Referaty
Home
Anglictina
Biologie
Chemie
Dejepis-Historie
Diplom-Projekt
Ekonomie
Filozofie
Finance
Fyzika
Informatika
Literatura
Management
Marketing
Medicina
Nemcina
Ostatni
Politika
Pravo
Psychologie
Public-relations
Sociologie
Technologie
Zemepis-Geografie
Zivotopisy




























Téma, Esej na téma, Referátu, Referát, Referaty Semestrální práce:

Teorie hospodářského růstu

Teorie hospodářského růstu

 

V předcházejících kapitolách jsme se zabývali převážně determinací reálného důchodu v krátkém období a analýzou příčin jeho odchylek od potenciálního reálného důchodu. Za hlavní příčinu těchto cyklických odchylek jsme označili kolísání agregátní poptávky. Tato kapitola se zabývá naopak analýzou dlouhodobé agregátní nabídky a determinací potenciálního reálného důchodu v dlouhém období. Důležitost zkoumání vývoje těchto veličin v dlouhém období je dána především tím, že schopnost země zajistit svým obyvatelům trvalé zlepšování životní úrovně závisí kriticky právě od dlouhodobé míry ekonomického růstu.




 

 

Základní pojetí ekonomického růstu 51847byk89ros7r

Pod pojmem ekonomický růst se nejobecněji rozumí růst potenciálního reálného důchodu v čase. Budeme-li v dalším textu hovořit o reálném důchodu, budeme mít na mysli potenciální reálný důchod. Ekonomická teorie rozděluje růst reálného důchodu do dvou kategorií: (1) růst reálného důchodu jako odraz pouhého růstu množství výrobních faktorů a (2) růst reálného důchodu ve vztahu k růstu množství výrobních faktorů, tedy růst celkové produktivity výrobních faktorů.

 

V ekonomických modelech proto vyjadřujeme ekonomický růst dvěma způsoby. První způsob definuje růst jako růst potenciálního reálného důchodu (Y) mezi jednotlivými časovými obdobími. Míru růstu (G) můžeme vyjádřit:

G = (Y1 - Y0)/Y0 . 100 (%) (1) yo847b1589roos

čímž získáme procentní změnu reálného důchodu oproti základnímu období.

 

Ekonomové však často ve svých modelech vyjadřují ekonomický růst spíše jako růst potenciálního reálného důchodu na osobu (Y/L) neboli růst průměrné produktivity práce mezi jednotlivými časovými obdobími. Důvodem je to, že růst reálného důchodu na osobu je vhodným ukazatelem zvyšování životní úrovně. Míru růstu reálného důchodu na osobu (g) můžeme vyjádřit:

g = [(Y1/L1) - (Y0/L0)]/[Y0/L0] . 100 (%) (2)

kde L představuje počet obyvatel nebo pracovní sílu (budeme předpokládat, že tempo růstu obyvatelstva je shodné s tempem růstu pracovní síly).

 

Produkční funkce

Výroba zboží a služeb v daném období závisí od množství dostupných výrobních faktorů jako je práce a kapitál a od produktivity těchto faktorů v tomto období. Odpověď na otázku "Jaké množství reálného důchodu může ekonomika v daném časovém okamžiku vyrábět?" bývá obvykle zapisována pomocí neoklasické produkční funkce.

 

Neoklasická produkční funkce je vztah mezi výrobními vstupy a reálným důchodem. Jednoduchá produkční funkce naznačuje národohospodářské souvislosti mezi nezávisle proměnnými vstupu kapitálu (K) a práce (L), úrovní technologie neboli celkovou produktivitou faktorů (A) a závisle proměnnou reálného důhodu (Y). Takovou produkční funkci můžeme zapsat ve tvaru:

Y = A .F(K, L) (7)

Sama produkční funkce je složena ze dvou dalších funkcí. První je funkce nabídky práce (L), která se mění v čase a spolu s kapitálem (K) tvoří výrobní vstupy. Nabídku práce budeme v dalším výkladu považovat za exogenní funkci, což znamená, že tempo růstu pracovní síly budeme v růstových modelech považovat za danou veličinu, která není ovlivňována ekonomickými proměnnými.

