|
WTO – řešení sporů mezi členskými zeměmi se zaměřením na USA a EUVysoká škola ekonomická v Praze Fakulta mezinárodních vztahů WTO – řešení sporů mezi členskými zeměmi se zaměřením na USA a EUseminární práce MO 307, Základy mezinárodní obchodní politiky
V poslední době jsme měli a stále ještě máme možnost sledovat v nejrůznějších médiích roztržku mezi Evropskou unií a Spojenými státy, která se týká uvalení cel na ocelářské produkty dovážené do USA. Ochranná cla odsouhlasila americká vláda na začátku března a jejich výše se pohybuje od osmi do třiceti procent. Cla se dotknou zejména největších světových producentů, tedy firem kromě EU také z Japonska, Číny, Jižní Koreje, Norska, Ruska nebo Nového Zélandu. Američany přiměla k zavedení dovozních cel snaha chránit svůj trh. Argumentují tím, že dovozci prodávají v Americe ocel za dumpingové ceny pohybující se pod výrobními náklady, které jsou důsledkem skrytých státních dotací zejména v evropských zemích. A to by podle nich mohlo americké ocelářství definitivně položit. Do USA se ročně dováží ocel v hodnotě zhruba 8,6 miliardy dolarů (asi desetina celosvětové produkce). Zástupci EU naopak nechtějí o dumpingových cenách ani slyšet, jejich producenti jsou prý pouze efektivnější než američtí konkurenti. EU dále vyhlásila, že USA březnovým dočasným zvýšením cel porušily pravidla Světové obchodní organizace (WTO). EU zároveň sdělila, že od USA požaduje kompenzaci 2,4 miliardy eur ročně formou nižších cel na jiné zboží a hrozí, že v opačném případě zavede sankce proti dovozu jiného zboží z USA. Na zavedení amerických diskriminačních cel na dovoz oceli odpověděla Evropa opravdově na přelomu března a dubna, kdy přijala cla v rozpětí od 14,9 do 26 procent. Cla se budou vztahovat na dovoz oceli přesahující určité množství, a to prozatím po šest měsíců. Měla by se tak dotknout asi 5,7 milionu z celkového objemu 26,5 milionu tun oceli, která na trh Evropské unie každoročně směřuje. Koncem dubna zavelela Evropská komise k další odvetě proti americkým clům. Navrhla uvalit obchodní sankce na USA ve výši více než 300 milionů dolarů. Opatření se má týkat dovozu politicky citlivých amerických komodit, jako jsou ovoce, trička, ocel, zbraně, nebo dokonce kulečníkové stoly. Úřad obchodního zmocněnce Spojených států tento plán Evropské unie důrazně odmítl. Oprávněnost odvety musí podle něj posoudit jedině WTO. Nerespektování toho by, jak uvedl, bylo smrtící ranou celému světovému obchodnímu systému. Jak můžeme vidět již z tohoto velmi stručného přehledu vývoje událostí, které následovaly po zavedení amerických cel, obě strany sporu se odvolávají na autoritu a pravidla WTO. Evropská komise dokonce 13. března 2002 vznesla stížnost na americká diskriminační cla k Světové obchodní organizaci. Stížnost získala označení DS248 a WTO se jí nyní bude intenzivně zabývat. Mě nezaujal popsaný případ amerických cel a reakce na ně ze strany EU ani tak z hlediska toho, jaká odvetná opatření proti sobě uplatňují dva nejvýznamnější subjekty světového obchodu. Zaujala mě spíše frekvence, s jakou se v prohlášeních USA či EU zmiňuje WTO a její možnost vzniklý spor urovnat. Ve své práci jsem se zaměřil na způsob, jakým WTO rozhoduje spory vzniklé mezi svými členy. Zároveň jsem se také snažil alespoň rámcově přiblížit, jaké vzájemné rozepře už USA a EU řešily na půdě WTO.
