|
Indie - jak snížit bídu a zrychlit hospodářský růstSeminární práce ke kurzu SE_206 Obsah: ÚVOD AKTUáLNí SITUACE Rychlé zotavení se z asijské krize roku 1991 SNIŽOVáNí CHUDOBY - POKROK A PROBLÉMY, KTERÝM JE TŘEBA ČELIT Váhavý pokrok při snižování chudoby v posledních letech ZRYCHLENí HOSPODáŘSKÉHO RŮSTU Charakteristika indického hospodářství VÝZVY PRO BUDOUCNOST Použitá literatura: Indie - jak snížit bídu a zrychlit hospodářský růstÚvod Indie je zemí, jejíž civilizace patří k těm nejstarším - na svou historii může být právem hrdá. Zdá se mi proto přinejmenším smutné, že země s tak zajímavou kulturou a tradicemi, se i po získání nezávislosti v roce 1947 stále potýká s problémy, které ji v očích mnoha lidí staví kamsi daleko k rozvojovým zemím. A všichni víme, že rozvojové země mají problémy, že ty problémy by se měly řešit a že bychom na ně neměli zapomínat. Ale tyto země jsou daleko, jejich kultuře, náboženství a mentalitě místních obyvatel nerozumíme. A kdoví, jak to s nimi vůbec je - třeba vůbec nejsou " rozvojové ", ale " zaostalé, méně rozvinuté nebo dokonce nerozvinuté ". Zdá se mi, že pak máme tendenci přehlížet jejich problémy , které ony samy vyřešit nedokáží nebo nemohou. *** Reverend Gandha ze Sierry Leonne v této souvislosti poznamenal zhruba následující: " Není problém, že jsme Afričané a že žijeme v Africe. Problémem je ten, že jsme chudí a že naše země jsou chudé. Potřebujeme pomoc od vás, potřebujeme úlevu od splácení dluhů vám, kteří jste z našich zemí po dlouhá léta koloniální nadvlády těžili, ale nic jste neudělali proto, aby naše země na tom byly lépe. " *** Indie představuje ohromný potenciál, který však bohužel zatím nedokáže ( a kvůli trvajícím problémům chudoby ani nemůže ) plně využít. Počet obyvatel překročil hranici jedné miliardy, ale celých 300 milionů jich žije pod hranicí bídy *** ***. Dětská práce je stále realitou, tak i nadále zůstává 30 milionů dětí mimo školu, gramotnost obyvatelstva ( bez rozdílu pohlaví ) se podařilo zvýšit na 62%, ale rovnoprávnost mezi pohlavími stále ještě není samozřejmostí - i ve 3.tisíciletí polovina žen neumí číst a psát. Naléhavým problémem je rovněž vysoký podíl venkovského obyvatelstva ( 73% ) - naléhavým zejména proto, že města, kterých je v Indii kolem 4000 ( venkovských usedlostí je naproti tomu přes půl milionu ), potřebují pro svůj rozvoj více lidí. Každý z vyjmenovaných problémů ( a další, která jsem pro nedostatek prostoru ani nezmínila ) by si zasloužil podrobnější zpracování, ale já bych se ráda věnovala zejména těm, které jsou z mého pohledu nejnaléhavější. Tématem mé práce je proto boj s chudobou a zrychlení hospodářského růstu. Zaměřit bych se pak chtěla především na opatření a reformy, které je třeba v budoucnosti učinit, aby se Indii vrátila její zašlá sláva. Aktuální situace Rychlé zotavení se z asijské krize roku 1991 O krizi " asijských tygrů " z roku 1991 a jejích příčinách už bylo napsáno mnoho. A i když se dá říci že země jižní Asie zasáhla tato krize v omezené míře*** Dá se říci, že tyto země ochránila nekonvertibilita jejich měn, nízký příliv krátkodobého soukromého kapitálu, relativní uzavřenost jejich ekonomik a poměrně malé vnější komerční zadluženost. To vše je paradoxně činí méně zranitelnými a i odolnějšími vůči negativním vlivům zvenčí*** Indie její dopad přece jen pocítila.Udivující je pak spíše to, jak rychle se s dokázala vypořádat. Navíc je nesporné, že její ekonomice tato krize paradoxně pomohla ( díváme-li se na její důsledky z dlouhodobého hlediska ). Opatření indické vlády se tehdy snažila především o stabilizaci. Přijala reformy, které otevřely domácí ekonomiku a následně pak snížily úlohu veřejného sektoru. Během dalších let pak tento trend pokračoval - došlo k liberalizaci ekonomiky a potřebnému posílení finančního sektoru. Opatření se neminula účinkem a během tří následujících let vykázala Indie růst, který průměrně dosahoval výše 7,7%. Souběžně