|
Náklady firmy55234cgd21vxr8t Seminární práce: 55234cgd21vxr8t 55234cgd21vxr8t Náklady firmy55234cgd21vxr8t 55234cgd21vxr8t
Náklady jsou peněžním vyjádřením spotřebovaných výrobních faktorů. Fixní náklady nejsou ovlivněny žádnou změnou množství výstupu. Je to taková částka nákladů, která se musí platit, i když se nevyrobí žádný výstup. Tvoří je takové položky, jako jsou platby za pronájem zařízení, úrokové platby z půjček, platy stálým zaměstnancům atd. Variabilní náklady představují výdaje, které se mění s úrovní výstupu a zahrnují všechny náklady, které nejsou fixní. Začínají na nule, pokud je výstup nulový. Jsou to tedy náklady, které závisí na velikosti výstupu (např. materiál požadovaný k výrobě výstupu, mzdy dělníků, světlo a elektřina k provozu továrny). Celkové náklady představují nejnižší celkové výdaje potřebné k vyrobení každé úrovně výstupu. Jsou součtem fixních a variabilních nákladů.
Mezní náklady popisují dodatečné náklady na výrobu jedné dodatečné jednotky výstupu. Průměrné fixní náklady získáme vydělením celkových fixních nákladů rostoucím výstupem.
Průměrné variabilní náklady se rovnají variabilním nákladům děleným výstupem.
Průměrné náklady jsou celkové náklady dělené počtem vyráběných jednotek
Křivku AC vždy protíná v jejím minimálním bodě rostoucí křivka MC. Křivky průměrných nákladů na obrázku jsou vpočteny dělením celkových, fixních a variabilních nákladů celkovým výstupem.
Velmi krátké období je tak krátké, že během něho nemůže dojít k žádné změně výroby, takže náklady jsou v tomto období fixní.
Krátké období je takové časové období, v němž lze přizpůsobit variabilní vstupy, jako je materiál nebo práce. Není však dostatečně dlouhé pro to, aby se změnily všechny vstupy. Proto jsou v krátkém období pracovní a materiálové náklady variabilními náklady, zatímco kapitálové náklady jsou fixní.
V dlouhém období lze přizpůsobit všechny vstupy – včetně práce, materiálu a kapitálu. Tzn. v dlouhém období jsou všechny náklady variabilní a žádné nejsou fixní.
Pro každou úroveň výstupu si firmy musí vybrat nejméně nákladnou kombinaci vstupů. Firma orientovaná na zisk se bude vždy snažit vybrat takovou kombinaci práce, kapitálu, půdy a materiálů, která produkuje výstup při nejnižších nákladech. Tzn. bude hledat takovou kombinaci vstupů, které produkují výstup nejméně nákladným způsobem.
Nákladové křivky jsou v ekonomii založeny na zákonu klesajících výnosů, který říká, že zvětšíme-li jeden vstup při nezměněné úrovni ostatních vstupů, mezní produkt měnícího se vstupu, přinejmenším od nějakého bodu, klesá. 3.1.1. Krátké období Uvažujeme krátké období, tzn. předpokládáme, že některé faktory, jako je kapitál, jsou fixní, a že se výstup mění, když jsou najímána různá množství faktoru práce. Nákladové křivky vykazují v počáteční fázi klesající mezní náklady (výnosy rostou) a v následující fázi (začaly působit klesající výnosy) rostoucí mezní náklady. 3.1.2. Dlouhé období V dlouhém období si firma může vybrat mezi nekonečně mnoha křivkami AC v krátkém období. Křivka průměrných nákladů v dlouhém období (LAC) je hladká spodní hranice mnoha křivek AC v krátkém období (SAC). Nazývá se obalová křivka. Stejně jako všechny křivky AC a MC prochází LMC minimálním bodem LAC.
Mezní produkt vstupu je výstup přidaný 1 dodatečnou jednotkou tohoto vstupu, přičemž ostatní vstupy jsou konstantní. Každá firma musí vyřešit otázku kolik každého vstupu by měla používat (kolik práce, kapitálu, půdy a materiálů). Při řešení vycházíme ze základního předpokladu, kterým je minimalizace nákladů. Začínáme výpočtem nákladů na jednotku každého vstupu práce, kapitálu atd. Potom propočítáme mezní produkt každého vstupu. Když je mezní produkt na jednotku (Kč) vstupu stejný pro všechny vstupy, potom daná kombinace vstupů minimalizuje náklady (mezní příspěvek každé koruny hodnoty práce, půdy atd. k výstupu musí být zcela stejný). Pravidlo nejmenších nákladů: Aby firma vyrobila dané množství výstupu při nejmenších nákladech, zaměstnává faktory tak, aby se vyrovnaly mezní produkty na jednotku (Kč) vydanou za každý výrobní faktor. To předpokládá, že:
Z toho vyplývá, že při poklesu (nebo růstu) ceny nějakého vstupu vůči ostatním vstupům stoupne (nebo klesne) využití tohoto faktoru vzhledem k ostatním výrobním faktorům.
