Měření národního produktu a důchodu

průkopníkem Simon Kuznets z Harvardu.
„Podzemní ekonomika“ = část ekonomické aktivity, která se nezaznamenává, je neformální nebo nelegální a nepodílí se na daních společnosti.
Čistý ekonomický blahobyt NEW (Net Economic Welfare)

GNP: měřítko výkonnosti ekonomiky

Hrubý národní produkt (GNP) je nejobsáhlejší mírou celkové produkce statků a služeb v zemi během daného roku. Je to součet dolarové hodnoty spotřeby, investic, vládních nákupů statků a služeb a čistých vývozů. 56211jhu14rjf9n

Poměr nominálního GNP k reálnému GNP je „cena GNP“ = deflátor GNP (cenový index, vážený průměr cenových změn všech komodit v GNP, přičemž každý statek je dán váhou svého procentuálního podílu v celkovém GNP).

Nominální GNP představuje celkovou peněžní hodnotu statků a služeb vyrobených v daném roce, přičemž hodnoty jsou vyjádřeny v tržních cenách každého roku.
Reálný GNP upravuje nominální GNP tak, že oceňuje produkt v cenách výchozího roku, čímž vytváří míru produktu ve stálých dolarech. Protože definujeme deflátor GNP jako cenu GNP, dostaneme:

hj211j6514rjjf

Míry národního produktu

(v ekonomice, která nemá ani vládní či zahraniční sektor a nedochází v ní k žádným investicím, čili, která vyrábí pouze spotřební statky – pro uspokojování potřeb)

Metoda toku produktů

Národní důchod nebo produkt lze spočítat jako součet ročního toku finálních (v poslední fázi je nakupují a užívají spotřebitelé) statků a služeb: (cena pomerančů x množství) plus…GNP je definován jako celková peněžní hodnota toku finálních produktů vyrobených lidmi určité země. (V relativních cenách se odráží, jak spotřebitelé oceňují své poslední – mezní – jednotky spotřeby těchto statků Þ statky násobeny váhou).

Důchodová či nákladová metoda

Náklady spojené s podnikáním (mzdy vyplácené práci, renty placené půdě, zisky placené kapitálu…), které jsou zároveň výdělky, jež domácnosti dostávají od firem. GNP je pak vyjádření souhrnu výdělků i výrobních faktorů (mezd, úroků, rent a zisků), které jsou náklady při výrobě finálních produktů společnosti.

Výsledky obou metod jsou naprosto stejné, protože zisk je definován jako reziduální náklad.

NáKUPY SPOTŘEBNíCH STATKů ($)

FINáLNí SaS (chleba, auta…)

PRODUKTIVNí SLUŽBY (práce, kapitál…)

MZDY, RENTY, ZISKY… ($)

hj211j6514rjjf

Problém „dvojího započítávání“

„Přidaná hodnota“ v dolní smyčce – rozdíl mezi prodeji firmy a jejími nákupy materiálů a služeb od ostatních firem (ty jsou pak započítávány do GNP z přiznání jiných firem). Dostaneme ji odečtením všech N na materiál a meziprodukty, které nebyly na tomto stupni vyrobeny, ale byly nakoupeny od jiných firem.
Abychom vyloučili dvojí započítávání, budeme usilovat o to, abychom zahrnovali do GNP pouze finální statky a ne mezistatky (meziprodukty), které se používají při výrobě finálních statků. Měřením přidané hodnoty ve všech stadiích a pečlivým odečtením výdajů za mezistatky nakupované od ostatních firem se důchodová metoda dolní smyčky vyhýbá jakémukoli dvojímu započítávání a zahrnuje mzdy, úrok, rentu a zisk pouze jedenkrát.

Podrobnější rozbor národních účtů

Investice a tvorba kapitálu

Investice předpokládají obětování současné spotřeby v zájmu zvýšení budoucí spotřeby. Sestávají se z přírůstků stavu budov, zařízení a zásob země (vyrobené během daného roku). Znamenají tvorbu reálného kapitálu (pouze fyzický kapitálový statek – výstavba domu, výroba nákladního automobilu…).

