Celá 20. a poč. 30. (včetně krize) dochází k poklesu produkce.

34 - jedna devalvace

36 - druhá devalvace

Období r. 28 bylo považováno za vrchol stabilizační politiky. Zlatá parita (obsah zlata v koruně) byl stanoven 0,44 g zlata v jedné koruně.

Dvě devalvace (34, 36) zlatou paritu ovlivnily. Koruna i v době svého vrcholu v r. 28 nebyla plně konvertibilní (nebyla možná přímá směnitelnost koruny za zlato). Jedná se o standard zlaté devizy - koruna nebyla přímo směnitelná za zlato, ale mezi korunu a zlato se vsunula zlatá deviza, tj. koruna byla konvertibilní přes takovou jednotku, která byla plně konvertibilní. Zlatou devizou byl dolar, frank (švýcarský, francouzský), libra.

1928 - 1 Kč odpovídala 0,44 g zlata 36535vpi49fjd8y

1934 (16,5 %) - 1 Kč odpovídala 0,37 g zlata

1936 (13,5 %) - 1 Kč odpovídala 0,31 g zlata

Situace v bankovnictví

Rok 1921 (počátek) pj535v6349fjjd

Akciové banky - celkem 40 (Slovensko a Podkarpatská Rus - 217)

Těchto 40 ústavů mělo 24 miliard (z celkového 100 % kapitálu 45 %), tak 217 bank mělo 3 miliardy kapitálu (6 %).

Ústavy lidového peněžnictví (spořitelny, záložny, rolnická úvěrní družstva - tedy různé úvěrové ústavy, poskytovaly drobné úvěrové služby) - 371 spořitelny, 1351 záložny, 3700 kampeličky (ústavy založené Jiřím Kampelíkem), podíl u spořitelen 8 miliard, občanské a živnostenské 5 miliard (10 % podíl).

U nás je 60 % z celkových úvěrů nedobytných, rizikových. Ve Francii tyto drobné ústavy mají jen 2-3 %. U nás se takové ústavy příliš nerozvíjí.

Koncem 30. let klesl počet ze 40 na 23. Bilanční suma se zvýšila, ale klesl podíl (z 45 % na 25,5 - 1937). Na Slovensku: 217 - 1921, 25 - 1937 (podíl klesl na polovinu oproti předchozímu stavu). Podíl u spořitelen se zvyšoval. Zvýšil se počet záložen. Kampeličky také posílily.

Zahraniční obchod

Byl to velmi významný sektor naší ekonomiky (je významný i v současnosti). Československo bylo a je územně velmi malá republika (závislá na obchodu). Převažovala taková odvětví, které produkovaly zboží, k tomu potřebovaly suroviny, které zde nebyly (železná ruda, měď, cín). Proto vznikala intenzivní potřeba, aby byla velmi stabilní československá měna.

Od prvního okamžiku sledovala měnová politika vlády kurs silné a stabilní koruny. V období první republiky byla situace velmi příznivá (hodnotově převažoval export nad importem - a to od 20. až do 30. let). Zahraniční obchod byl nucen se transformovat (změny ve struktuře odvětvové - něco jiného se dováželo a vyváželo ve 20. a něco jiného ve 30. letech, někam jinam se dováželo ve 20. letech, jinam ve 30.). Podařilo se však udržet přebytkovou (kladnou) obchodní bilanci zahraničního obchodu.

Rok 21

30 miliard - vývoz

23-23 miliard - dovoz

Rok 22

Vývoz sice klesal, ale přebytek se udržoval

20 - vývoz

14 - dovoz

Rok 1933

Dovoz a vývoz se vyrovnal.

Po celá 20. a 30. léta nebyl ani jediný rok, kdy by převažoval dovoz nad vývozem.

V zahraničním obchodu docházelo ke změně komoditní skladby

Dovoz

Hotové výrobky

22 - 1924

30 - 1937

Vývoz

Hotové výrobky

Podíl států na dovozu a vývozu států

Německo

Podíl dovozu

1924 - 35 %

29 - 25

před válkou - 15 %

Vývoz do Německa

24 - 19

29 - 19

37 - 13

Anglie, Francie

6,2

7,9

11,6

Vývoz

11

8,5

12,5

Nezávislost na nějaké zemi způsobila kladnou obchodní bilanci. Nejdynamičtěji se vyvíjel obchod s Jižní Amerikou. Pozice československých obchodníků za první republiky byly velmi dobré. Řada zemí přes Československo reexportovala do tohoto regionu.

Jak významně se podílely výrobky na exportu

Ze 100 % chmelu produkovaného v ČR se 80 % vyváželo

slad 80 %

cukr 60-75

sklářská produkce až 95 %

porcelán 80-90 %

kožedělné výrobky 75

produkty lnářského průmyslu 66-76

prádlo a konfekce 75

zemědělské stroje 80

drobné železářské zboží 90

strojírenská produkce (mohou to být i zbraně, dopravní prostředky atp.) - byla produkce, která zůstávala na území republiky, ale byly i výrobky, které se většinou vyvážely (např. zbraně).

