|
Nositelé Nobelovy ceny za ekonomii 1969 – 2001Nositelé Nobelovy ceny za ekonomii 1969 – 2001
„za rozvoj a aplikaci dynamických modelů při analýze ekonomických procesů“ gc148p3296rccr Prof. Frisch a prof. Tinbergen byli průkopníky přeměny ekonomie v gc148p3296rccr matematicky specifikovanou a kvantitativně podloženou vědu. Jejich přínosy při vytváření racionálních základů pro hospodářskou politiku a plánování pomocí dobře vybudované teorie a statistické analýzy znamenaly velký posun ve vědě. Po udělení ceny oba intenzivně pracovali na výzkumu, který byl především zaměřen na pomoc chudým zemím. 23148pgt96rcr6s
„za vědecký příspěvek k gc148p3296rccr rozvoji statické a dynamické ekonomické teorie a aktivní přispění ke zvýšení analytické úrovně ekonomické vědy“ gc148p3296rccr Samuelsonův příspěvek spočívá v gc148p3296rccr tom, že více než kterýkoliv jiný soudobý ekonom napomohl ke zvýšení všeobecné analytické a metodologické úrovně ekonomické vědy. Ve skutečnosti prostě přepracoval značnou část ekonomické teorie. Poukázal také na zásadní jednotu problémů na straně jedné a analytických technik v gc148p3296rccr ekonomii na straně druhé částečně tím, že systematicky používal metodologii maximalizace pro široké spektrum problémů. To znamená, že Samuelsonův přínos pokrývá velké množství různých oblastí. Jeho příspěvky můžeme rozdělit do čtyř hlavních oblastí: Dynamická teorie a analýza stability, Teorie spotřeby, Teorie všeobecné rovnováhy a Teorie kapitálu. Můžeme oprávněně říci, že v gc148p3296rccr mnoha tématech z gc148p3296rccr těchto oblastí dosáhl klasických, ne-li „konečných“ formulací v gc148p3296rccr kontextu neoklasické či neokeynesiánské ekonomické teorie.
„za empiricky podloženou interpretaci ekonomického růstu, vedoucí k gc148p3296rccr novému a hlubšímu pochopení ekonomických a společenských struktur a procesů rozvoje“ gc148p3296rccr Ve své vědecké práci si Kuznets před sebe důsledně postavil úkol provést kvantitativní zpřesnění ekonomických veličin, jež se zdají být relevantní pro postižení procesů společenských změn. Shromáždil výjimečně rozsáhlý soubor statistického materiálu, jenž analyzoval pečlivě a s gc148p3296rccr mimořádným důvtipem, aby tak vrhl nové světlo na ekonomický růst. V gc148p3296rccr této své činnosti mimo jiné vyvinul metody pro výpočet velikosti a změn národního důchodu. Jeho úkolem nebylo jen dosažení numerické přesnosti tam, kde je dosažitelná, ale také vyjasnění hranic nejistoty a neurčitosti, na něž spolu s gc148p3296rccr jinými jevy narážíme v gc148p3296rccr důsledku kvalitativních změn ve spotřebě a výrobě.
„za průkopnické příspěvky k gc148p3296rccr teorii všeobecné rovnováhy a teorii blahobytu“ gc148p3296rccr Doktor Arrow a doktor Hicks sestavili kompletní rovnovážný model, který spočíval na rozdíl od předchozích snah v gc148p3296rccr této oblasti v gc148p3296rccr mnohem vyšší míře než doposud na před- pokladech o chování spotřebitelů a výrobců. Tímto krokem byla dána vyšší konkrétnost rovnicím, jež systém popisují, a rozšířena možnost studovat efekty v gc148p3296rccr rámci systému, generované vnějšími impulsy. Model byl např. schopen ukázat, jak se změny veličin, jakými jsou úroda, spotřebitelské záliby a cenové expektace podnikatelů, šíří celým ekonomickým systémem a ovlivňují ceny, výrobu, zaměstnanost, úrokové míry atd. Dále byla rozvinuta existující teorie spotřeby a výroby a rozpracována teorie kapitálu ve světle předpokladu o maximalizaci zisku.
