Peníze plní určité důležité funkce

-platidlo - hotovostní placení

-míra hodnoty a měřítka cen - prostřednictvím peněz vyjadřujeme hodnoty zboží

-oběživo

-uchovatel bohatství

Poptávka po penězích (G:) 17619rkx78nlh2h

Osa x: množství

Osa y: úrok (cenou peněz je úrok)

Platí stejné vztahy, které platí u poptávky po kterémkoliv zboží. Je-li úrok nízký, poptávané množství je velké. Roste-li cena peněz (úroková míra), množství po penězích se snižuje. Dostáváme křivku poptávky po penězích.

Určité poměry na trhu peněz mohou vyvolat chování subjektů trhu, že přestože roste cena peněz, tak může růst poptávka. Je-li míra inflačních očekávání vysoká, tak je jasné, že přes vysokou cenu peněz bude v důsledku vysoké míry inflace poptávka růst. To jsou však nestandardní situace. kl619r7178nllh

Kdy poptávka po penězích klesá a roste

Poptávka po penězích klesá:

-při poklesu cenové hladiny (klesá-li cenová hladina, tak je potřeba peněz v ekonomice méně)

-při poklesu nabídky zboží a služeb, např. válečné události (celková nedostatečnost nabídky zboží, služeb vede k tomu, že prakticky peníze nejsou potřeba. A to málo zboží se prakticky děje pomocí naturální směny).

Růst

-při růstu ceny zboží a služeb, roste poptávka po penězích

-dochází-li k růstu nabídky, tak potřeba peněz roste.

Nabídka

Chování nabídky je trochu odlišné od běžného chování nabídky trhu zboží a služeb.

G:

Je-li cena nízká, nabízené množství peněz je nízké. Roste-li cena peněz, roste i nabídka peněz.

Není sporu o tom, je-li cena nízká, tak strana nabídky (jednotlivci - úspory, firmy - mohou rozdíly mezi příjmy a náklady mít dočasně odložené, ale v důsledku časového posunu mezi potřebou peněz a příjmu, např. firma realizuje zboží na trhu, ale z hlediska plateb mohou mít cyklický charakter - prodej se uskutečňuje každý den, splatnost faktur je do 14-ti dnů, tj. firma může mít dočasný přebytek peněz - dá to na termínovaný vklad). Můžou tím být i centrální instituce.

Sklon křivky nabídky je poměrně strmý (z hlediska elasticity je málo elastická, pružná). Je poměrná nepružnost vůči změně ceny (u zboží to tak není). S růstem ceny se nabídka nezvedne. Je to dáno tím, že peněžní trh se chová jinak než trh zboží, ale nabídka peněz je absolutně i relativně omezena. Zboží lze vyrábět do nekonečna (mám-li zdroje, sílu). Časově limitované peníze, které tvoří nabídku peněz není dočasně mnoho (mám jen to, co je rozdíl mezi příjmy a náklady - tento rozdíl může tvořit nabídku. Jestliže je úroková míra třeba 20 %, tak mě to může motivovat k tomu, že omezím náklady a využiji příznivé situace na peněžním trhu a investuji je do peněžního trhu. Příjmy nelze do nekonečna natahovat a náklady nelze stlačit na nulu). Nabídku natahovat do nekonečna nelze. Chová se v důsledku nepružné (málo pružné) změny nabídky.

Nabídka peněz klesá:

a)roste-li cenová hladina zboží a služeb. Jestliže někomu rostou náklady, tak mohu méně uspořit a tudíž méně nabídnout.

b)roste-li nabídka zboží a služeb na trhu

Opačně tyto dva faktory platí u poptávky.

Kromě nabídky subjektů trhu, tak můžeme mluvit o tzv. nabídce depozitních peněz (bezhotovostní peníze).

Za určitých okolností může při stejné úrokové sazbě dojít ke zvýšené nabídce, aniž by cena rostla nebo naopak klesla. Jř - může dojít k posunu křivky nabídky a poptávky peněz (při stejné ceně ale nabídka peněz se zvýší). Závisí to na typu monetární (peněžní) politiky.

Monetární politika

Do banky různé subjekty trhu vkládají své peníze (úspory). Banka není nic jiného, než klasický obchodník s penězi. Banky ve středověku vznikaly jako úschovny drahých kovů. Banka si uvědomovala, že není nutno je mít v úschovně, ale bylo by výnosné peníze půjčovat dál. V 16. a 17. stol. nastává tento zlom. Banky využívají časového posunu mezi tím, kdy vloží a tím, kdy chce vkladatel peníze zpět. Bankovní zisk tvoří rozdíl mezi úroky vybranými (přijatými) a úroky vyplacenými. Rozdílu se říká úroková marže.

Problém nastává, když banky nezvládnou management bankovních obchodů (problém likvidity).

Půjčím bance peníze a chci je po určité době zpět. V bance se musí udržet tzv. likvidní minimum (měla by likvidovat požadavky klientů). Řádově dochází k odlišným zájmům mezi dvěmi skupinami klientů.

Střadatel má zájem: půjčit co nejméně, na co nejkratší dobu, na co největší úrok

Půjčovatel - co nejvíc peněz, na co nejdelší dobu, nejmenší úrok.

Tyto zájmy sladit je nad síly řady bank (proto banky krachují).

