|
Tržní selhání - externalityTržní selhání - externality1. Úvod V reálném ekonomickém světě existuje nekonečně mnoho překážek dokonalé konkurence, resp. příčin selhání trhu, nejdůležitější z nich mohou být utříděny do čtyř základních skupin: monopolní síla, externality, veřejné statky a nedokonalé informace. 2. Druhy tržního selhání Monopolní síla likviduje jednotné kritérium rozhodování spotřebitelů a výrobců a následně mechanismus efektivního rozmísťování zdrojů. Zatímco se rozhodování firem řídí výší mezního příjmu, rozhodování spotřebitelů určuje cena zboží a mezní příjem se s touto cenou neshoduje. Výrobci reagují na jiný soubor relativních cen než spotřebitelé. Poptávku spotřebitelů s nabídkou firmy přímo slaďuje pouze rovnost ceny a mezních nákladů; není-li tato podmínka splněna, nejsou zdroje rozmísťovány efektivně. Externalita je ekonomický jev, který působí neekvivalentně jako vnější efekt trhu. Při negativní externalitě dochází k poškozování či růstu dodatečných nákladů určitého subjektu, při pozitivní externalitě vzniká užitek, případně neekvivalentní zisk určitého subjektu Veřejné statky jsou další možnou příčinou tržního selhání cenového systému při ustavování optimální alokace zdrojů. Veřejné statky jsou statky nebo služby, pro které jsou typické dvě vlastnosti: nezmenšitelnost a nevyloučitelnost. Typickými veřejnými statky je např. Národní obrana, policie, síť dálnic a silnic, ale může to být také povinné očkování proti infekčním nemocem apod. Asymetrická informace - další příčinou selhání tržního mechanismu při alokování zdrojů je situace, kdy jedna strana trhu ví více než druhá – informace je asymetrická. Na jedné straně trhu – buď na straně prodávajících, nebo kupujících – existuje úplnější informace, zatímco na straně druhé převažuje informace neúplná. Jedna strana trhu je tedy znevýhodněna. Tak je tomu např., když prodávající vědí více než kupující o kvalitě prodávaného produktu, když firma ví více o tržních podmínkách svých rivalů než oni sami, když manažeři vědí více o firmě, než její vlastníci.
3. Externality Nyní si více rozebereme téma extermalit. K selhání cenového systému při navozování efektivní alokace dochází také tehdy, když mezi firmami a spotřebiteli existují vztahy, které nejsou adekvátně zachyceny tržními cenami. Výroba nebo spotřeba může přinášet prospěch nebo vyžadovat dodatečný náklad, který zvýhodňuje nebo zatěžuje subjekty, jež se těchto aktivit neúčastní. Takové vedlejší – externí – efekty výroby nebo spotřeby jsou nazývány externalitami. Externalita se objevuje tehdy, když výroba nebo spotřeba jednoho subjektu způsobuje nezamýšlené náklady nebo přínosy jiným subjektům, aniž by ti, kteří způsobili náklady či získali příjmy, za ně platili. Externality mohou existovat mezi spotřebiteli, mezi výrobci či mezi spotřebiteli a výrobci, přičemž jde vždy o vztah, který není postižen systémem cen. Externality mohou být dvojí povahy, kladné a záporné. Kladné externality jsou situace, kdy činnost jednoho subjektu přináší prospěch jinému subjektu a ten náklady s ním spojené nemusí hradit. 49431mrd24jte9j Záporné externality jsou naopak takové situace, kdy činnost jednoho subjektu přináší náklady jinému subjektu, které mu nejsou hrazeny, a oni z nich současně nezískává žádnou výhodu. Záporné externality vznikají např. při vypouštění chemických odpadů do potoka přitékajícího do rybníka s chovem ryb, který poskytuje obživu rybářům. Firma produkující znečištění nemá žádné pohnutky hradit externí náklady důsledků své činnosti pro rybáře. Kladná externalita může vzniknout např. v tom případě, kdy si vlastník domu ve vilové čtvrti pořídí hlídacího psa, který odradí případné zloděje i od domů sousedů. Prospěch, který vznikne sousedům, nebere zřejmě majitel psa při jeho pořizování a chovu v úvahu.
