Využití předstrukturálních fondů

Cíl programu Phare ve střední a východní Evropě je dvojí. V zemích, které se přihlásily k členství v Evropské unii (EU), je cílem pomoci připravit se na připojení nejdříve to bude možné. Deseti kandidátskými zeměmi jsou Maďarsko, Polsko, Rumunsko, Slovensko, Lotyšsko, Estonsko, Litva, Bulharsko, Česká republika a Slovinsko. V dalších třech zemích - Albánii, Bosně a Hercegovině, a v bývalé jugoslávské republice Makedonii - je cílem Phare podporovat jejich přechod k demokracii a k tržnímu hospodářství.
Program Phare je v současné době hlavní cestou pro finanční a technickou spolupráci Evropské unie se zeměmi střední a východní Evropy. Byl zahájen v roce 1989 pro podporu ekonomického a politického přechodu, a do roku 1996 se rozšířil tak, že začleňuje 13 partnerských zemí v regionu. Původně mu bylo přiděleno 4,2 miliard eur na období 1990 – 1994, ale navrhovaná částka Phare na období 1995 – 1999 byla zvýšena na 6,693 miliard eur.
Pomoc od Phare je ve formě grantů, a jeho práce vzrostla tak, že obsahuje široký rozsah aktivit. Phare vykazuje průběžnou pružnost při přizpůsobování měnícím se prioritám a charakteru reformního procesu v každé z partnerských zemí. Počínaje rokem 1994 se v programu jevil velký nárůst podpory legislativnímu rámci a administrativním strukturám, a rovněž projektům, které propagují demokratizaci a občanskou společnost, a pro investice do infrastruktury včetně příhraniční spolupráce.

Role programu Phare se také vyvíjela, aby držel krok s politickým vývojem, obzvláště vzhledem k budoucímu rozšíření Evropské unie. Deset z partnerských zemí se přihlásilo k členství v EU. Klíčové fáze na cestě k rozšíření byly:

Zasedání Evropské rady v Kodani v roce 1993, které potvrdilo perspektivu členství partnerských zemí a stanovilo kritéria přistoupení, známá jako kodaňská kritéria
Zasedání Evropská rady v Essenu, které přijalo předvstupní strategii, která byla navržena tak, aby pomáhala připravit partnerské země na přistoupení
Vydání Agendy 2000 a „Posudků Komise" k žádosti každé ze zemí o členství (červenec 1997)
Zasedání Evropské rady v Lucemburku 1997, které zahájilo proces rozšíření jako všestrannou akci, která zahrnuje proces přistoupení všech deseti kandidátských zemí, a schválila, aby jednání s pěti kandidátskými zeměmi – Maďarskem, Polskem, Estonskem, Českou republikou a Slovinskem začala na jaře 1998.

V důsledku tohoto vývoje se úloha programu Phare v deseti kandidátských zemích přeorientovala a našla si jiné cíle. V těchto zemích je cílem Phare pomoci jim připravit se na členství v EU.

Podle kodaňských kritérií vyžaduje členství, aby kandidátská země ukázala:

stabilitu institucí zaručujících demokracii, právní stát, lidská práva a respektování a ochranu menšin
existenci fungující tržní ekonomiky a rovněž schopnost vypořádat se s konkurenčními tlaky a tržními silami uvnitř Unie
schopnost převzít závazky členství, včetně plnění cílů politické, ekonomické a monetární unie

