Účinek peněz na produkt a ceny

peněžní mechanismus = cesta, kterou se změny v nabídce peněz přenášejí do změn v produktu, zaměstnanosti, cenách a inflaci

1. Jak peníze ovlivňují produkt

Trh peněz

poptávka odvozena od potřeby uskutečňovat transakce + potřeby bezpečného a likvidního aktiva

nabídka – určována CB a soukromým bankovním systémem – operace na volném trhu Þ bankovní rezervy (nenesou úroky) 44697quc44xyd2u

použije-li Fed své nástroje k udržení nabídky peněz na úrovni M* Þ SS vertikála (nabídka je svislá proto, že se předpokládá fixní nabídka peněz M* pro jakoukoli i)

DD předpokládá danou úroveň produktu a cen (nominální GNP)

DD – s růstem výše i klesá držba peněz (přesun na zúročitelné účty) Þ častější přesouvání A do fondů s vyšší úrokovou sazbou, snížení průměrné držby hotovosti a častější doplňování hotovosti.

průsečík = tržní úroková míra

při vyšší i budou existovat nadměrné zásoby peněz a lidé nebudou ochotni celé množství M* držet Þ nákup obligací Þ ¯ i

• Dopad monetární restrikce: posun křivky nabídky peněz doleva (při existující i nestačí peněžní zásoba – mezera = nadměrná poptávka), úrokové sazby rostou, dokud není dosaženo nové rovnováhy = ztížení dostupnosti peněz.

• Posun poptávky po penězích (poruchu způsobila inflace): DD doprava (­), vede k růstu úrokové sazby. Zvýšení GNP nebo cenové hladiny.

Monetární mechanismus

Nakupuje-li Fed na volném trhu Þ ­ bankovní rezervy a nabídka peněz Þ ¯ i a podporuje úvěry Þ mají tendenci růst výdaje citlivé na úrok (jak klesá cena C, rostou I; jak klesají hypoteční úvěry, roste výstavba domů…) Þ ­ AD a tím také GNP_R, zam. a cenovou hladinu (u restriktivní monetární pol. je pořadí obrácené).

M roste Þ i klesá Þ I, C, a X roste Þ AD roste Þ GNP_R a P roste

Grafická analýza monetární politiky (str. 350-1)

Monetární politika v rámci křivek AD a AS

Expanzivní m. p. (nevyužité zdroje + relativně plochá AS = Keynesiánci): peněžní expanze posune AD doprava Þ zvyšuje produkt a ceny. Kdyby se ekonomika nacházela blízko svého potenciálu (strmě stoupající AS, klasická křivka), měly by monetární změny malý vliv na GNP_R – vyšší zásoba peněz by měla vliv především na růst cenové hladiny.

V dlouhém období: jak se ceny a mzdy přizpůsobují, účinky na produkt slábnou a cenové vlivy začínají převažovat (AS svislá, téměř svislá).

Peníze jsou v dlouhém období „neutrální“ = peněžní změny nemají na reálné veličiny v ek. žádný vliv. Dlouhodobá neutralita peněz je ale pouze tendencí nikoli univerzálním zákonem.

Monetární politika a reálné úrokové sazby

Jestliže vlastníme a pronajímáme budovu, dostaneme každoročně od svých nájemníků jistý obnos jako nájemné. V důsledku inflace však hodnota naší budovy v čase roste.

Poptávka po investičních statcích (budovy/ zařízení) je určována spíše reálnou nežli nominální úrokovou sazbou.

Peněžní restrikce: zvýšení i_R a i_N Þ snížení GNP a zam. V dlouhém období by však mělo hosp. zpomalení tendenci snižovat inflaci Þ GNP roste pomaleji i poptávka po penězích Þ i_N poklesne.

Uspěje-li tedy peněžní restrikce při zpomalování cenové inflace, mohou i_N nakonec poklesnout. i_R však vůbec poklesnout nemusí !!! (viz. paradox těžko dostupných peněz).

2. Problémy v monetární politice

Peníze se nemohou samy řídit Þ jsou řízeny lidmi z centrálních bank.

Názory na zasahování do trhu peněz se velmi liší.

Kořeny monetarismu

Monetarismus

tvrdí, že nabídka peněz je hlavním určujícím faktorem krátkodobých pohybů GNP_R a v dlouhém období představuje hlavní určující faktor.

Zatímco teorie hlavního proudu poukazují na celou řadu sil ovlivňujících AS a AD, monetaristé tvrdí, že při ovlivňování GNP_N v krátkém období a cen v Dlouhém období jsou změny v nabídce peněz podstatně důležitější než ostatní síly.

