Ekonomická integrace

Pojem

= proces, kdy dochází k postupnému sbližování a propojování ekonomik prostřednictvím odbourávání mezinárodních překážek, cílem je vytvořit jednotný ekonomický komplex

Metody

1. funkcionalistická

• integrace by měla vytvořit prostor pro fungování trhu, pro volné působení tržních sil 58552jun57icz9i

• omezuje se v podstatě na liberalizaci směny

2. institucionální

• vytvoření nadnárodních institucí, které řídí integrační procesy

• dojde k omezení úlohy národních států uc552j8557iccz

Druhy

1. teritoriální hledisko

• propojení ekonomik sousedních zemí

• např. Benelux (vznik 1947, fungovalo jako celní unie)

2. sektorová (odvětvová) integrace

• nedochází k propojení celých ekonomik, ale pouze některých odvětví

• např. ESVO (vznik 1951, propojení uhelného a ocelářského průmyslu 6 zemí: Francie, Benelux, Německo, Itálie)

3. politická integrace

• např. RVHP

Obecné vývojové formy (stupně) integrace

1. Pásmo volného obchodu

• zúčastněné země se domluví, že odstraní všechny překážky, které brání pohybu zboží mezi nimi

• ve vztahu k nečlenským zemím si každá země ponechává svoji celní politiku (vlastní celní tarify) - neexistuje orgán, který by stanovil jednotnou celní politiku

2. Celní unie

• stejné podmínky jako 1+ společná celní politika vůči nečlenským zemím

3. Společný trh

• stejně jako 2 + odstraní překážky, které brání volnému pohybu zboží, služeb, osob a kapitálu

4. Hospodářská a měnová unie

• stejně jako 3 + sbližování HP zúčastněných zemí

• vyvrcholením je zavedení společné měny

5. Politická unie (integrace)

• úplné propojení hospodářské i politické

• zatím ve světě neexistuje

Realizace obecných forem integrace v západní Evropě

• integrační pokusy začínají až po 2. světové válce

• 1947 - Benelux

• počátkem pravých integračních procesů je konec 50. let à 2 rozdílné koncepce na vznik ekonomické integrace

1. Institucionální metoda

• Německo, Itálie, Francie, Benelux

• hlubší propojení ekonomik

• chtěli vytvořit nadnárodní organizace, které by řídily integraci à tato koncepce předpokládala vznik hospodářské a měnové unie

EHS

• vznik r. 1957 - Evropské hospodářské společenství

• zakládací smlouva = Římská smlouva

• Británie se obávala o své postavení v Evropě (nejbohatší, koloniální velmoc, silná měna à vstup by ohrozil její výsadní postavení v Evropě)

• fungovalo jako pásmo volného obchodu

• cíl: vytvořit celní unii

2. Funkcionální metoda

• prosazuje Británie

• založení konkurenčního integračního uskupení

ESVO

• vznik r. 1961 - Evropské sdružení volného obchodu

• menší cíl než EHS, chtěli vytvořit pásmo volného obchodu, odmítali nadnárodní orgány, celní unii

• nebylo tak úspěšné jako EHS

• přibližně po 2 letech od založení GB odešla

• 1973 - umožněn přestup GB do EHS

• v souč. době: Švýcarsko, Lichtenštejnsko, Norsko, Island

Pokračování vývoje

• 1967 - vytvořena celní unie (cíl EHS) à Wernerova zpráva - vytvořen plán přechodu ke společnému trhu

• společný trh měl začít fungovat v polovině 70. let, ale plán nebyl realizován kvůli krizovým otřesům ve světové ekonomice

• 1973 - vstup GB, Irska a Dánska à 9 zemí

• 80. léta - západní Evropa ekonomicky zaostává za USA a Japonskem à nutnost přejít k vyššímu integračnímu stupni, pokud má Evropa obstát v konkurenci à dlouhodobá příprava

• 1986 - Jednotný evropský akt (Projekt 92) - cílovým rokem splnění úkolů spojených s fungováním měl být rok 1992

• překážky, které brání vytvoření spol. trhu - viz skripta

• v hrubých rysech byl plán do r. 1992 splněn - začal fungovat Jednotný vnitřní trh

• potřeba vytyčit úkoly do dalších období à řada zasedání à Maastrichtská smlouva (1992) - platit začala v listopadu 1993 kvůli problémům s ratifikací

• 2 dokumenty:

Smlouva o Evropské unii

• poprvé vymezuje EU jako novou etapu ve spoluprácí

• etapa založená na existenci ES a na spolupráci v dalších nových oblastech mimo rámec ES

• 3 pilíře spolupráce:

0. ekonomická oblast - cílem je rozvíjet ek. spolupráci vytvořením prostoru bez vnitřních hranic a zavedením hospodářské a měnové unie, která bude obsahovat jednotnou měnu

1. oblast zahraničně politická a bezpečnostní - státy budou provádět stejnou hospodářskou a zahraniční politiku

2. oblast justice a vnitřních věcí - státy navážou spolupráci v těchto oblastech: azylová politika, postup na vnějších hranicích EU, policejní spolupráce, vytvoření Europolu (evropské policie)

