SUBSAHARSKá AFRIKA

Úvod:

V této seminární práci bych se chtěl věnovat problémům růstu subsaharské Afriky. Chtěl bych poukázat na současné trendy tamního ekonomického, politického i hospodářského vývoje a zdůraznit, že Afrika je i pro české podniky slibným teritoriem.

1. NĚCO MáLO O AFRICKÉM KONTINENTU

Africký světadíl se rozkládá na západní i východní polokouli a po obou stranách rovníku. Na jižní polokouli se nalézá plná třetina afrického kontinentu. Jestliže rozdělíme Ameriku na Severní a Jižní, je Afrika se svými 30 319 000 km2 po Asii druhým největším kontinentem, jemuž náleží více než pětina pevniny. Z celkového počtu obyvatelstva světa však žije v Africe jen něco přes 10 %, takže průměrná hustota zalidnění nepřesahuje 16 obyvatel na km2. Přesto, že je součástí Starého světa, zůstala Afrika dlouho neznámou pevninou pro svou nepřístupnost, tropické klima, pralesy, pustiny a jiné obtíže.

1. POVĚDOMí O ČERNÉM KONTINENTU

Takzvaný černý kontinent se dostal do povědomí jako nejneklidnější část světa otřásaná občanskými válkami, kmenovými spory a hladomory. Na druhé straně však Světová banka i Africká rozvojová banka konstatují, že ve velké části subsaharské Afriky se situace stabilizuje a je zaznamenáván hospodářský růst. Negativní obraz Afriky přetrvává nejen ve vědomí průmyslníků, ale dokonce i státních institucí. Je však jisté, že země, které se vymanily z kleští občanské války poměrně nedávno, jsou stále rizikovými zeměmi.

Mezi africkými zeměmi vládnou ještě velké rozdíly. Hospodářské oživení nicméně přineslo zvýšení výkonnosti ekonomiky již v 33 zemích.

2. SUBSAHARASKá AFRIKA VE SKUTEČNOSTI

Subsaharská Afrika se po desetiletí slabého, průměrně dvouprocentního ročního hospodářské růstu a klesajícího poměru hrubého domácího produktu (HDP) na obyvatele dostává na práh trvalého rozvoje. V letech 1995 a 1996 HDP vzrostl o čtyři procenta a předstihl tak populační přírůstek ve výši zhruba tří procent. Pozitivní posuny nastaly podle listu Financial Times v 33 státech kontinentu. Objem afrického exportu loni vyskočil na 12 miliard dolarů (USD), ale těžila z toho jen hrstka zemí - především Nigérie, Ghana, Angola a samozřejmě ekonomicky nejvyvinutější Jihoafrická republika (JAR).

Světová banka tento příznivý obrat připisuje ‘postupnému a bolestivému šíření hospodářských reforem’ v některých afrických zemích. Dalším činitelem je návrat politické stability do jižní části světadílu, zvláště v Jihoafrické republice (JAR), která se stala ‘regionální hospodářskou lokomotivou ‘ a dále v Angole a Mosambiku. Za pozitivní rys se považuje i letošní porážka zkorumpovaného Mobutuova režimu v Zairu, nyní přezvaném na demokratickou republiku Kongo. Jako okovy na noze chudého kontinentu zůstávají také kromě nevyzpytatelných klimatických podmínek, zejména nedávných vln trýznivého sucha, zhoršující se cenové podmínky pro uplatnění tradičních afrických komodit na světových trzích a více než tíživé a svazující vnější zadlužení většiny zemí. Přes tyto zápory se přesto zvyšují zahraniční přímé investice do subsaharské Afriky. Ve zprávě Konference OSN pro obchod a rozvoj (UNCTAD) se uvádí, že cizí společnosti začínají investovat do afrického zpracovatelského průmyslu a do služeb, ponejvíce do bankovnictví a pojišťovnictví, což je jistý posun od podnikání s tradičními komoditami.

Tahounem celé oblasti je již zmíněná Jihoafrická republika. Především směrem od rovníku k nejjižnějšímu cípu Afriky je iniciátorem rozsáhlých projektů rozvoje infrastruktury. Například Jihoafrická republika realizuje strategický cíl vybudování energetické soustavy od rovníku směrem na jih. To s sebou nese nejen potřebu elektráren a distribučních sítí, ale v návaznosti na to i zavodňování, čerpací stanice, stavbu silnic, rozvoj domácího průmyslu (například potravinářství, těžba a zpracování surovin).

