|
Hrubý národní důchodHrubý národní důchodJe základní makroekonomickou veličinou, která umožňuje mezinárodní srovnávání a je používána v celém světě. V ČR je označován HDP, mezinárodní zkratka je GDP (Gross Domestic Product). Definuje se jako celková peněžní hodnota toků statků a služeb vytvořená za dané období (zpravidla 1 rok) výrobními faktory v národním hospodářství bez ohledu na to, jsou-li vlastněny občany státu nebo cizinci. HDP je základem soustavy národních účtů pro zjišťování výkonnosti ekonomik jednotlivých zemí. Systém národních účtů umožňuje srovnávat makroekonomické ukazatele jednotlivých zemí. Největší vypovídací hodnotu má hodnota HDP přepočtená na jednoho obyvatele.
Pro měření HDP se používají dvě metody:
HDP = C + I + G + EX - IM HDP = C + I + G + NX
C – Osobní výdaje na spotřebu (statky dlouhodobého užití, statky krátkodobého užití, služby) I – Hrubé soukromé domácí investice (fixní investice firem, změny stavu zásob) G – Vládní výdaje na nákup statků a služeb EX – hodnota vývozů IM – hodnota dovozů NX – Saldo obchodní bilance (čisté vývozy NX = EX – IM)
Mzdy a platy - veškeré náklady firem spojené s jejich zaměstnanci Renta - příjmy z půdy a nemovitostí Čistý úrok : úroky přijaté - úroky zaplacené Zisky - zisky firem a samostatně výdělečných jedinců. Odpisy - odpisy investičního majetku podniků Nepřímé daně z podnikání (DPH, spotřební daně) Měříme-li HDP v běžných cenách, pak se tento HDP nazývá nominální. Jeho vypovídací schopnost je ovlivněna zejména inflací a neumožňuje jednoznačné meziroční srovnání. V reálném světě ceny časem rostou a tudíž i růst HDP je ovlivněn nejen vlivem růstu fyzické produkce ale i díky růstu cen (inflaci). Pokud požadujeme informaci o prostém růstu fyzického objemu produktu, musíme HDP vyjádřit ve stálých cenách (cenách určitého zvoleného roku). Takto vyjádřený HDP se nazývá reálný. Pro výpočet reálného produktu se používají různé cenové indexy. Těmi měříme změny v úrovni cen jednotlivých sektorů ekonomiky (zemědělství, energetika) ve vztahu k bazickému roku. Při mezinárodním srovnávání jednotlivých ekonomik narážíme na dva hlavní problémy: cq181n9222pqql
První problém je dobře řešitelný stanovením závazné metodiky společné pro všechny zúčastněné země. Pro převod na společnou měnovou bázi se obvykle použijí různé směnné kurzy, tj. přepočítá se HDP dané země z národní měny na HDP v USD dle směnného kurzu. Výhodou tohoto postupu je technická jednoduchost řešení, nevýhodou pak nízká vypovídací hodnota kurzů.
je tvořen sumou všech cen finálních výrobků a služeb vyrobených pro trh za kalendářní rok výrobními činiteli ve vlastnictví občanů dané země nejen na území státu, ale i v zahraničí. Liší se od HDP o čistý důchod z majetku občanů dané země v zahraničí, který představuje rozdíl mezi příjmy z "národního" majetku v zahraničí a příjmy cizího majetku v dané zemi.
Odečteme-li od hrubého domácího produktu opotřebení dlouhodobého majetku (amortizaci), získáme čistý domácí produkt.
Odečteme-li od hrubého národního produktu opotřebení dlouhodobého majetku (amortizaci), získáme čistý národní produkt.