Hrubý národní produkt je sumou všech finálních produktů. Spolu se spotřebními statky a službami do něho musíme zahrnout rovněž hrubé investice (nebylo z nich odečteno znehodnocení kapitálu – množství kapitálu, který byl opotřebován).
Čisté investice se rovnají hrubým investicím minus znehodnocení kapitálu.
Čistý národní produkt NNP (Net National product) zahrnuje spotřebu, vládní nákupy a čisté vývozy spolu s čistými investicemi.
GNP je ale k dispozici rychleji a je spolehlivější.

Započtení vládních výdajů na statky a služby
veřejné i soukromé statky se spotřebovávají a investují kolektivně.
všechny vládní V na mzdy jejích zaměstnanců a na statky (psací stroje, letadla, psací stroje, silnice…), které vláda nakupuje od soukromého sektoru.
vylučují se tzv. transferové platby (vládní platby jednotlivcům, které nejsou poskytovány výměnou za nabízené statky a služby – pojištění v nezaměstnanosti, starobní důchod…). Patří sem i úrok z vládního dluhu. Když měří ministerstvo financí své výdaje, zahrnuje do nich výdaje na statky a služby (G) plus transfery.
započítávání daní u důchodové (nákladové) metody – zahrnuje přímé i nepřímé daně jako prvky N při výrobě finálního produktu.

Čisté vývozy = rozdíl mezi vývozy a dovozy statků a služeb. Zjednodušíme: celkové národní investice I ¬ sloučením domácích investic s čistými vývozy Þ I_n.

GNP je sumou:
podle produktové metody

Výdaje na osobní spotřebu statků a služeb (C)

Hrubé soukromé domácí investice (I)

Vládní výdaje na statky a služby (G) (přičítají se daně TA a odečítají transfery TR)

Čisté vývozy (X) = vývozy – dovozy

- znehodnocení kapitálu Þ NNP

důchodovou metodou (výdělky nebo N jako zdroje GNP)

Mzdy, úrok, renty a zisk (metoda přidané hodnoty)

Nepřímé daně placené firmami, které jsou vykazovány jako výdaje na výrobu

Odpisy ze znehodnocení kapitálu (při GNP)

- znehodnocení kapitálu Þ NNP

neboli:

GNP = C + I + G (vládní nákupy statků a služeb) + X

GNP = C + I_n + G

Jak lze z GNP odvodit osobní důchod a disponibilní důchod

Údaje o osobním důchodu: PI (Personal Income) – veškeré důchody (výdělky z výr. faktorů nebo transferů). Začneme NNP,odečteme zisky, které si podrží firmy, nepřímé daně na sociální pojištění placené vládám a čisté úrokové platby ostatním sektorům s výjimkou domácností, připočteme všechny transferové platby, které dostávají domácnosti.
Disponibilní důchod (kolik dolarů mají soukromé osoby a rodiny k dispozici ročně na útratu, v podstatě odečtete daně od osobního důchodu): DI (Disposable Income) – rozdělen mezi spotřební výdaje, včetně úrokových plateb a čisté osobní úspory.

Naměřené úspory se přesně rovnají naměřeným investicím (identita v UCE národního důchodu).

I (investice) = GNP podle produktové metody minus C (výdaje)

S (úspory) = GNP podle důchodové metody minus C

I = S : identita naměřených úspor a investic

Celkové národní hrubé investice (I_n) – zahrnuty hrubé domácí investice (I), čisté zahraniční investice (čistý vývoz X). Hrubé úspory (S) musíme rozdělit na čisté osobní úspory (NPS Net Personal Savings, z disponibilních důchodů), hrubé úspory firem (GBS Gross Business Savings, znehodnocení kapitálu plus všechny výdělky zadržené firmou), čistá vládní přebytek (NGS Net Government Surplus, přebytek daňových příjmů nad jejími výdaji na statky a služby i na transfery).

In = NPS + GBS + NGS = celkové úspory S

GNP = C + I + G + X = C + I_n + G = DI + GBS + Tx – Tr = C + (NPS + GBS) + (Tx – Tr – G) + G = C + I_n + G Þ předchozí vztah

Čistý ekonomický blahobyt NEW

= upravená míra celkového národního produktu, která obsahuje pouze spotřební a investiční položky, jež přímo přispívají k ekonomickému blahobytu.

