nenachází kvůli nízké nabídce na trhu své zboží, služby. To povede k situaci opačné, kdy tendence výrobců bude zvyšovat ceny.

Bod R (bod přechodné tržní rovnováhy) - obě křivky (nabídky, poptávky) se protínají v jednom bodě. Bod tržní rovnováhy je poptávka vyrovnaná s nabídkou, tj. každé vyrobené zboží nachází svého spotřebitele, každý spotřebitel nachází své zboží na trhu (ideální stav). K tomuto ideálu se tržní mechanismus s větší či menší přesností přibližuje.

Mlčíme o vlivu, např. času. 24556lmn52mph6u

Proč mluvíme o stavu přechodném - je to zakresleno v okamžikovém stavu. Vlivem času působí zpoždění (časové retardace). Proces má neustále dynamickou povahu (ve vztahu k času).

Další faktory, které reálně existují:

Máme konstantní poptávku a připusťme, že dochází k různým posunům křivek nabídky. mp556l4252mpph

Od původního stavu nabídkové křivky došlo k nějakému pohybu. Posun křivek nabídky je způsoben např. změnou vstupních nákladových poměrů (vývoj mezd, cen energií - snížení, zvýšení). Pojem bodu rovnováha je relativní (stěhuje se do průsečíku nových stavů nabídky a poptávky). Tento bod není definitivně určen (přizpůsobuje se tržním poměrům).

Konstantní je křivka nabídky a dochází u křivek poptávky k různým jejich posunům.

Úplně jinak se vyvíjí přechodný bod tržní rovnováhy.

Různé křivky nabídky a poptávky na základě elasticity. Je to hypotetický případ třech zboží, které mají odlišnou reagenci nabídky a poptávky z hlediska cenové elasticity. Bylo dosaženo tří různých úrovní rovnováhy. Narazí-li na sebe cenově pružná nabídka s nepružnou poptávkou, tak rovnováha je úplně někde jinde, jako když na sebe narazí velmi pružná poptávka s velmi pružnou nabídkou.

Dříve se objemově určovaly vztahy mezi nabídkou a poptávkou (bylo to státní plánovací centrum). Pomocí direktivních metod se mělo naplánovat (vytvořit) jakýsi stav uměle navozené rovnováhy. Tato tendence nebyla nikdy naplněna (např. trh s automobily - poptávka předcházela nabídce. Neuspokojená masa spotřebitelů se chtěla k automobilům dostat, tak to vedlo k úplatkům).

Není v silách žádného státu, aby byl schopen vytvářet programově umělé rovnováhy u sta tisíců komodit. Centru musí jít o vytváření jakési rámcové makroekonomické rovnováhy (nemůže se zabývat dílčími nerovnováhami). Centrum zasáhne, pokud se rovnováha vytváří mimo společensky přijatelný makroekonomický rámec. Pro nás je přijatelná desetiprocentní inflace (pro EU je to nepřijatelné - v tabulkách zemí EU se pohybuje kolem 2 %, tj. hovoříme o stabilních cenách - jsou pevné, protože rovnováha má relativně stabilní charakter). Není vyloučeno, že jednotlivé komodity mohou vykazovat určitý nárůst.

Přechodná tržní rovnováha je relativní záležitost. Jak v dílčí, tak v makroekonomické podobě se ekonomika hůře nebo lépe přibližuje.

Faktor času

Vliv času můžeme akceptovat ve třech výraznějších polohách:

Př.Z hlediska nabídky dochází ke zpožďování nabídky - nabídka je vždycky zpožděna za poptávkou.

Období:

1.Velmi krátké období - okamžitá reagence

2.Krátké

3.Dlouhé období

Pro jednotlivé segmenty trhu pojem, co je krátké, velmi krátké, dlouhé je jiný. To, co pro jeden trh může být velmi krátké období, může být pro jiný trh velmi dlouhé.

Př.Trh investic a trh cenných papírů - jestliže na trhu cenných papírů se rozhoduji v sekundách, minutách (hodina je dlouhé období), tak v investičním trhu je období den, týden, rok.

Můžeme říci

Velmi krátké - bereme, jako takové období, kdy se v tomto čase neprojevuje vůbec vliv nabídky (nabídka v tomto čase není schopna reagovat) Jř - poptávka může ve velmi krátkém čase reagovat, ale nabídka není schopna reagovat.

V důsledku toho dochází k reagenci ceny.

Krátké - vymezujeme tak, že nabídka je schopna malé reagence, tj. dochází k malému nárůstu nabídky. V důsledku toho dochází k tlaku na snížení ceny.

