Lokalizační analýza

Lokalizační analýza má důležité místo v regionální ekonomii, je její trvalou součástí. Jsou to dvě spojené nádoby stejného procesu – racionálně prostorového uspořádání aktivit. Obsah, metody a techniky lokalizační analýzy se postupně historicky formovali a představují relativně ucelený systém analýzy a kvantifikace rozmísťovacích procesů.

Lokalizační analýza má v podstatě dvojí charakter:

1. analýzy rozmístění (lokalizace) – tj. analyzuje stav, výsledek rozmístění ekonomických jednotek podle vícerých charakteristik (nejčastěji podle odvětvového hlediska) – východisko má tato analýza v teorii Waltera Isarda,

2. analýzy rozmísťování lokalizování – tj. analyzuje předpoklady, podmínky, resp. faktory pro umístění ekonomické jednotky do prostoru.

Metody dílčí analýzy rozmístění aktivit 52311ogn62mfl9g

Metody dílčí analýzy rozmístění jsou první fází hledání optimální varianty odvětvově prostorové struktury ekonomiky a patří k první skupině lokalizačních analýz. Nedávají návod na řešení, poukazují na disproporce v prostorovém uspořádání k určitému časovému momentu. Regiony, resp. oblasti vystupují jako samostatné ekonomické celky, vliv meziregionálních vazeb se neakceptuje. Jednotlivé metody kvantifikují a charakterizují formy organizace prostorové struktury. Jsou poměrně jednoduše spočitatelné a nejčastěji jsou používány tyto metody:

• index lokalizace

• koeficient lokalizace

• křivka lokalizace gf311o2562mffl

• koeficient specializace

Index lokalizace (IL)

Konstrukce řízení lokalizace vychází ze dvou dílčích koeficientů: koeficientu specializace (P_ij) a koeficientu osídlení (SP_j), potom

i – odvětví, j – oblast, region

X_ij – počet zaměstnaných i – tého odvětví v j – té oblasti

Y_i – počet zaměstnaných i – tého odvětví v celé zemi

Z toho plyne, že uvedený dílčí koeficient vyjadřuje procentuální podíl pracovníků i – tého odvětví v j – té oblasti na celkovém počtu pracovníků i – tého odvětví v zemi. Tento koeficient je sledovanou charakteristikou, je tedy čitatelem indexu lokalizace.

S_j - počet obyvatel j – té oblasti

S – celkový počet obyvatel v zemi

Koeficient osídlení vyjadřuje procentuální podíl obyvatel j – té oblasti na celkovém počtu obyvatel země. Je tzv. základnovou charakteristikou a tvoří jmenovatel indexu lokalizace.

Index lokalizace

, resp.

Index lokalizace měří poměr zastoupení sledovaného odvětví v oblasti k počtu obyvatel. Z matematického hlediska je to složený zlomek a jako každý zlomek i tento index se porovnává s hodnotou 1. Vycházejíce z konstrukce tohoto indexu měří stav proporcionality v zastoupení odvětví k počtu obyvatel, jde tedy o index proporcionality. Jeho hodnoty se pohybují v intervalu

Jestliže je IL < 1 jde o podproporcionální zastoupení odvětví k počtu obyvatel. Jestliže je IL > 1 – odvětví je v dané oblasti zastoupeno nadproporcionálně vůči počtu obyvatel. V případě, že IL = 1 – odvětví je zastoupeno proporcionálně vůči počtu obyvatel.

Koeficient lokalizace

Koeficient lokalizace vypočteme na základě indexu lokalizace následujícím způsobem:

, kde , resp. P_ij, , resp. SP_j

Do koeficientu lokalizace počítaného za i – té odvětví dosazujeme součty kladných rozdílů a – b, to znamená, že ho vypočítáme na bázi indexů lokalizace, které jsou větší jak 1, neboť tehdy je a > b a jde o kladnou odchylku.

Hodnoty KL se pohybují v intervale od 0 do 1, jestliže je KL = 0, tehdy je sledované odvětví ve všech oblastech úměrně zastoupeno k počtu obyvatel (všechny IL i – tého odvětví = 1), jestliže KL = 1, tehdy je sledované odvětví koncentrováno jen do jedné oblasti.