„za rozvoj input-output metody a její aplikaci na důležité ekonomické problémy“ gc148p3296rccr Moderní ekonomika vyrábí statisíce a miliony různých druhů zboží a služeb, z gc148p3296rccr nichž se většina přímo nebo nepřímo využívá jako vstupy při výrobě dalšího zboží a služeb. Je tedy snadné pochopit obtíže, s gc148p3296rccr jakými se setkáváme při pokusech vypočítat potřebný objem produkce každého druhu výrobku nejen pro jeho konečné užití jako spotřebu, investice a vývoz, nýbrž i pro jeho užití jako vstupu při výrobě všech ostatních druhů zboží a služeb. Právě proto, aby bylo možné analyzovat tyto složité vzájemné vazby ve výrobním sektoru ekonomiky, vytvořil W. Leontief metodu strukturní analýzy, což je matematicky a statisticky formulovaný model umožňující empirickou analýzu komplikovaných vnitřních vazeb ve výrobním procesu.
„za průkopnickou práci v gc148p3296rccr teorii peněz a ekonomických kolísání a za pronikavou analýzu vzájemné závislosti ekonomických, společenských a institucionálních jevů“ gc148p3296rccr Oba profesoři se v gc148p3296rccr oblasti společenských věd zabývali i jinou oblastí, kterou můžeme nazvat „čistá ekonomie“. Zabývali se problémy které nelze studovat je uvnitř úzkého ekonomického rámce. Myrdal se pokoušel především spojit ekonomickou analýzu s gc148p3296rccr vysokým stupněm pozornosti věnované sociálním, demografickým a institucionálním podmínkám především tím, že svou pozornost směřoval hlavně na sociální problémy, zejména pokud jde o černošskou otázku v gc148p3296rccr USA a o chudobu v gc148p3296rccr nerozvinutých zemích. Hayek rozšířil svou oblast zájmu tak, aby mimo jiné obsáhnul právní rámce ekonomického systému.
„za příspěvek k gc148p3296rccr teorii optimální alokace zdrojů“ gc148p3296rccr Oba zaměřili svoji analýzu především na efektivnost výroby a přitom nezávisle jeden na druhém vyvinuli stejné modely výroby. Kantorovič se pustil do řešení konkrétního plánovacího problému a tento problém vyřešil objevením analýzy nového typu, později nazvané lineární programování. Nezávisle na Kantorovičovi lineární programování objevil i americký ekonom Koopmans, který ve své praxi narazil na problém optimálního rozvržení plaveb nenaložených lodí.
„za výsledky v gc148p3296rccr oblasti spotřební analýzy, historie a teorie peněz a za předvedení složitosti stabilizační politiky“ gc148p3296rccr Jeho výzkumy mají v gc148p3296rccr podstatě za cíl vnést jasno, vnést systém do našeho ekonomického myšlení v gc148p3296rccr celé řadě oblastí, které – vedle hospodářské politiky – zahrnují ekonomickou historii, ekonomickou teorii a metodologické otázky. Možná nejcharakterističtějším Friedmanovým rysem je jeho jedinečný sklon a schopnost účinně ovlivňovat a narušovat běžné představy a v gc148p3296rccr minulosti utvořené názory. Jeho jméno je v gc148p3296rccr prvé řadě spojováno s gc148p3296rccr renesancí myšlenky o důležitosti peněz při vysvětlování inflace a s gc148p3296rccr tím spojeným porozuměním peněžní politice a s gc148p3296rccr vírou v gc148p3296rccr její možnosti. gc148p3296rccr Friedmanovým prostřednictvím jsme si osvojili slogany „money matters“ (pouze peníze jsou důležité) nebo dokonce „only money matters“ (pouze peníze jsou důležité). Významná část Friedmanových závěrů o možnostech hospodářské politiky je založena na jeho liberální víře v gc148p3296rccr pozitivní vlastnosti fungování tržní ekonomiky.