Jedním z výsledků Uruguayského kola mnohostranných obchodních jednání v rámci Všeobecné dohody o clech a obchodu (GATT), které probíhalo v letech 1986 až 1993, byla i Dohoda o zřízení Světové obchodní organizace. Samotná Dohoda byla podepsaná 15. dubna 1994 v marockém Marrakéši a v platnost vstoupila k 1. 1. 1995. Cíle, které Dohoda stanovila, jsou do jisté míry obdobné s cíli obsaženými v GATT (samotná GATT z roku 1947 tvoří nedílnou součást Dohody o zřízení WTO). Jedná se například o úsilí o zvýšení životní úrovně, dosažení plné zaměstnanosti, zvýšení výroby a obchodu zbožím atd. Mezi nové prvky patří myšlenka trvalého rozvoje, ochrany životního prostředí a jiné. K Dohodě, která v podstatě vymezuje základní principy fungování WTO a která se sestává ze 16 článků (Zřízení Organizace, Oblast působnosti WTO, Funkce WTO, Struktura WTO, Vztahy k ostatním organizacím, Sekretariát …) jsou připojeny i 4 přílohy, které už upravují konkrétní oblasti světového obchodu. Přílohy: příloha 1A - Mnohostranné dohody o obchodu zbožím příloha 1B - Všeobecná dohoda o obchodu službami příloha 1C - Dohoda o obchodních aspektech práv k duševnímu vlastnictví příloha 2 - Ujednání o pravidlech a řízení při řešení sporů příloha 3-Mechanismus přezkoumání obchodní politiky příloha 4-Vícestranné obchodní dohody Jak samotná Dohoda o zřízení Světové obchodní organizace, tak její přílohy jsou závazné pro všechny členy WTO. Jedinou výjimkou je příloha 4, kde jsou zahrnuty vícestranné obchodní dohody, které jsou závazné pouze pro ty členy, kteří je přijali. Sekretariát WTO sídlí v Ženevě. K 1. 1. 2002 čítala členská základna 144 členských a 31 pozorovatelských zemí.
Bez pravomocí a prostředků na řešení sporů by se systém WTO, který je založený na dodržování pravidel, stal bezcenným. Principy dojednané v Dohodě by prostě nebyly vynutitelné. Spor nejčastěji vzniká tak, že jedna země přijme takový nástroj obchodní politiky, nebo podnikne jinou akci, o které si druhá země nebo skupina zemí myslí, že je v rozporu s dohodami uzavřenými uvnitř WTO. WTO se proto snaží jasně definovat a kontrolovat pravidla pro urovnávání sporů, včetně stanovení přibližného časového rozvrhu pro jejich průběh. Tak by se světový obchod měl stát bezpečnějším a předvídatelnějším. Členské země WTO se usnesly, že pokud některý člen bude podle jiného člena porušovat přijatá pravidla, bude k řešení sporu použit mnohostranný přístup namísto jednostranné akce. To znamená podrobit se dohodnutým postupům a respektovat přijatá rozhodnutí. Postup pro urovnání sporů existoval i v rámci starší dohody GATT, ale nebyly přesně stanoveny časové lhůty pro jednotlivé fáze řízení, rozhodnutí bylo možné snadno obcházet, některá řízení se vlekla dlouhou dobu a zůstávala nerozhodnutá. Způsob řešení sporů uvnitř GATT konkrétně popisují články 22 a 23 dohody z roku 1947. V obou článcích je víceméně velmi vlažně a obecně načrtnut způsob jednání dvou stran, které se ocitly ve vzájemném konfliktu. Hlavní důraz je zde kladen na konzultace. Spory měly být vyřešeny pouhou dohodou. Pokud k domluvě nedošlo, rozhodovala se každá strana samostatně, jaké opatření proti svému protivníku podnikne. Celému systému naprosto scházel prvek centrální autority, která by představovala záruku rychlého řešení sporu a vynucení přijatých závěrů. Uruguayské kolo jednání