Externality a podmínky efektivnosti Jestliže je s výrobou spojena existence záporných externalit, výrobce při volbě výše výstupu porovnává cenu a mezní náklady, přičemž bere v úvahu pouze soukromé mezní náklady, nikoliv dodatečné náklady, které v důsledku jeho výroby vznikají jiným subjektům trhu. Formování ceny takto vyrobeného zboží není založeno na veškerých nákladech nezbytných k jeho výrobě. Podmínky celkové efektivnosti, tak jak je známe z předchozí kapitoly, musí být v případě existence externality modifikovány tak, aby byly zohledněny dodatečné náklady, případně dodatečný užitek. Celkové mezní náklady (Social Marginal Cost, SMC) jsou dány součtem soukromých mezních nákladů výroby a externích mezních nákladů (External Marginal Cost, EMC), což jsou dodatečné náklady vznikající v důsledku záporné externality: rt431m9424jtte SMC = MC + EMC V případě kladné externality nebere její původce v úvahu dodatečný užitek, který jeho činnost přináší jinému ekonomickému subjektu. Důsledkem jeho činnosti však není pouze soukromý mezní užitek, ale celkový mezní užitek (který je větší), a pro směnu zboží není určující mezní míra substituce, ale celková mezní míra substituce. Celkový mezní užitek (Social Marginal Utility, SMU) je součtem soukromého mezního užitku, který daná činnost přináší jejímu původci, a externího mezního užitku. Externí mezní užitek (External Marginal Utility, EMU) je dodatečný užitek, který získávají jiné subjekty: SMU = MU + EMU
Záporné externality a efektivnost Nejprve se zaměříme na záporné externality. Pro vysvětlení důsledků záporné externality a jejich grafického znázornění použijeme jednoduchý model ekonomiky, v níž se vyrábějí dva druhy zboží X a Y, přičemž výroba zboží x je bez externalit a výroba zboží Y je spojena se zápornými externalitami. To znamená, že při výrobě X jsou celkové mezní náklady shodné se soukromými náklady (SMCx = MCx), zatímco ve výrobě Y jsou celkové mezní náklady větší než soukromé mezní náklady (SMCY > MCY). Nutnou podmínkou celkové efektivnosti je vyrovnanost celkové mezní míry transformace produktu s celkovou mezní mírou substituce. Poměr, ve kterém jsou dvě zboží nahraditelná z hlediska výroby a všech nákladů s ní spojených, se musí shodovat s poměrem, v němž jsou nahraditelná ve spotřebě: SMRPT = SMRS Cenový systém spojený se soukromou motivací firem však vede k alokaci pouze na základě mezní míry transformace produktu, tedy rovnosti a tak platí, že , protože . Protože se soukromá a společenská mezní míra transformace produktu neshodují, nejsou vytvořeny podmínky pro optimální alokaci zdrojů mezi výrobu zboží X a Y. Soukromý sektor má z pohledu celkové efektivnosti tendenci vyrábět příliš mnoho zboží, jehož výroba je spojena se zápornými externalitami, protože rozhodování o výši výstupu zakládá na zkreslených, resp. podhodnocených nákladech. Společenské náklady neefektivnosti Společensky efektivní výši výstupu určuje rovnost celkového mezního užitku a celkových mezních nákladů: SMU = SMC. V grafickém vyjádření je možné celkový mezní užitek vyjádřit křivkou poptávky. Efektivní výstup YE v tomto případě můžeme určit průsečíkem křivky poptávky křivky celkových mezních nákladů. křivku SMC získáme součtem křivek MC a EMC, neboť celkové mezní náklady jsou součtem soukromých mezních nákladů a externích mezních nákladů – viz obrázek. Výstup trhu zboží spojeného se zápornou externalitou však není určován s ohledem na celkovou výši nákladů. Výši výstupu na takových trzích určuje vyrovnání poptávky a soukromých mezních nákladů: viz výstup Y1 určený průsečíkem křivky D a křivky MC. Je zřejmé, že takto určený výstup je ve srovnání s celkově efektivní výší výstupu příliš velký. Zdrojem neefektivnosti je neadekvátní cena produkce. Tržní cena P1 je příliš nízká na to, aby