|
Problematika vstup ČR do EUProblematika vstup ČR do EUÚvod…
V roce 1988 začalo Evropské společenství navazovat diplomatické styky se zeměmi střední Evropy a v průběhu několika málo let uzavřelo dohodu o obchodu a spolupráci s Bulharskem, bývalým Československem, Estonskem, Maďarskem, Lotyšskem, Litvou, Polskem, Rumunskem a Slovinskem. Dalším krokem v průběhu 90. let bylo postupné uzavírání a asociačních smluv - Evropské dohody. Smyslem Evropských dohod je vytvořit právní základ dvoustranných vztahů mezi kandidátskými zeměmi a EU. Pokrývající obchodní otázky, politický dialog, aproximační práva, průmysl, životní prostředí, dopravu a clo Evropská dohoda: Česká republika, datum podpisu 10/93, vstup v platnost 10/95 Která formálně určuje vztahy mezi Českou republikou a Evropskou unií a stanovují pravidla a předpisy, které musí respektovat obě strany pokud jde o obchodní, ekonomické, podnikové a finanční vztahy. Umožňují pravidelná projednávání specifických otázek, porady vysokých funkcionářů, dohodnuté způsoby řešení problémů, které vzniknou a plní funkci zastřešení nad přípravami České republiky k členství v Evropské unii. Součastně s tím zahájila Evropská unie program grantové pomoci určený na podporu reforem ve střední a východní Evropě, který je známý pod názvem PHARE. Poskytuje podporu pro demokratickou a ekonomickou transformaci zemí a stal se hlavním finančním nástrojem, který pomáhá České republice na její cestě k členství. Přidružené země prokázaly své přání stát se členy Evropské unie. Tento cíl byl potvrzen tzv. individuálním přihláškami ke členství Česká republika – 17.ledna 1996 46562dms26unj9s Od této doby se vztahy mezi Evropskou unií a Českou republikou soustředily na přípravy na vstup České republiky do Evropské unie. Nemusíme si tedy už klást otázku zda k rozšíření dojde, ale kdy. Byla schválena podrobná předvstupní strategii pro 10 kandidátských zemí ze střední a východní Evropy. Od konce roku 2002 by Evropská unie měla být schopna přivítat nové členské státy. Základní kritéria pro vstup do EU
Proces vyjednávání Proces rozšiřování byl oficiálně zahájen 30. března 1998 na setkání ministrů zahraničí členských států EU se zástupci deseti zemí střední a východní Evropy a Kypru. Každý rok komise publikuje pravidelnou zprávu o pokroku na cestě k přistoupení jako výsledek pečlivého sledování situace v jednotlivých zemích. Dále bylo rozhodnuto zahájit napřed vyjednávání s těmito šesti kandidátskými zeměmi : Česká republika, Estonsko, Kypr, Maďarsko, Polsko a Slovinsko. Stalo se tak 31. března 1998. Tato vyjednávání stanový podmínky, za nichž se jednotlivé země připojí k EU a zaměřují se především na podmínky, za nichž kandidátské země přijmou. Během těchto vyjednávání se vymezují podmínky, za kterých kandidátské země vstoupí do EU. Při vstupu do EU musí kandidátské země přijmout legislativu EU, tedy podrobné zákony a pravidla přijímaná na základě smluv zakládající Evropskou unii. Dále se jednání zaměřují zejména na sjednání případných dohod o přechodných opatřeních, která umožňují zajišťovat soulad s některými zákony a pravidly postupně, do jistého předem dohodnutého termínu. Jednání se konají na úrovni ministrů nebo jejich náměstků, tj. stálých zástupců členských zemí a velvyslanců nebo hlavních vyjednavačů na straně kandidátských zemí. Vyjednávání s každou kandidátskou zemí probíhá samostatně, pouze na základě dosažených výsledků jednání s danou zemí. Tempo vyjednávání tedy závisí na stupni připravenosti jednotlivých kandidátských zemí a složitosti řešených otázek. Proto se z těchto důvodu nedá přesně odhadnout pravděpodobné trvání jednotlivých vyjednávání. Evropský parlament dostává informace o pokroku ve vyjednávání a vyslovuje svůj souhlas s výslednými smlouvami o přistoupení. Smlouvy o přistoupení bude muset ratifikovat každá členská země. Ve většině případů ratifikace vyžaduje schválení parlamentem příslušné země v podobě zákona. Diskuse o ratifikaci umožní občanům všech členských zemí vyjádřit se k rozšíření prostřednictvím svých zástupců. V některých státech bude třeba k definitivnímu přijetí smluv o přistoupení uspořádat referendum.