+ hodnota volného času (psychické uspokojení z volného času, aktivity typu „udělej si sám“)

+ podzemní ekonomika (nelegální – obchod s drogami – nezapočítává se, legální – např. zedník si za postavení garáže vezme od vás radu, nezdaňují se, tudíž nevstupují do GNP)

- škody na životním prostředí (odečítání „zel“)

Spotřeba a investice

Nástroje – myšlenkové jádro učení – Keynesiánská ekonomie (vliv na určení úrovně produktu a zaměstnanosti u krátkého období).
Spotřeba se skládá z výdajů domácností na finální statky a služby, včetně statků dlouhodobého užití (např. nábytku), statků krátkodobého užití (např. potravin), a služeb (např. vzdělání).
Investice tvoří vyrobené statky, které se používají pro další výrobu, včetně strojů a zařízení.
Jestliže výdaje na investice a na spotřebu rostou rychle, bude mít produkt jako celek rovněž tendenci růst.

Spotřeba a úspory

Spotřeba domácnosti jsou výdaje za finální statky (statky dlouhodobého a krátkodobého užití a služby). Kategorie spotřeby (statky dlouhodobého užití, krátkodobého a služby).
Úspory domácnosti jsou tou částí důchodu, která se nevydává na spotřebu.

Žádné dvě rodiny nevydávají své peníze přesně stejným způsobem. Chudé rodiny musí vydávat své důchody převážně na životně nezbytné statky služby (potraviny a bydlení). Tak, jak se zvyšuje důchod, výdaje na mnohé položky rostou. Podíl na potraviny z celkových výdajů s rostoucím důchodem klesá. V na bydlení jsou dlouhodobě stálé. Výdaje na luxusní položky rostou podle definice rychleji než důchod. Úspory jsou nejluxusnějším statkem (rostou mnohem rychleji než důchod).

Pozn: „Engelovy zákony“ – V rodinného rozpočtu vykazují jisté pravidelnosti (graf 7.2 str. 128), existuje zde určitý rozptyl okolo průměru.

Úspory se tedy rovnají důchodu zmenšenému o spotřebu.
Důchod má prvotní určující vliv na tvorbu úspor. Nejchudší lidé mívají sklon k záporným úsporám (spotřebovávají více než vydělávají).
Bod „vyrovnání“ = typické domácnost ani nespoří ani nemá záporné úspory, spotřebovává celý svůj důchod (pod touto hodnotou jsou úspory záporné).

Spotřební funkce

Zobrazuje vztah mezi úrovní spotřebních výdajů a úrovní disponibilního důchodu domácnosti (neboli zobrazuje vztah mezi spotřebou a důchodem). V grafu této fce jsou na vodorovné ose naneseny úrovně disponibilního důchodu a na svislé ose spotřeby domácnosti. Každé kombinace spojíme hladkou křivkou. Do grafu zakreslíme přímku se sklonem 45 stupňů – v kterémkoli bodě této přímky se spotřeba přesně rovná důchodu. Kde se protnou obě křivky, tam se nachází bod „vyrovnání“. Vzdálenost od spotřební fce směrem nahoru k ose kvadrantu měří čisté úspory. Jestliže spotřební fce leží nad osou kvadrantu, domácnosti vykazují záporné úspory.

Úsporová fce

Úspory = důchod (DI) – spotřeba
Na vodorovné ose opět DI a na svislé čisté úspory S. Je přímo odvozena ze spotřební fce. Jednoduše ji získáme jako vzdálenost mezi osou kvadrantu a spotřební fcí. Jestliže jsou úspory záporné, leží spotřební fce pod osou kvadrantu.

Mezní sklon ke spotřebě MPC (Marginal Propensity to Consume)

Je to dodatečná částka peněz, kterou lidé vydají na spotřebu, dostanou-li dodatečný dolar důchodu. MPC je číselně vyjádřeným sklonem, tj. směrnicí tečny ke spotřební fci („stoupání ve vyznačeném úseku“, strmý sklon = vysoký MPC).

Mezní sklon k úsporám MPS (marginal propensity to save)

Je definován jako podíl z dodatečného dolaru důchodu, který plyne do dodatečných úspor. Je zrcadlovým obrazem MPC.

