|
ÚSTAVA ČESKÉ REPUBLIKY, čl. 99 hlavy VII:ÚSTAVA ČESKÉ REPUBLIKY, čl. 99 hlavy VII:“Česká republika se člení na obce, které jsou základními územními samosprávnými celky. Vyššími územními samosprávnými celky jsou země nebo kraje.”
ÚVOD Jako téma své seminární práce jsem si zvolila problematiku implementace reformy veřejné správy v České republice z hlediska zřizování vyšších územních správních celků (dále jen VÚSC), která se stává stále aktuálnější v kontextu přibližování ČR Evropské unii. V první kapitole se budu věnovat koncepci reformy veřejné správy v ČR jako celku. Nejprve nastíním přehled postupových kroků, které předcházely přijetí konečné koncepce reformy a zákona o VÚSC . Pak se pokusím stručně charakterizovat jednotlivé body reformy a její hlavní záměry. 46268qps23ozn9i Další kapitola je věnovaná vztahu reformy veřejné správy a regionální politiky EU v souvislosti se začleněním ČR do evropských struktur. Zaměřím se především na strukturální politiku EU, strukturální fondy a s nimi související územní statistické dělení (systém NUTS). Třetí kapitola se zabývá důvody ustavení VÚSC a jejich organizační strukturou, přičemž budu vycházet mj. z vládního Návrhu zákona o krajích. Ve čtvrté kapitole se pokusím definovat některé problémy, jež vznikají v souvislosti se zavedením VÚSC, a způsoby jejich řešení a překonávání. Závěrem nashromážděné poznatky shrnu a zhodnotím. pz268q6423ozzn
Region má zřejmě v každé zemi své nezastupitelné místo, měl by však být vytvářen a rozvíjen tak, aby přispíval ke zlepšování hospodářských, sociálních, kulturních a ekologických podmínek územního celku. Regionální politika by proto měla být zaměřena především na omezování negativních stránek hospodářské politiky a ekonomického liberalismu, na ochranu přírodního prostředí a přírodních zdrojů před volným podnikatelským rozmachem. Měla by dbát o podporu rozvoje drobného a středního podnikání a usměrňovat prostorové uspořádání infrastruktury nadregionálního významu. Měla by pamatovat na stabilizaci venkovského osídlení, na rovnováhu demografické, sociální a kvalifikační struktury obyvatelstva. Regionalizace státu slouží potřebám sladění a řízení různých činností na daném území. Mimořádnou pozornost vyžadují změny v administrativním členění, které jsou vždy politicky citlivou a ekonomicky náročnou záležitostí. Proto je otázka VÚSC v rámci reformy veřejné správy jednou z nejspornějších, patří však mezi nejzávažnější. Ustavení VÚSC není jen naší interní politickou záležitostí, jsou zde i významné zahraničně politické momenty. Názory na podobu a organizaci budoucích VÚSC se různí, ale lze snad očekávat větší politickou vůli k řešení i s ohledem na zájem ČR o členství v EU, která regionální politice přisuzuje velký význam. Přijetím zákona bylo obnoveno krajské zřízení s tím, že dochází k seskupení stávajících okresů do 14 krajů.
I.1. Přehled postupových kroků Ke konci roku 1999 byla realizována následující hlavní opatření:
Parlament považuje rozsah pravomocí přenášený na krajskou úroveň za nedostatečný a vyzývá vládu, aby v rámci reformy neprodleně zahájila práce i na návrzích racionalizace státní správy a zjednodušení úředních postupů.
Jednání o podobě krajů trvala několik let, přestože jde o otázku tak důležitou a vzhledem k požadavkům EU také již dosti urgentní. Přijímání rozhodnutí a zákonů o administrativní reformě vyžaduje mimo podpory laické i odborné veřejnosti a samotných správních úředníků také dosažení politického konsensu, který je možný jen pokud se bude řešení otázek spojených se vstupem do EU pojímat nadstranicky.