Celkem je k projednávání otevřeno 31 kapitol.
Každým rokem je pak vyhotovována pravidelná zpráva, která je předkládána komisi a obsahuje hodnocení kandidátské země směrem ke vstupu do EU. Zpráva slouží radě jako základ k rozhodnutím o přijímání. Zpráva je veřejná. Tyto zprávy jsou vypracovány Evropskou komisí na základě vlastních informací a zejména na základě informací z vlády příslušně kandidátské země. Každým rokem jsou uplatňována stále stejná kritéria. Dále pak bylo komisí formulováno tzv. PARTNERSVÍ PRO VSTUP, které stanovuje řadu priorit, které zaručí že bude Česká republika důkladně připravena na převzetí závazků vyplývající z titulu členství v Evropské unii. Toto partnerství je pak chápáno jako základním orientačním plánem cesty, která je před námi, a která nás upozorňuje na nebezpečné otázky, jež bude nutnou překonat. Je to tedy nástroj, který bude určovat, jak bude Česká republika na této cestě postupovat. Dále pak česká vláda vypracovala „Národní program příprav České republiky na členství“. Tento dokument se každoročně aktualizuje, přináší plány české vlády na reformu legislativy, hospodářství, státní služby a mnoha dalších odvětví, které musejí být reformovány, aktualizovány, modernizovány nebo posíleny, chce-li mít Česká republika z členství náležitý přínos. Česká republika proto prochází náročným procesem vnitřních příprav, aby byla způsobilá ke členství. ….Česká republika byla dlouho zařazována mezi nejúspěšněji se transformující se ekonomiky střední a východní Evropy. Naše země s populací čítající něco přes 10,3 miliónů obyvatel bylo dokonce některými odborníky dávána za vzor ostatním zemím. Vykazovala poměrně stabilní tempa růstu produktu na obyvatele, nízkou míru nezaměstnanosti a inflaci se také dařilo držet pod hranicí 10%. I prognózy na následující léta byly poměrně příznivé. Jedním z vážnějších problémů české ekonomiky byl a nadále jim zůstává deficit obchodní bilance. Export se na HDP podílí asi 51%, zatí co import dosahuje úrovně 56%. Hlavními obchodními partnery jsou členské státy EU. Ty se podílejí na zahraničním obchodu ČR asi 60 procenty. V letech nedávno minulých se však česká ekonomika dostala do vážnějších problémů. Ty si vyžádaly přijetí několika úsporných opatření, které znamenaly mimo jiné rozsáhlé škrty ve státním rozpočtu. Kvůli stálým spekulačním tlakům na českou korunu se ČNB nakonec rozhodla pro zrušení pevného pásma naší měny a přešla na tzv. volny floating, což mělo pochopitelně za následek pokles kurzu koruny vůči USD a DEM. Situace byla také zkomplikovaná rozsáhlými záplavami na Moravě. Všechny tyto faktory se pak neblaze projevily na růstu tempa HDP atd.. Proto byl nastartován postupný proces oživování české ekonomiky… I přes různé problémy však zůstává Česká republika jedním z kandidátů zařazených do tzv. první vlny rozšíření EU. Je však potřeba podotknout že seznam nedostatků, které Brusel nalezl v ČR se nějak neliší do ostatních kandidátských zemí. Mezi jinými problémy jsou zmiňováni například Rómové, respektive společnost, která s nimi neumí zacházet. Dále pak mezery ve státní administrativě, soudnictví, při zavádění normálních poměrů v bankovnictví a při postihu podvodů a jiných hospodářských trestných činů, což UE zvláště zajímá, má-li vůči ČR otevřít hranice se známými čtyřmi svobodami:
Evropská unie naopak od ČR získá členskou zemi s výhodnou geopolitickou a geohospodářskou polohou. Pružnou, kvalifikovanou a poměrně vzdělanou pracovní sílu, která je největším bohatstvím České republiky. Poroto jedním z posledních verdiktů Evropské unie je, že Česká republika se může ve střednědobé perspektivě dobře připravit a do Evropské unie být přijata.