V červenci 1997 uveřejnila Evropská komise materiál „Agenda 2000: za pevnější a širší Unii", spolu se svými „Posudky" k žádosti každé kandidátské země o členství. V Agendě 2000 Komise načrtla širokou perspektivu rozvoje EU a jejích politik v novém století, celkový dopad rozšíření EU a budoucí finanční rámec po roce 2000, a přitom vzala v úvahu perspektivu rozšířené Unie.
Jak se navrhuje v Agendě 2000, byla vypracována individuální Přístupová partnerství pro každou z kandidátských zemí, která stanoví prioritní oblasti, ve kterých ta která země potřebuje dosáhnout pokroku, aby se připravila na přistoupení. Přístupová partnerství sdružují všechny různé dostupné formy podpory (včetně Phare) pro každou zemi do jediného rámce.
V roce 1998 byly přijaty nové směrnice programu Phare, aby se podpora přesměrovala na přípravu kandidátských zemí na přistoupení v klíčových oblastech identifikovaných v Přístupových partnerstvích. Aktivity Phare se budou nyní soustřeďovat na tyto priority a na potřebu podpory kandidátských zemí při budování institucí a při investicích.
Prvním cílem re-orientace je pomoci administrativám kandidátských zemí získat prostředky k zavádění „acquis communautaire" (legislativní orgán Evropské komunity). Tento proces se označuje jako „budování institucí". Phare takto pomůže národním a regionálním administrativám v kandidátských zemích, a rovněž regulačním a dohlížitelským a jiným orgánům, aby začlenily „acquis" do svých zákonů a nařízení, a zajistit jejich zavádění do praxe.
Druhým cílem je pomoci kandidátským zemím, aby dovedly svůj průmysl a hlavní infrastrukturu ke splnění standardů Společenství zmobilizováním potřebných investic. Toto úsilí se bude převážně věnovat oblastem, kde standardy Společenství existují, na příklad: životní prostředí, doprava, průmyslové podniky, kvalitativní normy výrobků, pracovní podmínky, a tak dále.

Od roku 2000 existují kromě Phare navíc dva nové programy-SAPARD poskytuje pomoc zemědělství a rozvoji venkova a ISPA pomáhá financovat investice do životního prostředí a dopravy. Dohromady se pro tyto tři nástroje navrhuje roční rozpočet 3 miliardy eur: Phare (1,5 miliardy eur), ISPA (1 miliarda eur) a SAPARD (0,5 miliardy eur).
Pokud jde o ostatní tři země Phare, pak nové směrnice Phare nemají vliv ani na právě probíhající programy, ani na rozpočtové příděly plánované až do roku 1999. Naopak, Phare bude pokračovat v poskytování podpory při jejich přechodu k demokracii a tržnímu hospodářství.

V počátečních letech se program Phare zaměřoval na podporu procesů ekonomického přechodu a institucionální reformy v partnerských zemích. Tak, jak postupoval proces přechodu, rozšiřoval se obzor programů Phare a zaměřoval se na dlouhodobější potřeby ekonomického rozvoje a investic. Během tohoto období byl Phare především orientován na poptávku: partnerské země samy byly hnací silou při tvorbě programů. To pomáhalo zabezpečit, aby partnerské země měly opravdový podíl na programu, a ten aby nadále odpovídal různým a měnícím se potřebám partnerských zemí.
Základním cílem Phare v deseti kandidátských zemích je nyní pomoci těmto zemím v přípravě na členství. Program je orientován na přistoupení. Soustřeďuje se na omezený počet priorit ve shodě s kodaňskými kritérii, aby se maximalizoval jeho dopad při dosahování tohoto základního cíle.
„Posudky" Komise k žádostem o členství jednotlivých kandidátských zemí zaznamenaly, že žádná z těchto zemí nevyhovovala v roce 1997 plně všem kodaňským kritériím. „Posudky" identifikovaly pro každou zemi ty oblasti, kde je zapotřebí dalšího pokroku, aby byly splněny závazky členství. Ty se pak staly prioritami Přístupových partnerství, na kterých je nyní založeno veškeré financování Phare.

Spolu se zaměřením na přistoupení se přístup Phare k programům změnil (tj. rozhodování o specifických aktivitách, která se mají financovat). Pro každou kandidátskou zemi bylo zpracováno Přístupové partnerství. V něm jsou stanoveny prioritní oblasti, ve kterých musí každá země vykazovat pokrok, aby se připravila na přistoupení. Také se v něm naznačují cesty, jakými bude program Phare podporovat přípravy na přistoupení. Přístupová partnerství tím vytvářejí jednotný rámec pro naprogramování priorit pro každou z kandidátských zemí i finančních prostředků dostupných k realizaci těchto priorit. Financování je organizováno dle dohodnutého harmonogramu provádění projektů, které se mají uskutečnit v každé ze zemí. Přístupová partnerství zjednodušují dřívější průběh programu a zabezpečují řešení, které je určováno přistoupením.
Přístupové partnerství každé ze zemí je doplněno jejím vlastním národním programem pro převzetí acquis. Tím jsou dány detaily programování každé ze zemí pro dosažení kodaňských kritérií, včetně převzetí „acquis communautaire".