Protože má stát zájem na tom, aby k těmto haváriím docházelo co nejméně, tak stanovuje povinnou minimální rezervu (procento depozita banky). Na ty banka nesmí sáhnout (v případě nouze). Je povinnost depozitní minium odvést do centrální banky na bezúročný úrok. Tato část se nazývá likvidní minimum. Toto likvidní minimum stanovuje emisní banka (případ od případu - může to měnit, kdy chce). Banka si peníze může půjčit i na zahraničním trhu (např. libor - londýnský trh, pribor - pařížský trh atp.). Zahraniční úroky jsou nižší.

Zvýšení povinného likvidního minima se snižuje nabídka depozitních peněz. Naopak poklesem povinného likvidního minima se zvyšuje nabídka peněz.

Je legislativně ošetřena činnost centrální banky v úrovni právní. Ovšem centrální banka má volnost v oblasti ekonomické.

Podceňuje se rozdíl finančního trhu a trhu zboží a služeb. Např. když chci rohlík, tak mě řeknou, že rohlík není. Ale když přijdu do spořitelny a řeknu, že chci vybrat své peníze a banka řekne: zeptejte se za rok, tak tato informace se šíří rychlostí blesku. Všichni vybírají peníze a ti, kdo mají vrátit, tak peníze nevrací. Banky si půjčují navzájem peníze (např. od centrální banky - překlenovací úvěr na nedostatek hotových peněz). I půjčky na mezibankovním trhu mohou sanovat po určitou dobu. Centrální banka musí rozhodnout, kdy takovou banku nechat padnout nebo ji sanovat.

Peněžní trh na rozdíl od jiného trhu pracuje vágní devizou a tím je důvěra. V bankovnictví léta může získávat důvěru a jedním neslušným přístupem ke klientovi tu důvěru může pozbýt. Nebo i když se objeví nepodložená zpráva v tisku, tak to bance může velice uškodit.

Tento rozdíl se u nás podcenil. Je hluboký nesmysl, že je špatná legislativa.

V této republice se ekonomika svádí na právo. Zákon nemůže předbíhat ekonomickou realitu. Jestliže je špatná ekonomická realita, je špatná legislativa.

Nákup a prodej cenných papírů na peněžním trhu.

Jestliže banka nakupuje na trhu, tak jak tyto operace souvisí s nabídkou depozitních peněz?

Nakupuje-li banka na trhu cenné papíry, tak dochází k emisi peněz (zvýšené nabídce peněz na trhu). Když banka prodává cenné papíry, tak na trh putují cenné papíry, jejíž zpeněžitelnost potřebuje nějakou operaci. Při prodeji cenných papírů dochází k omezení nabídky peněz.

Diskontní sazba - ovlivňování: buď její pokles nebo růst vede k růstu nebo poklesu nabídky depozitních peněz.

Diskontní sazba - komerční banky si mohou půjčovat mezi sebou navzájem nebo ze zahraničí, nebo od centrální banky. I centrální banka to nepůjčuje zadarmo. Půjčuje to za tzv. diskontní sazbu. Diskontní sazba je klíčová (banka se bez půjček neobejde), tak diskontní sazba ovlivňuje běžnou úrokovou sazbu svým klientům. Jestliže je diskontní sazba 10 %, tak minimální úroková sazba je 13-14 % (banka z něčeho musí žít).

Kromě důvěry je důležitá úvaha, zda se důležité postavení centrální banky nedramatizuje.

Jestliže vezmu peníze jako zvláštní zboží, tak mají stejný charakter jako zboží. Ovšem jinak se chovají.

Peníze se mohou tezaurovat (zašít do pytle, do prasátka). Ovšem peníze nezmizí, ale budou dále přítomny. Dochází k multiplikaci bankovních depozit.

Je desetiprocentní povinná míra likvidních rezerv. Banka z prvního stádia získá 1000 jednotek. Protože je povinnost 10 % likvidního minima, tak banka je povinna 100 jednotek odvést do centrální banky. Zbytek 900 půjčí firmě. Firma podniká (platí někomu, ten má účet v bance). Firma, které bylo zaplaceno dá 900 jednotek do banky. Banka opět odvede 10 %. Tento proces pokračuje stále dál. Na začátku bylo vloženo 1000 jednotek, které se procesem multiplikace rozmnožily na řádově podstatně nižší částku, která vstoupila do soustavy na začátku. Samozřejmě v procesu multiplikace mohou probíhat ztráty atp.

Proces multiplikace se ale stále děje. Neexistuje žádná centrální instituce, která by mohla říct, co se se vstupem peněžního množství stane na jejím konci. Z tohoto důvodu je proces multiplikace bankovních depozit jedním z nejdůležitějších faktorů, který proces regulace peněžního trhu činí krajně složitý, ne-li v jistých mezích nemožný.

Aby peníze plnily všechny funkce, které od nich požadujeme, tak peněz musí být právě takové množství na trhu, kolik jich je na trhu potřeba. Je potřeba, aby byl trh v rovnováze. Pokud v rovnováze není, tak dojde k narušení. Jakmile je nějaká z funkcí omezena, tak to má obrovský dopad v ekonomice. Peníze jsou krevní oběh. Jestliže vznikne nemoc v bance, tak se to přes peněžní systém rozvine do firem. Peněžní trh je proto výjimečný.

Rovnováha na peněžním trhu (to už ale v příštím semestru)