Součastná problematika vstupu do EU
Prvním integračním krokem byl náš vstup do NATO. Vstup do Evropská unie je těžší, ale je důležité, aby si nejen občané uvědomili co přinese vstup do EU. I když má ČR velký zájem vstoupit do EU a ta dala najevo svůj zájem o naše připojení v praktickém uskutečňování tohoto shodného zájmu se odhalí, že v konkrétních jednotlivostech může mít EU a ČR zájmy protichůdné. V případě vztahů ČR – EU má silnější pozici EU. V zájmu ČR je, abychom vstoupili do EU ekonomicky silní a ne jako „chudí příbuzní“ jako například Řecko. Protože dosažení vyšší ekonomické úrovně znamená i lepší vyjednávací pozici pro ČR. Základním nástrojem vlády ČR ovlivňující vlastní průběh integrace v etapě sbližování, ale i v rámci zapojení do EU je tedy hospodářská politika. Tam musí během přechodného období zajistit především tyto skutečnosti:
Vláda ČR schválila revidovanou verzi Národní programu přípravy ČR na členství v EU. Uvedený dokument navazuje na první verzi Národního programu přípravy z roku 1998 a dále specifikuje a konkretizuje v něm obsažené úkoly a finanční náklady na jejich plnění. Právní úprava Současná právní úprava nemá žádné prvky soudcovské samosprávy, a proto je třeba vyřešit vztah soudnictví a exekutivy, jenž má vliv např. na jmenování a odvolávání funkcionářů soudů, organizaci a výběr čekatelů na funkci soudce, jmenování komise pro justiční zkoušky a výkon kárné pravomoci. V současné době se připravuje ve spolupráci Ministerstva spravedlnosti, Soudcovské unie a Nejvyššího soudu věcné záměry legislativní úpravy zavádějící soudcovskou samosprávu. Cílem připravované reformy je též dosažení plné připravenosti soudů na vstup do EU. Hospodářství Konkurenceschopnost hospodářství ČR nelze zajistit bez institucionálního a legislativního rámce, který zabezpečí přiměřený prostor pro rozvoj firem. Mělo by dojít ke kultivaci kapitálového trhu, který by se měl stát místem, odkud mohou firmy získávat kapitál a který vysílá relevantní informace pro investory, přes potlačení korupce, až po vytvoření fungující státní správy. Důležitá je i dokončení privatizace komerčních bank a v neposlední řadě i dokončování cenových deregulací, které může působit jako faktor cenového růstu a zároveň napomáhat ke konvergenci komparativní cenové hladiny ČR k EU. Vláda se shodla na termínu ukončení deregulací v průběhu roku 2002, ale zatím nebylo rozhodnuto o tempech deregulací, jejich časovém rozložení a regulaci přirozených monopolů.