Dlouhé (velmi) - vzniká možnost velkého nárůstu produkce v důsledku investic (projevuje se vliv investic). V důsledku těchto investic dochází k silnému tlaku na snížení ceny.

G (tři období):

Velmi krátké - poptávka (D0) je v původním stavu. Došlo ke zvýšení mezd (posun křivky poptávky). V důsledku toho (mzdy) okamžitě vzrostla poptávka. Nabídka ve velmi krátkém období je rovnoběžná s osou y (nemůže reagovat). Cena vzrostla úměrně tomu, oč vzrostla poptávka.

Krátké - nabídka může (na každých trzích různě) na to reagovat. Sklon křivky nabídky není rovnoběžný s osou y, ale stáčí se trochu doprava. Dochází k tlaku na snížení ceny (nárůst cen už není takový). Ovšem neprojevuje se ještě vliv investic.

Dlouhé - křivka nabídky reaguje velmi intenzivně, což se projeví nárůstem množství z hlediska nabídky. Vzestup nabídky velmi silně potlačil cenu (příznivé pro spotřebitele).

Závěr:

-vliv času v ekonomii působí zpravidla silně opačně proti původní tendenci, která vznikla v určitém časovém okamžiku. Např. Vzestup ceny se mění ve svůj protiklad.

-jakýkoliv jev v ekonomice je nutno posuzovat v časovém pohledu.

Zabudujeme faktor času a různou pružnost poptávkové křivky:

Mlčky jsme předpokládali, že poptávka a nabídka reagují současně (retardace - pozdější reagence nabídky za poptávkou, tj. výrobci reagují později než spotřebitelé. Časová pružnost je zde odlišná).

Záleží to na různém sklonu pružnosti nabídky a poptávky.

Stav přechodné tržní rovnováhy nebude nikdy docílen, protože cenová pružnost, zpoždění způsobují, že dochází k divergenci, tj. body se vzdalují od bodu tržní rovnováhy. Kmitání mezi nabídkou a poptávkou se stále zvětšuje.

Jedná se o daleko cenově pružnější jak nabídku, tak poptávku. Situace je opačná. Je to případ stabilní (konvergující) ekonomiky.

Nedokonalost tržního mechanismu

Ekonomové tvrdí, že tržní mechanismus je naprosto dokonalý (opak je pravdou). Lidstvo zatím nic dokonalejšího nevymyslelo (funguje to staletí). Faktory nedokonalosti:

-nedokonalá konkurence - ne každý trh s konkrétním zbožím se přibližuje pojetí dokonalé konkurence. Stav dokonalé konkurence je stavem hypotetickým - na straně spotřebitelů i nabídky je přítomna velká spousta výrobců (nabídka) a spotřebitelů. Odchodem několika výrobců či spotřebitelů se nic nemění. Jen velmi málo trhů se dokonalé konkurence blíží (např. trh mléka - mnoho výrobců, mnoho spotřebitelů).

Opak (monopolní postavení na trhu - ať na trhu nabídky či poptávky) - je to zvláště patrné, kdy zejm. monopol nabídky je založen na přírodním monopolu (výrobci využívají přírodních zdrojů, např. uhlí, ropa, energie - stát se snaží ceny regulovat). ČEZ bývá napadán, že zvyšuje ceny

-rozdělování důchodů (důchod = jakýkoliv příjem: mzda, úrok, renta) - kvůli monopolnímu postavení může docházet ke špatnému rozdělování důchodů

-externality - určité vedlejší meziprodukty, které vznikají při výrobě zboží nebo služeb. Většinou mají negativní charakter. Vznikají ať chceme nebo nechceme. Při výrobě elektrické energie vzniká řada vedlejších produktů (plyny, popílek, tuhé odpady atp.). Obvykle nemůže tíži externalit nést jen podnik, který tyto externality produkuje. Není ve finančních silách, aby to podnik likvidoval. Spotřebitelé jsou tím poškozováni (min. dvakrát: zdravotně, protože to stát musí potlačovat, tak potřebuje peníze - platíme zvýšenou cenu elektřiny a stát bere daně)

-tendence trhu preferovat krátkodobé cíle před dlouhodobými - přirozená tendence tržního mechanismu. Lze to obtížně trhem regulovat, nepreferuje je (např. dlouhodobé: armáda, školství, zdravotnictví)

-tržní mechanismus umožňuje vznik nepřiměřených sociálních tvrdostí (nezaměstnanost atp.). Je na státu, aby tyto nepřiměřené sociální tvrdosti reguloval.