naopak přineslo jasně vymezenou proceduru s přesně stanovenými fázemi řízení. Vneslo větší disciplínu do dodržování časových lhůt stanovených pro jednotlivé fáze. Zdůrazňuje, že co nejrychlejší vyřešení sporu je nezbytnou podmínkou pro dobré fungování WTO. Pokud proces proběhne v plné své možné délce, to znamená, že případ bude projednám na všech příslušných úrovních, nemělo by první rozhodnutí padnout déle než za jeden rok; za 15 měsíců, pokud bylo podáno odvolání. Časové lhůty jsou ale pružné. Když je zřejmé, že případ musí být vyřešen v co nejkratší době (pokud se například jedná o zboží rychle podléhající zkáze), může celý proces trvat i o čtvrt roku méně. Výsledky jednání Uruguayského kola také znemožnily, aby země, která neuspěla při řešení sporu, blokovala uplatnění rozhodnutí v praxi. Při postupu uplatňovaného v GATT bylo možné přijmout rozhodnutí pouze v rámci koncensu, to znamená, že jediná námitka mohla rozhodnutí zablokovat. Nyní jsou závěry přijímány automaticky. Každá země, která by chtěla výkon rozhodnutí zablokovat, by musela přesvědčit všechny členské země WTO (včetně oponenta) o své pravdě. Ačkoli mnoho postupů používaných pro rozhodování sporů připomíná soud nebo tribunál, je usilováno o to, aby zainteresované členské země důkladně projednaly své sporné otázky a pokusily se je urovnat vlastními silami. První fází je proto konzultace na mezivládní úrovni a dokonce i ve chvíli, kdy případ postoupí do další fáze, existuje stále prostor k obnovení konzultací nebo využití zprostředkování.
Odpovědnost za řešení sporů nese Orgán pro provádění dohody (Dispute Settlement Body). Orgán pro provádění dohody má podle článku 2 Ujednání o pravidlech a řízení při řešení sporů za úkol provádět tato pravidla a řízení, konzultace a řešení sporů podle uvedených dohod. Dále DSB může ustavit skupiny odborníků, přijímat zprávy těchto skupin a Odvolacího orgánu a zajišťovat dohled nad prováděním rozhodnutí a doporučení. DSB má zároveň povinnost informovat příslušné Rady a Výbory WTO o vývoji ve sporech. Pokud má DSB přijmout rozhodnutí, provádí tak cestou koncensu. 1.fáze - konzultace Předtím než země, které se ocitly ve vzájemné rozepři učiní nějaký jiný krok, musí mezi sebou projednat předmět sporu v rámci konzultací. Cílem konzultací je, aby se pokusily urovnat vzniklý spor vlastními silami. Pokud jeden člen WTO předloží druhému členu žádost o konzultaci, musí ten, komu je žádost adresována na ni odpovědět nejdéle do 10 dní od obdržení žádosti a poctivě zahájit konzultace ve lhůtě, která nepřekročí 30 dní ode dne obdržení žádosti s cílem dosáhnout vzájemně uspokojivého řešení. Pokud se tak nestane, je člen, který konzultaci požadoval oprávněn zažádat přímo o ustavení skupiny odborníků. Všechny žádosti o konzultace musí být neprodleně oznámeny DSB a příslušným Radám a Výborům WTO tím členem, který o konzultace žádá. Jestliže konzultace nevedou k vyřešení sporu v průběhu 60 dní, může žalující strana požádat o ustavení skupiny odborníků (Panel). Žádost musí být podána ve lhůtě 60 dní, jestliže byl učiněn závěr, že pouze konzultací nemůže být spor vyřešen. V naléhavých případech (jedná-li se například o zkazitelné zboží) zahájí členové konzultace do 10 dní od data obdržení žádosti. Není-li dosaženo výsledku během 20 dní po datu obdržení žádosti, může žalující