|
KLASIFIKACE NáKLADŮ V MANAŽERSKÉM ÚČETNICTVíKLASIFIKACE NáKLADŮ V MANAŽERSKÉM ÚČETNICTVíObsah: 3.1 Význam klasifikace nákladů v manažerském účetnictví
3.1 Význam klasifikace nákladů v MÚ Při klasifikaci nákladů rozlišujeme: Druhové členění nákladů, účelové členění nákladů i členění nákladů ve vztahu ke změně objemu činnosti. Tato členění však patří ke klasickému členění nákladů a vztahuje se k minulosti. V manažerském účetnictví má však největší váhu členění nákladů ( i výnosů) s hlediska rozhodování, tj. orientované na budoucnost. Náklady pro tyto účely musí v sobě zahrnovat budoucí podmínky a musí být souměřitelné podle různých alternativ 3. 2 Druhové členění nákladů ce654h3297veev
Druhové členění nákladů odpovídá peněžně vyjádřené struktuře a výši primárních ekonomických zdrojů, které vstupují do dané transformace Typické znaky nákladového druhu - náklad externí ne náklad interní - náklad prvotní ne náklad druhotný - náklad jednoduchý ne náklad komplexní (složený) Náklady podle druhů lze rozdělit do těchto skupin nákladových druhů:
externích dodavatelů,
Druhové členění je východiskem regulace kvantitativních proporcí mezi potřebou určité struktury a výší zdrojů a jejich pohotovou dispozicí. Např. relace zásobování – výroba Rozlišují se: opakované zdroje - jednotková spotřeba materiálu, energie apod. potenciální zdroje – využití strojů a zařízení (více cyklů) 3.3 Účelové členění nákladů Základem je účelovost. Konečný účel = finální výkony (konečné nositele nákladů) členění linie výkonů nákladů linie útvarů 3.3.1 Členění nákladů ve vztahu k výkonům Náklady technologické a náklady na obsluhu a řízení Technologické náklady bezprostředně vyplývají z technologické transformace ekonomických zdrojů Náklady na obsluhu a řízení jsou vyvolány činnostmi, které vytvářejí podmínky pro bezprostřední technologický proces Náklady přímé a nepřímé Přímé náklady (direct costs) lze bezprostředně, průkazně a hospo-dárně kvantitativně identifikovat s objekty a výkony, se kterými příčinně souvisí Ve výrobách s více druhy výkonů sem patří technologické náklady Při výrobě jednoho druhu výrobku i náklady na obsluhu a řízení (např. elektrárny). Nepřímé náklady (indirect costs) se příslušným objektům a výkonům přiřazují pomocí nepřímých početně technických postupů Náklady jednicové a režijní Informační požadavky:
jednotlivým objektům a výkonům
náklady jednicové náklady režijní Jednicové náklady (prime costs) se vykazují v samostatných konkrétních ve vztahu ke zvolené jednici výkonu Režijní náklady (ovehead) jsou vykazovány v komplexních položkách v rozložení podle jejich funkce v transformačním procesu jako režie: materiálová, výrobní, správní a odbytová 3.3.3 Třídění nákladů ve vztahu k útvarům Organizační celky náklady podle místa vzniku Ekonomické řízenínáklady podle odpovědnostních útvarů
náklady variabilní – vklady zdrojů technicky dělitelné náklady fixní – vklady zdrojů technicky nedělitelné Variabilní náklady se ve své absolutní výši mění v závislosti na změnách objemu výkonů Fixní náklady zůstávají při změnách v objemu výkonů v rámci daného rozmezí ve své absolutní výši neměnné Fixní náklady jsou důsledkem jednorázových vkladů potenciálních, technicky nebo ekonomicky nedělitelných zdrojů. Tyto potenciální zdroje jsou nositeli kapacity, tj. dávají možnost uskutečnit určitý objem výkonů za určitý časový interval. Celková výše fixních nákladů musí být k dispozici před uskutečněním první jednotky výkonů. Průměrné fixní náklady mají proto degresivní charakter. Fixní náklady, které se mění skokem Je- li vyžadován objem výkonů, který přesahuje stávající kapacitu, pak řešením je kvantitativní přizpůsobení. Znamená to dodatečné vklady potenciálních zdrojů. Tyto vklady způsobují dílčí skoky ve vývoji fixních nákladů. Smíšené náklady (semi-variable costs) vyjadrují úcelové spojení a Vzájemné pusobení fixních a variabilních nákladu pri uskutecnování urcitého objemu výkonu
Náklady celkové, průměrné a přírůstkové N = Nf + Nv n = N/Q , nebo n = N/X n = nf + nv dN n´ = N/ X, z nákladové funkce: n = dX Relevantní rozmezí zahrnuje rozpetí v objemu výkonu dané aktivity, ve kterém se v MÚ predpokládá vyhodnocování prubehu nákladu podle jejich závislosti na objemu výkonu
3.5 Návratnost nákladů a bod zvratu Bod zvratu (breakeven point) je bod v úrovni aktivity, ve kterém je zajištena plná návratnost celkových nákladu. Kritický bod objemu udává pocet jednotek výkonu, pri kterém jsou celkové náklady a celkové výnosy totožné
Obecně ekonomický model Vyjadřuje teoretické vztahy mezi náklady, objemem a ziskem. Analýza bodu zvratu z celkových nákladů Z analýzy bodu zvratu z celkových nákladů lze odvodit tyto závěry:
Bz: N = V
Analýza bodu zvratu metodou příspěvku na úhradu Návratnost nákladů variabilních musí být zajištěna prioritně, a to z ceny každé jednotky výkonů. Zbytek mezi c a nv slouží jako úhrada fixních nákladů a zdroj tvorby zisku – u u = c – nv U = u . X Jednotkový príspevek na úhradu (contribution mangin) je forma rozpetí (marže), která predstavuje rozdíl mezi cenou jednotky a variabilními náklady jednotky výkonu
Analýza bodu zvratu metodou komparativního grafu Používá se k rychlému posouzení dvou (nebo více) variant řešení, nebo posouzení změn jednotlivých parametrů (Nv, Nf) |
