|
Platební bilancePlatební bilance17791qke27gjx2f Devizový kurs významně ovlivňuje platební bilanci a je jí zároveň silně ovlivňován. Platební bilance je statistický účetní záznam, který sumarizuje všechny ekonomické transakce mezi subjekty domácí země a subjekty ostatních zemí za určité časové období (obvykle jeden rok). Termín platební bilance není zcela výstižný, nejde pouze o bilanci plateb, ale o bilanci veškerých peněžních i reálných toků mezi domácí ekonomikou a "zbytkem světa". Jednotlivé účty platební bilance a její hlavní kategorie zachycuje tab. 23.1, která obsahuje data o vývoji české platební bilance v letech 1993-97. Statistiky platební bilance stojí v centru pozornosti různých skupin ekonomických analytiků. Každá z těchto skupin však může sledovat odlišný ukazatel, který pro ni představuje klíčový údaj o vývoji platební bilance. Proto není platební bilance zcela jednoznačný termín, není to jedno číslo. V následující části se zaměříme na nejčastěji používané měřítka vývoje platební bilance. Tato měřítka, označovaná za salda, se obvykle dělí na dílčí a kumulativní salda platební bilance. Dílčí salda jsou salda jednotlivých položek. Kumulativní salda jsou získána součtem dílčích sald a popisují celkové trendy v platební bilanci. 17791qke27gjx2f Tab. 1: Vývoj platební bilance ČR (v mil. CZK)
Dílčí salda platební bilance kj791q7127gjjx Obchodní bilance. Nejjednodušším měřítkem platební bilance je obchodní bilance, což je rozdíl mezi exportem a importem zboží. Přebytek obchodní bilance znamená, že země za dané období vyvezla do zahraničí více zboží, než jej dovezla a deficit obchodní bilance naopak znamená, že země za dané období importovala ze zahraničí více zboží, než jej exportovala. Bilance služeb zachycuje rozdíl mezi příjmy a výdaji za turistiku; finanční služby (bankovní poplatky, pojistné); mezinárodní dopravu a spoje; platby spojené s výměnou vědeckotechnických informací, patenty, licence; za diplomatické služby, autorská práva apod.. Bilance výnosů sčítá čisté výnosy z investic v zahraničí (úroky a dividendy) a čisté příjmy z práce v zahraničí. Další dílčí salda odráží mezinárodní pohyb kapitálu, tj. pohyb finančních zdrojů z jedné země do druhé s cílem nakupovat zahraniční aktiva. Přílivem kapitálu do domácí země rozumíme nákup aktiv (akcií, obligací, směnek, dlužních úpisů ve formě úvěru) této země zahraničními rezidenty. Ti tak vlastně domácí zemi poskytují úvěr. Příliv kapitálu je kreditem, neboť země prodává svá aktiva a dostává za ně finance. Odlivem kapitálu naopak rozumíme nákup zahraničních aktiv domácími subjekty. Nejvýznamnější částí kapitálového účtu je pohyb dlouhodobého kapitálu, čímž se rozumí mezinárodní investice a úvěry. Investice se dělí do dvou skupin. První skupinou jsou přímé zahraniční investice, které se vztahují k investicím, které vedou k získání manažerské kontroly nad určitou firmou či její částí (např. investice firmy Volkswagen do automobilky Škoda). Druhou skupinu, do které spadají ostatní investice do cenných papírů, pak představují portfolio investice, kterými se rozumí nákup finančních aktiv se splatností delší než jeden rok (nejčastěji jde o nákup akcií, obligací či státních cenných papírů velkými mezinárodními investičními nebo penzijními fondy). Další část dlouhodobých kapitálových toků pak představují mezinárodní úvěry poskytované bankami a mezinárodními finančními institucemi. Kromě pohybu dlouhodobého kapitálu sledují statistiky rovněž pohyb krátkodobého kapitálu