I.2. Hlavní směry reformy veřejné správy v ČR
Členství ČR v EU je podmíněno celkovým zvýšením úrovně veřejné správy v zemi, což si samozřejmě vyžádá realizaci velkého počtu změn. Mezi politiky i v odborných kruzích proběhla debata o konečné podobě koncepce reformy veřejné správy v ČR a zní vzešla formulace následujících cílů a zásad reformy: Reforma je dlouhodobým procesem, jehož cílem je změnit stávající orientaci,strukturu, činnost a efektivitu veřejné správy jako celku. Moderní, demokratická veřejná správa se orientuje na občana jako na svého klienta, se kterým komunikuje, spolupracuje a poskytuje mu potřebné informace. Dále je třeba správu decentralizovat, vytvořit regionální stupeň územní samosprávy a posílit úlohu a finanční zdroje samosprávy ve výkonu veřejné správy. Cílem reformy je, aby veřejná správa ČR dosáhla evropských standardů a byla tak schopna převzít a uplatňovat acquis communautaire . V rámci přípravy na spolupráci s orgány EU a jejích členských zemí se musí přizpůsobit požadavkům informační společnosti , využívat moderních informačních a komunikačních technologií. Hodnoty, jako spolehlivost, transparentnost, předvídatelnost, skládání účtů (kontrolovatelnost - accountability), přizpůsobivost a efektivnost, musí být zakotveny ve správních institucích a procesech na všech úrovních a jejich uplatňování musí být kontrolováno systémem nezávislých kontrol, soudy a parlamentem. Pro zlepšení kvality a etiky práce a poskytovaných služeb, ke zvýšení správní kultury a dosažení politické neutrality je nutno vytvořit účinný systém celoživotního vzdělávání zaměstnanců veřejné správy a přijmout zákon o státní službě. Je třeba usilovat o efektivní veřejnou správu , jejíž činnost směřuje k jasně definovaným cílům a výsledkům, ke snižování nákladů a zvyšování produktivity. Pro úspěšné dokončení reformy veřejné správy v ČR je třeba dopracovat všechny části její koncepce do konečného a definitivního stadia, což vyžaduje prostřednictvím informační a propagační kampaně získat podporu odborné i laické veřejnosti a politické reprezentace. Je třeba vybudovat funkční a efektivní řídící strukturu, jejíž hlavní náplní bude koncepce a realizace reformy. Na závěr je nutno uvést, že územně správní reforma je úzce spjata se všemi ostatními oblastmi reformních opatření a musí se výrazně projevit ve změnách kompetencí a metod práce ústředních orgánů.
Vzhledem k tomu, že se blíží termín předpokládaného vstupu ČR do EU, kde je regionální politice přikládána značná váha, považuji za nutné věnovat tuto kapitolu její.stručné charakteristice. Zahájení výstavby struktur a kompetencí pro regionální a strukturální politiku EU patří mezi bezprostřední priority vlády. Usnesením vlády ČR č.159/97 bylo rozhodnuto o odpovědnosti za celkovou koordinaci, jež připadla na Ministerstvo pro místní rozvoj, a o správcích jednotlivých strukturálních fondů. Usnesením č. 417/97 o "Zabezpečení institucionálního rámce účasti ČR na programech strukturálních fondů EU" vláda schválila postup pro budování řídících a administrativních struktur na centrální a regionální úrovni. Jde zejména o zřízení útvarů správy fondů a útvarů pro přípravu programů na příslušných ministerstvech a předvstupních monitorovacích výborů pro národní, sektorové a regionální programy včetně jejich sekretariátů. Tento proces znamená vytváření nových specializovaných agend a posílení personální kapacity resortů a vzdělávání jejich pracovníků. Vzhledem k zaměření a tématu práce se nebudu podrobněji zabývat ostatními aspekty přibližování ČR strukturám EU. II.1. Definice regionální politiky “Regionální hospodářská politika představuje všechny veřejné intervence vedoucí ke zlepšení geografického rozdělení hospodářských činností, ve skutečnosti se regionální politika pokouší napravit určité prostorové důsledky volné tržní ekonomiky ve smyslu dosažení dvou vzájemně závislých cílů: ekonomického růstu a zlepšení sociálního rozdělení."