s ním dochází k růstu produktivity, soukromý sektor v té době prožívá svůj boom. Optimistické závěry lze vyvodit i z tempa růst zemědělské produkce, který se v 80. a 90. letech pohybuje kolem 3%, což značně převyšuje přírůstek obyvatelstva, který má naopak klesající tendenci a za stejné období činil v průměru 1,6%. Hodnoty indikátorů sociálního rozvoje se rovněž lepší. Daří se snižovat rozdíly v přístupu ke vzdělání a sociálním službám mezi pohlavími. Ale i když se Indie z krize vzpamatovala poměrně rychle, ostatní státy jsou na tom stále podstatně lépe. Svědčí o tom jak, ukazatele sociálního pokroku, tak pokrok v boji s chudobou. Dobře to lze ilustrovat na příkladu Indonésie, která byla zmíněno krizí postižena nejvíce. *** Srovnání s touto zemí má své opodstatnění i v tom, že obě země měly ještě v 60. letech stejnou výši příjmu na obyvatele. } Chudoba se zde však týká pouhých 20% obyvatelstva, gramotnost se podařilo zvýšit na celých 80%. Co však indickou ekonomiku zasáhlo mnohem více bylo uvalení embarga ze strany některých RTE - není těžké uhádnout, že se jedná o reakci na provedené testy nukleárních zbraní. Pro Indii to znamenalo zmrazení půjček z těchto zemí a zastavení přílivu finanční pomoci od mezinárodních organizací, která by byla určena pro jiné než humanitární účely. Důvěra investorů povážlivě klesla. Podstatně víc ale na hrátky s nukleárními zbraněmi doplatil na Pákistán, který musel strpět podstatně tvrdší a přísnější sankce. V roce 1998 se většina států J Asie potýkala se zrychlující se inflací. Indie je toho dobrým příkladem: na konci roku vzrostly spotřebitelské ceny o celých 18%. Lze to přičítat nedostatku základních potravin a růstu některých administrativních cen *** Cena určená výrobcem produktu tak, aby mohl kontrolovat kupované množství, bez ohledu na nabídku a poptávku na trhu. Uplatňuje se zejména na trzích, kde je málo prodávajících, tj. v oligopolu. ***. Fakticky ale tento trend netrval dlouho a již na počátku roku 1999 se inflace vrátila na přijatelnějších 10%. V této souvislosti je třeba zmínit, že za hlavní faktor, který zvyšuje míru inflace se považuje fiskální deficit. Navíc jednoznačně zvyšuje dluhové břemeno, které je problémem většiny států v Indii.*** V Indii činil deficit státního rozpočtu v letech 1998-99 celých 6,5%, což nejspíš překvapilo i samotnou indickou vládu, která si za cíl kladla deficit maximálně ve výši 5,6%.*** Nová vláda V říjnu 1999 vyhrála ve volbách strana BJP*** a do čela nové vlády se postavil Atal Bihárí Vádžpejí.***Není bez zajímavosti, že se hlásí k Organizaci pravicových hinduistů, kteří usilují o nukleární vyzbrojení země. *** Strana BJP získala v koalici se svými čtyřiadvaceti ( převážně lokálními ) spojenci poměrně stabilní většinu, což je jevem jednoznačně pozitivním. Předchozí období se totiž neslo ve znamení politické nestability, kdy se v zemi několikrát změnila vláda. A v takovém prostředí je prosazení potřebných reforem a dosažení makroekonomické stability, jen stěží možné. S obnovením politické stability se tak zdá, že by v Indii mohlo začít svítat na lepší časy. Snižování chudoby - pokrok a problémy, kterým je třeba čelit Problém chudoby Indii provází od samých počátků. Ještě za dob koloniální nadvlády sužovaly indické obyvatelstvo časté hladomory. Proto se také problém snižování chudoby a zvýšení zemědělské produkce ( aspoň na takovou úroveň, která by dokázala nasytit domácí obyvatelstvo ) staly hlavním úkolem pro zakladatele nezávislé Indické republiky. Opakujícím se tématem " pětiletek ", které sestavovala tehdejší indická vláda, se pak logicky stalo pozvednutí životní úrovně těch nejchudších a jejich integrace do společnosti. Hlavní problém byl spatřován v tom, že z početného obyvatelstva Indie se stojí nemalá část mimo společnost, mimo pracovní proces, mimo dosah sociální sítě. Programy, které Indie pro boj s bídou doposud realizovala, své výsledky bezpochyby