se splatností do jednoho roku. Interpretace čísel o vývoji krátkodobého kapitálu je však velmi obtížná, neboť značná část záznamů o vývoji krátkodobých kapitálových toků má povahu čistě kompenzujících položek. Bilance na účtu oficiálních měnových rezerv odráží změnu oficiálních rezerv centrální banky za dané období. Změny měnových rezerv probíhají především prostřednictvím devizových intervencí, kdy centrální banka kupuje či prodává zahraniční aktiva na soukromých trzích ve snaze ovlivnit devizový kurs své měny. Při analýze statistik platební bilance je ovšem zapotřebí dávat pozor na to, že zvýšení měnových rezerv (jejich nákup) se projeví znaménkem mínus a pokles měnových rezerv (jejich prodej) znaménkem plus. Důvod je zřejmý - měnové rezervy jsou aktiva země, když je kupuje, musí za ně platit, a když je prodává, dostává za ně zaplaceno. Kumulativní salda platební bilance Bilance na běžném účtu zachycuje čistý tok zboží, služeb, výnosů a jednostranných transferů mezi zeměmi. Jednostranné transfery zahrnují dary, příspěvky, penze, mezivládní pomoci a jiné transfery, za které nejsou z druhé strany vyžadovány žádné jiné služby. Bilance na běžném účtu poskytuje důležité informace o celkové poptávce po exportu a importu, a tudíž i o možném vývoji hospodářského cyklu, hospodářské politiky i budoucího devizového kursu. Bilance na finančním (dříve kapitálovém) účtu představuje zdroj financování deficitu běžného účtu nebo naopak způsob použití přebytku běžného účtu. Obě bilance se obvykle do značné míry vzájemně kompenzují. Pokud mezi nimi vzniká nesoulad, je rozdíl vyrovnáván tím, že centrální banka při deficitu chybějící devizy poskytne ze svých rezerv nebo při přebytku naopak přebytečné rezervy nakoupí do svých rezerv. V malých ekonomikách typu ČR se většinou saldo celkové platební bilance označuje jako oficiální vyrovnávací bilance. Ta měří změnu oficiálních rezerv nutnou k účetnímu vyrovnání rozdílu mezi běžným a kapitálovým účtem a je účetním protějškem bilance na účtu měnových rezerv. Oficiální vyrovnávací bilance odpovídá velikostí bilanci na účtu oficiálních měnových rezerv. Znaménka oficiální bilance jsou však oproti bilanci měnových rezerv pochopitelně opačná (oficiální vyrovnávací bilance vyrovnává bilanci na účtu oficiálních devizových rezerv). Celková platební bilance je tedy v deficitu, když devizové rezervy klesají a v přebytku, když devizové rezervy rostou. Běžný účet a finanční účet nejsou obvykle v jednotlivých letech vyrovnány. Ekonomika může běžně vykazovat několik let deficit běžného účtu financovaný přebytkem kapitálového účtu. V takovém případě však země akumuluje zahraniční dluh a ten je nutno po určité době začít splácet. Proces splácení pak probíhá zase tak, že země má po několik let přebytek na běžném účtu, který umísťuje do deficitu na kapitálovém účtu. V dlouhém období se tak v součtu rovná běžný účet účtu kapitálovému a platební bilance jako celek je uváděna do rovnováhy. Tento proces zajišťují do značné míry tržní mechanismy, kterým ovšem někdy musí napomáhat fiskální a monetární politika. 