Podle Miltona Friedmana obhajovali maximální spoléhání na tržní síly (opatření Reaganovy vlády 81-88 a vlády Margaret Thatcherové po roce 79).

Rychlost oběhu peněz

Pojem zavedl na přelomu století Alfred Marshall (Cambridge) a Irving Fisher (Yale).

• Důchodová rychlost oběhu peněz je poměr celkového nominálního GNP k zásobě peněz. Rychlost oběhu peněz měří míru, s jakou se zásoba peněz obrací relativně k celkovému důchodu nebo národnímu produktu. Formálně (jde o identitu):

kde P je celková cenová hladina a Q reálný GNP. Rychlost oběhu peněz V je jednoduše definována jako výše každoročního GNP_N dělená zásobou peněz.

Rychlost, s jakou peníze v ek. mění svého majitele nebo také měří GNP na dolar peněz.

Kvantitativní teorie cen

Předpoklad: rychlost oběhu peněz je relativně stabilní a předvídatelná (důvodem: V odráží hlavně časovou strukturu přijímání důchodu a jejich vydávání – např. rozložení platu během měsíce, k její změně dojde pouze tehdy, mění-li lidé či firmy způsob držby A/ platby účtů).

Kvantitativní teorie cen tvrdí, že se ceny pohybují proporcionálně s nabídkou peněz. Ačkoli je kvantitativní teorie pouze hrubou aproximací, pomáhá nám vysvětlit, proč země s nízkým růstem peněz mají mírnou inflaci, zatímco země s rychlým růstem peněz zjišťují inflaci 20% či více.

kde k je symbol pro podíl V/ Q – klasičtí ekonomové přesvědčeni, že v krátkém období může být konstantní nebo relativně stabilní +plná zam. (GNP = GNP_pot) Þ v dlouhém období lehce rostoucí charakter.

Soudobý monetarismus

Vyvinul Milton Friedman po WW2 v Chicagu – začali kritikou raných Keynesiánců (fiskální politika). Dnes dva proudy – tradiční + „škola racionálních okčekávání“.

Podstata:

1. nabídka peněz je hlavní systematickou determinantou růstu GNP_N. Teorie především určování AD. Primárnost peněz založena na dvou tvrzeních:

existuje mimořádná empirická stabilita a pravidelnost u takových veličin, jako je V, která musí na každého, kdo pracuje s peněžními údaji, nutně učinit dojem

poptávka po penězích je zcela necitelná vůči úrokovým sazbám

2. ceny a mzdy jsou relativně pružné (Pk je relativně strmá i v krátkém období + dlouhodobá Pk je svislá + krátkodobá AS je zcela strmá).

Peníze mohou v krátkém období ovlivňovat jak produkt, tak ceny, ale v dlouhém období je hlavní dopad na ceny, protože produkt se stále vrací ke svému potenciálu. Fiskální politika ovlivňuje produkt a ceny zanedbatelně jak v Krátkém, tak dlouhém období. = Podstata monetaristické doktríny.

3. soukromý sektor je stabilní

Srovnání s MAE hlavního proudu

Monetaristická platforma

1. víra v „ malou“ vládu a volné trhy (Laissez-faire): trhy jsou dostatečně konkurenční

2. důraz spíše na potlačování inflace než na snižování U (úloha cenové stability): velká část U je dobrovolná nebo plyne ze špatně navržených opatření hosp. pol.; studium hyperinflací v Německu a Brazílii

3. snaha vyhnout se aktivním zásahům hosp. pol. (preference „pravidel zákona“ než „libovůle lidí“): soukromá ek. je bez státních zásahů stabilní a vlády jsou nespolehlivé (monetární pravidlo: Optimální monetární pol. spočívá ve stanovení růstu nabídky peněz fixním tempem a v udržování této politiky za všech ek. podmínek.)

Monetaristický experiment:

koncem 70. let selhala Carterova keynesiánská vláda Þ vzestup monetaristů.