Zahraniční přímé investice zůstávají relativně nízké - loni činily pět miliard USD. Zatím v nich dominuje Francie a o něco méně Británie, ale - a UNCTAD to považuje za velmi pozoruhodné - americké firmy v Africe značně expandují a zvyšují svůj podíl. Americké přímé investice vzrostly loni na 1,2 miliardy USD (předloni 970 milionů, v roce 1994 jen 173 miliony USD). Z toho přes 30 procent směřuje do Jihoafrické republiky a Nigérie. Francie sice zatím zůstává největším investorem v subsaharské Africe, Británie prý naopak zaostává, a tak se podle zprávy UCTAD zdá, že USA mají dobrou pozici ,aby zaplnily nové (hospodářské) mocenské vakuum. Přes svůj relativně nízký objem tvoří zahraniční přímé investice 10 procent hrubého domácího produktu Afriky.

Zájem o investování v Africe projevují i některé asijské země, hlavně Malajsie, a jejich projekty směřují ponejvíce do Jihoafrické republiky (JAR), Ghany, Guineje, Zimbabwe a Namibie.

Dva afričtí obři - Nigérie a Jižní Afrika - investují v sousedních zemích, zejména do cestovního ruchu, satelitní televize, bankovnictví a obchodních sítí. Čile si počíná i Egypt. Za zvláště přitažlivou zemi považují investoři Botswanu. Ač má území velké jako Francie, žije v této zemi jen 1,3 miliónu obyvatel . Ale vzhledem k jejímu rozsáhlému exportu do JAR se odbyt přirozeně značně zvyšuje. Vzhledem k tomu, že v Botswaně se odvádějí nízké daně, finanční sektor je liberalizován a země se těší politické stabilitě, založily tam své závody například už dvě automobilky - jihokorejská Hyundai a švédská Volvo. Největším příjemcem zahraničních přímých investic je ovšem JAR.

I když se tedy subsaharská část horkého kontinentu teprve nesměle vzpamatovává z desetiletí chabého růstu a vykazuje první čitelné známky obratu k trvalému hospodářskému rozvoji,není vše tak jednoduché. Callisto Madavo, viceprezident Světové banky, soudí, že aby zlikvidovaly svou chudobu a úspěšně expandovaly, měly by tamní země růst ročně alespoň o 10 procent ročně, neboť při přírůstku obyvatelstva o tři procenta by nynější vzestup hrubého domácího produktu o čtyři až pět procent za rok nebyl zdaleka dostačující.

Za pozitivní rys C. Madavo považuje , že v Africe roste zájem vlád o hospodářské reformy. Příkladem podle něho jdou ugandský prezident Yoweri Museveni, Thabo Mbeki, viceprezident JAR , a Alpha Oumar Konare, prezident Mali.

Na zářijovém výročním zasedání Mezinárodního Měnového fondu a Světové banky v Hongkongu si ministři financí z Afriky stěžovali na to, že jejich země jsou ve světové ekonomice odsouvány na okraj, a jejich nástup k expanzi je bržděn relativně malými kapitálovými toky a omezováním vývozních možnosti. Etiopský ministr Sufian Ahmed, který na zasedání mluvil jménem afrických zemí, tvrdil, že ‘hospodářská výkonnost Afriky zůstává hluboce před jejím potenciálem a nestačí tak zvrátit trendy k chudobě’.

Exportní vyhlídky zůstávají pro africké země nejisté, neboť jejich produkty mají omezený přístup na mezinárodní trhy v důsledku četných překážek na těchto trzích. Důležitou úlohu zde hraje i vysoké zadlužení některých států. Toto se snaží řešit projekt pomoci nejzadluženějším chudým zemím (HIPC), ale tento je velice zdlouhavý. Proč? Adepti musejí prokázat, že nejméně tři roky usilují o reformu a další tři roky pak budou muset na tuto pomoc čekat. Ugandský ministr financí Jehoash Mayanja - Nkangi podtrhl, že při hospodářské pomoci by se měly jednotlivé africké země hodnotit jednak podle úrovně chudoby a jednak podle toho, zda mají zjevnou snahu usilovat o reformy. Ne všem se však tyto snahy daří. Například Ugandě, označované za své reformy favoritem mezinárodních finančních institucí, se dostane úlevy na placení dluhů až v dubnu 1998. Jenže do tohoto data musí celou dobu platit úroky ze svých předchozích velikých úvěrů. Tentýž případ se týká i Mosambiku, který byl rovněž vybrán pro projekt HIPC, ale úlevy se mu dostane až v polovině roku 1999.