Dovoz

potraviny se vozily především z Balkánu

železná ruda - ze Švédska

chromová a manganová ruda - z Jugoslávie a Řecka

textilie (bavlna) - z USA, Indie, Egypta a Súdánu

vlna - Austrálie, Nový Zéland, Jižní Amerika (zejm. Argentina)

juta - Indie

hedvábí - Itálie, Španělsko

len - Belgie, Irsko

surové kůže - Jižní Amerika (Argentina, Brazílie, Chile)

uhlí - soběstační

ropa - USA, Rumunsko (hlavně)

textilní a obráběcí stroje - Francie, Anglie, Německo

Vývoz

cukr - Evropa, Asie

uhlí, dřevo, keramické suroviny (kaolin) - Evropa (Německo, Belgie, Francie), uhlí do nástupnických států Rakouska

výrobky sklářského, keramického, textilního, obuvnického průmyslu - do celého světa (Baťa měl v řadě zemí světa montážní závody)

zbraně - do celého světa (zejm. Jižní Amerika)

Kapitál

ČS bylo především dovozcem kapitálu (půjčky bankám, obcím, státu) a jednak přímé investice (stavěly se zde montážní závody). Ve vývozu a dovozu kapitálu dochází k orientaci. Ve 20. letech se dovážel kapitál z Rakouska, Maďarska. Ve 30. letech je francouzský, anglický, americký a částečně švédský.

Na začátku 30. let se ČS stává i vývozcem kapitálu (Balkán - Jugoslávie, Řecko).

Nejsilnější kapitálovou skupinou báňského průmyslu byla společnost Schneider-Cruso. Vítkovice měla Manesmann.

Výše státního dluhu

V letech 18-37 dosáhl dluh 69,8 miliard. Z toho zahraniční tvořil 10,6, zbytek vnitřní dluh. Do roku 37 bylo z 69 splaceno 23 miliard.

Nárůst dluhu tvořily tři položky:

-půjčky, které si československý odboj v zahraničí vypůjčil na činnost legií

-nástupnické Československo muselo převzít část dluhu z R-U (42 % rakouského dluhu a 16 % maďarského zahraničního dluhu)

-5 miliard - osvobozovací daň

Průběh hospodářského cyklu

1913 - 100 % (výchozí základna)

R-U přestože nebylo na válku připraveno, tak díky tomu, že české země byly nejprůmyslovější, dochází k nárůstu ekonomiky v českých zemích. Teprve v druhé polovině války (1916) dochází k prudkému poklesu. V r. 1919 byla ekonomika asi z 60 % jako v r. 1913.

Předválečné úrovně ekonomiky v r. 1925. Rok 29 je nejpříznivější co do výkonnosti československé ekonomiky (125 % - o 25 % přesahuje úroveň výkonnosti roku 1913). Pak nastává hluboký pád až do r. 1933, pak nastává vzestup - 1937, kdy dosahuje 120 % (o 20 % překračuje předválečnou úroveň).

Údaje průměrné roční mzdy

dělník - 9000

úřednice - 10000

vedoucí ústředního úřadu - 100000

důstojníci - 72-78000

učitelé na zš - 9-30000

středoškolští - 15-39000

nižší úředníci - 9-18000

ředitel MPT banky - 180000

ředitel Živnobanky - 1300000

Protektorát Čechy a Morava (1939-45)

Řízení mělo všechny znaky direktivního řízení:

-administrativní řízení cenové politiky - ceny nebyly výslednicí střetu nabídky a poptávky, ale byly centrálně stanoveny. Německo přísně postihovalo ty, kteří tyto cenové relace porušovaly. Rok 39 (100 %), 45 (162 - v tomto roce narostly oproti r. 39 o 62 %)

-státní regulace výroby a oběhu - centrálně řízena nejen výroba, ale i směna. Bylo určeno co se bude vyrábět, kam atp.

-regulace zemědělské výroby (velmi přísná) - přísně byly stanoveny dodávkové povinnosti zemědělců. Za porušení byly přísné tresty

-kontrola zahraničního obchodu (absolutní) - určité výrobky i dnes podléhají licenci (např. zbraně). Tenkrát tomu podléhalo všechno

-povinné organizace podnikatelů - byli povinni se sdružovat do organizací

-velice reglementován trh práce - rozmisťování pracovních sil probíhalo prostřednictvím úřadu práce. Tyto úřady měly velkou pravomoc

-státní řízení mezd - nebylo možné o vlastní vůli zvyšovat mzdy. Vyústilo to v přídělový systém zásobování (lístkový systém) - každý občan si vyzvedl na příslušném úřadě počet lístků (na osobu a na měsíc) - pokud je člověk koupil na černém trhu, tak byly přísné tresty

Byla vytvořena celní unie mezi protektorátem a Německem.

Největší destrukci československé ekonomiky bylo, že byl úředně stanoven kurs k marce (10 Kč za jednu marku) - poměr byl asi 5-6 k jedné marce. Poměr byl uměle nadhodnocen. Odhady ztrát z tohoto kurzu se odhadují na 128 miliard Kč. Došlo k odvezení 23 tun zlata do říšské banky, tak by byla cena podstatně vyšší.