II.2. Strukturální politika EU V roce 1988 bylo nejvyššími orgány EU přijato rozhodnutí o integraci regionální politiky s částí sociální a zemědělské politiky do tzv. strukturální politiky, která zaujímá jedno z dominantních postavení v rámci hospodářské politiky EU i v rámci její celkové politiky. V posledních letech se regionální politika podílí cca 30% na rozpočtových výdajích EU. II.2.1.Cíle strukturální politiky Cle strukturální politiky se zaměřují na podporu rozvoje a strukturálních změn zaostávajících regionů a regionů s vysokou nezaměstnaností, na přeměnu regionů nebo jejich částí, které jsou ohroženy hospodářským úpadkem, boj s dlouhodobou nezaměstnaností a aktivní politika v oblasti trhu práce, podpora integrace mladých lidí a osob vyřazených z trhu práce do pracovního procesu, dlouhodobé vzdělávání a budování vzdělávacích systémů,boj se sociální diskriminací, podpora adaptace pracovníků na hospodářské změny a změny ve výrobě, podpora rozvoje venkovských regionů a urychlení strukturálních změn v zemědělství. II.2.2. Územní jednotky pro strukturální a regionální politiku v EU V EU se pro nejrůznější vzájemná porovnání používá tzv. nomenklatura územních statistických jednotek – NUTS, který byl zaveden Statistickým úřadem EU (Eurostat) k zabezpečení jednotné unifikované struktury územních jednotek. Od r. 1988 je NUTS používán v legislativě EU zejména pro úkoly spojené s čerpáním ze strukturálních fondů. Jednotlivé úrovně NUTS jsou vymezeny tak, aby každá úroveň NUTS odpovídala územním jednotkám mající podobnou velikost. Pro účely regionální politiky je největší důraz kladen na úroveň NUTS 2 a NUTS 3, systém tak umožňuje porovnatelnost mezi regiony stejné úrovně. Pro ČR bylo doporučeno Eurostatem zatřídit současných 8 krajů do úrovně NUTS 2 a okresy do úrovně NUTS 4. Na základě kritiky některých divizí EU, které připomínaly, že dva z osmi krajů stanovených ústavním zákonem mají méně než jeden milion obyvatel, Eurostat doporučil, aby od 1. 1. 2000, kdy vstupuje v platnost ústavní zákon č. 347/1997 Sb., bylo 14 nově vymezených krajů zatříděno do úrovně NUTS 3 a aby sdružováním těchto krajů bylo vytvořeno šest až sedm regionů NUTS 2.
Tab. : Údaje vyjadřují průměrné hodnoty v EU.
II.2.3. Strukturální fondy EU EU vydává značné množství prostředků na cílevědomé zlepšování struktury v těch sférách a regionech členských zemí, které potřebují pomoc. Strukturální fondy pozitivně přispívají ke snižování regionálních rozdílů a ke zlepšování životního prostředí, různou měrou se podílejí na výstavbě infrastruktury, podpoře výrobního prostředí, investují do lidských zdrojů a podporují podnikatelské prostředí. V současné době jsou pro podporu opatření evropské regionální politiky používány tyto strukturální fondy:
Prostředky ze strukturálních fondů jsou poskytovány zaostalejším regionům podle přesně stanovených kritérií v návaznosti na jednotlivé cíle evropské strukturální politiky. Uvolňování prostředků z fondů probíhá podle operačních principů, které stanovují podmínku, aby prostředky fondů byly využívány pouze k realizaci předem stanovených cílů na základě víceletých a víceoborových programů. Vychází se z toho, že prostředky ze strukturálních fondů pouze doplňují výdaje členských států a jednotlivá opatření i celková efektivnost vynakládaných prostředků jsou průběžně sledovány a vyhodnocovány.
II.2.4. Perspektivy regionální politiky EU Perspektivy strukturální a regionální politiky EU do značné míry závisí na připravovaném přijetí nových členských zemí. V tomto procesu bude regionální strukturální politika komplikovat přijetí nových členů jednak proto, že u členských zemí patřících k tzv. čistým plátcům do rozpočtu EU by mohlo dojít ke zvýšení jejich příspěvku, zatímco na druhé straně státy náležející k příjemcům by se musely dělit s novými členy. Proto se předpokládá, že po r. 2000 bude pojetí tzv. potřebných regionů zúženo tak, aby se snížil počet příjemců ze strukturálních fondů. Má dojít také ke zjednodušení administrativních procedur regionální politiky, včetně výraznější decentralizace regionální politiky. Uchazečské země se budou seznamovat se zásadami a postupy regionální politiky EU a ještě před přijetím za členy se budou připravovat, v závislosti na své absorpční kapacitě, na zavádění strukturální politiky. Problémem pro ČR je, zda bude schopna tak výrazné množství podpůrných prostředků za současného stavu vůbec absorbovat. Základním úkolem tedy je posílení absorpční kapacity, zejména pokud jde o vybudování odpovídajících struktur v podobě správních celků, které zabezpečí přípravu příslušných programových rozvojových dokumentů mj. i v rámci přeshraniční spolupráce s jinými regiony.