přinesly. Podařilo se ukončit smutnou tradici hladomorů, které Indii postihly pokaždé, když úroda nesplnila očekávání. Velký pokrok Indie učinila i v boji s epidemiemi. Příznivěji vypadají i ukazatele sociálního pokroku, který v době, kdy Indie získala nezávislost patřily k jedněm z nejnižších. Chudobu se tedy dařilo sice pomalu, ale zato trvale snižovat. Tento pozitivní trend nastoupil v polovině sedmdesátých let, což se přibližně kryje se zrychlením růstu HDP a zemědělské produkce. V roce 1980 pak Indie dosáhla úctyhodného tempa růstu 5,8% a předběhla tak všechny větší země mimo oblast V Asie. Strategie rozvoje ze 7O. a 80. let bezpochyby přinesla své výsledky, nicméně extenzivní systém sociální ochrany se ukázal jako dlouhodobě neudržitelný. Došlo totiž k neúměrnému posílení přítomnosti veřejného sektoru v ekonomice, s čímž souvisí i větší míra státní regulace. Žalostná situace v chudých státech Tyto státy dostaly do vínku mnohem horší startovní podmínky, politika na celostátní úrovni má stále tendenci spíše je přehlížet. Úroveň a autorita místních vlád je až na výjimky pochybná, a tak ani reformy po roce 1991 zde nepřinesly takové zlepšení, jako v jiných oblastech. A tak se nejspíš nelze divit tomu, že růst jejich HDP pokulhává. Zemědělská produkce na tom není o moc lépe, a vezmeme-li v úvahu, že právě zemědělství hraje v těchto státech velkou roli, závažnost problému se tím jeví mnohem zřetelnější. Chudé státy se tak díky kombinaci mnoha nepříznivých faktorů stávají ještě chudšími a jejich vyhlídky zatím nejsou nijak růžové. Nedá se říci, že by chyběla vůle a snaha dohonit zbytek země, ale k vyjmenovaným problémům se navíc přidává fiskální nerovnováha. Neudržitelný růst veřejných výdajů, neúčelové dotace ( které mnohdy zmizí neznámo kam ) - přesně to je tendence, která v těchto státech trvá od 80. let a dosud se nepodařilo ji nějakým způsobem korigovat. Velkou část veřejných výdajů pohltí administrativní náklady. *** V nedávné době byla ve státě Uttar Pradesh provedena studie, která měla za úkol zjistit, jaký způsobem je využívána humanitární pomoc. Ukázalo se, že sice většina pomoci dorazila do státních distribučních center, ale 90% z ní se k chudým nakonec stejně nedostalo. *** A veřejný dluh tak roste a roste a místním vládám nezbývá nic jiného než se uchýlit ke škrtům ve veřejných výdajích. A tak chybí prostředky na investice do infrastruktury, systém sociálního zabezpečení je již delší dobu nedostatečný, i když právě v těchto státech je potřebný více než kde jinde. Váhavý pokrok při snižování chudoby v posledních letech { dle průzkumu, který byl proveden na vzorku indických domácností } Na počátku 90. let se problém chudoby opět prohloubil a země se tak propadla až na úroveň roku §§§§§§. V tomto jevu je třeba vidět logické následky stabilizačních snah indické vlády. Ty se soustředily na korekci neudržitelné politiky minulých dekád a vláda tak přistoupila k ryze nepopulárním škrtům ve veřejných výdajích . Ke zhoršení přispěla i nebývalé slabá úroda, která znovu zhoršila dostupnost některých základních druhů potravin. Tento negativní trend však netrval dlouho a již během let 1993-94 se podařilo vrátit se zpět alespoň na úroveň roku 1987. Ač se zdálo, že znovu svítá na lepší časy, od roku 1994 se pokrok při snižování chudoby §potýká s mnoha nesnázemi. Alarmující je pak především zjištění, že na venkově, kde žije přes 70% lidí na hranici bídy { tj. pod 1 dolar na den }, se situace k lepšímu mění jen velice pozvolna, pokud vůbec. Analýzy navíc naznačují, že zejména velké státy na severu a východě Indie, v nichž žije 40% obyvatel Indie, v redukci chudoby pokulhávají už od 70. let. Zrychlení hospodářského růstu Charakteristika indického hospodářství Bez nadsázky - potenciál indické ekonomiky je obrovský, o tom koneckonců svědčí i ukazatele celkového HDP. Když se však ale toto číslo ( ať je jakkoliv velké ) má rozdělit mezi dnes už více než