Pokud se zkoumají vztahy na úrovni firmy, tak mluvíme o mikroekonomii. Všechny vztahy vznikající nad úrovní firmy se týkají makroekonomie.

Ekonomie je společenská věda, jak uspokojovat potřeby lidí. Každá ekonomika od primitivního základu až po současnost hledá odpověď na tři základní otázky:

-co vyrábět

-jak vyrábět

-jak to rozdělit

Co vyrábět - žádná ekonomika nemá tak velké zdroje (lidské, finanční), aby si mohla dovolit vyrábět všechno, co lidé potřebují. Jestliže to někdo dokáže vyrobit levněji, je nehospodárné to vyrábět. 27966qsk35hbt9h

Jak vyrábět - má dvě roviny: rovinu společensko-ekonomickou a technologickou. Společensko-ekonomická rovina - Mohu věci vyrábět ve státních podnicích, nebo soukromých. Jsou různé typy obchodních společností, dále z jakých zdrojů. Společensko-ekonomická rovina je někdy důležitější než rovina technologická. Společensko-ekonomické procesy byly brzdou v předchozím vývoji (např. zrušení nevolnictví) - mám sice parní stroj (technologie), ale nemám pracovníky.

Jak to rozdělit - rozdělování a směna má společensko-ekonomickou dimenzi. Žádná společnost nevyrábí tolik výrobků, aby mohla bez jakéhokoliv omezení uspokojit v plné míře. Zdroje jsou omezené a je třeba najít kritérium, podle kterého se budou výsledky snažení (národní produkt) rozdělovat. Proces hledání je neustále aktuální. V minulosti byla tradice (náčelník rodu dostal nejvíc). Nebo může být mechanismus cena (kdo má, tak si koupí) - má to velmi citlivou rovinu sociální a politickou (nelze tento princip všude uplatnit).

Můžeme konstatovat, že tyto tři otázky jsou věcí hospodářského mechanismu. Vyvinuly se čtyři tvorby hospodářského mechanismu:

-zvykový hospodářský mechanismus (založen na tradici) - tento mechanismus je typický pro méně vyspělé společnosti sb966q7235hbbt

-příkazový mechanismus - založený na příkazu a především na centrálním byrokratickém direktivním příkazu. Centrum (stát) vytvářel instituce, které si vytvářel byrokratické orgány (vrcholným orgánem, který určoval, co se bude vyrábět byla státní hospodářská komise - SPK), byl centrální hospodářský plán (rozpracován na jednotlivé firmy). Prostřednictvím objemových ukazatelů bylo stanoveno kolik má podnik čeho vyrobit, za jaké ceny a komu dodat (všechny tři otázky byly řešeny). Nejdůležitější nebylo získat peníze, ale důležité bylo, abych dostal bilanční příděl.

I v rovině makroekonomické systém příkazový je, nemá však podobu centrálně direktivního příkazu, ale příkazy mají podobu nepřímých nástrojů (peněžních, úvěrových atd.). V rovině mikroekonomické je příkazový systém uplatňován v celé šíři (centrem může být představenstvo, ředitelé firem). Fungování firmy je založeno na příkazu (to zda je příkaz ústní, písemný není rozhodující)

-tržní systém - založen na vzájemném ovlivňování tří prvků tohoto mechanismu, na: poptávce, nabídce a ceně. V úplně čisté podobě tržní mechanismus fungoval v Anglii zhruba mezi léty 1870-1900. Jinak takový čistý systém není

-smíšený hospodářský mechanismus - podstatnou základnou je tržní mechanismus (základ se děje na základě nabídky a poptávky) a v jisté míře je to doplněno příkazem. Nenajdeme dvě země na světě, kde by hospodářský mechanismus, kde by se ve stejném množství podílel tržní mechanismus a příkaz. Záleží to na hospodářské úrovni dané země. Když se země nachází v ekonomické krizi, tak je snaha ekonomiku více řídit. Záleží to na politické situaci dané země (politická strana má ve svém programu hospodářský program - záleží, jestli je strana pravolevá, středolevá atd.), sociální situace (Francie - odbory mají významné slovo), kulturně-historická tradice země - léta 70., hovoří se o japonském ekonomickém zázraku. Japonsko dosahovalo vysoké tempo hospodářského růstu. Američané to chtěli aplikovat, ale zjistilo se, že tyto prvky nelze aplikovat v jiných kulturách.

Trh

Je to taková oblast ekonomiky, kde dochází k výměně činností mezi subjekty trhu. Jsou čtyři subjekty trhu:

jednotlivci, domácnosti, firmy a stát.

Trh můžeme chápat v několika rovinách: dílčí trh výrobků - trh ovoce, zeleniny, automobilů atd. Dílčí trh může mít podobu lokálního trhu nebo vysoce agregovaného. Lokální - konkrétní zelný trh. nebo Mezinárodní trh - trh ropy. Světový trh - je to abstraktní pojem. Míní se celková poptávka po ropě, celková nabídka ropy. Nemá se na mysli nějaké konkrétní místo na světě, kde by se toto dělo. Na konferenci OPEC se stanoví ceny ropy (nelze to však chápat, že to je konkrétní světový trh ropy).