byly uhrazeny celkové mezní náklady (P1 vyjadřuje pouze soukromé mezní náklady). Uhrazení celkových mezních nákladů výroby Y1 by umožnila až cena P2. Současně je P1 příliš vysoká na to, aby soukromé firmy vyráběly výstup pouze ve výši YE a její výše motivuje k výrobě nadbytečného rozsahu výstupu Y1. Celkové náklady této neefektivnosti jsou vyjádřeny šrafovanou plochou na obrázku, která představuje rozdíl mezi celkovými mezními náklady a poptávkou pro úroveň výstupu mezi Y1 a YE. Pro každý výstup vyšší než rovnovážný výstup YE jsou mezní celkové náklady neefektivnosti dány rozdílem mezi celkovými mezními náklady a celkovým mezním užitkem (vertikální vzdáleností křivky SMC a SMU, resp. D). Celkové náklady neefektivnosti jsou součtem těchto rozdílů pro všechny úrovně výroby, které převýší efektivní úroveň. Kladné externality a neefektivnost Podobně jako v případě záporných externalit je také v případě kladných externalit možné dokázat, že jejich existence vede k neadekvátnímu rozsahu výstupu. Na rozdíl od záporných externalit dochází v případě kladné externality k příliš nízké produkci, protože není zohledněna určitá část kladného přínosu dané činnosti. Na obrázku vyjadřuje křivka poptávky soukromý mezní užitek, který daná činnost přináší jejímu původci. Ten volí rozsah Y1 své činnosti, odpovídající průsečíku křivek poptávky a mezních nákladů. Uvažovaná činnost však současně produkuje externí užitek jiným subjektům, vyjádřený křivkou EMU. Celkový mezní užitek je dán součtem soukromého a externího mezního užitku: křivku SMU získáme součtem křivek D a EMU. Celkově efektivní úroveň výstupu YE, při němž se celkový mezní užitek dodatečné jednotky činnosti shoduje s mezními náklady této činnosti, určuje průsečík křivek SMU a MC na obrázku. Neefektivnost vzniká proto, že provozovatel činnosti nezískává veškerý užitek, který plyne z jeho činnosti. Proto je cena P1 příliš nízká na to, aby ho přiměla k výstupu na celkově žádoucí úrovni YE (bude poskytovat pouze výstup Y1). Celkové náklady neefektivnosti plynoucí z existence kladných externalit jsou vyjádřené šrafovanou plochou na obrázku, která představuje rozdíl mezi celkovým mezním užitkem a mezními náklady (verikální vzdálenost křivek SMU a MC) pro úroveň výstupu mezi Y1 a YE. pro každý výstup nižší než YE jsou mezní celkové náklady neefektivnosti dány rozdílem mezi celkovým mezním užitkem a mezními náklady. Celkové náklady neefektivnosti jsou dány součtem těchto rozdílů pro všechny úrovně výroby, které jsou nižší než úroveň efektivní.
4. Závěr Základní příčinou existence externalit jsou nepřesně vymezená vlastnická práva. Na existenci externalit tudíž mohou státní orgány reagovat přesnějším vymezením a snadnější vymahatelností vlastnických práv. Externality se nemohou projevit, pokud jsou vlastnická práva zformulována tak, aby odpovídala podmínkám Coaseova teorému, který říká, že pokud poškozuje jednání jedné strany druhou stranu a účastníci mohou navzájem bez dodatečných transakčních nákladů vyjednávat, lze se s negativními externalitami účinně vypořádat bez ohledu na to, jestli zákon lidem připisuje zodpovědnost za nežádoucí náklady jejich činnosti. Nelze-li vyjednávat bez nákladů, pak ovšem na zodpovědnosti plynoucí ze zákona záleží. Obecně lze k nejefektivnějšímu výsledku dospět za předpokladu, že podle zákona ponese břemeno nezbytné k eliminaci škodlivých následků ta strana, která to může učinit s nejnižšími náklady. Zdanění je jedním z možných řešení problému negativních externalit. I když zdaleka ne vždy představuje ideální řešení, ve srovnání s přímou regulací nabízí v řadě situací několik skutečně významných výhod. Zdaňování negativních externalit představuje zdroj vládních příjmů, který do značné míry eliminuje neefektivnost narušující optimální alokaci.