Celkovým řízením a koordinací provádění územně-správní reformy, včetně koordinování decentralizace a dekoncentrace státní správy, byl pověřen ministr vnitra. Důležité bude, aby se v koncepčních otázkách plně uplatnila řídící a koordinační úloha vlády. V každém orgánu územní správy musí za účast na reformě odpovídat jeho vedoucí a měly by zde fungovat reformní jednotky, jejichž pracovníci budou vyškoleni ministerstvem vnitra.. Důležitá je také odborná poradenská podpora externích expertů. III.1. Územně správní vývoj V r. 1918 nově vzniklá Československá republika přejala již existující správní soustavy – v zemích Koruny české to byly země (Čechy, Morava, Slezsko) a na Slovensku župy. V r. 1920 byl spolu s ústavou přijat župní zákon, který předpokládal zřízení žup v celém státě. Župní zřízení však bylo zavedeno až 1.1. 1923 a to pouze na Slovensku. V českých zemích mělo být zaváděno během r. 1924, místo se však začal připravovat nový zákon, který vyústil v návrat k zemskému zřízení. V r. 1928 bylo Slezsko spojeno s Moravou v Zemi moravskoslezskou. Po válce, v r. 1945 bylo obnoveno zemské zřízení. Od 1.2. 1949 byly zrušeny země a zřízeno 19 krajů, z toho 13 v českých zemích. V r. 1960 byl počet krajů zredukován na 10, z toho 5 v Čechách, 2 na Moravě a ve Slezsku. K 31.12. 1990 byly zákonem České národní rady zrušeny krajské národní výbory a tím i kraje. III.2. Důvody decentralizace veřejné správy Územně správní reformě je přikládán velký význam v celkové koncepci reformy veřejné správy ČR v rámci přeměny etatizované a centralizované veřejné správy na systém moderní evropské veřejné správy. Nacházíme se nyní ve druhé etapě procesu decentralizace, v němž ústřední místo zaujímá vytvoření krajů a druhé úrovně územní samosprávy, zakotvené v Ústavě ČR. Jde o největší změnu územně správního členění státu a organizace celého systému veřejné správy od r. 1989. V r. 1918 jsme začínali se třemi zeměmi, v r. 1990 končili se sedmi kraji ( a hlavním městem Prahou). V debatách o budoucím členění státu se začalo diskutovat o nejrůznějších modelech, opírajících se o hlediska politická, historická, osobní, ambiciózní a naštěstí i někdy praktická. Vykrystalizoval z nich model vyšších územních samosprávných celků.(viz. kap.III.3.) Zavedení VÚSC hraje významnou roli, také v procesu přibližování ČR Evropské unii. Evropská charta místní samosprávy a Evropská charta regionální samosprávy nabádají k vytvoření regionální úrovně samosprávy a nabádají k vytvoření systému, který by umožňoval uskutečňovat evropskou regionální politiku a efektivní využívání strukturálních fondů. EU vychází přitom zejména ze zásady subsidiarity, podle níž je třeba rozhodovat na té úrovni, na níž problém vzniká. Úkolem je vytvářet předpoklady pro širší uplatnění této zásady, a tedy přibližování správy občanům a dosažení její vyšší účinnosti, úspornosti a efektivnosti. Pro zavedení VÚSC je také významný požadavek, aby územní společenství mohla uspořádat a spravovat podstatnou část svých veřejných záležitostí na vlastní zodpovědnost a v zájmu místního obyvatelstva Hlavním vodítkem pro rozhodnutí o decentralizaci musí tedy být především prospěšnost občanům a veřejnosti, smyslem je zajištění kvality, komplexnosti a dostupnosti veřejných služeb, jakož i uspořádání adekvátních vztahů mezi státní správou a samosprávou včetně posílení participace, spolupráce a dozoru nad zákonností činností správy. Decentralizace a územně správní reforma je důležitá také pro plnohodnotný rozvoj sociální politiky státu, jelikož umožní, aby regiony převzaly větší díl zodpovědnosti za rozvoj vzdělávací a zdravotní politiky a politiky sociální péče na svém území v souladu s potřebami a zájmy daného území. Z hlediska ekonomického, mohou orgány regionální samosprávy významnou měrou přispívat k vytváření vhodného podnikatelského prostředí a pomáhat rozvoji malého a středního podnikání a podporovat přeshraniční regionální spolupráci. Vznikem VÚSC se zacelí “černá díra” v samosprávě, mezi parlamentem a obcemi, totéž ve státní správě mezi obcemi, okresními úřady a vládou, která rozhodně nepřispívala k urychlení postupu reformy a efektivitě veřejné správy.