„za průkopnický příspěvek k gc148p3296rccr teorii mezinárodního obchodu a pohybu mezinárodního kapitálu“ gc148p3296rccr Výzkumná aktivita Jamese Meada ve sféře mezinárodního obchodu se soustředila na důsled- ky hospodářské politiky, a to nejen cel, ale i zásadnějších institucionálních změn, jako je vytvoření celních unií a oblastí volného obchodu. Dále položil základy moderní teorie zaměstnanosti v gc148p3296rccr otevřených ekonomikách. Přínos práce profesora Ohlina spočívá ve vytvoření základů moderní teorie mezinárodního obchodu. Prokázalo se, že jeho práce tvoří pevný opěrný bod pro další teoretický výzkum i jeho empirické testování.
„za průkopnický výzkum rozhodovacích procesů v gc148p3296rccr rámci organizace“ gc148p3296rccr Simon odmítá předpoklad klasické teorie firmy o vševědoucím a racionálním podnikateli, který maximalizuje zisk. Místo toho vychází z gc148p3296rccr psychologie procesu učení, s gc148p3296rccr jejími méně komplikova- nými pravidly volby a mírnějšími požadavky na paměť a výpočetní schopnosti rozhodovatele. Nahrazuje podnikatele mnoha spolupracujícími rozhodovateli, jejichž schopnost provádět racionální akce je omezená tím, že tito rozhodovatelé neznají důsledky svých rozhodnutí a také osobními a sociálními svazky. Moderní ekonomie řízení a správní věda jsou také do značné míry založeny na Simonových myšlenkách.
„za průkopnický výzkum ekonomického rozvoje se zvláštním zřetelem na problémy rozvojo- vých zemí“ gc148p3296rccr Prof. Lewis a prof. Schultz se ve své analýze zaměřují na nerovnováhu mezi relativní chudo- bou a nízkým stupněm rozvoje zemědělství na jedné straně, a produktivitou vyššího řádu a vysokou úrovní důchodu v průmyslu na straně druhé. Studiem problémů produktivity práce v gc148p3296rccr zemědělství – jak v gc148p3296rccr USA, tak ve třetím světě – získali silný motiv k gc148p3296rccr průkopnické analýze významu lidských zdrojů pro hospodářský a sociální rozvoj.
„za vytvoření ekonometrických modelů a jejich aplikaci při analýze ekonomického kolísání a ekonomické politiky" gc148p3296rccr Lawrence Klein vytvořil a zavedl paradigma ekonomických makromodelů, obecný návod pro jejich teoretickou konstrukci a praktické využití. Kleinovo paradigma zahrnuje institucionální organizaci pravidelně generující ekonomické prognózy, se servisním systémem pro hospo- dářsko-politické konzultace a s gc148p3296rccr možností úpravy modelu za účelem vysvětlení dlouhodobých změn v gc148p3296rccr hospodářském světě. S gc148p3296rccr rozsáhlejšími zdroji statistického materiálu se Kleinovy modely stávají větší a podrobnější.
