Referaty
Home
Anglictina
Biologie
Chemie
Dejepis-Historie
Diplom-Projekt
Ekonomie
Filozofie
Finance
Fyzika
Informatika
Literatura
Management
Marketing
Medicina
Nemcina
Ostatni
Politika
Pravo
Psychologie
Public-relations
Sociologie
Technologie
Zemepis-Geografie
Zivotopisy




























Téma, Esej na téma, Referátu, Referát, Referaty Semestrální práce:

Globalizovat svět ano či ne?

Globalizovat svět ano či ne?

 

 

Globalizace je proces integrace společnosti na vyšší geografické řádovostní úrovni, než tomu bylo v předcházejících etapách vývoje společnosti. Globalizační proces je přirozený, nevyhnutelný a do jisté míry očekávatelný. K podobným posunům totiž docházelo i v minulosti - z lokální úrovně na regionální, z regionální úrovně na národní. Hnacím motorem je globalizace ekonomických aktivit, která propojuje výrobu a trhy různých zemí, a to prostřednictvím obchodu se zbožím a službami, pohybu kapitálu a informací a vzájemně provázané sítě vlastnictví a řízení nadnárodních společností. Globalizací dochází k posunu organizace a integrace systémů výroby, směny a spotřeby z národní na globální úroveň. Termín globalizace je vlastně trend posunu v geografickém měřítku ekonomické integrace, ke kterému dochází zejména v posledních třiceti letech. Neznamená to však, že by již bylo dosaženo konečného stavu plně integrované globální ekonomiky.



„Globalizace je proces, v jehož průběhu ztrácejí demokraticky volené vlády krok za krokem možnost rozhodovat o věcech, kvůli kterým byly zvoleny“ (Keller,1998).

Globalizace má rozsáhlé společenské důsledky. Mezi nejzávažnější patří umocňování nerovnoměrného sociálního a ekonomického rozvoje, který vyplývá z toho, že firmy, jednotlivci a jejich prostřednictvím i lokality, města a státy mají rozdílnou sílu a schopnosti aktivně se zapojit do globalizace. Přerozdělení moci, které přináší globalizace, se však nepromítá jen do nerovností mezi lidmi nebo firmami. Hlavní aktéři globalizace ovlivňují charakter a priority veřejného sektoru. Nejvýznamnějším společenským dopadem globalizace je vliv nadnárodních společností a světových finančních trhů na stát a na měnící se poměr sil mezi veřejným a soukromým sektorem.

Jedním z významných dopadů informační revoluce a průvodních jevů globalizace je rychle postupující časoprostorové „stlačení“ = komprese. Zatímco doručení zprávy mezi sousedními sídly trvalo před několika staletími hodiny, důležitá zpráva dokáže dnes obletět svět prakticky okamžitě. Role prostoru a času v lidském životě i v organizaci produkce se v posledních letech dramaticky změnila. Svět se v našem vnímání rapidně zmenšuje. V peněžní ekonomice přestávají být díky informačním technologiím čas a vzdálenost překážkou a impérium nadnárodní společnosti, skládající se z mnoha jednotek lokalizovaných v různých částech světa, lze z centrály řídit téměř v reálném čase. To vše šetří samozřejmě jak čas, tak i peníze. Využívání informačních technologií je tak nezbytnou podmínkou přežití v mezinárodní konkurenci. Časoprostorová komprese má významné sociální dopady, protože ne všichni stejně využívají či mohou využívat výhod informačních technologií. Vytváří se tak ostrý kontrast mezi těmi, kteří jsou součástí globální komunikační sítě, a těmi, kteří k ní přístup nemají. Nerovnoměrnosti v možnostech využívání globálního informačního systému (např. Internetu), vyplývající z rozdílů mezi prvním a třetím světem, městy a venkovem, starší a mladou generací nebo majetnými a chudými, vedou k posilování existujících a k vytváření nových sociálních nerovností. Například užívání Internetu odráží existující sociální rozdíly a dále prohlubuje odlišnosti ve schopnostech lidí při orientaci a mobilitě v dnešní informační společnosti.

Hospodářská moc se v současnosti soustřeďuje do rukou silných nadnárodních společností. Obrat General Motors je větší nežli hrubý domácí produkt Dánska, Fordův větší než Jihoafrické republiky a Toyoty větší nežli Norska. Pro srovnání: hrubý domácí produkt České republiky je třetinou obratu General Motors nebo polovinou obratu obchodního řetězce Wall-Mart Stores.