III.3.Organizace VÚSC Reforma veřejné správy ve smyslu zavádění VÚSC má proběhnout ve dvou etapách.V první etapě, která začne v lednu 2001, mají být zřízena krajská zastupitelstva, ve druhé etapě, která nastartuje v roce 2003, mají být zrušeny okresní úřady a jejich pravomoci přesunuty dílem na krajská zastupitelstva, dílem na pověřené obecní úřady, které budou schopny zvýšenou měrou vykonávat přenesenou působnost. Počítá se také se zrušením dekoncentrátů a detašovaných pracovišť ministerstev, což by podle současné vlády znamenalo odstranění přebujelé státní byrokracie. Při popisu organizace budoucích krajů budu vycházet z vládního Návrhu zákona o krajích. Zákon předpokládá vytvoření 14 krajů, jejichž hranice jsou dány dosavadními okres s tím, že půjde o sjednocení státní správy a samosprávy do jednotného modelu veřejné správy.(viz. kap. IV.) III.3.1. Postavení krajů a jejich orgánů Podle Ústavy je kraj územním společenstvím občanů a náleží mu právo na samosprávu, kterou vykonává podle zákona. Kraje jsou veřejnoprávními korporacemi s vlastními příjmy, hospodařícími podle vlastního rozpočtu, ovlivňujícími rozvoj regionu na základě strategického plánu rozvoje regionu. Kraj tak pečuje o všestranný rozvoj svého území a o potřeby svých občanů, při plnění svých úkolů chrání též veřejný zájem vyjádřený v zákonech a jiných právních předpisech. Kraj je spravován zastupitelstvem kraje v rozsahu stanoveném zákonem, dalšími orgány jsou rada kraje, předseda zastupitelstva, výbory zastupitelstva a krajský úřad. Orgánem kraje je též zvláštní orgán kraje zřízený podle zákona. Kraj může k plnění svých úkolů v samostatné působnosti zakládat a zřizovat právnické osoby a organizační složky jako zařízení bez právní subjektivity. Pokud zvláštní zákon upravuje působnost krajů a nevyplývá z něj, zda jde o samostatnou nebo přenesenou působnost, platí, že jde vždy o činnost patřící do samostatné působnosti krajů. III.3.2. Obecně závazné vyhlášky kraje a nařízení kraje Obecně závaznou vyhláškou kraje, vydanou zastupitelstvem v mezích jeho samostatné působnosti, lze ukládat povinnosti fyzickým a právnickým osobám jen stanoví-li tak zákon. Na základě a v mezích zákona zastupitelstvo vydává nařízení kraje jako právní předpisy ve věcech svěřeného výkonu státní správy. Obecně závazná vyhláška kraje a nařízení kraje musí být uveřejněny ve Věstníku právních předpisů kraje a nabývají účinnosti patnáctým dnem po vyhlášení. Redakci věstníku vykonává krajský úřad v přenesené působnosti a ten musí být přístupný u krajského úřadu kraje, který jej vydává a u všech okresních a obecních úřadů v kraji. III.3.3. Občané kraje Občanem kraje je fyzická osoba, která je státním občanem ČR a je přihlášena k trvalému pobytu v některé obci nebo na území vojenského újezdu v územním obvodu kraje. Občan kraje starší 18 let má právo volit a být volen do zastupitelstva za podmínek stanovených zvláštním zákonem, zúčastňovat se zasedání zastupitelstva a v souladu s jednacím řádem zastupitelstva vyjadřovat na něm své stanovisko k projednávaným otázkám a také nahlížet do zápisů z jednání zastupitelstva a rady a do dalších dokladů souvisejících s výkonem samostatné působnosti a pořizovat si z nich výpisy, pokud tomu nebrání právní předpisy upravující nakládání s osobními údaji a utajovanými skutečnostmi. Občan kraje je oprávněn požadovat peticí, určené záležitosti spadající do samostatné působnosti byly projednány zastupitelstvem nebo jiným orgánem kraje. Petice musí být podepsána nejméně 1000 občany kraje a návrh musí být projednán na nejbližším zasedání zastupitelstva, odpověď musí být dána občanům nejpozději