Zde vzniká velký rozdíl mezi chápáním nákladů z hlediska ekonomického a z hlediska účetního. Ekonomové zahrnují do nákladů více položek. Zahrnují všechny náklady bez ohledu na to, zda odrážejí peněžní transakce. Zahrnují též méně zřetelné implicitní náklady nebo náklady příležitosti. Tyto náklady příležitosti jsou pevně omezeny poptávkou a nabídkou na konkurenčních trzích, takže cena je obvykle blízká nákladům příležitosti pro statky a služby, s nimiž se obchoduje na trhu. Náklady příležitosti při rozhodování zahrnují to, čeho je nutné se vzdát při přijímání určitého rozhodnutí namísto nejlepší alternativní možnosti. Implicitní náklady nemají formu peněžních výdajů. K jejich měření se užívá tzv. nákladů oportunitních (je to např. mzda, kterou by podnikatel obdržel při jiném zaměstnání). Oproti tomu explicitní náklady jsou náklady, které podnik skutečně vynaložil a jsou zjistitelné v účetnictví podniku. Oportunitní (alternativní) náklady je částka peněz, která je ztracena, když zdroje nejsou použity na nejlepší možnou alternativu. Příklad: Vlastník firmy pracuje 60 hodin týdně, ale nepobírá žádnou mzdu. Na konci roku firma vykáže zisk Kč 30.000,-. Dále zjistíme, že vlastník firmy by mohl najít stejnou práci a vydělal by si Kč 50.000,-. Tyto peníze pak představují náklady příležitosti neboli ušlý výdělek. Z toho tedy vypočteme skutečné zisky firmy. Od zisku 30.000,- odečteme 50.000,- nákladů příležitosti práce vlastníka firmy a zjistíme čistou ztrátu ve výši Kč 20.000,-.
Pokaždé, když se firma rozhoduje, nese náklady tím, že vyřazuje alternativní činnosti. Jsme-li nuceni si vybrat mezi vzácnými statky, neseme náklady příležitosti. Náklady příležitosti rozhodnutí mají hodnotu nejlepší dostupné alternativy. 4.1.1. Náklady příležitosti na trzích Na dokonale konkurenčním trhu se cena rovná nákladům příležitosti. Cena, která se vytvoří na dokonale konkurenčním trhu, se rovná nejlepší dostupné alternativě, a rovná se proto nákladům příležitosti. Náklady zahrnují vedle explicitních peněžních výdajů ty náklady příležitosti, které vznikly proto, že faktory mohou být používány alternativně. 4.1.2. Náklady příležitosti mimo trhy Náklady příležitosti jsou obzvláště důležité, když se analyzují transakce, které se odehrávají mimo trhy (hodnota vysokoškolského vzdělání, zdraví, přehrady, parku apod.). Např. u nákladů vysokoškolského vzdělání je nutné k explicitním nákladům ještě připočítat náklady příležitosti času stráveného studiem a chozením do školy (jinak bychom např. mohli pobírat mzdu za práci u nějaké firmy). Náklady příležitosti jsou tedy mírou toho, čeho jsme se vzdali, když jsme se rozhodovali pro určitou alternativu.
Nákladové funkce vyjadřují matematickou formou vztah mezi celkovými náklady vynaloženými na spotřebované výrobní činitele a objemem výroby podniku za určitou časovou jednotku. Pokud produkční funkce podniku je lineární a ceny výrobních činitelů jsou konstantní, potom se i náklady vyvíjejí lineárně a nazýváme je proporcionální náklady. Pokud se v podniku projevuje zákon klesajících výnosů, potom náklady rostou rychleji než objem produkce a nazýváme je nadproporcionální (progresívní) náklady. Jestliže však náklady s rostoucím objemem výroby rostou pomaleji (např. při zhromadňování výroby), nazýváme je podproporcionální (degresívní). Kombinací uvedených možností vzniká funkce z počátku rostoucí, později klesající, která vyvolává náklady z počátku klesající a později rostoucí. Tento vývoj zachycuje křivka celkových nákladů tvaru obráceného S.
Technickohospodářské normy určují nezbytně nutné množství výrobních činitelů vynakládaných na určitou jednoznačně vymezenou jednici výkonu, nebo nezbytně nutné množství určitého druhu zásob k zajištění žádoucího průběhu hospodářské činnosti podniku. Stanoví se ve hmotných nebo časových jednotkách.
Účelem kalkulace nákladů je stanovit náklady (které v podniku vznikají) na jednotlivé výrobky. Předběžné kalkulace se sestavují před zahájením výroby a slouží k limitování nákladů. Výsledné kalkulace se sestavují po skončení výroby a odráží skutečný stav v podniku.
Rozpočetnictví je zaměřeno na stanovení budoucích nákladů, výnosů a hospodářského výsledku podniku a jeho vnitropodnikových útvarů, jichž má být dosaženo v určitém (rozpočetním) období. Úkolem rozpočetnictví je poskytnout podklady pro stanovení cílů hospodářské činnosti podniku v peněžních jednotkách. |