Pozn: směrnice přímky AB je rovna podílu vzdáleností BC a AC, u křivek, které nejsou přímkou počítáme směrnici jejich tečny.

A C

Chování národní spotřeby

Faktory určující spotřebu:

disponibilní důchod
pernamentní důchod (taková úroveň důchodu, kterou by domácnost dostávala po vyloučení dočasných či přechodných vlivů, jako je počasí, nenadálé zisky…) čili důchod životního cyklu – spotřeba je ovlivněna také minulými a budoucími důchody (jde-li o pernamentní změnu, spotřebitelé zvýší spotřebu úměrně důchodu).
bohatství
ostatní vlivy – vysoká míra zdanění, nízké reálné výnosy z úspor (očištěné o inflaci), spotřebitelé mají sklon spořit více, když se rozbíhá inflace.

Národní spotřební fce

Bodový diagram znázorňující body, které jednotlivě odpovídají výši spotřeby a důchodu v daném roce. Zakresluje se zde i křivka CC („vyrovnaná spotřební fce“) – ukazuje jak spotřeba těsně sleduje disponibilní důchod (již od 19. století).

Determinanty investic

Investice jsou definovány jako přírůstek zásoby hmotných kapitálových statků společnosti (strojů, zařízení, budov a zásob).
Mají dvě úlohy:

představují velkou a proměnlivou složku: Jejich prudké změny mohou mít značný vliv na AD, a tím i na produkt a zaměstnanost.
vedou k akumulaci kapitálu: Dlouhodobě pak ovlivňují růst produktu v důsledku kapitálové tvorby na potenciální produkt.

Skládají se z:
nákupy obytných budov (1/4)
investice do továrních budov a zařízení firem (70%)
přírůstky zásob (1/20)
Náklady jsou zde chápány jako úroková sazba z vypůjčených fondů (cena, kterou platíme za vypůjčení peněz na určitou dobu).

Firmy investují, aby realizovaly zisk. Protože kapitálové statky mají dlouhou životnost, investiční rozhodování závisí
na poptávce po výstupu, vyráběnému pomocí nových investic (na příjmech)
na úrokové sazbě a daních, které ovlivňují investiční náklady (často se investice financují pomocí hypoték, protože jsou dlouhodobějšího charakteru)
na očekáváních podnikatelů, jaká bude hospodářská situace (věří-li fy, že v blízké době doje k prudkému oživení, začnou plánovat rozšiřování kapacit).

Jak hospodářská politika ovlivňuje investice

Monetární politika ovlivňuje úrokové sazby a kapitálové náklady, je ovlivňována centrální bankou. Může zvýšit investiční výdaje pomocí snížení úrokových sazeb (zlevní se půjčky pro domácnosti).
Daňová politika – změny ve zdanění osob (vláda odnímá část zisku tím, že ho zdaňuje).
Mikroekonomická politika.

Křivka poptávky po investicích

Vyjadřuje vztah mezi úrokovými sazbami a investicemi.
Zjednodušená ekonomika: projekty A-H (můžeme u nich pominout potřebu obnovy), vynášejí konstantní tok čistého důchodu a neexistuje inflace, dlouhodobá životnost – můžeme pominout obnovu.
Každý stupeň na křivce představuje výši investic, které byly vynaloženy na jednotlivé projekty při úrokové sazbě odpovídající jejich nulové ziskovosti.

Posuny křivky investiční poptávky

Zvýšení celkové úrovně produktu (GNP) – zvýší DI (posune doprava nahoru).
Vyšší zdanění firem by tlumilo investice - sníží.
Propuknutí pesimismu podnikatelů (souvisí s očekáváním) - sníží.

Reálná úroková sazba je úrok, který dlužníci platí v podobě reálných statků a služeb. Reálná úroková sazba se rovná nominální (nebo peněžní) úrokové sazbě snížené o míru inflace.

Protože investice závisí na nejistých očekáváních vysoce nepředvídatelných budoucích událostí, jsou mimořádně nestálé.

Většina ekonomů je přesvědčena, že nejjednodušší dílčí opatření ke zvýšení dnešní míry úspor je snížit deficit státního rozpočtu.