Každý rok podepíše Komise s každou z kandidátských zemí memorandum o financování, které stanoví projekty, které se mají realizovat v prioritních oblastech založených v Přístupovém partnerství a v národním programu pro převzetí acquis. Phare se zaměří na poskytnutí podpory na základě potřeb jednotlivých zemí. Nadále však bude pokračovat určitý počet programů pro více příjemců.
Počet programů pro více příjemců se celkově snižuje. Ustavuje se však malý počet nových a významných investičních programů pro více příjemců: programy „Materiální zabezpečení malých a středních podniků" a Velkoplošná materiální podpora infrastruktury ve velkém rozsahu" jsou oba dále podrobněji popsány v oddíle o investiční podpoře. Navíc kandidátské země, které se ještě neúčastní jednání (Rumunsko, Slovensko, Lotyšsko, Litva a Bulharsko), mají dostat dodatečnou pomoc díky novému Materiální podpor„Posudky" ukazují, že posílení institucionální a administrativní kapacity kandidátských zemí jsou klíčovým požadavkem pro rozšíření, pokud země mají být schopné převzít, zavést a uvést v platnost „acquis". Cílem budování institucí je pomáhat kandidátským zemím položit institucionální základy nutné pro přistoupení.
Kandidátské země potřebují posílit právní řád a ustavit moderní a účinné administrativy schopné aplikovat „acquis". Budování institucí však není pouze otázkou aproximace práva kandidátské země legislativě EU. Týká se také způsobu, jak je tato legislativa zaváděna a dodržována v praxi. To znamená vyškolit a připravit velkou řadu státních a veřejných úředníků a odborníků, od soudců a finančních kontrolorů po inspektory životního prostředí a odborníků na statistiku.
Phare se tedy soustřeďuje na pomoc při rozvoji struktur, lidských zdrojů a správních dovedností potřebných pro zabezpečení přijetí a zavedení „acquis" a k tomu, aby v každé z kandidátských zemí byla pěstována vlastní demokratická společnost, schopná splňovat požadavky kodaňských kritérií.
Stěžejním nástrojem budování institucí bude twinning, který bude znamenat přidělování expertů EU do kandidátských zemí. Začne přidělením úředníků členských států, kteří budou označováni jako předvstupní poradci. Sdružování (twinning) je detailněji popsáno níže.
Phare také pomáhá národním a regionálním administrativám kandidátských zemí, aby se seznámily s politikou a procedurami Společenství prostřednictvím financování jejich účasti v široké škále programů Společenství, jako jsou Leonardo, Socrates, a Mládež pro Evropu. Také je podporována účast v některých agenturách Společenství a vytvářejí se kontakty mezi takovými agenturami a příslušnými institucemi partnerských zemí.
Pokračuje i podpora na poli odborného školení. Evropská školící nadace (The European Training Foundation) poskytuje Komisi a kandidátským zemím odborné znalosti v oblasti odborného vzdělávání.
Ve shodě s pomocí Společenství uvnitř EU poskytuje Phare finance na regionální rozvoj. Například je možno poskytnout podporu regionům s upadajícím průmyslem tam, kde existují státní plány restrukturalizace.
Kandidátské země dostávají podporu k zavedení a implementaci politiky, která jim umožní plně participovat v strukturálních fondech EU po přistoupení. Aktivity financované Phare se budou pohybovat směrem k typům aktivit a struktur, které jsou používány v regionálních a sociálních fondech EU.
Klíčovou metou pro podporu Phare je rozvinout v kandidátských zemích znalost a pochopení strukturální politiky EU, aby se propagoval rozvoj administrativních struktur pro tvorbu politiky a rozpočtových procedur potřebných k jejich budoucí účasti ve strukturálních programech EU. Dlouhodoběji budou financovány obsáhlejší regionální a agro-environmentální programy a programy pro rozvoj venkova, založené na národní politice regionálního rozvoje, což zabezpečí přechod kandidátských zemí na systém strukturálních fondů po přistoupení.
Konečně, regionální projekty přeshraniční spolupráce také dostávají podporu v oblastech podél hranic nejenom se současnými členskými státy, ale také mezi samotnými kandidátskými zeměmi.