říjen 1979 předseda Fedu Paul Volcker monetaristický experiment intenzívní útok proti inflaci Þ stanovena trajektorie pro nabídku peněz. Víceméně úspěšný: vysoké i vyvolané zpomalením růstu peněz Þ zpomalení růstu V citlivých na úrok Þ prudký růst měn. kurzů dolaru Þ snížení X Þ recese v LA a omezení ZO…

došlo se k závěru, že kontrola nabídky peněz je obtížná a že rychlost oběhu peněz je velmi nestabilní

Současné problémy v monetární politice

ke konci roku 1982 Fed svůj monetaristický experiment zastavil

účinnost monetární politiky: relativně rychlá reakce GNP_R na zvýšení nabídky peněz…

peněžní kritéria: úrokové sazby nebo zásoby peněz?: Fed by měl sledovat více ukazatelů

pravidla či volnost v rozhodování

monetární politika v otevřené ek.: 1973 zavedení pružných měnových kurzů: účinek v zahraniční oblasti umocňuje účinek v domácí ek.

Dodatek: Přístup racionálních očekávání

Ranná Pk:

substituční vztah mezi inflací a U.

na x míra U v %.

na z celková inflace v %.

pohybem dolevy (snižováním nezam.) se zvyšuje míra růsru cen.

neboli míra ifnlace = míra růstu mezd – míra růstu prokudktivity práce

Posuny Pk:

je nutno rozlišovat mezi skutečnou a setrvačnou inflací (ta však na inflační překvapení reaguje)

historie ukazuje na hlavní vadu ranné Pk = vztah I a U zůstává stabilní jen tak dloluho, dokud se nezmění setrvačná nebo očekávaná míra inflace (jinak se krátkodobá Pk posune).

Mezinárodní obchod a teorie komparativní výhody

Mezinárodní obchod rozšiřuje spotřební možnosti země; umožňuje zemi spotřebovávat více statků, než kdyby se uzavřely hranice produktům z jiných zemí. Specializací na odvětví s relativně nejvyšší produktivitou se může v každé zemi nakonec spotřebovat více, než by byla sama s to vyrobit. Obchodní restrikce svět nutí, aby byl pod svou hranicí produkčních možností.

Dva rozdíly s ekonomikou jednotlivých zemí: diskriminace a rozdílné měny.

Ekonomická podstata mezinárodního obchodu

Pro mezinárodní obchod je důležitý stupeň otevřenosti ekonomiky (tj. v jaké míře směňuje statky, služby nebo výrobní faktory s ostatním světem. Lze použít i podíl dovozů a vývozů na GNP.

Důvody MO:

odlišnost výrobních podmínek – odlišnost přírodních zdrojů, půdy, práce, kapitálu a technologie Þ vliv na rozdílnost statků a služeb

klesající náklady z velkovýroby (neboli rostoucí výnosy z rozsahu)

rozdíly ve spotřebitelském vkusu

Zásada komparativní výhody

tvrdí, že každá země se specializuje na výrobu a vývoz těch statků, které může vyrábět s relativně nižšími náklady (kde je relativně efektivnější než jiné země), naopak každá země bude dovážet ty statky, které vyrábí s relativně vyššími náklady (kde je relativně neefektivní než jiné země.

Např.: nejlepší advokátka i písařka ve městě: měla by se zaměřit pouze na právní záležitosti, kde jsou její relativní neboli komparativní dovednosti nejefektivněji využívány, i když je absolutně nejlepší jak ve psaní na stroji, tak v právech.

Ricardova analýza komparativní výhody (anglický ekonom)

Pro zjednodušení pouze dvě země a dva statky (pracovní náročnost výroby).

Amerika má absolutní výhodu u obou statků, protože je může vyrobit s větší absolutní efektivností než Evropa. Má komparativní výhodu v potravinách, zatímco Evropa má komparativní výhodu ve výrobě oděvů, protože v Americe jsou potraviny relativně levné, zatímco v Evropě je zase relativně méně nákladná výroba oděvů.

Neexistuje-li MO: reálná mzda amerického dělníka je jedna jednotka potravin nebo 1/2 jednotky oděvů. Evropský dělník dostane za 1 hodinu práce pouze 1/3 jednotky potravin nebo 1/4 jednotky oděvů. V Americe budou oděvy dvakrát dražší než potraviny a v Evropě budou oděvy dražší 4/3 krát než potraviny.

Existuje-li MO: předpokládáme, že dopravní náklady jsou nulové a neexistují cla. Oděvy jsou relativně dražší v Americe a potraviny zase v Evropě. Firmy pak budou nakupovat tam, kde jsou statky levnější, a prodávat tam, kde jsou dražší. Nakonec se cenové relace oděvů a potravin v Americe a v Evropě vyrovnají na úrovni někde mezi 1/2 a 3/4.