strana žádat o ustavení skupiny odborníků. Konzultací se mohou zúčastnit i třetí země, tzn. země, které nevznesly ani ke kterým nebyla vznesena žádost o konzultaci. Tyto země informují členy, kteří mezi sebou konzultaci vedou a DSB, že se domnívají, že mají v projednávané věci podstatný obchodní zájem. Je k tomu stanovena lhůta 10 dní od data předání žádosti o konzultace. Třetí straně bude umožněno stát se účastníkem konzultací za předpokladu, že zbývající strany uznají existenci jejího podstatného zájmu. 2. fáze – skupiny odborníků Úkolem skupin odborníků je pomoci DSB při rozhodování sporů. Skupina odborníků by v této souvislosti měla posoudit celý případ objektivně a formulovat nálezy, které pomohou DSB při tvorbě rozhodnutí nebo doporučení. Skupiny odborníků pravidelně konzultují případ se spornými stranami a snaží se jim poskytnout přiměřené možnosti pro přijetí uspokojivého řešení. Každá skupina odborníků má právo požadovat informace a rady od kterékoli fyzické osoby nebo organizace, kterou považuje za vhodnou. Jednání skupin odborníků jsou důvěrná. Své zprávy zpracovávají bez přítomnosti sporných stran. Názory jednotlivých členů skupiny, vyjádřené v její zprávě, jsou anonymní. složení skupiny odborníků Skupina odborníků je sestavena, pokud o to žalující strana požádá, nejpozději na zasedání DSB, které následuje poté, kdy se žádost poprvé projednávala. DSB ale může cestou koncensu ustavení skupiny odborníků odmítnout. Skupiny odborníků mají, pokud se sporné strany nedohodnou jinak, následující zmocnění: „Přezkoumat, ve světle příslušných ustanovení (jméno dohody/dohod citované/ných stranami sporu), otázku předloženou DSB (jméno strany) v dokumentu ……. A učinit nález tak, aby pomohl DSB vydat doporučení nebo rozhodnutí podle této/těchto dohod/dohody).“ Skupiny odborníků se skládají z velmi kvalifikovaných osob bez ohledu na to, jestli mají vztah k vládním orgánům nebo ne. Experti by zároveň měli být vybíráni tak, aby bylo možno zajistit jejich nezávislost a zabezpečit účast osob dostatečně rozličného původu, vzdělání a širokého spektra zkušeností. Občané členů, kteří spor vedou, nebo jsou v něm zainteresováni jako třetí strana, se jednání o tomto sporu neúčastní. Při výběru skupiny odborníků může pomoci indikativní seznam osob, které mají nebo nemají vztah k vládním orgánům. Tento seznam vede Sekretariát WTO. Skupina odborníků se skládají ze 3 členů. Sporné strany se ale ve lhůtě 10 dní od jejího ustavení můžou dohodnout na tom, že skupinu bude tvořit 5 expertů. Členy skupin odborníků navrhuje sporným stranám Sekretariát. S tímto návrhem lze nesouhlasit pouze ze závažných důvodů. Jestliže nebylo dosaženo dohody o složení skupiny odborníků v intervalu 20 dní od jejího ustavení, určí složení skupiny Generální ředitel. Činí tak po konzultaci s předsedou DSB a předsedou příslušné Rady nebo Výboru na žádost některé ze stran sporu. Předseda DSB informuje zúčastněné strany o složení takto vytvořené skupiny nejpozději 10 dní ode dne, kdy obdržel takovou žádost. Členové skupin v nich působí osobně a ne jako zástupci své vlády nebo jiné organizace. Platí pouze jedna výjimka. Dojde-li ke sporu mezi rozvojovou zemí a rozvinutou zemí, může rozvojová země požádat, aby se členem skupiny stal její zástupce. řízení před skupinou odborníků Obecně by řízení před skupinou