5. Články Přehled článků k tématu externalit: Článek 1 - Ekonomické důsledky dopadů fungování JETE na životní prostředí Výňatek ze závěrečné zprávy expertního týmu pro nezávislé posouzení projektu Zdroj: http://www.vláda.cz Článek 2 - Temelín- je třeba racionální rozhodnutí Zdroj : Lidové noviny 11.5.1999 Autor: Erik Geuss Článek 3 – Kdo škodí - ať platí, říkají v EU Zdroj: Slovo 12.11.1997 Autor: Ladislav VENCÁLEK (Autor je nezávislý publicista ) Článek 4 - Výhody a nevýhody ekologických daní Autor: Vít Šorm Zdroj : Mladá fronta DNES 12.04.1996 Článek 5 - Hospodaření v našich lesích po sedmi letech (výtah z článku) Autor : Ivan Rynda Zdroj: Slovo 28.11.1996 Článek 6 - Pravidlo EU: Kdo znečišťuje - ten platí Autor : Libor Ambrožek Zdroj : Hospodářské noviny 28.7.1999
Článek 1 Ekonomické důsledky dopadů fungování JETE na životní prostředí Odpověď na tento bod zadání představuje spíše teoretický pohled. Externality jsou definovány jako vlivy lidských činností jak na jiné lidské jedince, tak na přírodu, zejména z hlediska vlivu na její environmentální funkce. Rozlišují se externí efekty kompenzované (internalizované) a nekompenzované (neinternalizované). V současné době je legislativně zakotvena, t. j. zahrnuta do nákladů původce negativních dopadů spojených se získáváním energie (prostřednictvím plateb za poškozování a využívání životního prostředí) pouze zanedbatelná část externích efektů (viz níže). To však neznamená, že dnes tyto externí náklady neexistují. Jsou pouze vynakládány jinými subjekty než jsou původci těchto negativních vlivů. Nejde tedy o jakousi hypotetickou položku, nýbrž o konkrétní společenské náklady spojené se získáváním energie, které při národohospodářském pohledu nelze pominout. Mimo to lze důvodně předpokládat, že v časovém horizontu životnosti JE Temelín budou tyto dosud nekompenzované externí náklady alespoň částečně internalizovány do nákladů jejich původce (viz níže - kapitola k daním z paliv a energie). 1. Přímá kvantifikace 1.1. Externality získání 11,3 TWh ročně z nejaderných zdrojů V tomto propočtu jsou externality spojené s úsporami elektřiny považovány za zanedbatelné, externality nové kogenerace budou zahrnuty v zemním plynu, externality kogenerace ze stávajících kotelen jsou považovány za stejné jako při monovýrobě tepla a externality spojené s náhradou přímotopů budou zahrnuty v zemním plynu, uhlí a obnovitelných zdrojích energie. Pro zjednodušení je uvažováno, že veškerá dovezená elektřina je vyrobena z černého uhlí. Podle výše uvedeného scénáře tedy je nutné kvantifikovat externality pro následující strukturu výroby elektřiny ročně:
Podle studie EU, zpracované v rámci projektu Externe, jsou externality spojené s výrobou elektřiny (včetně těžby,úpravy a dopravy paliv a zpracování odpadů) následující:
Vážený průměr externích vlivů pro výše uvedený scénář náhrady činí 0,78 Kč/kWh. Poznámky: U uhlí a zemního plynu zahrnují externality úmrtnost, nemocnost, úrazovost a nemoci z povolání, dopady na zemědělství, dopady na lesy, dopady na vody, poškození staveb atd, dopady hluku a dopady skleníkového efektu. U obnovitelných zdrojů zahrnují externality úmrtnost, nemocnost, úrazovost a nemoci z povolání, dopady na zemědělství, dopady na lesy, dopady na vody, zaplavení ekosystémů, památek atd., dopady hluku a dopady skleníkového efektu. Vlastní kvantifikace externalit je tedy následující:
Tak jsou vyjádřeny celkové externality. Určitá část z těchto externích efektů je však internalizována formou poplatků k ochraně životního prostředí. Konkrétně jde o poplatky za vypouštění škodlivin do ovzduší, platby za zábor zemědělské půdy a lesní půdy a úhradu z dobývacího prostoru. Celková výše těchto plateb spojená s výrobou 11,3 TWh elektřiny činí ale jen asi 200 mil Kč, takže celkovou výši externalit zásadně neovlivní. 1.2. Externality výroby 11,3 TWh elektřiny ročně v JE Temelín Podle studie EU, zpracované v rámci projektu Externe a dalších zahraničních podkladů, jsou externality spojené s výrobou elektřiny z jádra (včetně těžby, úpravy uranu, výroby paliva, ukládání odpadů, dopravy radioaktivních látek a rizika havárie) 14,28 mECU/kWh (pokud mECU je 0,001 ECU, pak 0,50 Kč/kWh při přepočtu kursem Kč). Tyto externality zahrnují jak dopady ozáření, tak ostatní dopady. Celkové externality výroby 11,3 TWh v jaderné elektrárně činí 161,4 mil ECU (5,65 mld Kč při přepočtu kursem Kč). Externality vznikající na území ČR z toho činí 139,7 mil ECU (4,89 mld Kč). Také u jádra je určitá část z těchto externích efektů internalizována formou plateb za zábor zemědělské půdy a lesní půdy a úhrady z dobývacího prostoru. Celková výše těchto poplatků spojená s výrobou 11,3 TWh elektřiny z jádra je však zanedbatelná (jde řádově maximálně o miliony Kč), takže celkovou výši externalit neovlivní. 2. Kvantifikace prostřednictvím daní z paliv a energie Kvantifikace externích efektů energetiky je velmi obtížná, takže výsledná čísla jsou často značně nepřesná. Proto se někdy tyto externality vyjadřují prostřednictvím daní z paliv a energie. Zavádění těchto daní je aktuálním tématem jak v EU, tak v ČR, přičemž přístup ČR musí vzhledem k harmonizaci legislativy nutně vycházet ze stavu v EU. v této souvislosti je nutné uvést, že poslední návrh dodatečného zdanění z paliv a energie v rámci spotřebních daní byl v EU připraven v roce 1997 a nyní je intenzivně diskutován. Lze předpokládat, že k zavedení nových jednotných spotřebních daní z paliv a energie dojde v EU ještě před rokem 2005, protože jinak bude ohroženo plnění závazku EU Kjótského protokolu mezinárodní Rámcové úmluvy o změnách klimatu (zdanění paliv a energií je jednou z mála reálných možností jak ekonomicky efektivně výrazně snížit produkci skleníkových plynů). Daně z paliv a energie by měly být v ČR zaváděny při respektování následujících principů:
Modelování dopadů daní z paliv a energie v ČR ukazuje, že tyto daně lze zavést bez negativních dopadů na ekonomiku jak na makro tak i na mikroúrovni. 2.1. Daňové zatížení získání 11,3 TWh ročně z nejaderných zdrojů Pro propočet je uvažována sazba daně z návrhu EU z roku 1997, která činí 0,7 ECU/GJ a to i pro elektřinu (sazba se vztahuje k obsahu energie v jejím nosiči). Podle výše uvedeného scénáře tedy je nutné daň vztáhnout na následující strukturu spotřeby paliv atd. pro výrobu a získávání elektřiny (za rok):
Obnovitelné zdroje energie jsou od daně osvobozeny, dovoz elektřiny je zdaněn stejně jako tuzemská elektřina. Zdanění paliva pro novou kogeneraci je zahrnuto v zemním plynu, zdanění paliv pro kogeneraci ze stávajících kotelen je považováno za stejné jako při monovýrobě tepla a zdanění spojené s náhradou přímotopů je zahrnuto v zemním plynu a uhlí (biomasa je od daně osvobozena). Vlastní kvantifikace zdanění je tedy následující:
2.2. Externality výroby 11,3 TWh elektřiny ročně v JE Temelín Pro propočet je opět uvažována sazba daně z návrhu EU z roku 1997, která činí pro elektrickou energii 0,7 ECU/GJ. Celkové daňové zatížení výroby 11,3 TWh (40,7 PJ) v jaderné elektrárně tedy činí 28,5 mil ECU (1,0 mld Kč při přepočtu kursem Kč). Zpracoval: Zdeněk Hrubý (Výkonný tajemník expertního týmu pro nezávislé posouzení projektu dostavby JE Temelín) Zdroj : http://www.vlada.cz/vlada/tiskove/dokumenty/temelin/temelin.win.htm Dne: 28. února 1999 Článek 2 Temelín- je třeba racionální rozhodnutí Blíží se den rozhodování vlády o dalším osudu výstavby jaderné elektrárny v Temelíně a diskuse mezi zastánci a odpůrci stavby je stále ostřejší. Mediální scéna tak v posledních dnech připomíná rozbouřená Stínadla, jimiž neuroticky zní magická otázka: Volíš Losnu, nebo Mažňáka? . Dostavět, či nedostavět, případně spustit, či nespustit Temelín? Troufám si říci, že většina občanů nemá pro fundovanou odpověď dostatek informací. Řada odborníků má naproti tomu až překvapivě jasno. Ministerstvo životního prostředí a ministerstvo průmyslu a obchodu dostaly před časem na základě zprávy expertního týmu od vlády úkol vypracovat své koncepce dalšího postupu. Jejich koncepce jsou zatím tajné, ale už sama expertní zpráva obsahuje řadu zajímavých skutečností. Například při porovnávání jednotlivých způsobů výroby elektrické energie z pohledu vznikajících vyčíslených vnějších negativních efektů- poškození prostředí, za něž původce neplatí-, tzv. externalit, jsou v případě výroby 11,3 TWh ročně z nejaderných zdrojů vyčísleny na 191,2 mil. ECU, tj. 6,69 mld. Kč. Externality vzniklé při výrobě stejného množství elektřiny v jaderné elektrárně činí dle zprávy a citované studie EU, 161,4 mil. ECU, tj. 5,65 mld. Kč ročně. Rozdíl mezi oběma alternativami výroby elektrické energie tedy činí 1,04 mld. Kč ročně ve prospěch jaderné energetiky. Třebaže tento fakt není nikde v dalších částech zprávy použit, měl by varovat ekologické odborníky a příznivce před přílišným vzýváním ekonomických argumentů proti dostavbě JETE. Pokud totiž hráč přijme pravidla ragby, nemůže se potom při hře příliš zlobit, že soupeř vezme míč do ruky a šupajdí s ním k brance. V tomto směru se lze jen divit ministerstvu životního prostředí, že přijalo zadání tak obtížné a ryze ekonomické úlohy obhájit nedostavbu JETE. Co naopak ve zprávě komise a také ve vystoupeních ministra Kužvarta chybí, je výčet k o n k r é t n í c h a jasných ekologických argumentů proti jaderné energetice a konkrétně JETE (nezapomínejme, že nediskutujeme o prvním jaderném zařízení na našem území). Též je třeba konstatovat, že postupy v rámci tržního oceňování s metodicky správně zahrnovaným diskontováním budoucích výnosů a nákladů (tj. zahrnováním faktoru času), představují prostor, v němž budou hrát roli i takové momenty, jako je budoucí vyšší zdanění paliv a energií obsahujících uhlík (návrh směrnice Evropské unie ke zdanění energie COM(97) 30). Při propočtech, založených na sazbách v uvedeném návrhu EU, se dostáváme k částce cca 500 mil. Kč ročně, kterou bude zatížena srovnatelná produkce uhlí. Tedy další důvod k tomu, aby se ekologové přednostně zaměřili na vyjadřování dalších nekvantifikovaných efektů při porovnávání všech variant výroby elektrické energie. Vhodná je například kontingentní metoda, založená na průzkumu ochoty obyvatelstva platit a přijímat kompenzace za různé formy poškozování veřejných statků. Je známo, že ve Švýcarsku na základě obdobných postupů dospěli k tomu, že někteří ekologicky uvědomělí obyvatelé dobrovolně