17791qke27gjx2f Vyrovnávání bilance na běžném účtu a platební bilance Nerovnováhu bilance na běžném účtu nebo platební bilance jako celku nelze udržovat nekonenčně dlouho. Země s přebytkem může po určitou dobu snižovat své závazky vůči cizině, půjčovat deficitním zemím či zvyšovat investice v cizině nebo zvyšovat své devizové rezervy. Na určitém stupni však bude další úvěrování deficitních zemí nebo hromadění devizových rezerv stěží únosné. Země s deficitem může naopak po určitou dobu zvyšovat své závazky vůči cizině, snižovat své pohledávky vůči cizině nebo snižovat své devizové rezervy. Po určité době však může zahraniční zadlužení nabýt hrozivých rozměrů a devizové rezervy se mohou vyčerpat. V obou případech limitují ekonomické síly dobu trvání nerovnovážného stavu. Nerovnováha v delším období povede ke vzniku tlaků na zhodnocení nebo znehodnocení měny. V následující části kapitoly se budeme zabývat mechanismy, které zajišťují vyrovnávání bilance na běžném účtu či bilance platební. V jednotlivých modelech budeme zkoumat proces, kterým jsou eliminovány deficity těchto bilancí, neboť deficity jsou obvykle (víceméně nesprávně) považovány za větší zlo než přebytky. Odstraňování přebytků těchto bilancí vyžaduje opačný postup. Mechanismy vyrovnávání bilance na běžném účtu či bilance platební jsou dvojího typu. Prvním typem jsou automaticky působící mechanismy, které jsou uváděny do pohybu automaticky při vzniku nerovnováhy, nevyžadují zásahy státních orgánů a fungují tak dlouho, dokud není obnoven rovnovážný stav. Automaticky působící mechanismy dále dělíme na cenové mechanismy (jsou založeny na změnách relativních cen), důchodové mechanismy (jsou založeny na změnách relativních důchodů) a monetární mechanismy (jsou založeny na relativních změnách peněžních zásob). V reálné ekonomice fungují cenové, důchodové i monetární mechanismy společně. Modely založené na cenových a důchodových mechanismech se zabývají vyrovnáním deficitu bilance na běžném účtu, zatímco monetární modely se vztahují k vyrovnávání deficitu platební bilance jako celku. 17791qke27gjx2f Druhým typem jsou mechanismy působící prostřednictvím hospodářské politiky, což jsou určité kroky státních orgánů zaměřené na odstranění nerovnovážného stavu. Tyto mechanismy působí většinou s určitým zpožděním, neboť státním orgánům trvá určitou dobu, než zjistí samotnou existenci nerovnováhy a než přijmou rozhodnutí o opatřeních a zahájí jejich realizaci. Přes uvedené nedostatky jsou tyto mechanismy často užívány ve snaze zmírnit nebo eliminovat nepříznivé účinky, které s sebou přináší automaticky působící mechanismy. 17791qke27gjx2f Přizpůsobování platební bilance v systému plovoucích kursů V systému plovoucích kursů je deficit bilance na běžném účtu eliminován prostřednictvím znehodnocení měny. Stejný princip lze použít i pro systém pevných kursů v situaci, kdy je provedena oficiální devalvace měny. Mezi ekonomy však existují různé názory na to, nakolik jsou znehodnocení či devalvace měny účinné, jak rychle působí a jakým způsobem odstraňují deficit na běžném účtu. Tyto různé názory, jak později uvidíme, vedly k vytvoření několika modelových přístupů k vyrovnávání deficitu na běžném účtu. Mezi tyto přístupy řadíme především přístup přes elasticity a absorpční přístup. 17791qke27gjx2f Přístup přes elasticity Nadhodnocená měna působí podobně jako daň uvalená na export (vede k jeho snižování) a dotace poskytovaná importu (vede k jeho zvyšování). Země, která udržuje nadhodnocenou měnu, se dostane zpravidla do deficitu na běžném účtu. Znehodnocení či devalvace měny by pak mělo tento deficit odstranit prostřednictvím cenového mechanismu. Jeho působení je zdánlivě jednoduché. 