Křivka lokalizace, resp. Lorenzova křivka

Křivka lokalizace představuje grafické znázornění rozmístění sledovaného odvětví k počtu obyvatel v jednotlivých oblastech. Konstruuje se na základě indexů lokalizace, kde vycházíme z těchto předpokladů:

1. čitatel IL je sledovaná charakteristika

2. jmenovatel IL je základnovou charakteristikou

3. do souřadnicového systému se sledované charakteristiky nanášejí na osu y, základnové charakteristiky na osu x

Konstrukce křivky lokalizace má tři kroky:

1. seřadíme indexy lokalizace i - tého odvětví od největšího po nejmenší – v klesajícím pořadí,

2. postupně nanášíme do souřadnicového systému kumulované součty R_ij na ose y, součty SP_j na osu x podle vzestupných hodnot IL (tzn., že nejdříve naneseme hodnoty R_ij a SP_j největšího IL, potom kumulované hodnoty R_ij a SP_j druhého v pořadí z IL až po hodnoty nejnižšího IL). Spojením R_ij a SP_j příslušných IL dostaneme jednotlivé body křivky lokalizace,

3. spojením bodů dostaneme vlastní křivku lokalizace, kterou porovnáním s diagonálou interpretujeme. Na základě uvedeného postupu dostaneme křivku, která je konkávní a její vypovídací schopnost je následující:

1. jestliže jsou indexy lokalizace rovny 1, potom je křivka lokalizace gf311o2562mffl vlastně úhlopříčkou (diagonálou) ve čtverci 100 x 100 – je s ní totožná a znamená to, že jde o rovnoměrné zastoupení sledovaného odvětví ve všech oblastech,

2. jestliže jsou indexy různé, křivka leží nad diagonálou, přičemž odchylka od diagonály je tím větší, čím je vyšší stupeň odvětvové koncentrace v oblasti.

 

Index odvětvové koncentrace (IK) se používá na vyčíslení míry koncentrace odvětví v oblastech (autorem je Lorenz):

, kde

P_LK = plocha, kterou svírá Lorenzova křivka s diagonálou

P = poloviční plocha čtverce grafu.

Mohou nastat dva extrémní případy:

• při úplně rovnoměrném rozmístění odvětví je křivka totožná s diagonálou, potom P_LK = 0, tedy i IK = 0,

• v případě absolutní koncentrace odvětví do jedné oblasti P_LK = P a tedy IK = 1.

Koeficient specializace (KS)

Koeficient specializace vyjadřuje podíl odvětvové charakteristiky oblasti na odvětvové charakteristice státu, země. Skládá se ze dvou dílčích koeficientů R_ij a P_ij.

,

kde Z_j – počet zaměstnaných v j – té oblasti.

Koeficient vyjadřuje procentuální podíl zaměstnaných v i – tém odvětví v j – té oblasti na celkovém počtu zaměstnaných v j – té oblasti.

Hodnoty koeficientu specializace se pohybují v intervalu od 0 do 100. V případě, že KS_ij = 0 – sledované odvětví se v oblasti nenachází, jestliže se KS_ij = 100 – potom je sledované odvětví zcela koncentrováno jen do jedné oblasti a v této oblasti je odvětvím jediným.

Poznámky:

1. Je třeba si zapamatovat, že je-li i počet odvětví a j počet oblastí, za které provádíme analýzu dílčími metodami, potom:

Metoda	Počet
IL	i x j
KL	i
Křivka	i
KS	i x j

 

2. Všechny dílčí metody analýzy rozmístění aktivit pracují pouze s ukazateli zaměstnanosti. Z tohoto pohledu mají tyto metody determinovanou (omezenou) vypovídací schopnost. Jestliže např. KS nemá nejvyšší hodnotu ve sledovaném odvětví, přesto může jít o odvětví oblastní specializace, což je možno dokázat doplněním o další ukazatele, hlavně ve vztahu k hrubému obratu, objemu výroby a produktivitě specializovaného odvětví v oblasti.

3. Vypovídací schopnost výše uvedených čtyř metod se zvyšuje a zpřesňuje tehdy, jestliže je počítáme za delší časové období (časovou řadu).