Po transformaci, která byla nastartována počátkem 90. let, si vedla ČR slušně. HDP neustále rostl a v roce 1995 dosáhl zatím maximálního růstu (5,9%). Současně měla ČR i nízkou nezaměstnanost (v roce 1995 dokonce jen 2,9%). Problémem transformující se ekonomiky byla příliš vysoká inflace. Ta v roce 1994 činila 10% a v roce 1995 9,1%. Takovou inflaci však většina ekonomů považovala za přirozenou. Maďarsko, Polsko a Slovensko byli téměř ve všem až za námi. Dalším problémem byly rychle se zvyšující příjmy obyvatelstva. Ty rostly v ČR čím dál rychleji a svým růstem začaly předhánět i růst produktivity práce. V roce 1994 vzrostly reálné mzdy, očištěné o vliv inflace, o 6,5%, v roce následujícím o 7,7 procenta a svého vrcholu dosáhly v roce 1996, kdy mzdy vzrostly reálně o 8,5%. Ekonomika si začala na peníze pomalu zvykat, rostly mzdy, investice i spotřeba. Se zvýšenou spotřebou začal nabývat na výši deficit obchodní bilance (poptávka po zahraničním zboží). Do té doby panovala příliš expanzivní fiskální politika státu a ČNB. To mělo za následek vnitřní nerovnováhu, které muselo být zabraňováno restriktivní měnovou politikou. Její účinnost však byla minimální z důvodu tehdejšího režimu pevných kurzů. Další opatření ČNB, byla tzv. politika drahých peněz (zvýšení úrokových sazeb), které začala praktikovat od poloviny roku 1996. Hlavním cílem bylo dosáhnout snížení míry inflace na úkor růstu HDP. Toto opatření však nebylo účinné. Přes veškeré snahy vlády (tzv. úsporné balíčky) a ČNB došlo v roce 1997 poprvé od roku 1992 k poklesu HDP. K dalšímu poklesu došlo i v roce 1998. S poklesem HDP začala růst i nezaměstnanost. Ta činila v roce 1996 pouhých 3,5%, v následujícím roce to již bylo 5,2%, v roce 1998 7,5%, vrcholu dosáhla o rok později (9,4%). Zanedlouho, poté co spadla vnitřní poptávka, se začala snižovat i inflace. V roce 1998 se pohybovala ještě na hranici 10,7%. Následujícím rokem se ocitla až na 2,1%. V několika měsících tohoto roku došlo v ČR dokonce k deflaci (poklesu cen). Další významný faktor, který se podílel na české ekonomické depresi konce 90. let, byl problém spojený s tehdejším bankovním sektorem. České hospodářství bylo tehdy, z důvodu nedostatku zahraničního kapitálu, extrémně závislé na bankovních úvěrech. Privatizace "do českých rukou" měla za následek, že české podniky kryly své finanční potřeby přibližně z 45 až 50% bankovními úvěry. Jen jedno procento pocházelo z kapitálového trhu. Ve světě se podniky běžně zadlužují u bank pouze z 20 až 25%. 5 až 7% financí hledají na kapitálových trzích. Banky poskytovaly úvěry, jejichž návratnost se později ukázala velmi sporná. Zároveň zde existovalo propojení bank s průmyslovými podniky přes investiční fondy, které banky spravovaly. Banky tedy neměly zájem, aby nezdravé podniky zkrachovaly, a proto je udržovaly při životě spornými úvěry, jejichž nenávratnost byly již předem jistá. Tento systém financování v Čechách měl později nejen katastrofální dopady na státní rozpočet, ale kvůli němu nedošlo k vyléčení problémových podniků. Dopady fungování tohoto systému na státní rozpočet byly v podstatě ještě umocněny. Stát nejen doplácel několik desítek (stovek) miliard korun na ztráty bank (ČS, KB, ..., kampeličky, ..., IPB), ale ještě dokonce platil ztráty tehdy nevyléčeným podnikům (Vítkovice, Zetor, ...). Současně tak udržoval přezaměstnanost v těchto podnicích, místo toho, aby je dokázal restrukturalizovat a tím je učinit ziskovými. O prohloubení deprese se postaraly z nepatrné části i tehdejší pády asijských trhů a tím i opatrnost zahraničních investorů o své finance. Částečný vliv na ni měly i katastrofální povodně z léta 1997. Zlomový byl rok 1999 . Na jaře se česká ekonomika octla na dně, situace se však již začala zlepšovat. Ve 3. čtvrtletí se dostal hrubý domácí produkt již do kladných hodnot a za celý rok zaznamenal růst o 0,5% (meziročně, i tak to však bylo o 0,6% méně než v roce 1997). Recese, kterou naše ekonomika prošla měla svým způsobem i pozitivní vliv. Došlo při ní k ozdravení některých podniků a zároveň nám odkryla skutečný stav tehdejšího hospodářství. Hospodářská deprese nejen urychlila privatizaci dvou největších bank (ČS, KB), ale také vyčistila trh práce. Zároveň se také podařilo díky daňovým prázdninám a podobným úlevám dostat do ČR nový zahraniční kapitál, se kterým může naše hospodářství dosáhnout v příštích letech vysokého růstového potenciálu. V roce 2000 došlo, po předchozím propadu o cca 7%, opět k růstu spotřebitelské poptávky. Stavebnictví zaznamenalo první vzestup v únoru 2000 o 7,8% meziročně, v říjnu 2000 se zvedlo o plných 12,5% a v lednu roku 2001 dokonce o 16% meziročně (po vyloučení sezónních vlivů dokonce o 17,5%). Nejdůležitějším faktorem byl ale růst produktivity práce. Produktivita ve stavebnictví rostla v březnu 2001 o vysokých 15,8%. Hlavním podkladem pro tak příznivá data bylo, podle ČSÚ, zrychlení realizace dopravních staveb a developerských projektů. Nezaměstnanost, která ještě v roce 1999 činila 9,4%, se koncem roku 2000 pohybovala na přijatelnější hranici 8,8%. Inflace se vzrostla z 2,1% na 3,7%. V roce 2001 došlo v ČR k akceleraci hospodářského růstu, který je doprovázen rychlým růstem peněžní zásoby, inflací, poklesem míry nezaměstnanosti, posilováním koruny vůči euru a dolaru, přílivem zahraničních investic a tendencemi k deficitům, jak na účtu platební bilance, tak ve veřejných financích.