Klesající míra úspor v USA

v polovině 80. let míra úspor závratně poklesla (10 – 2%)
deficit federálního rozpočtu
systém sociálního zabezpečení – snižuje potřebu soukromě spořit
kapitálové trhy a postoje k zadlužení – před moderní dobou trhy nedokonalé, snazší půjčování
ostatní zdroje

Teorie určení produktu

Model multiplikátoru poskytuje jednoduché vysvětlení, jak šoky v I, zahraničním obchodě ve vládní daňové a výdajové politice mohou ovlivnit produkt a zaměstnanost.

Základy agregátní nabídky a poptávky

Základy analýzy agregátní poptávky

AD je celkové(agregátní) množství produktu, které bude při dané úrovni cen dobrovolně nakoupeno.

Skládá se z:
výdajů na spotřebu (C)… určena DI (důchod po zaplacení daní) a bohatstvím spotřebitelů; při růstu cenové hladiny, spotřebitelé kupují méně (DI a bohatství nedrží krok s cenovou hladinou)
výdajů na soukromé domácí investice (I)… nákupy budov, zařízení a zvýšení zásob; determinanty: výše produktu, kapitálové N (daňová politika, úrokové sazby a další finanční podmínky) a očekávání
vládních výdajů na statky služby (G)… tanky nebo stroje na stavbu silnic, nákupy služeb soudců a učitelů veřejných škol; přímo určeno rozhodnutími vlády o výdajích
čistých vývozů (X)… hodnota vývozů snížená o hodnotu dovozů; determinanty: domácí důchody a produkt, poměr domácích cen k cenám zahraničním a měnový kurz (USD)

Liší se od mikroekonomické křivky – ostatní ceny i celkový důchod spotřebitele u ní nepovažujeme za konstantní.
Klesá, protože celkové výdaje při nárůstu celkové cenové hladiny klesnou mimo jiné proto, že reálná kupní síla spotřebitelů klesne, protože vyšší ceny pohltí část jejich dolarové hodnoty.

Faktory určující křivku AD

Proměnná

Dopady na AD

Proměnné hospodářské politiky

Monetární politika	Zvýšení nabídky peněz snižuje úrokovou sazbu a uvolňuje úvěrové podmínky, což má za následek vyšší úroveň investic a spotřeby statků dlouhodobého užití.
Fiskální politika	Vyšší výdaje na SaS přímo zvyšují celkové V. Snížení daní zvyšuje důchod, a tím podněcuje vyšší V.

Vnější proměnné

Očekávání a podnikatelská důvěra	Vyšší důvěra způsobuje, že podniky očekávají vyšší zisky, a tím zvyšují I.
Zahraniční produkt	Hosp. konjunktura v zahraničí vede k růstu X.
Hodnoty A	Růst cen akcií a růst cen realit vede ke zvyšování úrovně bohatství některých spotřebitelů, a tím ke zvyšování jejich spotřeby. Zvýšení těchto cen může vést také ke snížení kapitálových N, a tím ke zvýšení I.
Demografické změny	Vyšší počet obyvatelstva zvyšuje spotřebu; růst počtu rodinných jednotek zvyšuje poptávku po investicích do bytové výstavby.

Alternativní názory na AD

ekonomové se liší v důrazu, který kladou na různé síly ovlivňující AD.
význam monetárních fa. (nabídka peněz)… jestliže celkové V = nominální GNP, pak nom. GNP = nabídka peněz
autonomní výdajové toky (G, I a X)… zvláště změny krátkodobé
eklektický přístup… velké množství vlivů v různých obdobích (např. FP v Koreji a Vietnamu, 79-82 hlavně MP)

Determinanty AS

Má ústřední význam pro dlouhodobý i krátkodobý ekonomický vývoj. Pro krátké období určuje interakce mezi AD a AS výši produktu, nezaměstnanosti, využití kapacit, a stejně tak dává popud k inflaci. Pro delší období se stává činitelem ekonomického růstu.
Křivka udává výši reálného produktu, které bude dosaženo při kterékoli cenové hladině.
Závisí na dvou odlišných skupinách sil:

Potenciální produkt – zejména v dlouhém období. Zvýšení potenciálního produktu vede k posunu celé křivky AS doprava. Vyšší výrobní náklady při nezměněném potenciálním produktu posunují křivku AS kolmo vzhůru.
Chování cen a mezd – křivka se napravo od potenciálního produktu stáčí prudce nahoru. Důraz klademe na strnulost nákladů v krátkém období. Jsou-li určité nákladové položky strnulé, a uvolní-li se dodatečné výrobní kapacity, budou firmy na vzestup výdajů reagovat zvýšením jak výstupu, tak cen. Zdroje této nepružnosti: u mezd to způsobují hlavně smlouvy s odborovými organizacemi (určena dolarová mzdová sazba na dobu tří let).