do 15 dnů po projednání zastupitelstvem. Občan kraje smí nahlížet do rozpočtu a do výsledku hospodaření kraje a hlasovat v krajském referendu za podmínek stanovených zvláštním zákonem. Uvedená oprávnění má i fyzická osoba, která dosáhla věku 18 let a vlastní na území kraje nemovitost nebo právnická osoba, která má v kraji sídlo. III.3.4. Působnost kraje Samostatná působnost Kraj má právo na samosprávu ve věcech, které stanoví zákon, působnost v těchto věcech je samostatnou působností kraje, při jejímž výkonu kraj spolupracuje s obcemi, nesmí přitom zasahovat do jejich samosprávy. Orgány kraje jsou povinny záměry rozvoje kraje projednat s příslušnými orgány obcí, jichž se týkají. Kraj je oprávněn vyjadřovat se k záležitostem, které se dotýkají jeho samostatné působnosti a orgány státu jsou povinny předem projednat s orgány kraje opatření dotýkající se samostatné působnosti kraje. Státní orgány a orgány obcí jsou povinny poskytovat orgánům kraje na požádání bezplatně údaje a informace pro výkon jejich působnosti, to platí i v opačném směru. Při výkonu samostatné působnosti se kraj řídí - při vydávání obecně závazných vyhlášek pouze zákony a v ostatních záležitostech též právními předpisy vydanými na základě zákona.
Přenesená působnost Kraj vykonává státní správu ve věcech, které stanoví zákon a působnost v těchto věcech je označována za přenesenou působnost kraje, což znamená, že orgány kraje jsou povinny zabezpečit úkoly v přenesené působnosti. Na výkon státní správy je určen příspěvek kraji ze státního rozpočtu. Při výkonu přenesené působnosti se kraj řídí zákony a právními předpisy vydanými na základě zákona při vydávání nařízení kraje a při rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob.
III.3.5. Hospodaření kraje Majetek kraje musí být využíván účelně a hospodárně v souladu s jeho zájmy a úkoly a kraj je rovněž povinen pečovat o zachování a rozvoj svého majetku. Hospodaření kraje za uplynulý rok podléhá přezkoumání auditorem a hospodaření kraje s prostředky ze státního rozpočtu republiky kontroluje ministerstvo financí nebo jím pověřený finanční úřad i v průběhu rozpočtového roku. Předpokládá se, že finanční zdroje regionů budou vznikat jednak z účelových dotací ze státního rozpočtu z přímých daní a poplatků a příspěvků obcí a jednak z výnosů z hospodaření s vlastním majetkem. III.3.6. Spolupráce krajů Kraje mohou při výkonu své samostatné působnosti spolupracovat na základě písemné smlouvy. Kraj může spolupracovat také s územními samosprávnými celky jiných států a vstupovat do regionálních seskupení s jinými partnery., právnická osoba však na základě smlouvy o takové spolupráci může vzniknout jen tehdy, stanoví-li tak mezinárodní smlouva, kterou je ČR vázána. Podle zákona nemůže být kraj členem občanského sdružení ani svazku obcí. III.3.7. Orgány kraje Zastupitelstvo kraje Zastupitelstvo se skládá s členů zastupitelstva, jejichž počet je odvozen od počtu obyvatel. Výkon povinností vyplývající z funkce člena zastupitelstva se považuje za výkon veřejné funkce, kterou je zastupitel povinen vykonávat osobně, a práv a povinností souvisejících s jejím výkonem nabývá člen zastupitelstva zvolením. Zastupitel má právo předkládat návrhy na projednání zastupitelstvu a dalším orgánům kraje, jejichž je členem, vznášet dotazy, podněty a připomínky k ostatním orgánům kraje a požadovat od zaměstnanců krajského úřadu informace, které souvisejí s výkonem funkce. V rámci samostatné působnosti zastupitelstvo předkládá návrhy zákonů Poslanecké sněmovně, vydává právní předpisy kraje a schvaluje územně plánovací dokumentaci pro území kraje. Zastupitelstvo