17791qke27gjx2f Znehodnocení domácí měny naruší podstatným způsobem rovnováhu na trhu zboží a služeb, neboť změna kursu mezi domácí měnou a měnami zahraničními způsobí změnu relativních cen domácího a zahraničního zboží (změnu "kursu" mezi domácím a zahraničním zbožím). Znehodnocení domácí měny zvyšuje konkurenční schopnost domácího zboží na zahraničních trzích a objem exportu roste. Klesá naopak konkurenční schopnost zahraničního zboží na domácím trhu a objem importu klesá. Růst objemu exportu a pokles objemu importu však nemusí ještě znamenat zlepšení bilance na běžném účtu. Ta se zlepší nebo zhorší podle toho, jak se budou vyvíjet příjmy z exportu (nabídka deviz) a/nebo výdaje na import (poptávka po devizách). Zde hrají zásadní roli domácí a zahraniční cenové elasticity poptávky. 17791qke27gjx2f Zastánci přístupu přes elasticity tvrdí, že vliv devalvace na bilanci na běžném účtu závisí na domácí cenové elasticitě poptávky po importu a zahraniční cenové elasticitě poptávky po importu (resp. po exportu z domácího pohledu). Cenová elasticita poptávky po importu (exportu) udává, o kolik procent se zvýší či sníží poptávané množství importu (exportu), jestliže se ceny importovaného (exportovaného) zboží sníží či zvýší o jedno procento. Devalvace domácí měny zlepší bilanci na běžném účtu jen tehdy, je-li splněna Marshallova a Lernerova podmínka: suma obou poptávkových elasticit po importu v absolutním vyjádření musí být větší než jedna. Jinými slovy, změna poptávaného množství importu vůči poptávanému množství exportu musí být dostatečně velká, aby kompenzovala nižší ceny exportu země v jednotkách cizí měny po provedení devalvace. To se může projevit buď ve velkém snížení importu nebo ve výrazném zvýšení exportu nebo, což je obvyklé, v kombinaci snížení importu a zvýšení exportu. Většina ekonomů se shoduje na tom, že ve středním a dlouhém období je tato podmínka splněna, nicméně v krátkém období tomu tak vždy být nemusí. 17791qke27gjx2f Časové zpoždění při vyrovnávání a J-křivka Zkušenosti ukazují, že krátce po devalvaci měny se deficit na běžném účtu dále prohloubí a začne se vyrovnávat až o několik měsíců později. Vývoj salda na běžném účtu má v tomto případě v grafickém vyjádření tvar písmene J. Křivka, kterou vidíte na obr. 16.5 se proto označuje jako J-křivka. Skutečnost, na kterou J-křivka upozorňuje, má přímou souvislost s elasticitami exportu a importu. V krátkém období jsou tyto elasticity mnohem nižší než v období dlouhém. Deficit na běžném účtu se krátce po devalvaci zhoršuje (přesun z bodu A do bodu B) zejména z toho důvodu, že exportní a importní kontrakty jsou uzavírány často několik měsíců dopředu. V prvních měsících po devalvaci odráží objemy exportu a importu rozhodnutí učiněná na bázi starého devizového kursu a tyto objemy zpočátku na změnu devizového kursu příliš nereagují. 17791qke27gjx2f Ceny exportu a importu však na změnu devizového kursu reagují okamžitě - nominální cena importu (tj. cena importovaného zboží v domácích peněžních jednotkách) po devalvaci roste. Proto mohou příjmy z exportu po určitou dobu stagnovat nebo růst jen pomalu, zatímco výdaje na import okamžitě vzrostou. 17791qke27gjx2f Obr. 2: J-křivka
I poté, co jsou staré exportní a importní kontrakty realizovány, trvá určitou dobu, než se exportéři, importéři, výrobci i spotřebitelé přizpůsobí změnám relativních cen. Deficit na běžném účtu se proto vyrovnává jen pomalu a postupně (pohyb z bodu B do bodu C). Teprve za bodem C dosáhne saldo na běžném účtu úrovně před devalvací. Zlepšování běžného účtu pak pokračuje tak dlouho, dokud nedojde k úplnému přizpůsobení ekonomik změnám relativních cen, které byly vyvolány původní devalvací měny. 17791qke27gjx2f |