Krátké obdobíDlouhé období

P P

GNP_pot ASGNP_pot = AS

Alternativní přístupy k AS

Soudobá teorie… smlouvy dlouhodobé, očekává se pomalé přizpůsobování.
Klasická analýza (ek. z dob Adama Smithe Þ nová klasické škola): v situaci plně pružných cen i mezd by nabídka a poptávka na jednotlivých trzích vedla k tomu, že by zvýšení AD jednoduše zvyšovalo veškeré náklady a ceny, produkt by se tudíž nezměnil. Podle klasického stanoviska je AS nezávislá na celkové cenové hladině, a proto je křivka AS svislá (nastává pouze tehdy jestliže ceny a mzdy jsou pružné a rychle reagují na hospodářské šoky). Soudobá makroekonomie tvrdí, že strnulost cen a mezd umožňuje, aby produkt reagoval na změny AD během delšího časového období, tj. že křivka AS je mírně rostoucí po dlouhou dobu. AS je z dlouhodobého pohledu svislá.

Porovnání keynesiánského a klasického přístupu

Klasická MAEKeynesiánský prístup

P GNP_pot = ASGNP_pot AS

ADAD

AD‘ AD‘

Q Q

Klasický model:
propojuje konvenční křivku AD se svislou či klasickou křivkou AS. Když AD klesne, v důsledku pomalého růstu nabídky peněz, který zvýší úrokové sazby a sníží výdaje na investice Þ AD se posune doleva. Cenová hladina poklesne, ale hladina produktu a zaměstnanosti se vůbec nezmění.
Důsledky:

nikdy neexistují ztráty z nevyužitých zdrojů (produkt se vždy nachází na úrovni potenciálního produktu, pracovníci, kteří chtějí pracovat při běžné mzdové sazbě, mohou zaměstnání nalézt – nepočítají s makroekonomickými ztrátami spojenými s nízkým využitím zdrojů při nedostatečné AD)
MAE politika nemůže ovlivnit hladinu nezaměstnanosti a produktu (spíše ovlivňuje pouze cenovou hladinu a složení reálného GNP).

Mezi stoupence tohoto stanoviska patří John Stuart Mill, Alfred Marshall a A. C. Pigou. Nová klasická škola (škola racionálních očekávání): Robert Lucas, Thomas Sargent a Robert Barro.

Keynesiánská revoluce - „Obecné teorie“ (1936)
Spojila dva různé prvky: Keynes zavedl pojem AD, v níž se agregátní výdaje vytvářejí podle spotřební fce a na základě investičního rozhodování; tvrdil, že ceny a mzdy jsou nepružné (strnulé), takže svislá klasická AS se bude muset nahradit rostoucí či vodorovnou AS křivkou.
Důsledky:
soudobá ekonomika (např. v USA) se může snadno ocitnout v rovnováze při nevyužitých zdrojích, dokonce při masové nezaměstnanosti (neexistuje rovnovážný mechanismus, který by zajistil rychlý návrat GNP k jeho potenciální úrovni; může se stát trvalým rysem průmyslové ekonomiky).
vláda může pomocí fiskální a monetární ekonomiky stimulovat návrat ekonomiky k plné zaměstnanosti.
AS mírně roste Þ GNP roste se zvyšováním AD tak dlouho, dokud jsou k dispozici nevyužité zdroje

Teorie a hospodářská politika
Klasičtí ekonomové budou skeptičtí k potřebě vládních zásahů pro stabilizaci hospo. cyklu, protože zvýšení AD podle nich vyvolá vyšší ceny nebo inflaci. Keynesiánci naopak budou ekonomiku tím, že ovlivní AD (v depresi lze zvýšit AD a v konjunktuře, kdy hrozí inflace, tlumit výdaje). Vládní výdaje podle nich nic nevytlačují – umožňují vyšší soukromé výdaje.