miliardu Indů, získáme cifru HDP na obyvatele§§§, která Indii jednoznačně řadí mezi rozvojové země. S pomocí Německa, Velké Británie a bývalého SSSR vybudovala indická vláda již krátce po získání nezávislosti železárny a ocelárny, které fungují dodnes. Ocel vyrobená v indických továrnách se pak dále využívá zejména v automobilovém a vojenském průmyslu, při výrobě spotřebičů nebo průmyslových zařízení. Na vzestupu je i elektronický průmysl, i když se zatím jedná pouze o sestavování výrobků z dovážených součástek. Aby se Indie mohla dále rozvíjet, je nutné, aby se naučila využívat přírodní zdroje, jimiž disponuje. Do značné nevýhody ji staví to, že prakticky nemá vlastní ložiska ropy a vzhledem k energetické náročnosti indického průmyslu musí značné množství této suroviny dovážet ze zemí OPEC. Dalším z problémů je elektrifikace, zejména zemědělsky důležité oblasti jsou často bez elektrického proudu. V letech 1998-99 dosáhla Indie hospodářského růstu 6%, což je úctyhodný úspěch. ***proti evropským ***. O hospodářský růst se v tomto období postarala zejména dobrá úroda, o znamená především sektor zemědělství. Všechna nezemědělská odvětví totiž ve srovnání s předchozím rokem rostla pomaleji. K tak výraznému růstu ekonomiky přispěly i další dva faktory: likvidace přebytečných kapacit, které doposud představovaly spíše zátěž, a zpomalení ekonomiky v celosvětovém měřítku. Proč se tedy nedaří dosáhnout zrychlení i v nezemědělských odvětvích? Příčin je hned několik. V první řadě je to pomalé prosazování reforem - váhavý přístup k nim znamená pro zahraniční investory nejistotu, kterou většina z nich ení ochotna podstoupit. Dále se zhoršují fiskální deficity lokálních vlád. Přes veškeré snahy se nedaří obrovskou armádu chudých začlenit do společnosti a tím i do pracovního procesu. Nezbytný růst produktivity je jen stěží možný, dokud budou ukazatele lidského rovoje vykazovat tak žalostné hodnoty, jako tomu bylo doposud. Výzvy pro budoucnost Situace v Indii je svým způsobem výjimečná. Její HDP totiž vykazuje poměrně stabilní a nikoliv malé přírůstky - země ( a tím i její obyvatelé ) by na tom tedy měla být čím dál lépe. Bohužel se tak ale neděje. Je stále jasnější, že pouhý hospodářský růst toho s bídou mnoho nezmůže. A navíc je nad slunce jasnější, že bez zásadních reforem bude Indie jen stěží schopná tento vysoký hospodářský růst udržovat i nadále. Svůj lví podíl na tom, že ukazatele lidského rozvoje zůstávají i nadále nízké, má fakt, že i během devadesátých letech přetrvávají problémy v zemědělství. Nedaří se dosáhnout odpovídajícího objemu produkce a produktivita nadále zůstává na nízké úrovni. Období stabilního růstu produkce v 80. letech tak vystřídalo v 90. letech značné zpomalení, které se týká zejména těch nejchudších států. Situace bohužel není o moc lepší ani v tradičně úrodných oblastech, jakými jsou Punjab nebo Harayna. Kde hledat příčiny? Zemědělství v Indii by se jen stěží obešlo bez státních subvencí, na něž každoročně padne velká část veřejných výdajů. Bohužel je efekt subvencí krátkodobý a v delším časovém horizontu problémy spíš přináší, než aby je pomáhal odstraňovat. Tento systém státní podpory zemědělství totiž svádí spíše k neefektivnosti, než ke zvyšování produktivity, a místo optimálního využívání přírodních zdrojů přispívá k dlouhodobému zatěžování životního prostředí ***( a to si pomalu začíná vybírat svou daň – stále častějším jevem jsou přírodní katastrofy, neúroda není ničím výjimečným ***. Soukromé investice se v zemědělství objevují zřídka. Ke snižování bídy a urychlení hospodářského růstu bude nezbytné ( a to nejen v případě Indie ) přijmout zásadní makroekonomická opatření. Ta by se měla soustředit především na dosažení otevřenosti v obchodních vztazích a investice jak do lidského, tak do fyzického kapitálu. Udržitelný rozvoj - pojem mnohokrát omílaný, nicméně velmi důležitý. Tak důležitý, že ani Indie se §§§§§bez jeho dosažení