VÚSC má rovněž za úkol koordinovat rozvoj územního obvodu a schvaluje programy územního rozvoje, volí také zástupce kraje do regionálních rad regionů soudržnosti. Stanovuje dále rozsah základní dopravní obslužnosti pro území kraje, rozhoduje o spolupráci kraje s jinými kraji a o mezinárodní spolupráci, schvaluje rozpočet kraje a závěrečný účet , zřizuje a ruší příspěvkové organizace a organizační složky kraje, volí a odvolává předsedu a místopředsedu zastupitelstva, zřizuje a ruší výbory, stanovuje výši osobních a věcných výdajů na činnost krajského úřadu a zvláštních orgánů. Zastupitelstvo má za úkol kontrolovat hospodaření podle schváleného rozpočtu, stanovit počet zaměstnanců kraje a objem prostředků na jejich platy, přezkoumávat na základě podnětů občanů a právnických osob opatření přijatá krajským úřadem v samostatné působnosti, vyřizuje návrhy, podněty a připomínky obcí z územního obvodu kraje a stanoví pravidla pro přijímání petic a stížností. Rozhoduje také o poskytování dotací z vlastních prostředků organizacím a jiným právnickým a fyzickým osobám působícím na území kraje v oblasti mládeže, sportu a tělovýchovy, sociálních služeb, požární ochrany, kultury, vzdělávání a vědy, zdravotnictví, protidrogových aktivit, prevence kriminality a ochrany zvířat a životního prostředí. Zastupitelstvo VÚSC se schází podle potřeby, nejméně však jedenkrát za 2 měsíce, svolává jej a řídí předseda. K platnému usnesení, rozhodnutí nebo volbě zastupitelstva je třeba nadpoloviční většiny všech členů. Zasedání zastupitelstva je veřejné, krajský úřad je povinen zveřejnit informaci o místě, době a navrženém programy jednání vždy nejméně 10 dnů předem na úřední desce krajského úřadu a na úředních deskách okresních a obecních úřadů v kraji. Rada kraje Rada je výkonným orgánem kraje v oblasti samostatné působnosti, který je odpovědný zastupitelstvu. Rada se schází ke sívám schůzím podle potřeby a její schůze jsou neveřejné. K platnému usnesení, volbě nebo rozhodnutí je třeba souhlasu nadpoloviční většiny všech členů rady. Rada připravuje návrhy a podklady pro jednání zastupitelstva a zabezpečuje plnění jím přijatých usnesení. Výbory zastupitelstva Zastupitelstvo zřizuje jako své poradní a iniciativní orgány pro jednotlivé úseky své činnosti výbory, které sestávají z členů zastupitelstva a občanů kraje. Svá stanoviska a návrhy předkládají výbory zastupitelstvu, popřípadě radě ve věcech jí svěřených a plní úkoly svěřené jim zastupitelstvem, jemuž jsou také odpovědné. Zastupitelstvo zřizuje vždy výbor finanční, kontrolní a výbor pro výchovu a vzdělávání. Krajský úřad Krajský úřad plní úkoly v samostatné působnosti svěřené mu zastupitelstvem a napomáhá činnosti výborů, rada může ukládat úkoly krajskému úřadu jen v rozsahu své působnosti svěřené jí zákonem nebo zastupitelstvem. Krajský úřad je tvořen ředitelem a zaměstnanci kraje zařazení do krajského úřadu a člení se na odbory, na sekretariát ředitele a sekretariát předsedy zastupitelstva. Krajský úřad přezkoumává rozhodnutí vydaná okresními úřady, ukládá sankce podle zákona, zabezpečuje výstavbu a provoz informačního systému kompatibilního s informačními systémy správních úřadů, podílí se na odborné přípravě zaměstnanců okresních a obecních úřadů působících v kraji.Krajský úřad dále zřizuje úřední desku, , která je umístěna na místě, které musí být veřejně přístupné 24 hodin denně. III.3.8. Dozor Výkon samostatné i přenesené působnosti kraje podléhá dozoru státu, který je zaměřen výhradně na posuzování zákonnosti a je prováděn tak, aby nebyla omezena jeho samostatná působnost, rozhodovací pravomoc a nedocházelo ta |