Určení produktu: model multiplikátoru (podle keynesiánců)

Model multiplikátoru: každá změna investičních výdajů o jeden dolar vede k vyšší než dolarové změně GNP, tj. k „multiplikované“ změně.
Sestrojíme křivky CC a SS na základě našich znalostí o spořivosti jednotlivých rodin, jejich bohatství…Předpoklady: neexistují daně, nerozdělené podnikové zisky, zahraniční obchod, zhodnocení materiálu, vládní výdaje ani žádné transfery. GNP = DI. CC a SS jsou zrcadlově souměrné a jejich součtem je osa 1. kvadrantu (viz. kapitola 7).

Metoda úsporově-investiční

Úspory a investiceGNP_pot

+ S

I E I

0 GNP

B M

Produkt je určen na úrovni, v níž se úsporová a investiční fce protínají bod rovnováhy, ke kterému bude národní produkt tíhnout. Pouze v tomto bodě (E) jsou zamýšlené úspory domácností rovny zamýšleným investicím firem. V libovolném jiném bodě se zamýšlené úspory domácností nebudou shodovat se zamýšlenými investicemi firem a tento rozdíl přiměje firmy ke změně úrovní výroby a zaměstnanosti a systém k návratu k rovnovážnému GNP.

Určení produktu spotřebou a investicemi

Celkové V

C+I

E I C

C+I

45°

M GNP

Přímka celkových výdajů neboli přímka C+I znázorňuje výši zamýšlených výdajů spotřebitelů a podniků při každé úrovni produktu. Ekonomika se nachází v rovnováze v průsečíku přímky C+I s osou kvadrantu (bod E) – zamýšlené výdaje na spotřebu a investice se přesně rovnají celkovému produktu.

Kdyby se přímka C+I nacházela nad osou kvadrantu, tj. spotřebitelé by kupovali více bot a automobilů než výrobci vyrobí Þ reakcí je zvýšení objednávky Þ produkt se zvyšuje.

Skutečné investice se budou často lišit od plánovaných, jestliže firmy shledají, že jejich skutečné prodeje se nerovnají jejich plánované produkci a že se proto musí vyrovnat s nedobrovolným hromaděním nebo snížením zásob.

Aritmetická analýza

Firmy se budou nacházet v rovnováze tehdy, bude-li se úroveň produktu přesně rovnat plánovaným výdajům. Prodeje firem budou právě dostatečné, aby byly s to udržet běžnou úroveň agregátního produktu. GNP ani nevzroste, ani nepoklesne.
Např. GNP = 300 mld USD; každá změna důchodu o 300 mld Þ změna výše úspor o 100 mld a spotřeby o 200 mld Þ MPC = konst. = 2/3 Þ MPS = 1/3; je-li dlouhodobá úroveň I 200 mld, pak prodeje firem budou plánované C + plánované I).

Multiplikátor je číslo, kterým musíme vynásobit změnu investic, abychom obdrželi výslednou změnu celkového produktu. (je větší než jedna)
Čím větší jsou dodatečné druhotné spotřební výdaje, tím větší je multiplikátor.

Investice mají multiplikační účinek na produkt. Při změně investic dochází ke shodné prvotní změně národního produktu. Jakmile však příjemci důchodů v odvětvích vyrábějících kapitálové statky obdrží vyšší důchody, dají do pohybu celou řetězovou reakci dodatečných druhotných spotřebních výdajů a zaměstnanosti.
Rozvinutý multiplikátor: fiskální politika a mezinárodní obchod

Fiskální politika v modelu multiplikátoru

Účinek fiskální politiky

pokud jsou některé zdroje nevyužity, změny v G a T ovlivní výši GNP.
explicitně zavedeme do modelu mpl vládu Þ výdajový agregát C + I + G.
zjednodušení - konstantní daně Þ „paušální daně“ (jsou nezávislé na DI).
nelze slučovat pojmy GNP a DI (GNP = DI + daně), vylučujeme nadále úspory firem a zahraniční obchod.
daně snižují DI a p