Bankovní sektor
Hlavním strategickým cílem dalšího rozvoje bankovního sektoru je vybudování silného, stabilního, efektivního a konkurenceschopného bankovního sektoru, založeného na konceptu univerzálního bankovnictví. Tohoto cíle bude dosaženo postupnou realizací následujících, vzájemně se prolínajících a doplňujících kroků, které zahrnují konsolidaci bankovního sektoru a podporu jeho dalšího rozvoje harmonizaci legislativy s legislativou EU. Veřejné kapitálové trhy dosud zcela neplní své základní funkce, tj. nejsou místem, kde by obchodní společnosti mohly získat kapitál a rovněž neplní svou cenotvornou funkci. Snahou jak Ministerstva financí, tak i Komise pro cenné papíry je posílit roli veřejných trhů a omezit netransparentní převody cenných papírů prostřednictvím Střediska cenných papírů. Stěžejní prioritou hospodářské politiky musí být orientace na posílení konkurenceschopnosti ekonomiky ČR. Pouze taková ekonomika může obstát v náročném prostředí jednotného trhu a nabízet svým občanům perspektivu trvale rostoucí životní úrovně. Základním předpokladem realizace této hospodářské politiky je zlepšení podmínek pro důslednou restrukturalizaci podnikatelského sektoru. Zajištění stability veřejných financí si vyžádá zpracování střednědobého fiskálního rámce, který by umožnil rozvrhnout vyrovnanost veřejných financí na delší časové období. Národní zájem se netýká jenom ekonomiky, oblasti práva, ale také kultury, výzkumu, tělovýchovy, dopravy a v neposlední řadě i regionů. Vzdělání Velká pozornost v oblasti mládeže a vzdělávání se bude muset soustředit na problém vzájemného uznávání profesní kvalifikace, t. j. kvalifikaci umožňující přístup k povolání související s volným pohybem pracovních sil. Plánovaná účast vzdělávacích programů Provádění politiky v oblasti vědy a výzkumu: - informační infrastruktura pro výzkum a vývoj - její zajištění a podpora fungování - řešení problematiky příspěvkových a rozpočtových organizací v oblasti výzkumu a vývoje - podpora transferu technologií zejména směrem k malým a středním podnikům Pomoc EU je především v pořádání workshopů, konferencí a porad ( např. legislativa, transfer technologií, vztahy university a podniky, zejména malé a střední). Telekomunikace Připravovaný nový zákon o telekomunikacích v souladu s Národní telekomunikační politikou je pro toto období základním dokumentem definujícím legislativní prostředí včetně regulačního rámce pro podnikání v telekomunikacích, poskytování a využívání telekomunikačních služeb v podmínkách konkurence včetně nezbytné ochrany uživatelů těchto služeb při současném zajištění souladu s telekomunikační politikou EU. Nový zákon o telekomunikacích se stane nástrojem zejména pro:
ČNB Vstupem ČR do EU bude mít ČNB povinnost koordinovat svoji autonomní měnovou politiku s jednotnou měnovou politikou Evropské centrální banky (v rámci účasti guvernéra ČNB na jednání Generální rady ECB). Aby tato koordinace byla efektivní, musí mít ČNB do doby vstupu do EU ukončenou standardizaci nástrojů své měnové politiky s nástroji ECB. Nástroje ČNB již téměř odpovídají nástrojům, které uplatňuje v rámci jednotné měnové politiky ECB. Jedním ze zbývajících rozdílů jsou povinné minimální rezervy (neúročené, vyšší sazba, jiné výpočtové a udržovací období). V oblasti statistiky platební bilance bude nutné zajistit teritoriální průřez běžným účtem platební bilance v členění země EU a největší obchodní partneři ČR mimo EU, zajištění sběru dat o přímých zahraničních investicích (nejen údaje o základním kapitálu jako doposud, ale také reinvestované zisky a úvěry přijaté a poskytnuté spojené s přímou investicí.)