odborníků mělo proběhnout pružně a co nejrychleji, aby zbytečně neprodlužovalo délku řízení. Po konzultaci se všemi spornými stranami určí skupina časový plán řízení. Učiní tak během 7 dní od data, kdy bylo dohodnuto její složení. Časový plán by měl být stanoven přesně a stanovené termíny by měly být respektovány všemi účastníky řízení. Ještě před stanovením časového rozvrhu skupina poskytne svým členům a sporným stranám dostatek času na přípravu stanovisek. Poté každá sporná strana uloží během stanovené lhůty svá písemná stanoviska v Sekretariátu, aby je bylo možno předat skupině odborníků a další straně nebo stranám. Jako první předkládá své stanovisko žalující strana. Skupina odborníků ale může nařídit, aby obě sporné strany odevzdaly svá stanoviska současně. Když se sporným stranám nepodaří dosáhnout vzájemně uspokojivého řešení, předloží skupina odborníků své nálezy v písemné formě DSB. Pokud bylo řešení sporu nalezeno, omezí se zpráva skupiny na stručné popsání případu a konstatování, že bylo přijato řešení. S cílem dosažení co nejrychlejšího průběhu řízení nesmí překročit lhůta, v níž skupina odborníků provádí šetření, 6 měsíců od doby, kdy bylo dohodnuto složení skupiny. V naléhavých případech, kdy jde o zkazitelné zboží, se skupina odborníků má vynasnažit předat svou během 3 měsíců. Usoudí-li naopak skupina odborníků, že nestihne vypracovat zprávu do konce 6, popř. 3 měsíců, informuje DSB o důvodech průtahu řízení a informuje jej, kdy bude schopna svou zprávu předložit. Od ustavení skupiny odborníků do předložení zprávy sporným stranám nesmí v žádném případě uběhnout více než 9 měsíců. Opět platí výjimka u rozvojových zemí. V souvislosti s konzultací o opatřeních přijatých rozvojovou členskou zemí se mohou strany dohodnout na prodloužení jednotlivých lhůt. Skupina odborníků může přerušit svou práci na žádost jedné sporné strany. Doba, po kterou je řízení přerušeno, nesmí přesáhnout délku 1 roku. Při delším přerušení propadají pravomoce pro ustavení skupiny. Po přezkoumání písemných a ústních sdělení a argumentů sdělí skupina odborníků stranám popisné části svého návrhu zprávy. Strany naopak sdělí skupině písemně své připomínky. Vše se odehrává ve lhůtě stanovené skupinou. Po uplynutí lhůty stanovené pro obdržení připomínek sporných stran předloží skupina stranám svou prozatímní zprávu, kde už jsou zahrnuty jak popisná a faktická část, tak závěry. Strany nyní mohou předložit žádost, aby byl přezkoumám určitý aspekt prozatímní zprávy ještě před tím, než bude rozeslána zpráva závěrečná. S cílem poskytnout dostatek času na posouzení zpráv skupin odborníků, rozhoduje DSB o jejich přijetí až po uplynutí 20 dní od zaslání zpráv členům. Členové, kteří mají připomínky ke zprávě, je předají písemně, nejpozději tak, aby je bylo možno rozeslat nejméně 10 dní před zasedáním DSB, na němž má být zpráva projednána. Sporné strany mají plné právo zúčastnit se projednání zprávy DSB a jejich názory jsou pečlivě zaznamenány. Ve lhůtě 60 dní od rozeslání zprávy je zpráva projednána na zasedání DSB (jestliže není plánováno zasedání DSB v této lhůtě, musí se svolat). Oznámí-li jedna ze sporných stran DSB, že se hodlá odvolat, není zpráva skupiny odborníků z hlediska jejího přijetí DSB přezkoumána, dokud není zcela uzavřeno odvolací řízení. pracovní postupy skupiny odborníků