Předpokladem trhu je směna - musí být někdo, kdo nabízí a ten, kdo kupuje. Směna je jistý kvantitativní poměr. Peněžní vyjádření onoho kvantitativního poměru = cena (důležité).

Konkurence

Proces konkurence je střetávání zájmů tržních subjektů na trhu. Rozeznáváme dokonalou a nedokonalou konkurenci (když je absolutně nedokonalá, tak mluvíme o monopolu).

Dokonalá konkurence - je to hypotetický cíl, ke kterému by každá ekonomika měla směřovat (je to ideál). První podmínkou dokonalé konkurence je velká četnost subjektů na trhu (jak na straně nabídky, tak na straně poptávky). Podmínkou je to, aby subjektů bylo tolik, že případným odchodem ze strany nabídky či poptávky, to nijak neovlivnilo. Druhou podmínkou je, že všichni výrobci relativně nabízejí výrobky stejné kvality (důležité - někdo vyrábí Trabant, někdo Rolls-royce - není konkurence). Třetí podmínka - relativně snadný vstup výrobců do odvětví. Na druhé straně, jestliže něco z těchto parametrů chybí, tak je to konkurence nedokonalá až monopol.

Monopol - výsadní postavení (může být nejen na straně výrobce, ale na straně spotřebitele). Zpravidla je to strana nabídky. Je také monopol přírodní (nikdo si nemůže koupit pozemek, na kterém se nachází zlatu). Budu-li výrobcem mléka, tak mohu do odvětví vstoupit. Míra omezenosti vstupu do odvětví je odlišná. Nejblíže stavu dokonalé konkurence je trh mléka (strana nabídky a poptávky je relativně četná). Pokud vezmeme elektrickou energii (společnost ČEZ, tak je to téměř absolutní monopol - vstup do odvětví téměř nehrozí, spotřebitelů je ale mnoho).

Stát se má snažit vytvářet identická pravidla pro všechny účastníky trhu. K tomu si stát buduje různé instituce (antimonopolní zákony, antimonopolní úřad - programově by měla zabezpečovat stav dokonalé konkurence).

Je i cenová, necenová konkurence atd.

Tržní mechanismus

Nabídka, poptávka, cena.

Nabídka (S) - suma veškeré vyráběné produkce

Poptávka (D) - spotřebitelské chování subjektů (jednotlivci, domácnosti, firmy a stát)

Všechny subjekty se mohou projevit jak na straně poptávky, tak straně nabídky. Firma nejen vyrábí, ale kupuje energii, najímá lidi atp. Jednotlivci na jedné straně kupují, ale na druhé straně nabízí na trhu práce zkušenosti, kvalitu atd.

Výrobci jsou ovlivněni náklady (ceny energie, nájmu atd.). Obecně řečeno, nabídka vstupuje s cenou podstatně vyšší než cena poptávky (závisí to na důchodu - mzda, výdělek atp.). Teprve trh je místem, kde se odlišné představy o ceně střetnou a výslednicí je nová cena (např. lokální zelný trh, potkává se nabídka, tj. prodejci jablk s různými cenami, na druhé straně přichází spotřebitelé s představou o ceně - na konkrétním místě se ukáže, jaká bude cena, např. 20 Kč). Cena jinak ovlivní spotřebitele, jinak výrobce (ten, kdo měl výrobní náklady 25 Kč, tak zkrachuje nebo uspoří náklady, kdo má výrobní náklady za 13, tak vydělá). U spotřebitele je to samé (pokud měl nachystáno 15, tak to buď koupí nebo ne).

Nejdůležitějším parametrem chování je cena.

Inflace

Měřítkem inflace je růst cen. Proto problém inflace je tak ožehavý. Inflace měří cenovou hladinu. Očekávání, že k nějakému vzestupu vzejde, vyvolá určité jednání. Mluvíme o inflačním očekávání. U inflace může nastat to, že ke skutečnému růstu nedojde, ale protože se někdo takto vyjádří (např. viceguvernér národní banky) řekne, že očekáváme např. 10 % inflaci. Ke smlouvám se začnou dávat inflační doložky (např. při nájemní, pracovní smlouvě). Cenová hladina (inflace) je velmi citlivým parametrem.

Graf:

Analýza chování poptávky - stále budeme vycházet ze stejných souřadnic: osa Y, X. 90 % ekonomických analýz je analýza chování dvou, tří ... parametrů, tj. zkoumání vzájemných závislostí. Co se stane, když vzroste jeden údaj a naopak. Zkoumáme zákonitosti těchto dvou parametrů:

Osa Y (P - cena)

Osa X (množství)

Je-li cena nízká, je zájem kupovat větší množství. Roste-li cena, tak poptávka klesá.

Můžeme takto sestrojit křivku poptávky (zkoumá se regionální poptávka).

Jde o zachycení tendence (co se stane po změně jednoho z parametrů). Od křivky v prvním grafu se křivka může posouvat směrem nahoru nebo dolů (buď je pohyb po křivce, nebo je pohyb křivky).

Pohyb po křivce je dán za jinak nezměněných podmínek (např. nevzroste-li počet obyvatelstva, mzdy atp.) - dochází k pohybu po křivce.

Pohyb po křivce nevysvětlí, když se nezvětší cena, ale zvýší se populace - to zachytí posun křivky poptávky.