Daňová problematika
v ČR se již postupně přibližuje podmínkám v organizaci a řízení správy daní v členských zemích EU. Byla vytvořena poměrně rozsáhlá síť územních finančních orgánů. Připravují se organizační změny ve správě daní s postupným přechodem k modelu nezávislého státního orgánu. Jako součást reformy správy daní a boje proti daňové kriminalitě se navrhuje zavedení majetkových přiznání u majetků přesahujících 10 mil. Kč, zavedení registračních pokladen s cílem minimalizace daňových úniků, zjednodušení výběru daně z příjmů fyzických osob např. využitím daňových paušálů a zavedení bezhotovostního platebního styku nad hranici stanovenou podle úprav v členských zemích EU. Závěr Proč bychom se měl stát členy Evropské unie…? Evropská integrace je významnou silou potřebnou pro světovou stabilitu. Evropské hospodářské společenství bylo založeno v roce 1957, kdy se určitý počet zemí rozhodl zabránit vzniku další války cestou spolupráce v ekonomických záležitostech. Mezi tím se EHS, v souvislosti se vstupem dalších členů přeměnilo na Evropskou unii a vnitřní spolupráce se prohloubila a rozšířila do mnoha dalších sfér. Výsledkem této zvyšující spolupráce ke už 50 let trvající mír mezi zeměmi, které mezi sebou mnohokrát válčily. Základem Evropské unie je jednotný trh a jednotná ekonomika, která má od 1.ledna 1999 jednotnou měnu, EURO. Jednotný trh vedl ke zvýšení prosperity občanů Evropské unie a umožnil Evropě stát se ekonomickou mocností ve světě narůstající globální konkurence. K výhodám integrace České republiky tedy patří řada věcí, od nehmotného prospěchu daného pocitem být součástí větší skupiny zemí a zaujímat tak ve světě bezpečné místo, po konkrétní výhodu být součástí největšího jednotného trhu na světě, se všemi růstovými a zaměstnaneckými příležitostmi, které to obnáší. Členství v unii znamená upevnění a nezvratnost demokratických a ekonomických reforem uskutečňovaných v České republice od roku 1989 Jakmile se Česká republika stane členem Unie, bude moci těžit z tzv. Strukturálních fondů, které slouží k rozvoji méně prosperujících regionů Unie a jež byly dobrému využity zeměmi jak Irsko a Portugalsko v prvních letech jejich členství. Členství v Unii také zaručuje České republice řadu vysokých standartů v oblastech, jako životní prostředí, zdravotnictví, sociální zabezpečení a bezpečnost práce. Jako občané EU bychom pak měli právo cestovat, pracovat, studovat nebo žít v kterémkoliv státě. Zahrnuje to též právo založit si v kterémkoliv státě vlastní podnik a právo užívat pro sebe a pro svou rodinu požitků sociálního zabezpečení. Mohli bychom se účastnit místních, městských a do Evropského parlamentu vypsaných voleb v členském státě, v němž by jste měli bydliště. Všichni občané EU mají nárok na diplomatickou a konzulární ochranu ze strany členského státu v době své návštěvy země ležící v EU. Občanstvím v EU se tedy státní občanství doplňuje, nikoliv nahrazuje. Ale už v době před přistoupením se můžeme zúčastnit řady programů EU a to zejména pro mládež (Socrates, Leonardo da Vinci atd..). Nevýhody…? Často se objevují obavy některých lidí, že integrace Evropy povede ke ztrátě suverenity nebo národní identity. Zkušenosti z minulých let ukázaly, že zejména pro menší zemi je členství v EU tou nejlepsší cestou, jak zaručit možnost, aby ve světě dosáhla toho co chce. Což je vlastně podstatou suverenity. Pokud jde o národní identitu, každý, kdo navštíví nějáký členský stát EU, se může na vlastní oči přesvědčit, že v důsledku členství v UE národní, regionální ani místní identita nijak neutrpěla. Jiní lidé se bojí, že jejich podniky budou konkurencí v rámci jednotných trhů poškozeny. Je jasné, že pro úspěšnost ve stále globálnějším světě, kde budou české společnosti soutěžit nejen s dalšími českými podniky či s polskými nebo německými společnostmi, ale také se společnostmi americkými nebo čínskými, je důležité být maximálně efektivní. Této konkurenci není možné se vyhnout a nejlepším místem, jak se stát konkurenceschopným , je právě Evropská unie, kde jsme se už v mnoha oborech naučili, jak překonat bolestivý proces transformace. Zásadním poselstvím, které zaznívá ze součastných členských států jsou zprávy o trvalé podpoře pro členství v EU. A také přání, aby členství v EU hrálo v nadcházejícím století ještě větší roli v každodenním životě občanů těchto států. ********* |