„za analýzu finančních trhů a jejich vztahu k gc148p3296rccr rozhodování o nákladech, zaměstnanosti, výrobě a cenách“ gc148p3296rccr Výchozím bodem jeho analýzy je matematicky formulovaná teorie rizika, teorie způsobu, jímž jednotlivé firmy, instituce a domácnosti alokují svá portfolia mezi různá aktiva. V gc148p3296rccr Tobinově teorii portfolia se předpokládá, že jednotlivé ekonomické subjekty svá rozhodnutí zakládají na výnosu a riziku, jež jsou spojeny s gc148p3296rccr celým portfoliem aktiv a pasiv. Další krok analýzy představuje zkoumání přenosu změn na nejrůznějších finančních trzích, vyvolaných například deficity státního rozpočtu nebo změnami směnných kursů či devizových rezerv, na rozhodnutí o spotřebě a investicích. Profesor Tobin tedy položil pevný a empiricky aplikovatelný základ výzkumu fungování peněžních a finančních trhů a ukázal rovněž, jak změny na těchto trzích ovlivňují celkové objemy spotřeby, investic, výroby, zaměstnanosti a ekonomického růstu.
„za významné studie o průmyslové struktuře, fungování trhu a o příčinách a následcích veřej- né regulace“ gc148p3296rccr Profesor George Stigler ve velmi dlouhé řadě výzkumů rozšířil a značně obohatil naše znalosti o způsobu, jímž fungují trhy, o silách, které determinují strukturu a organizaci odvětví, a o roli, kterou nepochybně hraje hospodářské zákonodárství a regulace. Tím tedy přeměnil základní ekonomickou teorii v gc148p3296rccr mocný nástroj aplikované ekonomické analýzy a uvedl ji opět do souladu se složitostmi moderního hospodářského života. Otevřel také nové, důležité oblasti ekonomic- kého výzkumu. gc148p3296rccr
„za začlenění nových analytických metod do ekonomické teorie a za přesnou formulaci teorie všeobecné rovnováhy“ gc148p3296rccr Formulace teorie všeobecné rovnováhy, za níž profesor Debreu nese základní odpovědnost, je významná pro svou vysokou obecnost. Původně se jednalo o teorii kompetitivní rovnováhy popisující ekonomiku bez veřejného faktoru a bez faktorů nejistoty. Tato teorie však navíc poskytuje základní rámec pro analýzu efektivnosti ekonomického systému, založeného na kalkulaci nákladů a výnosů. Ještě širší škálu aplikací otevírá tvorba numericky orientovaných modelů všeobecné rovnováhy. Debreu symbolizuje nový soudobý přístup k gc148p3296rccr ekonomické analýze, který, přestože je vysoce abstraktní, nabízí lepší intuitivní pochopení základů ekonomie.
„za fundamentální přínosy v gc148p3296rccr oblasti soustav národních účtů a značné zdokonalení základů pro empirickou ekonomickou analýzu“ gc148p3296rccr Stoneovy představy o struktuře národních účtů směrovaly k gc148p3296rccr jejich sjednocení pro jednotlivé subsektory, které při jejich propojení odrážely pohyb zdrojů na celonárodní úrovni. Každá položka příjmů či výdajů na jedné straně se musí projevit jako položka opačná na straně druhé. Stoneova iniciativa v gc148p3296rccr oblasti soustav národních účtů znamenala významný přínos pro rozvoj ekonomické vědy. Počínaje padesátými léty tyto soustavy ojedinělým způsobem ovlivnily dění na mezinárodní úrovni.
„za průkopnické práce při analýze spotřeby a úspor obyvatelstva a za teoretické práce v gc148p3296rccr ob- lasti podnikových financí a finančních trhů“ gc148p3296rccr Modiglianiho teorie tvorby úspor domácností je též známa jako hypotéza životního cyklu. Ta je založena na jednoduché myšlence, že lidé spoří na svůj vlastní odchod do důchodu a že proto v gc148p3296rccr aktivních letech akumulují úspory, aby je byli schopni spotřebovat během penzijního věku. Rovněž vytvořila základ teoretických a empirických analýz mnoha různých typů problémů. Modiglianovi byla cena dále udělena za příspěvek k gc148p3296rccr formulaci Modiglianových-Millerových centrálních teorémů.