Skupina odborníků se schází na uzavřeném zasedání. Sporné a třetí strany se zasedání účastní pouze v případě, že jsou pozvány. Usnesení skupiny odborníků a dokumenty jí předložené zůstavají důvěrné. To ale nebrání sporným stranám, aby svá stanoviska zveřejnily. Před prvním zasedáním, které se týká daného případu, předloží sporné strany skupině odborníků svá písemná vysvětlení, ve kterých uvedou fakta případu a příslušné argumenty. Na prvním zasedání pak skupina požádá stranu, která podala žalobu, aby případ uvedla. Následně je požádána strana, proti které žaloba směřuje, aby sdělila svůj názor. Všechny třetí strany, které oznámily DSB svůj zájem ve věci jsou vyslechnuty také na prvním zasedání (v části, která je tomu věnována). Během druhého zasedání je prostor pro uplatnění formálních námitek. Žalovaná strana má možnost ujmout se slova před stranou žalující. Skupina odborníků může také kdykoli stranám položit otázky nebo je požádat, aby podaly vysvětlení v průběhu zasedání nebo písemně po jeho skončení. Sporné strany a všechny třetí strany mají současně povinnost předat skupině písemnou verzi svých ústních stanovisek, která bude dána k dispozici všem účastníkům řízení. Navržený program práce skupiny odborníků je následující (podle odstavce 12, dodatku 3, přílohy 2 Dohody o zřízení Světové obchodní organizace, zákon č. 191/1995 Sb.): 1. Obdržení prvních písemných stanovisek stran a) žalující strana3 – 6 týdnů b) žalovaná strana2 – 3 týdny
se třetími stranami1 – 2 týdny 3. Obdržení písemných námitek stran2 – 3 týdny 4.Datum, hodina a místo druhého zasedání se stranami1 – 2 týdny 5.Vydání popisné části zprávy stranám2 – 4 týdny 6.Obdržení připomínek stran k popisné části zprávy 2 týdny 7.Vydání prozatímní zprávy, včetně nálezu a závěru stranám2 – 4 týdny
případné dodatečné schůzky se stranami 10.Vydání závěrečné zprávy sporným stranám2 týdny 11.Rozeslání závěrečné zprávy členům3týdny Tento program může být měněn v případě nepředvídaného vývoje. Dodatečná zasedání stran jsou oganizována v případě potřeby. 3. fáze – přezkoumání odvolání Proti zprávě skupiny odborníků se mohou odvolat pouze sporné strany. Třetí strana tuto možnost nemá, může jen předložit svá písemná stanoviska a získat tak možnost být slyšena. S odvoláním (které se omezí pouze na právní otázky obsažené ve zprávě skupiny odborníků a její právní výklad) se sporná strana obrátí na stálý Odvolací orgán. Odvolací orgán je zřízen DSB a jeho úkolem je zkoumat odvolání v případech řešených skupinami odborníků. Skládá se ze sedmi osob, přičemž tři z nich se zabývají každým jednotlivým případem. Členové Odvolacího orgánu v něm mohou působit čtyři roky s možností určení na další čtyři roky. Obecně platí, že délka projednávání jednotlivého případu nemá překročit dobu 60 dní ode dne, kdy sporná strana formálně sdělila své rozhodnutí odvolat se. Jestliže odvolací orgán usoudí, že nebude moci vydat svou zprávu ve stanovené lhůtě, informuje DSB o důvodech, které ho vedou k odkladu a o termínu, kdy bude schopen svou zprávu předložit. V žádném případě ale projednávání nesmí překročit lhůtu 90 dní. Odvolací orgán po konzultaci s předsedou DSB a Generálním ředitelem zpracuje pracovní postupy, které platí v řízení o odvolání a neprodleně je sdělí sporným stranám. Řízení před Odvolacím orgánem jsou důvěrná a zprávy