Nadnárodní společnosti přinášejí do zemí, ve kterých se rozhodly investovat, celou řadu výhod. Nejde jen o příliv kapitálu a o nárůst výrobních kapacit, ale i o vytváření nových pracovních příležitostí, o zdokonalení výrobních postupů a aplikaci nových technologií, o rozpočtové příjmy z nové produkce či o zlepšení obchodní bilance země. Přínos nadnárodních spol. však může být jen zdánlivý. Zisky z výroby nemusí být investovány v místě vzniku, ale mohou být převedeny do mateřské firmy. Zpětný proud financí tak může po čase překonat původní investici. Velkým problémem jsou úniky na daních, k nimž nadnárodní spol. zcela legálně používají tzv. transferové ceny*. Nelze ani zapomenout na vstupní náklady na přilákání zahraničního kapitálu, jako jsou například přímé výdaje z veřejných rozpočtů na vybudování infrastruktury v nabízených lokalitách, což se děje na úkor např. sociální oblasti, rozvoje bydlení, veřejné dopravy, životního prostředí, apod. Stejně tak nelze zapomenout na ztrátu peněz, které vzhledem k poskytnutým daňovým a dalším úlevám do rozpočtů státu, regionů či obcí nikdy nedotekly.

Pod tlakem nadnárodních společností a mezinárodních institucí, jako je např. MMF a Světová banka, pokračují státy v uvolňování trhů, snižují intervence a omezují sociální výdaje. Státy, regiony a města navíc mezi sebou v současnosti soutěží o přilákání a udržení co největšího množství kapitálu. Na poskytování výhod zahraničním společnostem reagují domácí firmy a žádají podpory, které jim sníží náklady a umožní přežít v narůstající mezinárodní konkurenci.

Ekonomická prosperita jednotlivých států je čím dál více ovlivňována pohyby na světových finančních trzích. Vlády a centrální banky mají čím dál menší možnosti obrany vůči finančním spekulacím a místním dopadům ekonomických událostí, jež se udály na druhé straně světa. Přesuny peněz jsou totiž v současnosti mimo kontrolu jednotlivých vlád. Představují tak často nejen pro vlády a pro centrální banky, ale i pro ekonomiku a život občanů jednotlivých států značnou hrozbu. Spekulanti na světových peněžních trzích mohou způsobit pád i velmi silných měn. Vzdálenost, ani státní hranice nehrají při obchodování v globálním kasinu žádnou roli. Hráči s penězi na globálních trzích dnes ovlivňují osudy miliónů lidí. Pohyby na finančních trzích jsou v současnosti pro ekonomiky jednotlivých zemí důležitější než investice nadnárodních společností.

Globalizace je dlouhodobý proces změn v geografické organizaci společnosti. Globalizační procesy vytvářejí novou organizaci společnosti - globální. V důsledku globalizace jsou výroba a služby prostorově přeorganizovány ve světovém měřítku. Ne všude však tato integrace probíhá stejně. Globální ekonomika sice objímá celou planetu, ale ne všechny regiony nebo jejich obyvatele. Hlavní funkce ekonomického systému a jejich prostřednictvím hlavní ekonomická a politická centra jsou sice vzájemně provázány a integrovány do globální ekonomické sítě, ale na druhé straně mnoho ostatních lidí, měst, regionů a zemí je z účasti na utváření globální ekonomiky vyčleněno. Globalizace tak dále prohlubuje nerovnoměrný geografický vývoj.




Téměř všechna místa na zeměkouli jsou v současnosti nějakým způsobem globalizací ovlivněna, ale většina z nich je pouhým příjemcem vlivů globalizace. Pouze v několika málo lokalitách dochází ke skutečnému vytváření, formování a určování základního charakteru globalizace. Naprostá většina aktérů, kteří aktivně globalizaci utvářejí, je lokalizována v největších světových metropolích. Postupně se tak vytváří nová hierarchická úroveň globálních měst a nová funkční provázanost hierarchické dělby práce v rámci světového sídelního systému. New York, Londýn a Tokio koncentrují převážnou většinu nových funkcí a jsou nazývány globálními městy.