„za rozvoj smluvních a konstitučních základů teorie ekonomického a politického rozhodování“ gc148p3296rccr Buchanan byl průkopník v gc148p3296rccr nové oblasti výzkumu, zvané teorie veřejné volby, neboli nová poli- tická ekonomie. Prvním příspěvkem teorie veřejné volby je rozšíření a užití tradiční ekonomic- ké mikroteorie na zkoumání politického systému, statní správy a zájmových organizací. Druhý příspěvek usnadňuje vysvětlení množství politických jevů, jako je vznik velkých rozpočtových deficitů atd. Třetí oblast teorie se týká základů ekonomického i politického rozhodování.
„za průkopnické práce v gc148p3296rccr oboru teorie ekonomického růstu“ gc148p3296rccr Dřívější modely ekonomického růstu byly založeny na rigidních předpokladech, jež neumožňo- valy brát v gc148p3296rccr úvahu substituci mezi prací a kapitálem. V gc148p3296rccr modelech Roberta Solowa se budou proporce faktorů, tj. poměr mezi reálným kapitálem a pracovní silou, přizpůsobovat a v gc148p3296rccr proce- su růstu měnit. Solow vyšel s gc148p3296rccr předpokladu, že je sklon k gc148p3296rccr úsporám konstantní a že je uspořena fixní část národního důchodu. Jeho příspěvky k gc148p3296rccr teorii ekonomického růstu mají pro ekonomic- kou vědu základní význam.
„za přínos k gc148p3296rccr teorii trhu a efektivního využívání zdrojů“ gc148p3296rccr Ve svých ranných pracech přišel Allais s gc148p3296rccr mnoha důležitými výsledky, které měly velký význam pro to, co dnes představuje široce přijímanou ekonomickou teorii. Jedním takovým výsledkem je formulace, že každá tržní rovnováha je společensky efektivní v gc148p3296rccr tom smyslu, že nikdo si ne- může polepšit, aniž by si někdo jiný nepohoršil. Dalším Allaisovým příspěvkem bylo zahrnutí výnosů z gc148p3296rccr rozsahu do jeho modelu všeobecné rovnováhy. Rovněž uskutečnil jednu z gc148p3296rccr prvních analýz teoretického určení poptávky po penězích, která předznamenala pozdější vznik teorií, vyvinutých am. ekonomem W. Baumolem.
„za objasnění pravděpodobnostních základů ekonometrie a za analýzu simultánních ekono- mických struktur“ gc148p3296rccr Profesor Haavelmo byl odměněn cenou Alfreda Nobela za příspěvky v gc148p3296rccr oboru ekonometrie, tj. metod používaných pro odhadování a testování kvantitativních ekonomických vztahů. Jedná se např. o odhady cenové citlivosti poptávky a nabídky na různých trzích či o předpovědi bu- doucích makroekonomických výkyvů atd. Vytvořil tedy základy a postupy moderní ekonomet- rie, ukázal, že je možné odvodit s gc148p3296rccr pomocí statistických metod empirické odhady a testy ekono- mických teorií.
„za průkopnickou práci v gc148p3296rccr oblasti ekonomie financí a financí korporací“ gc148p3296rccr Prof. Sharpovi byla cena udělena za model tvorby cen kapitálového aktiva (CAPM). Ten uka- zuje, že portfolio s gc148p3296rccr optimálním rizikem pro finančního investora závisí pouze na tom, jaké vyh- lídky předpovídá správce portfolia pro jednotlivá aktiva, a nikoliv na jeho vlastních preferen- cích ohledně rizika. Miller založil moderní teorii financí korporací. Harrymu Markowitzovi byla cena udělena za teorii rozhodování domácností a firem o portfoliu za podmínek nejistoty.
