|
– Ekonomická úloha vlády - A/ ÚLOHA VLáDY V MODERNí EKONOMICE– Ekonomická úloha vlády - A/ ÚLOHA VLáDY V MODERNí EKONOMICENástroje vládní politiky
Země s vysokým důchodem mají tendenci zdaňovat a vydávat větší podíl GNP než chudé země. Spolu s rychlým růstem výdajů a daní se také obrovsky rozmnožily zákony a regulace související s ekonomickými záležitostmi. 43496hqo73esk6d Funkce vlády Ekonomie v posledních letech vyvinula disciplínu nazývanou veřejná volba. Ta studuje, jak se vlády rozhodují a jak řídí ekonomiku. Ptá se, jaké statky vlády kupují, komu jsou rozdělovány přínosy z vládních programů, jak se tyto vládní SaS vyrábějí.
Sem patří definice vlastnictví (nakolik „soukromé“ je soukromé vlastnictví?), zákony pro uzavírání smluv a hosp. podnikání, vzájemné závazky zaměstnanců a zaměstnavatelů,… V průběhu 20. století se práv. systém vyvinul natolik, že činí firmy ze zákona zodpovědnými za svá jednání a své produkty.
Soudobé vlády se snaží vyhladit hosp. cyklus – předcházejí chronické nezam., ek. stagnaci a rychlé cen. inflaci. Pomáhají jim k tomu nástroje v podobě monetární a fiskální politiky.
V nejchudších společnostech je málo přebytečného důchodu, který lze odejmout těm, kteří jsou na tom lépe, a poskytnout jej těm nejchudším. Jak však společnosti bohatnou, věnují více zdrojů na humanitární účely. Nejrozvinutější EKO dnes uznávají jako normu, že děti nesmí hladovět v důsledku ek. postavení svých rodičů, že chudí lidé nesmí umírat v mladém věku pro nedostatek peněz na potřebnou lázeňskou péči, že starým lidem musí být dopřáno prožít stáří s určitým důchodovým minimem. B/ TEORIE VEŘEJNÉ VOLBY Teorie veřejné volby je vědní obor ekonomie, kt. studuje, jak vlády rozhodují (o úrovni daní a spol. spotřeby, o rozsahu TR; zkoumá nekonzistence v legisl. rozhodnutích). Teorie veřejné volby si klade otázky CO, JAK a PRO KOHO ve veřejném sektoru. Jak se vlády rozhodují Politické rozhodování se odehrává v rámci souboru pravidel; těmi jsou zákl. zákony a volební systém. Rozhodnutí uskutečňují volení představitelé. Politikové jsou většinou motivováni směsí pragmatizmu a ideologie – spojují hledání cest k pol. přežití se svými názory, jak by se zemi mělo vládnout. O politicích se předpokládá, že se chovají tak, aby maximalizovali své volební šance. Politiky volí spotřebitelé – ti očekávají, že demokracie slouží jejich potřebám. Mezi voliči a politiky se nacházejí organizace známé jako zájmové skupiny. Tyto skupiny představují občany nebo firmy, jež se spojili dohromady do zájmového lobby v nějakém zájmu nebo záležitosti. Koalice se tvoří proto, aby zajišťovala ochranu důchodů a privilegií svých členů. Mechanizmy veřejné volby V každé zemi existuje pol. systém neboli mechanizmus tvorby kolektivních rozhodnutí čili mechanizmus veřejné volby. Při procesu veřejné volby se individuální preference spojují do kolektivních rozhodnutí. Kolektivní rozhodnutí mohou být rozdělena do tří obecných kategorií:
Alternativní rozhodovací pravidla OBR. STR. 766
Většinové pravidlo
Hlasovací paradox vzniká, když žádný jednotlivý program nemůže docílit většinu proti všem ostatním programům. Proto je důležitá agenda (pořadí projednávaných otázek). Arrowova věta: „Neexistuje žádná hlasovací metoda na principu většinového pravidla, kt. zaručuje efektivnost, respektuje individuální preference a nezávisí na jednacím pořádku.“ Cyklické hlasování – jeden problém se stále vrací k projednání a hlasování. Aplikace teorie veřejné volby Vlády nejsou o nic dokonalejší než trh – nikdy nedosahují dokonalosti atomistických trhů. Vládní selhání vzniká, když akce vlády nedokáží zvýšit ek. efektivnost nebo když vláda přerozděluje důchody nesprávným lidem. Vláda má tendenci k nadměrné rozpínavosti, protože nemá žádnou ziskovou kontrolu („poslední řádek“). Volební tlaky mohou vést při pol. rozhodování ke krátkým rozhodovacím horizontům (např. boj o rozpočtový deficit). C/ VEŘEJNá VOLBA A EXTERNALITY Externalita (efekt přelévání) nastává, když výroba nebo spotřeba způsobuje nedobrov. náklady nebo přínosy jiným; tj. náklady nebo přínosy jsou přenášeny na jiné, aniž ti, kdo náklady způsobují, nebo ti, kdo přínosy získávají, za to platí. Je to tedy dopad chování jednoho ekonomického subjektu na blahobyt jiného subjektu, přičemž tento dopad se neodráží v dolarech nebo tržních transakcích. Veřejné statky jsou statky, jejichž přínos je nedělitelně rozptýlen po celé společnosti bez ohledu na to, zda jednotlivci chtějí tento veřejný statek koupit. Naproti tomu soukromé statky jsou statky, které lze dělit a poskytovat odděleně různým jednotlivcům, aniž vznikají vnější přínosy nebo nálady jiným jednotlivcům. Efektivní poskytování veřejných statků si často vynucuje aktivní přítomnost vlády, zatímco soukromé statky mohou být efektivně alokovány trhy. Negativní externality vznikají jako nezamýšlený škodlivý vedlejší účinek výr. aktivit. Tržní neefektivnost s externalitami V podmínkách neregulovaného životního prostředí firmy stanoví úrovně znečišťování tak, aby vyrovnaly mezní soukromé škody ze znečišťování s mezními náklady na zmírnění znečišťování. Jsou-li přelivy ze znečišťování významné, potom soukromá rovnováha povede k neefektivně vysokým úrovním znečišťování a příliš nízké aktivitě při likvidaci znečišťování. Efektivní situace nastává, když se mezní společenská škoda rovná mezním společenským nákladům na zmírnění znečišťování. Politiky korigující externality
|