platí vyšší sazby za tzv. zelenou energii. Zdůrazněme ovšem, že občané musí mít možnost volby a neměli by být postaveni před hotovou věc. Argumentace možnou nezaměstnaností z titulu uvedení JETE do provozu je faulem mimo jiné pro všechny, kdo považují myšlení rozbíječů strojů v Anglii již mnoho desetiletí za překonané. Jde o standardní atribut veškerého technického pokroku, navíc právě pro životní prostředí má zavádění moderních technologií klíčový význam. Své trhliny má také často opakovaný mýtus o hypotetických úsporách plynoucích z případného zastavení výstavby Temelína (a možnosti investovat ušetřené prostředky vhodněji). Zpráva expertů vyčísluje okamžitý a nenávratný dopad zastavení výstavby v podobě nároku na státní rozpočet ve výši 53 miliard korun (stát by musel okamžitě vyrovnat zůstatky úvěru a své garance). Na jiném místě se ve zprávě praví, že v současné době je možné ovlivnit budoucí výdaje na dostavbu ve výši 17,2 mld. Kč. Uspořit a lépe investovat (byť pouze do výše uvedené částky) je lákavé- ale nejprve bude třeba nějakým způsobem vybrat od každého občana této země potřebných 5300,- Kč, které jsou slovy expertní zprávy splatné na viděnou . Nezbývá než si přát, aby konečné rozhodnutí ve věci JETE bylo racionální. Autor: Erik Geuss Bývalý náměstek ministra životního prostředí
Kdo škodí - ať platí, říkají v EU Obavy z rostoucího automobilismu se stále intenzivněji promítají i do úvah politiků v mnoha zemích Představte si, že by tramvaje měly na všech křižovatkách zelenou a na ostatních přednost v jízdě. Zkrátka, že by cesta tramvají přes město netrvala hodinu, ale jen půl. A že by v té tramvaji byl usměvavý řidič a čisto a pohodlno, tedy radost cestovat. Nenechali byste auto před domem a neodjeli do práce, za obchodem, za kulturou, za sportem a za děvčaty raději veřejnou hromadnou dopravou? To je otázka, nezodpovězená zatím nikde na světě. Automobil je synonymem osobní svobody a volnosti. Je s ním spojeno zdání velké mobility a pro některé i společenského postavení. To jsou faktory, které ještě nějaké to desetiletí budou hovořit pro individuální dopravu. A to navzdory tomu, že se v ulicích velkých měst ve špičkách nejezdí rychleji než za časů dostavníků, že automobilismus výrazně přispívá k rozsevu karcinogenních látek a smog ve velkoměstech ochromuje na dlouhé dny život. A že při nehodách jen na silnicích zemí EU přijde ročně o život na padesát tisíc lidí a že automobilismus svou produkcí CO2 zřejmě přispívá ke skleníkovému efektu. Obavy z rostoucího automobilismu se, naštěstí, stále intenzivněji promítají i do úvah politiků v mnoha zemích. Už to není jen volání ekologů na poušti. Stále častěji slýcháme racionální úvahy, v nichž hlavní váhu mají globální souvislosti, zejména obavy o změnu pozemského klimatu. Docela nedávno to demonstroval prezident Clinton, a vysloužil si tak nevoli některých představitelů průmyslových kruhů USA. Namítají, že plán Spojených států snížit exhalace skleníkových plynů do roku 2010 na úroveň roku 1990 zpomalí hospodářský rozvoj a USA vyklidí pole dravé východní polokouli; zejména asijským tygrům a Číně, které jakékoli dohody o snížení exhalací odmítají. Prezident Clinton své úvahy o morální povinnosti největšího znečišťovatele ovzduší (USA celosvětově produkují 25 % skleníkových plynů) možná schválně pronesl v předvečer jednání s čínským prezidentem Ťiangem. Je totiž více než zřejmé, že to bude právě nekontrolovatelný rozvoj automobilismu