„za objev a objasnění významu transakčních nákladů a vlastnických práv pro institucionální strukturu a fungování ekonomiky" gc148p3296rccr Coase upozornil, že značná část z gc148p3296rccr celkového užití zdrojů probíhá v gc148p3296rccr rámci firem. Byly tudíž úmyslně vyjmuty z gc148p3296rccr působení cenového mechanismu, z gc148p3296rccr tržního systému, aby byly namísto toho koordinovány administrativním způsobem. Obecná teorie musela být schopna tento jev vysvětlit, což tradiční teorie nedokázala. Coase odpověděl, že tradiční teorie nebrala v gc148p3296rccr úvahu to, co nazval transakční náklady, tj. čas, práci a ostatní zdroje vynakládané za účelem uzavření smluv a řízení firem a podobných institucí. Tím, že odmítl považovat vše za zaručené a svojí skepsí vůči zažité moudrosti se mu podařilo objasnit zásady vytváření institucionální struktury ekonomiky.
„za rozšíření sféry mikroekonomické analýzy na nové oblasti lidského chování a lidských vzta- hů, včetně chování netržního“ gc148p3296rccr Důležitou aplikaci Beckerova analytického modelu představuje jeho studium vzdělání a přípra- vy na pracovišti, čili podle přijaté terminologie investice do „lidského kapitálu“. Výsledkem studia bylo rozpracování a empirické testování teorie, která vysvětluje strukturu mezd ve spo- lečnosti a jejich vývoj v gc148p3296rccr čase. Dalším Beckerovým příspěvkem byla jeho analýza úlohy rodiny či domácnosti ve společnosti. Becker uvažoval o domácnostech, jako o „malých továrnách“. Becker rovněž aplikoval svoji teorii „zločinu a trestu“. Profesor Becker volil jako předmět svého výzkumu vždy důležité společenské otázky a díky své tvořivé a často provokativní výzkumné strategii rozšířil pole působnosti modelů „racionální volby“.
„za znovuobnovení výzkumu ekonomické historie prostřednictvím aplikování ekonomické teo- rie a kvantitativních metod za účelem vysvětlení ekonomických a institucionálních změn“
„za průkopnickou analýzu rovnováhy v gc148p3296rccr teorii nekooperativních her“
„za to, že rozpracoval a aplikoval hypotézu racionálních očekávání, a tak transformoval ma- kroekonomickou analýzu a prohloubil naše porozumění hospodářské politice“
„za zásadní příspěvek k gc148p3296rccr ekonomické teorii stimulů v gc148p3296rccr podmínkách asymetrických informací“
„za novou metodu určování hodnoty derivátů“
„za příspěvek k gc148p3296rccr ekonomii blahobytu“
„za analýzu měnové a fiskální politiky v gc148p3296rccr různých režimech určování měnových kurzů a za analýzu optimálních oblastí společné měny“
„za rozvoj teorie a metod analýzy selektivních vzorků“ gc148p3296rccr Daniel L. McFADDEN „za rozvoj teorie a metod analýzy diskrétní volby“
„za analýzu trhů při existenci asymetrických informací gc148p3296rccr gc148p3296rccr gc148p3296rccr gc148p3296rccr gc148p3296rccr gc148p3296rccr gc148p3296rccr gc148p3296rccr gc148p3296rccr gc148p3296rccr gc148p3296rccr gc148p3296rccr gc148p3296rccr gc148p3296rccr gc148p3296rccr gc148p3296rccr gc148p3296rccr gc148p3296rccr gc148p3296rccr gc148p3296rccr gc148p3296rccr gc148p3296rccr gc148p3296rccr gc148p3296rccr gc148p3296rccr gc148p3296rccr gc148p3296rccr gc148p3296rccr gc148p3296rccr gc148p3296rccr gc148p3296rccr gc148p3296rccr gc148p3296rccr gc148p3296rccr gc148p3296rccr Literatura[1] Jonáš, Jiří a kol. Nobelova cena za ekonomii. Nakladatelství Academia, Praha, 1993, 753 s., ISBN 80-200-0362-2. gc148p3296rccr [2] Informace z gc148p3296rccr Internetu.
|