Jedním z významných geografických dopadů globalizace, vyplývající zejména z dělby práce uvnitř nadnárodních společností, je nová mezinárodní dělba práce. Stará mezinárodní dělba práce vyplývala z toho, že zatímco země světové „periferie“ poskytovaly vyspělým průmyslovým zemím potraviny a nerostné suroviny, firmy ze zemí světového jádra prodávaly finální výrobky. Nová mezinárodní dělba práce vzniká tak, že se zavedené jednoduché rutinní výroby a služby, které jsou náročné na množství pracovníků, přesouvají do regionů v rozvojových zemích, s nižšími náklady na pracovní sílu a dalšími výhodami. V jádrových oblastech vyspělých zemí zůstávají lokalizovány řídící funkce, jednotky zajišťující výzkum a vývoj a dále i provozy vysoce náročné na kapitálové investice a vyžadující kvalifikovanou pracovní sílu.

Německému kvalifikovanému dělníku platíte 45 DM za hodinu. Brit pracuje za polovinu, Čech za desetinu. A tak přesuneme výrobu sem, to dá rozum - samozřejmě, pokud není lepší ji přesunout rovnou do Malajsie nebo Koreje. Tam to už bude možná dvacetina nebo padesátina mzdy německého dělníka. To se pak dělají kšefty!“ (Petr Kužvart, 2000)

Nová mezinárodní dělba práce má v různých regionech světa odlišné dopady. Ve vyspělých zemích světového „jádra“ má výrazný vliv na růst nezaměstnanosti. Na druhé straně se zde koncentrují ředitelství nadnárodních společností, oddělení výzkumu a vývoje a technologicky náročná odvětví. V jádrových oblastech vyspělých zemí tak výrazně rostou především finanční služby (banky, pojišťovny, investiční společnosti) a další služby pro podniky (realitní, poradenské, právní a účetní firmy, reklamní agentury, apod.). V nově industrializovaných zemích se pobočky nadnárodních společností lokalizují v hlavních a největších městech. Přímé zahraniční investice nadnárodních společností přinášejí pracovní místa, lepší technologie a celkový ekonomický rozvoj, neboť některé místní firmy se mohou podílet na poddodávkách. Nejnovější technologie a hlavně výzkum a vývoj však zůstávají ve vyspělých zemích. Pokrok může tudíž zároveň znamenat i pokračující prohlubování rozdílů mezi vyspělými a nově industrializovanými zeměmi. Rozdíly se prohlubují hlavně mezi vyspělými a rozvojovými zeměmi, které jsou vzhledem ke své zaostalosti nadnárodními společnostmi a globálním kapitálem opomíjeny, jsou z globální ekonomiky vyčleněny.

Někteří přednášející na zasedání MMF přišli s návrhem de-globalizace, což ale rozhodně není řešení. Protože dnešní společnost nelze izolovat. Není to technicky možné. Informační a komunikační technologie znemožnila jakoukoliv izolaci, regionalizaci, jakoukoliv železnou oponu. Informace se díky Internetu a satelitům šíří on-line, stejně tak i peníze.

Pokud chceme řešit hlavní problémy globalizace, musíme vidět a vědět, jaké dopady má to které konkrétní rozhodnutí MMF, Světové banky, OSN a dalších „vyšších“ institucí pro tu kterou konkrétní zemi, region či obec. Musíme vidět a vědět, jaký je ekologický, sociální i ekonomický rozměr problému. Jaké jsou dopady na možnost dalšího rozvoje dotyčné země.

Jednou z klíčových otázek globalizace jsou nepochybně potraviny. Průměrné jídlo na našem stole cestovalo doslova tisíce kilometrů. Podpoří-li obce místní zemědělce pěstující pro místní spotřebu, oslabí tím nadvládu globálního ekonomického systému. Místní potraviny přinášejí nejen lepší zdraví, méně marnivých obalů a zbytečné dopravy, ale též udržují peníze v obci, zvyšují druhovou rozmanitost a vdechují nový život venkovu.

* - Transferové ceny jsou účtovací ceny pro vnitrokoncernové převody. Pomocí těchto cen lze například obejít vysoké daně z příjmu tak, že se transferové ceny u dovozu nasadí vysoko a u vývozu nízko, takže se zisk firmy udržuje v dané zemi uměle nízko.

Tato esej je vytištěna na recyklovaném papíře.