Obchodně podnikatelská fakulta
Slezské univezity v Karviné
šk.r. 1992/93 I.ročník
předmět: Dějiny podnikání
zpracoval: Marek Veselý

Průmyslové podnikání v severovýchodních Čechách
(seminární práce)

Úvod:
Oblast severovýchodních Čech byla typická svou textilní
výrobou.Pro celý tento region a jeho průmysl je typická
stagnace ve 20.století.V roce 1930 byl index pracovních míst
ve výrobních závodech 92.Celkově ekonomicky aktivních
obyvatel v tomto regionu bylo zhruba 60%.V oblasti bylo 92822
pracovních míst ve výrobních závodech.Region patřil z oblastí
prvního řádu k méně rozvinutým.Průmysl se zde podílel na
celkové výrobě ze 72.06%.Na jeden průmyslový závod připadalo
143 pracovníků.V oblasti bylo 36 velkých továren.

Stať:
Přírodní podmínky severovýchodních Čech tvoří dobrou
základnu pro rozvoj určitého odvětví průmyslu.V horských
oblastech se využívalo lesních masívů jako surovinové
základny pro průmysl dřevozpracující.V horské a podhorské
oblasti se rozvíjelo lnářství a s ním textilní výroba,která
je typická pro celý tento region.Kraj je poměrně chudý na
rudy, zatímco v nerudných surovinách je to jeden z nejlépe
vybavených krajů.Kvalitní ložiska sklářského a slévárenského
písku jsou např. v Andršpachu na Broumovsku.Podstatnou složku
k rozvoji hospodářství kraje tvoří suroviny organického
původu.Skýtají základ pro velmi rozsáhlý textilní průmysl a
také potravinářský průmysl na jihu kraje.

Od počátku 18.století po ztrátě Slezska se velmi rozmohlo
severočeské lnářství a ještě v témže století začalo
zpracování bavlny.Len zde byl pěstován,ale omezeně a tak se
musel později dovážet ze zahraničí,hlavně ze Sovětského
Svazu,Francie a Polska.Odbyt lněných výrobků, jako lněné
příze,surových obyčejných tkanin,jemných damašků,batistů a
kapesníků,směřoval hlavně do nástupnických států,kde se však
importu bránili. Proto se hledali vhodné trhy i v ostatních
státech. Zde však narážel náš export na výrobky německé,
anglické, belgické a francouzské.
Z juty a konopí se vyrábělo hlavně provaznické zboží,
plachty, pytle, tkaniny pro slamníky a koberce. I v tomto
odvětví byla silná konkurence a to hlavně indická.
Hedvábí se k nám dováželo z Rakouska, Švýcarska, Itálie a
Belgie. Zpracovávalo se většinou jen v tkalcovnách a
úpravnách. Konkurenci v tomto odvětví představovala hlavně
Indie a Japonsko. Proto se hledali zákazníci na vzdálenějších
trzích, a to však prodražovalo výrobu. Skutečnost, že došlo k
největšímu rozvoji textilních manufaktur a továren v
severočeském kraji zapříčinil hlavně vývoj domáckého
průmyslu, vhodné přírodní podmínky a pracovní síly. Domácká
práce se zde orientovala hlavně na tkalcovství. Textilní
průmysl dosáhl své konjunktury před 1.světovou válkou.
V severočeském regionu nebyla průmyslovost rozmístěna
stejnoměrně.Okresy,které ležely východně a jihovýchodně od
liberecko-jablonecké oblasti měly částečně oslabené hodnoty

průmyslovosti.Zastoupení průmyslu sílilo v okresech Vrchlabí
a Hostinné.Zcela špičkové průmyslovosti nedosáhl však žádný z
těchto okresů.Existovala zde silná skupina okresů s hodnotami
vysokými v pořadí Náchod,Trutnov,Dvůr Králové n.
L.,Vrchlabí,Broumov,Úpice a Hostinné.
Typická byla pro celý okres,jak jsem se již
zmínil,textilní výroba.Výjimku tvořil pouze okres Žacléř s
uhelným hornictvím,orientovaným na potřeby oblasti.Uhlí ze
Žacléřsko-svatoňovického kamenouhelného revíru bylo většinou
určeno k přímému spalování.
Ve východní části regionu převažovala hlavně bavlnářská
produkce.V západní části byla textilní výroba již
pestřejší.Byl zde hlavně jutový a lnářský
průmysl(Trutnov,Dvůr Králové n.L.)Působilo zde také několik
hedvábnických závodů.
28658kkp78ppy9z

Mezi nejvýznamnější okresy regionu patřil okres Dvůr
Králové,kde 68.13% pracovních míst spadalo textilní výroby, z
toho 1/3 tvořila bavlnářské závody,1/3 zpracovatelské závody
juty a zbytek tkalcovny hedvábí a ostatní závody.Většina
těchto závodů byla v okresním městě.V tomto okrese bylo 5
velkých továren.
K dalšímu významnému okresu patřil okres Trutnov.Zde
zastupovala textilní výroba 52.94% pracovních míst.Hlavně se
zde zpracovával len a zčásti i juta.7.32% pracovních míst
náleželo kovovýrobě v Poříčí a Hořejším Starém Městě.Zde se

vyráběly na přípravu lnu a konopí a také stroje do prádelen a
tkalcoven,ale i strojní zařízení pro papírny.V okrese bylo 5
velkých továren.
Nejvyšší počet pracovních míst ve výrobě měl okres
Náchod,69.96%.Většina jich připadala na přádelny a tkalcovny
bavlny v Náchodě a Červeném Kostelci.Z ostatních odvětví zde
i stavebnictví,oděvní a obuvnická výroba a kovozávody v
Náchodě.Vedle velkého množství malých a středních továren a
dílen,zde stálo i 7 velkých továren.V tomto okrese byla též
značně rozšířena domácká práce.