Ekonomický přínos z obchodu:

Amerika má prospěch z toho, že dovážené oděvy jsou levnější než oděvy vyráběné doma… Tento přínos zjistíme tak, že vypočítáme vliv obchodu na reálnou mzdu pracovníků (měří se množstvím statků a služeb, které si pracovník může koupit za jednohodinovou mzdu). Pracovník kupuje 1 jednotku potravin a 1 jednotku oděvů: bez MO by tento soubor statků v Americe stál 3 hod práce a v Evropě 7 hod práce. Po zavedení MO je cena oděvů 3 dolary za jednotku a potravin 2 dolary za jednotku – americký pracovník musí pracovat na dále jednu hodinu, aby si mohl koupit jednotku potravin. Při cenovém poměru 2 ku 3 však americký pracovník musí pracovat pouze 1,5 hod, aby si mohl koupit jednu jednotku evropských oděvů. Daný soubor statků stojí marického pracovníka v podmínkách MO 2,5 hod práce, tzn. Že reálná mzda amerického pracovníka vzrostla o 16^2/3 %. Evropský pracovník bude nadále v MO vydávat na jednotku oděvů 4 hod práce, protože oděvy se vyrábějí doma. Aby získal jednotku potravin, bude nyní stačit, aby vyrobil pouze 2/3 oděvů (což vyžaduje 2/3 x 4 hod práce), a ty pak směnil za 1 jednotku amerických potravin. Úhrn evropské práce, kterou je třeba vynaložit na získání daného souboru statků, je pak 4 + 2^2/3 = 6^2/3 hod, což představuje růst reálné mzdy zhruba o 5 % oproti situaci bez MO.

Clo = daň vyměřovaná na dovozy.

Kvóta = kvantitativní restrikce dovozů.

Prohibitivní clo nebo kvóta (tj. taková opatření, která jsou natolik přísná, že zabrání veškerému zahraničními obchodu) jednoznačně zemi škodí. Hospodářský protekcionismus (země omezuje dovozy, aby chránila domácí odvětví) snižuje důchody.

Rozšíření na více komodit a zemí

Jestliže se ve dvou zemích vyrábí více komodit při konstantních nákladech, lze je seřadit podle jejich komparativní výhody nebo nákladů. Tyto zásady platí jak pro skupiny zemí, tak pro oblasti v rámci jedné země.

Vstoupí-li do hry více zení, je výhodné navázat trojstranný (trilaterální) nebo mnohostranný (multilaterální) obchod, bilaterální obchod se většinou nevyrovná.

Grafická analýza komparativní výhody

pomocí hranice produkčních možností (str. 907).

potraviny se dají směnit za oděvy v určitém cenovém poměru neboli za určitých směnných relací, které představují poměr vývozních cen k cenám dovozním.

Bilance mezinárodních plateb

Účty platební bilance

= účetní výkazy, do nichž se zaznamenávají všechny hospodářské toky, které do země vstupují, nebo z ní vystupují. Je to tedy nástroj měření úhrnu statků, služeb a kapitálu mezi danou zemí a zbytkem světa.

Rozdělení mezinárodní platební bilance

Běžný účet

Soukromé transakce:

Zboží (neboli „obchodní bilance“)

Neviditelné položky nebo služby (cestovní ruch, doprava, příjmy z investic…)

Vládní vývozy a dary

Kapitálový účet

Soukromý

Vládní

Statistická diskrepance (čistý zůstatek všech nepodchycených transakcí)

Úřední vyrovnání (deficit či přebytek)

Vývozy patří mezi „kreditní“ položky a vývozy mezi „debetní“ položky. Při zařazování je dobré se ptát, zda zemi přináší nějaké zahraniční měny. Je-li zkoumaná položka podobná položkám našeho vývozu a přináší nám více zahraničních měn, nazýváme položku tohoto typu „kreditní“. Čerpáme-li ze zásob cizích měn, jedná se o položku „debetní“. (příklad na str. 913). Ve sloupcích jsou uvedeny položky, kreditní a debetní transakce a na závěr aktivní (+) či pasivní (-) saldo.

Stadia platební bilance

Mladý a rostoucí dlužnický stát – dovozy přesahují vývozy

Zralý dlužnický stát – vyrovnávání salda

Nový věřitelský stát – poskytuje zahraniční půjčky

Zralý věřitelský stát

Protekcionismus a volný obchod

Nabídkově poptávková analýza obchodu a cla

pro případ jediného obchodovaného statku

Předpokládáme, že Amerika nemůže ovlivnit světovou cenu oděvů.