Růst ekonomiky ČR v 1. pololetí 2002 pokračoval, i když zpomaleným tempem. Zvolnění růstu HDP bylo zaznamenáno již koncem roku 2001 a za hlavní příčinu bylo považováno zhoršení vnějších ekonomických podmínek, což mělo pokračování i v 1. pololetí 2002. Česká ekonomika však odolávala celosvětové recesi a ekonomická pozice ČR se ve srovnání se státy EÚ zlepšila. Zpomalení růstu v tomto období se projevilo na straně užití HDP, s výjimkou spotřeby vlády, ve všech jeho výdajových složkách. Ke značnému zpomalení růstu došlo v oblasti vnějších ekonomických vztahů, přičemž podstatně více zpomalil dovoz než vývoz zboží a služeb s pozitivním vlivem na vnější nerovnováhu i některé další ekonomické charakteristiky. Současně se zpomalením růstu HDP se výrazně změnila i struktura jeho přírůstku se zřetelným obratem od negativního k pozitivnímu působení čistého vývozu na vývoj HDP. Nejen pokles pasiva běžného účtu platební bilance, nýbrž i míry investic měly pozitivní vliv na vývoj hrubých národních úspor, na snížení velikosti negativního salda národních běžných transakcí s nerezidenty a na pokles míry financování domácí tvorby hrubého kapitálu vnějšími zdroji.
Růst HDP byl realizován v nízkoinflačním prostředí, avšak při meziročním zvýšení míry registrované nezaměstnanosti. Míra inflace se meziročně významně snížila především pod vlivem poklesu cen průmyslových výrobců i cen zahraničního obchodu. K jejímu meziročnímu poklesu přispělo i zhodnocení české koruny. Negativní účinek relativně silné koruny na vývoz byl kompenzován pozitivním účinkem na dovoz. Specifikem vývoje kurzu české koruny bylo, že vzhledem k srovnatelným úrokovým sazbám v ČR a zemích EU neláká spekulativní kapitál. Růst nezaměstnanosti se nezastavil přes to, že došlo k velkému přílivu přímých zahraničních investic. Počet lidí bez práce se zvyšoval i ve 3. čtvrtletí a situace na trhu práce je v současné době nejhorší v období posledních deseti let. Výrazně nižší meziroční snížení deficitu běžného účtu platební bilance nepřineslo zlepšení vnitřní nerovnováhy. Schodek státního rozpočtu v 1. pololetí 2002 byl sice malý, avšak na snižující se převis tvorby hrubého kapitálu nad hrubými národními úsporami měl pozitivní vliv výlučně čistý vývoz, tudíž zhoršil se vliv deficitu veřejných financí.
Z tabulky a grafu je zřejmé, že česká ekonomika prošla krizí v letech 1997 –1999. Menší propad v růstu HDP zaznamenalo i Slovensko a to v roce 1999, Maďarsko již v letech 1995 a 1996 a ne zcela příznivé výsledky zaznamenala i polská ekonomika v roce 2001. Tyto státy však ve zmiňovaných letech nezaznamenaly tak hlubokou krizi jako ČR. Z těchto transformujících se států se vymyká Slovinsko, které žádnou ekonomickou krizí v uplynulých letech neprošlo a neustále se vzdaluje ostatním. To je nejlépe vidět v následujících grafech zobrazujících HDP na obyvatele (přepočteno paritou kupní síly). Ukázány jsou údaje všech zemí kandidujících na vstup do EU. Pro srovnání uvedu ještě graf vývoje HDP Evropské unie a USA.
Vývoj české ekonomiky v posledním období je zatím dobrý. Problémy může způsobit příliš vysoký deficit státního rozpočtu, který by mohl v příštích letech způsobit našemu hospodářství nemalé problémy, které už jsme zažili (inflace a vnější nerovnováha v roce 1996 a 1997). Inflace se bude v příštích letech podílet na hospodářském vývoji v ČR významnou měrou. Zvláště, pokud je ekonomický růst v našem státě nastartován a nadále podporován tak vysokým deficitem veřejných financí. Bude záležet jen na vládě a ČNB jak ji zvládnou. Před nedávnem navržený státní rozpočet pro rok 2003 s deficitem 111 mld. Kč napovídá, že to bude těžké. Svoji roli jistě sehrají i katastrofální povodně z letošního léta.
