|
| |  Spotřeba a investice
Spotřeba a investice
Nástroje – myšlenkové jádro učení – Keynesiánská ekonomie (vliv na určení úrovně produktu a zaměstnanosti u krátkého období).
Spotřeba se skládá z výdajů domácností na finální statky a služby, včetně statků dlouhodobého užití (např. nábytku), statků krátkodobého užití (např. potravin), a služeb (např. vzdělání).
Investice tvoří vyrobené statky, které se používají pro další výrobu, včetně strojů a zařízení.
Jestliže výdaje na investice a na spotřebu rostou rychle, bude mít produkt jako celek rovněž tendenci růst.
Spotřeba a úspory 37122kde17fid8v
Spotřeba domácnosti jsou výdaje za finální statky (statky dlouhodobého a krátkodobého užití a služby). Kategorie spotřeby (statky dlouhodobého užití, krátkodobého a služby).
Úspory domácnosti jsou tou částí důchodu, která se nevydává na spotřebu.
Žádné dvě rodiny nevydávají své peníze přesně stejným způsobem. Chudé rodiny musí vydávat své důchody převážně na životně nezbytné statky služby (potraviny a bydlení). Tak, jak se zvyšuje důchod, výdaje na mnohé položky rostou. Podíl na potraviny z celkových výdajů s rostoucím důchodem klesá. V na bydlení jsou dlouhodobě stálé. Výdaje na luxusní položky rostou podle definice rychleji než důchod. Úspory jsou nejluxusnějším statkem (rostou mnohem rychleji než důchod).
Pozn: „Engelovy zákony“ – V rodinného rozpočtu vykazují jisté pravidelnosti (graf 7.2 str. 128), existuje zde určitý rozptyl okolo průměru. di122k7317fiid
Úspory se tedy rovnají důchodu zmenšenému o spotřebu.
Důchod má prvotní určující vliv na tvorbu úspor. Nejchudší lidé mívají sklon k záporným úsporám (spotřebovávají více než vydělávají).
Bod „vyrovnání“ = typické domácnost ani nespoří ani nemá záporné úspory, spotřebovává celý svůj důchod (pod touto hodnotou jsou úspory záporné).
Spotřební funkce
Zobrazuje vztah mezi úrovní spotřebních výdajů a úrovní disponibilního důchodu domácnosti (neboli zobrazuje vztah mezi spotřebou a důchodem). V grafu této fce jsou na vodorovné ose naneseny úrovně disponibilního důchodu a na svislé ose spotřeby domácnosti. Každé kombinace spojíme hladkou křivkou. Do grafu zakreslíme přímku se sklonem 45 stupňů – v kterémkoli bodě této přímky se spotřeba přesně rovná důchodu. Kde se protnou obě křivky, tam se nachází bod „vyrovnání“. Vzdálenost od spotřební fce směrem nahoru k ose kvadrantu měří čisté úspory. Jestliže spotřební fce leží nad osou kvadrantu, domácnosti vykazují záporné úspory.
C (USD)
bod
vyrovnání úspory
spotr. fce
spotreba
45°
DI
(USD)
Úsporová fce
Úspory = důchod (DI) – spotřeba
Na vodorovné ose opět DI a na svislé čisté úspory S. Je přímo odvozena ze spotřební fce. Jednoduše ji získáme jako vzdálenost mezi osou kvadrantu a spotřební fcí. Jestliže jsou úspory záporné, leží spotřební fce pod osou kvadrantu.
Mezní sklon ke spotřebě MPC (Marginal Propensity to Consume)
Je to dodatečná částka peněz, kterou lidé vydají na spotřebu, dostanou-li dodatečný dolar důchodu. MPC je číselně vyjádřeným sklonem, tj. směrnicí tečny ke spotřební fci („stoupání ve vyznačeném úseku“, strmý sklon = vysoký MPC).
Mezní sklon k úsporám MPS (marginal propensity to save)
Je definován jako podíl z dodatečného dolaru důchodu, který plyne do dodatečných úspor. Je zrcadlovým obrazem MPC.
Pozn: směrnice přímky AB je rovna podílu vzdáleností BC a AC, u křivek, které nejsou přímkou počítáme směrnici jejich tečny.
B
A C
Chování národní spotřeby
Faktory určující spotřebu:
disponibilní důchod
pernamentní důchod (taková úroveň důchodu, kterou by domácnost dostávala po vyloučení dočasných či přechodných vlivů, jako je počasí, nenadálé zisky…) čili důchod životního cyklu – spotřeba je ovlivněna také minulými a budoucími důchody (jde-li o pernamentní změnu, spotřebitelé zvýší spotřebu úměrně důchodu).
bohatství
ostatní vlivy – vysoká míra zdanění, nízké reálné výnosy z úspor (očištěné o inflaci), spotřebitelé mají sklon spořit více, když se rozbíhá inflace.
Národní spotřební fce
Determinanty investic
představují velkou a proměnlivou složku: Jejich prudké změny mohou mít značný vliv na AD, a tím i na produkt a zaměstnanost.
vedou k akumulaci kapitálu: Dlouhodobě pak ovlivňují růst produktu v důsledku kapitálové tvorby na potenciální produkt.
Skládají se z:
nákupy obytných budov (1/4)
investice do továrních budov a zařízení firem (70%)
přírůstky zásob (1/20)
Náklady jsou zde chápány jako úroková sazba z vypůjčených fondů (cena, kterou platíme za vypůjčení peněz na určitou dobu).
Firmy investují, aby realizovaly zisk. Protože kapitálové statky mají dlouhou životnost, investiční rozhodování závisí
na poptávce po výstupu, vyráběnému pomocí nových investic (na příjmech)
na úrokové sazbě a daních, které ovlivňují investiční náklady (často se investice financují pomocí hypoték, protože jsou dlouhodobějšího charakteru)
na očekáváních podnikatelů, jaká bude hospodářská situace (věří-li fy, že v blízké době doje k prudkému oživení, začnou plánovat rozšiřování kapacit).
Jak hospodářská politika ovlivňuje investice
Monetární politika ovlivňuje úrokové sazby a kapitálové náklady, je ovlivňována centrální bankou. Může zvýšit investiční výdaje pomocí snížení úrokových sazeb (zlevní se půjčky pro domácnosti).
Daňová politika – změny ve zdanění osob (vláda odnímá část zisku tím, že ho zdaňuje).
Mikroekonomická politika.
Křivka poptávky po investicích
Vyjadřuje vztah mezi úrokovými sazbami a investicemi.
Zjednodušená ekonomika: projekty A-H (můžeme u nich pominout potřebu obnovy), vynášejí konstantní tok čistého důchodu a neexistuje inflace, dlouhodobá životnost – můžeme pominout obnovu.
Každý stupeň na křivce představuje výši investic, které byly vynaloženy na jednotlivé projekty při úrokové sazbě odpovídající jejich nulové ziskovosti.
Posuny křivky investiční poptávky
Zvýšení celkové úrovně produktu (GNP) – zvýší DI (posune doprava nahoru).
Vyšší zdanění firem by tlumilo investice - sníží.
Propuknutí pesimismu podnikatelů (souvisí s očekáváním) - sníží.
Klesající míra úspor v USA
v polovině 80. let míra úspor závratně poklesla (10 – 2%)
deficit federálního rozpočtu
systém sociálního zabezpečení – snižuje potřebu soukromě spořit
kapitálové trhy a postoje k zadlužení – před moderní dobou trhy nedokonalé, snazší půjčování
ostatní zdroje
|