neobejde. A tak důležitý, že ani guvernéra Světové banky ( WB ) nenechává klidným. Ten pro jeho dosažení zdůrazňuje nutnost splnění následujících předpokladů: 1) dobrá vláda( tj. schopná, nezkorumpovaná, složená z odborníků ) 2) uspokojivý stav legislativy a vytvoření systému individuálních pobídek pro investory §§§§3) zdravý finanční sektor založený na bázi mezinárodně uznávaných účetních a auditových standardů 4) fungující systém zdravotnictví, vzdělání a sociálních služeb 5) kvalitní infrastruktura a systém veřejných služeb 6) politika, která bude udržitelný rozvoj podporovat a ne jej brzdit II. vlna reforem*** ( Pod první vlnou reforem se rozumí opatření vlády, která učinila v reakci na krizi v roce 1991 *** K této otázce se už vyjádřilo nespočet mezinárodních komisí a odborníků z celého světa a samotná indická vláda donekonečna opakuje fráze o “ nové ekonomice” o “ změnách paradigmatu”. Tato aktivita se však v podstatě jen snaží zastřít fakt, že se stále nic neděje. A tak se Indie i nadále potýká s katastrofální situací ve školství, telekomunikacích, jízda po indických silnicí stále připomíná spíše adrenalinový sport, selhává distribuce pitné vody i elektřiny...Potenciální ivestoři tak už pomalu ztrácejí trpělivost, nikdo se příliš nehrne do investic v zemi, v níž je budoucí podoba hospodářství stále nejasná.*** Malý příklad pro ilustraci: Ve státě Karnataka, jehož hlavní město Bangalore je softwarovým centrem potřebujete stále 20 různých povolení, než vůbec můžete začít podnikat. *** Široký konsensus panuje v tom smyslu, že reforma je opravdu nutná – na tom se shodují obě hlavní politické strany***. Reformy by si měly za cíl klást především:
Kokrétní kroky, které bude třeba učinit by se daly shrnout do následujících pěti bodů:
Tím by došlo k uvolnění prostředků pro rozvoj infrastruktury, vládní deficit by se snad konečně podařilo stlačit na přijatelnou úroveň, pozitivní dopady by tento krok měl i na životní prostředí./*** Jak již bylo řečeno, státní subvence svádí k nešetrnému chování, jehož výsledkem je degradace životního prostředí. ***
Mnoho kroků lze učinit na státní úrovni: jedná se například o privatizaci některých odvětví a zavedení systému tržního oceňování veřejných služeb. Toto opatření by mělo do oblastí, jakými je například distribuce elektrické energie přivést tolik potřebné soukromé investory a vytvořit tak zde konkurenční prostředí, které obecně napomáhá zvyšování efektivity, která je v této oblasti na žalostné úrovni. Prognózy pro rok 2001 HDP - 496,7 mld $ růst 6,6%, inflace 8% HDP na obyvatele - 488 Po rušném období konce 90. let se indická politická situace uklidnila a koalice vedená stranou BJP dokázala na národní úrovni zajistit a udržet potřebnou stabilitu ( mimo jiné i tím, že moc soustředila v rukou centrální vlády). Problémy tím ale nezmizely, trvají nadále. Jednotlivé státy volají po větší autonomii a centrální vláda je nucena čelit stálému tlaku ( zejména pak tehdy když se jedná o přidělování prostředků ze státního rozpočtu ). I když se ekonomice daří dobře, státní rozpočet i rozpočty jednotlivých států jsou v politováníhodném stavu. A právě to by mohlo další hospodářský růst na dlouhou dobu zbrzdit. Rozpočtový deficit - graf z economistu Použitá literatura: Encyklopedia Britannica g ve světě 1991 19951996199719981999 29251mfx61rxe5q RTE 0.8 2.23.02.82.01.75 RE 3.24.85.75.51.72.5 TE-8.60.60.72.40.2-0.2 HPD/obyv. ( 1998 ) - 440, tj 161. místo ... ( ČR - 5150, tj65., USA - 29240, tj10. fx251m9261rxxe - v paritě kupní síly - 2060 ,tj. 151. místo ( ČR - 12197, TJ. 52., usa - 29240 TJ. 4. ) The World Book Encyklopedia of People and Places; World Book, Inc. , Chicago 1996 The World in 2001, The Economist, London, listopad 2000 James D. Wolfensohn - president WB World Economic and Social Survey, United Nations, New York, 1999 World Bank Atlas, WB, Washington, 2000 Anglicko-český ekonomický slovník, Leda, Praha, 2000 |