Odvolacího orgánu jsou vypracovány bez přítomnosti sporných stran. Názory osob, které působí v Odvolacím orgánu, jsou ve zprávě uváděny jako anonymní. Odvolací orgán může potvrdit, změnit nebo zamítnout nálezy a právní závěry skupiny odborníků. Zpráva Odvolacího orgánu je přijata DSB a bezpodmínečně schválena smluvními stranami. Výjimka je možná pouze v případě, že DSB cestou koncensu rozhodne zprávu neschválit (musí tak učinit do 30 dní poté, co byla zpráva rozeslána ). V případě, že skupina odborníků, nebo Odvolací orgán dospěje k názoru, že opatření obchodní politiky je neslučitelné s uvedenou dohodou, doporučí, aby je dotčený člen (sporná strana, vůči které je doporučení skupiny odborníků nebo Odvolacího orgánu namířeno) uvedl do souladu s pravidly WTO. V doporučení, které skupina nebo Odvolací orgán učiní, může navíc navrhnout způsob, jakým by dotčený člen mohl doporučení provést. Proti výsledku odvolacího řízení se již nelze odvolat a dotčený člen je povinen řídit se jeho závěry. 4. fáze – provádění doporučení a rozhodnutí Pro zabezpečení účinného řešení sporů je nezbytně nutné, aby rozhodnutí nebo doporučení DSB byla bezodkladně prováděna. Na zasedání DSB, které se koná do 30 dní od přijetí zprávy odborníků nebo Odvolacího orgánu, informuje dotčený člen DSB o svých úmyslech, jak hodlá zabezpečit plnění přijatých doporučení a rozhodnutí. Jestliže není věcně možné, aby dotčený člen postupoval ihned v souladu s výsledky řízení, je mu poskytnuta rozumná lhůta, aby tak učinil. Rozumnou lhůtou se rozumí:
Doba od ustavení skupiny odborníků DSB do data určení rozumné lhůty nemá překročit (až na výjimky kdy DSB nebo Odvolací orgán řízení prodlouží) 15 měsíců. Prodloužená časová lhůta nesmí překročit 18 měsíců.
Jak už jsem zmínil v úvodu, představují Spojené státy americké a Evropská unie dva největší hráče na poli mezinárodního obchodu. Jeden pro druhého jsou současně nejvýznamnějším obchodním partnerem. Podle údajů zveřejněných Eurostatem v únoru 2002 se celková vzájemná obchodní výměna USA a EU za rok 2002 vyšplhala na souhrnnou hodnotu 400,5 miliardy euro. Vývoz EU do USA zaznamenal výši 220,4 miliardy euro, dovoz amerického zboží do EU naopak dosáhl 180,1 miliardy euro. Jen pro srovnání, v roce 2001 činil celkový objem obchodu 394,4 miliardy euro, kdy export EU do USA představoval 213,1 miliardy euro a import EU z USA 181,3 miliardy euro. Objem vzájemného obchodu se tedy mezi lety 2001 a 2002 zvýšil přibližně o 1,55%. Po krátkém úvodu, kdy jsem se pokusil ukázat, jak důležité jsou pro oba dva subjekty vzájemné obchodní vztahy, bych se rád soustředil na to, jaké spory řešily USA a EU na půdě WTO. rozdělení sporů Od svého vzniku až do současnosti se WTO angažovala v řešení celkem 255 sporů. Případy, ve kterých vystupují jako žalovaná nebo žalující strana USA a EU tvoří nemalou část těchto kauz, které je možno rozdělit do 5 následujících skupin:
Pro účely mého přehledu jsem se nezabýval spory, ve kterých vystupují USA nebo EU jako třetí strana, i když jsou vedeny jiným členem WTO proti EU nebo USA. Nejprve bych ukázal celkovou tendenci vývoje rozepří mezi EU a USA a poté bych se věnoval každé výše zmíněné skupině zvlášť.
Pro větší přehlednost jsem vývoj sporů mezi USA a EU shrnul do následující tabulky:
| |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
