|
| | 
Vývoj ekonomického myšlení
Vývoj ekonomického myšlení
A/ Před vznikem ekonomie
Xenofón
(430 - 355 př. n. l.)
Platón
(427 - 347 př. n. l.)
základem fungování společnosti je soběstačná farma obchod přináší řadu problémů (je to zdroj nestability), má být kontrolován státem fk357n5216bkkb
Aristoteles
(384 - 322 př. n. l.)
peníze: jako oběživo / všeobecný směnný ekvivalent usnadňují směnu (nejsou nutné Bartrovy obchody) použité pro tvorbu dalších peněz = LICHVA - nepřirozené (tehdy směli půjčovat jen Židé, v rozporu s křesťanskou církví) dva druhy bohatství: ekonomika = způsob opatřování nezbytně nutných statků chrematistika = bohatství v peněžní podobě a aktivity vedoucí k jeho zvyšování zboží má být užitečné pro toho, kdo je ve směně získává proti společenskému vlastnictví (oslabuje soukromou iniciativu a ta je hnacím motorem rozvoje)
ANTIKA CELKEM
4. století - proti lichvě, církevní koncil zakázal platit či přijímat úrok
5. století - zákaz rozšířen i na laiky
středověk - stagnace obchodu, základem je zemědělství
Tomáš Akvinský
(1225 - 1274)
kanonista (stanovuje pravidla chování) učení o spravedlivé ceně - má zaručit přiměřené živobytí tvůrci statku, je rozdílná podle společenského stavu - sedlák x feudál, chudší člověk má nižší náklady
13. století
hlavní pozornost soustředěna k penězům, stále proti lichvě, vyhrocuje se konflikt mezi dvěma koncepcemi: metalistická - zlatý standard (plně kryto, mince lze rozpůlit); zastávají obchodníci nominalistická - hodnota mince pouze podle názvu, zastávají feudálové 14. století - zrod kapitalistického hospodářství
B/ Po vzniku ekonomie - jednotlivé školy
Merkantilismus
= základní doktrína vznikajícího kapitalistického hospodaření
raný
bohatství je ztotožněno s penězi, resp. s drahým kovem à státní regulace hospodářství - stát brání vývozu peněz (jestliže v cizině prodám, musím nakoupit další zboží a ne dovézt zpět peníze) zvyšování bohatství: těžba ( u nás před. stříbro) z kolonií ZO (vývoz)
rozvinutý
E > I (peníze vyvážené ven à větší příjem peněz do vlasti) zásady: nedovážet spotřební zboží a luxusní předměty nevyvážet suroviny (ale předměty) podpora prům. výrobků (je v nich lidská práce) podpora dovozu surovin (à zpracovat, vyvézt) představitelé:
Thomas Mun
Jean Baptiste Colbert - franc. ministr financí
Antoine Monchrétien - zavedl pojem "politická ekonomie"
Fyziokraté
Francois Quesnay
(1694 - 1774)
Ekonomická tabulka - koloběh statků ve společnosti pouze zemědělství má produktivní charakter (tvoří něco nového), průmysl jen mění formu
Klasická škola politické ekonomie
Adam Smith
(1723 - 1790)
Pojednání o podstatě a původu bohatství národů (1776) - pět knih efektivní alokace zdrojů, neviditelná ruka trhu (trh dle P určuje výrobu), liberalizmus bohatství nejsou peníze, ale reálný národní důchod (množství statků, které je v urč. období ve společnosti vyrobeno a je jí k dispozici) zdrojem hodnot je lidská práce (ne spekulování na trhu) a její produktivita à význam dělby práce (čím víc se specizalizuji, tím jsem produktivnější) dělba práce: přirozená, společenská trh = centrum hospodářského systému
David Ricardo
(1770 - 1823)
Thomas Robert Malthus
(1776 - 1834)
Úvaha o populačním zákoníku (1798) - potřeby lidí rostou exponenciálně, statky aritmeticky à zdroje rostou pomaleji à kolaps Zásady politické ekonomie (1820) - každý statek obsahuje živou a mrtvou práci (při výrobě strojů)
J. S. Mill
(1806 - 1874)
Jean Baptiste Say
(1767 - 1832)
Pojednání o politické ekonomii (1803) tři výrobní faktory - půda, práce, kapitál - poskytují služby, za které jim náleží odměna
Kritici - 19. století
J. Ch. de Sismondi
(1773 - 1842)
P. J. Proudhon
(1809 - 1865)
L. Blanc
(1811 - 1882)
Karl Marx
(1818 - 1883)
Kapitál (1867) - kritika kapitalizmu teorie pracovní hodnoty - navazuje na Ricarda cenu vysvětluje pouze z hlediska nabídky
Neoklasicizmus (kolem r. 1870)
Rakouská psychologická škola
C. Menger
(1840 - 1921)
Eugen von Böhm-Bawerk
(1851 - 1919)
F. Wieser
(1851 - 1926)
Matematická / lausannská škola
León Walras
(1834 - 1910)
Vilfredo Pareto
(1848 - 1923)
Učebnice politické ekonomie (1906) - paretovské optimum řešení je optimální, jesliže žádný z účastníků nemůže získat výhodu, jestliže někdo jiný má ztrátu
Anglo-americká větev
Alfred Marshall
(1842 - 1924)
J. B. Clark
(1847 - 1938)
Různé pojetí ekonomie:
L. Robins
(1932 - )
DNEŠNí POJETí:
Keynesiánství
John Maynard Keynes
(1883 - 1943)
Obecná teorie zaměstnanosti, úroku a peněz (1936) - napsal po ekonomické krizi a krachu na burze roku 1929 řešení: makroekonomický přístup proti dokonalosti automatických regulátorů trhu (tzn. trh je třeba státem ovlivňovat) rovnováha při neúplném využití zdrojů
Neokeynesiánství - 70. léta
Paul Anthony Samuelson
(1915 - )
Renezance neoklasicizmu
Monetarizmus
Milton Friedman
(1912 - )
působí před. po válce peněžní a bankovní stránka fungování ekonomiky předpoklad tržního hospodářství - osobní, politická a ekonomická svoboda jednotlivce státní zásahy svobodu omezují
Teorie racionálních očekávání
R. E. Lucas
N. Wallace
T. J. Sargent
R. J. Barre
Reaganomika
|