 

Druhou funkcí je funkce nabídky kapitálu. Velikost kapitálové zásoby ekonomiky (K) je určována objemem investic (I = dK). Protože růstové modely analyzují ekonomiku v dlouhém období, předpokládají obecně, že výše investic je rovna výši úspor. Investice a úspory jsou v růstových modelech převážně endogenním faktorem, tedy veličinou, jejichž determinací se daný model zabývá.




 

Koeficient A vyjadřuje úroveň technologie a odráží vliv obtížně měřitelných faktorů, které můžeme shrnout do kategorie celková produktivita kapitálu a práce (zlepšení techniky, růst kvalifikace, efektivnější alokace zdrojů v ekonomice, úspory z rozsahu, organizace výroby, metody řízení apod.). Termín technologie má tedy poměrně široký význam.

 

Cobbova a Douglasova produkční funkce

Nejznámější produkční funkce neoklasického typu je Cobbova a Douglasova (C-D) produkční funkce sestavená matematikem Ch. W. Cobbem a ekonomem P. H. Douglasem. Při respektování neoklasických předpokladů formulovali tuto funkci:

Y = A . Ka . Lb (8)

Podle C-D produkční funkce je objem reálného důchodu roven úrovni technologie A (vyjadřované jako index) násobené geometrickým váženým průměrem indexů kapitálu (K) a práce (L). Koeficienty a, resp. b jsou koeficienty elasticity reálného důchodu ve vztahu ke kapitálu, resp. práci. Každý z těchto koeficientů vyjadřuje, o kolik procent se zvýší reálný důchod, vzroste-li rozsah příslušného faktoru o 1 %. Tyto koeficienty leží v intervalu (0, 1) a jsou odhadovány na základě statistických dat z minulosti.

 

Nejčastěji je používána C-D produkční funkce, ve které a + b = 1. Předpoklad, že a + b = 1 znamená, že při současném zvýšení množství práce i kapitálu o 1 % vzroste reálný důchod rovněž o 1 %. Předpoklad a + b = 1 znamená konstantní výnosy z rozsahu výroby.

 

Míra růstu reálného důchodu na osobu podle C-D produkční funkce

V úvodu kapitoly jsme si řekli, že mnohem relevantnějším vyjádřením ekonomického růstu je míra růstu reálného důchodu na osobu. Tu získáme tak, že od celkové míry růstu reálného důchodu (G = dY/Y) v rovnici (9b) odečteme míru růstu pracovní síly (dL/L). Míra růstu reálného důchodu na osobu (g) pak odpovídá:

g = dA/A + a.dK/K + b.dL/L - dL/L (10)

Protože (b = 1 - a), můžeme tuto rovnici upravit do tvaru:

g = dA/A + a.(dK/K - dL/L) (11)

Tato rovnice říká, že míra růstu reálného důchodu na osobu odpovídá míře růstu celkové produktivity kapitálu a práce neboli technickému pokroku (dA/A) plus míře růstu množství kapitálu na osobu (dK/K - dL/L). Růst množství kapitálu na osobu neboli poměru kapitál-práce (K/L) v čase je proces, který bývá označován za prohlubování kapitálu neboli růst kapitálové intenzity. Empirické výzkumy přitom ukazují, že hlavním faktorem růstu reálného důchodu na osobu je technický pokrok a růst kapitálu na osobu má mnohem menší význam. Nejvýznamnějším složkou technického pokroku je přitom růst znalostí, což zdůrazňuje zásadní význam vdělávání, výzkumu a zvyšování kvalifikace pro růst životní úrovně. Kapitálové investice jsou však také velmi významné, neboť technický pokrok vyžaduje samozřejmě nové kapitálové vybavení.