S tím, jak se bude ČR blížit vstupu do EU, bude koruna posilovat nejen k euru, ale i k dolaru. Aby tedy čeští výrobci a exportéři uspěli nejen na evropském trhu, budou muset zvýšit produktivitu a efektivitu výroby. Do podobné situace se v příštích letech dostane velké množství českých firem, které jsou závislé na exportu. Ještě větší komplikace se však dotknou zemědělského sektoru. Farmářům sice poplynou po vstupu do EU různé dotace a příspěvky, přesto toto odvětví čeká útlum. Zejména proto, že výše dotací nově přijímaným zemím bude podstatně nižší (25%) v porovnání se zemědělskými dotacemi členských zemí. Do roku 2010 ho tedy čeká redukce přibližně na polovinu. Naději na úspěch bude mít BIO zemědělství. Celkovou výši HDP to však pravděpodobně příliš neovlivní, protože zemědělství se podílí na HDP méně jak 6%. Dotační zemědělská politika EU, jaká panuje v současné podobě, se po vstupu nových členů stane neúnosnou. V příštích letech tedy dojde velice pravděpodobně k jejímu přehodnocení. Pokud bude chtít ČR v příštích letech dohnat ekonomiky západních zemí, bude se muset ubírat poněkud jiným směrem, než je zemědělství a těžký zpracovatelský průmysl (na tato odvětví se zaměří jiné země). Jednou takovou oblastí, která se v současné době začíná pomalu rozvíjet, je strojírenství s vysokým stupněm zpracování, elektrotechnické výrobky a zejména výroba softwaru. V oblasti vývoje softwaru zaznamenává ČR již první úspěchy. V posledních letech vzniklo několik vývojářských firem (zaměřené na vývoj her), které se probojovaly mezi světovou špičku. Například hra Operace Flashpoint od firmy Bohemia Interactive Studios se zařadila mezi světovou herní špičku. Vedle ní tu je ještě několik dalších společností, které zaznamenávají srovnatelné úspěchy (Illusion Softworks - Hidden & Dangerous2, Mafia...). Samozřejmě nelze opomenout stálici Software602 a relativně mladou Tiny software, které úspěšně založily pobočky v USA. Jak je tedy vidět, podobná cesta je možností budoucího úspěchu ČR. Toho však nelze dosáhnout bez zahraničního kapitálu a bez většího rozvoje a podpory vzdělání, než je tomu v současnosti. Pokud se ČR vydá touto cestou a zároveň dokáže přilákat další zahraniční investory, můžeme očekávat, že v příštích letech začne ekonomicky dohánět země EU. Nicméně tempo přibližování se k tomuto uskupení (EU) bude přesto velmi pomalé. V současné době činí HDP ČR na osobu (přepočten paritou kupní síly) přibližně 60% průměru EU. Jestliže v příštích letech poroste česká ekonomika o 2% rychleji než evropská (EU=2% a ČR=4% ročně), bude činit HDP na osobu v roce 2010 jen 70% EU, v roce 2020 85% a původní evropskou patnáctku doženeme až v roce 2030. Pokud poroste hospodářství ČR o 2,5% rychleji než EU (EU=2,5% a ČR=5% ročně), dostaneme se na úroveň dnešních zemí Evropské unie někdy po roce 2020. V roce 2010 bude HDP na obyvatele v ČR přibližně 75% EU. Dohánění Evropské unie nebude zas až tak snadnou a jistou záležitostí. V příštích letech se totiž naše republika setká s nemalými překážkami, které jsou představovány nepříznivým demografickým vývojem a s ním spojenou reformou důchodového systému. Aby nedošlo ke kolapsu naší ekonomiky, budou příští vlády muset učinit mnoho rozhodných, a v některých případech i nepopulárních kroků. Tady vyjmenujme některé z nich, bez kterých by se ČR dostala v příštích letech do značných problémů a zadlužení: Reforma důchodového systému + zvýšení věku pro odchod do důchodu, změna imigrační politiky (nutný roční příchod 20 až 30 tisíc ekonomicky aktivních imigrantů z méně vyspělých zemí), komplexní sociální podpora mladých rodin, profesionalizace armády (efektivnější využití státních prostředků) atd. Pokud budou všechna tato opatření provedena, má Česká republika šanci a potenciál dostat se do roku 2020 na ekonomickou úroveň států Evropské unie.
Český statistický úřad (www.czsu.cz) Ekonomické portály (www.mujweb.cz/obchod/ekonomika)www.finance.cz, www.finweb.cz, www.financninoviny.cz |