Továrny byly v severočeském regionu často v rodinném
majetku.Na Vrchlabsku,Trutnovsku a Broumovsku byl rodinný
majetek většinou národnostně německý.Mezi nejsilnější podniky
rodinného charakteru či jiných seskupení kapitálu patřila
firma Jan Bartoň a synové v Náchodě, Benedikt Schroll a syn
se závody v Broumově a Mezimostí nebo Heřman Polack synové ve
Velké Vsi u Broumova.
Investiční aktivitu majitelů podniků ovlivňoval i
nedostatek jiných pracovních míst, který zvyšoval ekonomickou
závislost obyvatelstva na majitelích podniků. Ti pak najímali
dělníky za nižší mzdu, a tím si tvořili zdroje investic.
Investování do výroby zde však nebylo dostatečné. Při
investování do výroby byl veden důraz hlavně na kvalitu
výroby. Častá byla kombinace dvou až tří výrob. To umožňovalo
lepší manévrovaní na trhu. Za hospodářské krize utrpěla
největší otřes výroba drahého zboží z přírodního hedvábí,

která potom musela přecházet na výrobu levnějšího zboží z
umělého hedvábí.
Investiční aktivitu v tomto odvětví průmyslu vyvíjely i
některé naše banky. Mezi největší patřila Živnobanka, jejíž
koncern Mautnerovy závody v Náchodě měl přádelnu a barvírnu.
Tento závod však nebyl dostatečně modernizován a měl později
problémy s odbytem. Investiční aktivitu vyvíjela i Česká
eskontní banka v Červenokosteleckých přádelnách a tkalcovnách
a.s. Podílel se zde i anglický a švýcarský kapitál. Do
racionalizace výroby podniku A. Klazar a.s. ve Dvoře Králové
investovala Česká průmyslová banka a Česká banka.
V roce 1921 byla založena v Theresienthalu první česká
továrna na umělé hedvábí a.s. Z technického hlediska byla
velmi pokrokově vedena. Kapitálově se na tomto podniku
podílela Anglo-Pragobanka, Česká banka Union, firma J.
Liebieg a spol., pražské textilní firmy M. Joss a Löwenstein
a francouzský kapitál.
Celkově ale investice do textilního průmyslu nebyly
dostatečné.
Papírenskému průmyslu s levným přísunem dřeva a
modernizací produkce se podařilo i přes občasné poruchy v
odbytu dlouhodobě stupňovat výrobu,zaměstnanost a prodej,
zčásti pomocí exportu.
Uhelné hornictví se v tomto regionu úspěšně
rozvíjelo.Velký rozvoj byl v roce 1937,kdy se otevřely nové
sloje a také se investovalo do technického vybavení.Na
investicích se zde podílel hlavně Západočeský báňský spolek.

K velkému nedostatku jiných pracovních příležitostí ,než v
textilní průmyslu se přizpůsobovali i majitelé továren.Mzdy
dělníků v textilní výrobě patřili k nejnižším v
oblasti.Naopak mzdy horníků v Žacléřsko-svatoňovickém revíru
patřily naopak k poměrně vysokým.Materiální podmínky
dělnictva ovlivňovala vedle nepříznivého vývoje nominálních
mezd i častá nezaměstnanost,která byla podobně jako u mezd
důsledkem stagnace odvětví.Nezaměstnanost z období 1.světové
války,způsobená nedostatkem surovin,pokračovala i po jejím
ukončení,protože tempo obnovy bylo velmi pomalé.Velká
hospodářská krize postihla oblast ve značném rozsahu.Již v
roce 1929 zastavovaly se některé podniky svou výrobu.Obnova
výroby po krizi byla opět velmi pomalá.Ke zlepšení došlo až v
roce 1937,kdy přijali závody do práce všechny práceschopné
tkalce a přadleny.Zdroje pracovních možností poskytovalo i
budování obranných opevnění v pohraničí.
Celá tato oblast se však od konce 19.století postupně
vylidňovala.Vystěhovalci směřovali především do průmyslových
center jako Prahy nebo Brna.Přírůstky obyvatelstva v tomto
regionu byly velmi nízké.Výjimky tvořily jen ojedinělé
okresy,např.okresy Vrchlabí a Jilemnice v 30.letech.
Sociální hnutí zde bylo poměrně jednotné, protože je
tvořili hlavně textilní dělníci.I zde však v 30. letech
zasahovala do společných zájmů českých a německých dělníků
henleinovská propaganda.

Závěr:
Ve většině okresů této oblasti byly omezené možnosti
uplatnění v jiných odvětvích.Byla zde velmi slabě zastoupena
terciální sféra.Existovaly zde stovky řemeslných dílen i
domáckých pracovníků,ale i velké továrny.To vše vytvářelo ze
severovýchodních Čech samostatnou oblast specifického
rozložení výroby.
Postupem času však tato oblast ztrácela svůj význam.
  kp658k8278pppy

Zdroje:
Jan Steinar: Průmyslové oblasti českých zemí (1780 - 1945)
Svazek II. (1918 - 1938 ) Část 1 - Hosp. vývoj
Slezský ústav ČSAV Opava, Obchodně podnikatelská
fakulta Slezské univerzity, OPAVA 1991
s.135-148,s.287-290,

Jan Steiner: Průmyslové oblasti českých zemí (1780 - 1945)
J. Macháčová Svazek II. (1918 - 1938 ) Část 2 - Soc. a
B. Pitrová populační vývoj
Slezský ústav ČSAV Opava, Obchodně podnikatelská
fakulta Slezské univerzity, OPAVA 1991