3. JE ČERNÝ KONTINENT SLIBNÝM TERITORIEM PRO NOVÉ INVESTORY ?

Na tuto otázku není snadné odpovědět a snad to ani není možné. Existuje mnoho důvodů pro a proti, je velice individuální a je věcí každého investora, aby zvážil rizika, která existují a zda je ochoten je přijmout. Velice důležitá je informovanost, každý chce vědět do čeho jde, jaká jsou rizika, jaký by byl potencionální zisk a to jak z krátkodobého tak z dlouhodobého hlediska. Ovšem monitorování situace a prognózování africké ekonomiky je velice těžké vzhledem k povaze tamních lidí a jejich smyslu pro obchodování. Africké trhy jsou však z pohledu trhů evropských velice zaostalé a nenasycené a to skýtá veliké možnosti pro uplatnění zahraničních investorů. Pokud jde o takové země, jako je Nigérie, které prosluly vysokým stupněm hospodářské kriminality, je pozornost samozřejmě na místě. Přesto si musíme položit otázku, proč např. v Nigérii působí na stovku nigerijsko-německých společných a jiných podniků. Vědí asi dobře, proč tam jsou aktivní a zřejmě zvládly i toto ne zcela standardní prostředí. I jiné státy, které dříve vstoupily do vědomí jako krizové, patří dnes k nositelům naděje. Příkladem může být Uganda, která je nyní považována za zemi klidnou a stabilizovanou s rozvíjejícím se hospodářstvím.

4. STYKY S ČESKOU REPUBLIKOU

Ze strany tamních státních institucí i na podnikové úrovni byl projevován zájem o obchod a spolupráce s Českou republikou. Existuje již také dobrá provázanost informačních struktur mezi oběma zeměmi. V jižní části Afriky se bývalé Československo etablovalo v minulosti jako spolehlivý obchodní partner. Jde zejména o Zimbabwe a Zambii. Ovšem i v zemích, které byly v minulosti na ‘černé listině’, jako Botswana, Lesotho apod., je o české zboží zájem. Někdejší frontový jih Afriky má velmi čilé styky a skutečnost, že české výrobky se v minulosti uplatňovaly a prosluly dobrou kvalitou a cenou je známá. Bohužel, tento potenciál je jen málo nebo vůbec ne využíván. Myslím si, že by bylo nepříjemné, kdybychom propásli nynější možnosti a přenechali trh jiným, jak se to svého času stalo s Asií. I přes některé aktivity MPO ČR a ministerstva zahraničí na africkém kontinentu je prezentace České republiky stále nedostatečná, což umocňuje i to, že z Afriky v podstatě zmizela zastoupení obchodních domů. Tento nezájem, nebo spíše podcenění možností Afriky se pak projevuje i na reakcích podniků, které upozorníme na obchodní možnosti.

I u nás už existují podniky, které se tohoto trhu nebojí. ŽĎAS, TOS Rakovník, firma Papirius Trading, FAM a.s. a řada dalších menších firem. Ovšem stále je to méně než jedno procento z českých podniků, což je myslím si docela málo. Pomoc českým podnikům nabízí Česko - africká obchodní komora, která pomáhá při vyhledávání základních kontaktů a radí i při dalších aktivitách. Myslím si, že by čeští investoři měli více spolupracovat s touto organizací a rozšiřovat si obzor o potencionálních odběratelech jejich produkce a využívat „zaostalosti“ afrického trhu k oboustrannému prospěchu.

Závěr :

V této seminární práci jsem chtěl alespoň trochu nastínit současnou ekonomickou, politickou a hospodářskou situaci subsaharské Afriky. Popsat změny jimiž prošla a prochází a zhodnotit její ekonomickou přitažlivost pro zahraniční investory.

Myslím si, že Afrika jistě neprodělává obdivuhodně výrazný boom, nicméně je cítit jisté změny a to změny k lepšímu. Sváří se tu však jisté naděje i obavy. Naděje proto, že stále víc a víc tamních vlád se kloní k reformám, a to přináší vyhlídky na nový vzestup Afriky. Obavy proto, že čas na to, aby tento kontinent opravdu zachytil a využil svou nynější šanci, se spíše krátí. V každém případě je Afrika obecně považována za ‘spící kontinent’. Avšak podle údajů Světové banky i Africké rozvojové banky lze očekávat, že se Afrika dostane na úroveň Latinské Ameriky do deseti let. Latinská Amerika je už dnes považována za budoucí štiku světového obchodu i hospodářství.

Seznam použitých pramenů a literatury :

Hospodářské noviny : noviny,1997, č.193, s. 30

Nakladatelství Svoboda, Země světa (2), Praha 1987

Seznam příloh :

1. Hospodářský růst 1996 - 2006

2. Čisté soukromé dlouhodobé kapitálové toky 1996