v Číně, který zatíží planetu miliony tun CO2, chlorfluorkarbony, přízemními vrstvami ozónu a tisíci tun pevných částic, a přispěje tak v příštích desetiletích k oteplování planety. Proto se bude v prosinci v japonském Kjóto konat celosvětový summit o přijetí závazných norem produkce exhalací. Ale zůstaňme v Evropě a u nás. Ve Vídni probíhá od 11. do 14. listopadu velké sympozium o vztahu životního prostředí a dopravy. Bude se tam přetřásat i tzv. Zelená kniha Evropské unie, vydaná loňského roku. V ní je navržena řada postupných kroků, které by měly přispět ke snížení neblahých průvodních jevů dopravy. Ten nejdůležitější ozdravný tah lze vyjádřit jednoduchým heslem: kdo škodí, ať platí. Černý Petr patří automobilistům. Mnozí odborníci mají zato, že automobilová doprava je proti ostatním druhům dopravy stále velice zvýhodněna. Nejenže výstavbu a údržbu silnic a dálnic platí z valné míry i nemotoristická veřejnost. Ale je to právě automobilismus, který působí největší společenské ztráty. Problém nyní je, jak všechny ztráty z tzv. externalit spočítat. Jak vyčíslit škody způsobené dopravními nehodami, včetně výpadků produkce, jak spočítat působení výfukových plynů na zdraví obyvatel, na stavby a vegetaci. Jak vyčíslit vibrace a hluk, znečištění půd a vody, nebo zahlcení dopravou. Jak do řeči peněz převést smrt a zranění, či bolest pozůstalých. Ale nejde jen o počítání. Jde také o to, jak to všechno přičíst automobilistům k výdajům. Neboť teprve až automobiloví dopravci a majitelé vozů pocítí tlak na svou kapsu, dají přednost jiným, pro společnost vhodnějším dopravním prostředkům, tvrdí Zelená kniha EU. Pokud jde o zmíněná čísla, nejsou malá. Ztráty z externalit v dopravě se v EU odhadují na 5 % HDP, což je asi 280 mld. ECU ročně. Přitom 92 % těchto nákladů jde na vrub dopravy automobilové. Odhad pro ČR, který pochází z brněnského Centra dopravního výzkumu, zní 55 až 60 mld. korun ročně. Z takovýchto čísel tedy vychází i doporučení Zelené knihy EU - udělat všechno pro rozvoj jiných druhů dopravy: železniční, kontejnerové, městské hromadné, především tramvajové aj. Aby nezůstalo jen u zbožného přání, je nutno zcela prozaicky zatížit silniční dopravu dalšími poplatky či daněmi. Za nejvhodnější se nejen v EU, ale i v USA považuje právě zpoplatnění produkce CO2. Odborně a především politicky je to ovšem velmi choulostivá otázka. Dopravci se bouří, poukazují na to, že externality mají i své plus. Že automobilismus přináší rozvoj oblastí dříve zanedbaných, že technický pokrok přichází se stále dokonalejšími motory atd. O jaké velké částky jde? V jednotlivých zemích EU docházejí k dosti rozdílným výsledkům. Zatížení uživatelů silnic se má pohybovat od 5 ECU na tunu produkce CO2 v nejbližším období, až po 120 ECU v roce 2010. Z propočtů Centra dopravního výzkumu pro naše podmínky vyplývá teoretické zpoplatnění externalit (tedy nejen produkce CO2), dosti dramaticky: 1 km jízdy osobního automobilu by se prodražil o 2 Kč, nákladního o 4 Kč. I pro bohaté západní publikum jsou to všechno nepřehlédnutelné výdaje. Také je zřejmé, že dopravci by je nakonec promítli do nákladů a tím přenesli na veřejnost. Mohlo by to zvýšit inflaci i podrazit nohy průmyslu. O tom všem tedy, o oné tenké hraně kam až, se nyní mezi politiky a dopravními odborníky EU vedou vážné diskuse, které nepochybně, zasáhnou i nás. Autor: Ladislav VENCÁLEK (Autor je nezávislý publicista ) Článek 4 Výhody a nevýhody ekologických daní
|