• tato smlouva zahrnuje občanství EU à občan se může volně pohybovat v rámci EU, může volit a kandidovat v obecních volbách a ve volbách do Evropského parlamentu

Smlouva o založení Evropského společenství

• rozšíření Římské smlouvy z r. 1957

• EHS se přejmenovává na ES, protože činnost ES od roku 1993 zasahuje i do mimoekonomických oblastí (např. sociální oblast - přijetí Sociální charty, podpora výzkumu a vývoje, zdravotnictví, ochrana ŽP,…)

• stanoví postup přechodu k hosp. a měnové unii, jaké změny musí nastat v rozhodovacích pravomocích

• součástí jsou konvergenční kritéria, která udávají podmínky vstupu do měnové unie

• význam Maastrichtské smlouvy: jeden ze základních dokumentů EU, zaznamenává přechod k vyšší etapě spolupráce, země se dobrovolně vzdává části své suverenity

• obě smlouvy jsou uzavřeny na dobu neurčitou à nikde není řešena otázka vystoupení z EU a měnové unie

• výjimku k MS měla GB a Dánsko - nesouhlasily s přechodem ke 3. etapě měnové unie, byly proti zavedení jednotné měny, obě země tuto výjimku získaly a nemusí se 3. etapy účastnit

Vysvětlení základních názvů

EHS

• název pro integrační sdružení

• tento název se užíval od r. 1957 do 1992/3

• ekonomické otázky

EVROPSKÉ SPOLEČENSTVÍ

• od podpisu MS (1992)

• bývalé EHS, které rozšířilo svou činnost i mimo ekonomickou sféru

• ekonomický základ EU

• má právní subjektivitu à může uzavírat mezinárodní smlouvy

EVROPSKÉ SPOLEČENSTVÍ

• používá se od r. 1967

• označuje 3 integrační seskupení - bývalé EHS, ESVO a EUROATOM (Evropské sdružení pro atomovou energii, vznik 1957, zakladatelé stejní jako EHS)

EVROPSKÁ UNIE

• od r. 1992

• vyšší stupeň integrace, která se netýká pouze oblasti hospodářské, ale i politické

• nemá právní subjektivitu

• veškeré zákonodárství náleží do ES

Přechod k měnové unii

• poprvé byl popsán v Delorsově zprávě (1989)

• přechod bude probíhat ve 3 etapách, společnou měnou bude evropská měnová jednotka ECU

• Delorsova zpráva byla upravena a zahrnuta do MS, vychází z ní Smlouva o založení ES

Etapy

1. První

• od 1. 7. 1990 (po projednání Delorsovy zprávy)

• do 31. 12. 1993

• odstranění poslední překážky bránící volnému pohybu kapitálu

• zúžení fluktuačních pásem národních měn

2. Druhá

• od 1. 1. 1994

• do 31. 12. 1998

• založen Evropský měnový institut ve Frankfurtu nad Mohanem (1994) - úkolem bylo připravit přechod k další etapě měnové unie

• úkolem zemí bylo plnit konvergenční kritéria (kritéria vstupu do MU)

• kdyby většina zemí splnila tato kritéria do konce r. 1996, od r. 1997 by unie začala fungovat (v opačném případě od 1. 1. 1999 pouze ty země, které by tato kritéria splnily)

• během r. 1998 se rozhodovalo, které země tato kritéria splnily

3. Třetí

• dvě fáze:

1. 1. 1. 1999 - 31. 12. 2001

• na počátku: fixovány kurzy národních měn členských zemí, ECU byla nahrazena společnou měnou EURO v poměru 1:1, začala fungovat Centrální evropská banka (ECB) se sídlem ve Frankfurtu nad Mohanem - nahradila Evropský měnový institut

• ECB stála v čele evropského systému centrálních bank

• do měnové unie vstoupilo 11 zemí, mimo stojí GB, Dánsko, Švédsko (odmítlo), Řecko (nesplnilo konvergenční kritéria)

• EURO začalo sloužit jako bezhotovostní měna, použití je dobrovolné, pouze instituce ES jej musí používat

2. 1. 1. 2002 - 30. 6. 2002

• na začátku této etapy bude zavedeno EURO v podobě bankovek, mincí

• použití EURA v hot. styku bude dobrovolné, v bezhot. styku povinné

• na konci by se měly stáhnout národní měny v členských zemích měnové unie, všechny platby budou v EURO

Konvergenční kritéria

• 3 měnová + 2 fiskální

1. Kritérium cenové stability

• průměrná míra inflace sledovaná během 1 roku před šetřením nesmí překročit o více než 1,5 % průměrné roční míry inflace 3 cenově nejstabilnějších zemí

• limit roční míry inflace: 2,7 %

• splnily všechny země kromě Řecka

2. Kritérium konvergence úrok. sazeb

• průměrná roční dlouhodobá úrok. sazba nesmí v průběhu 1 roku před hodnocením překračovat o více než 2 % průměrnou úrok. míru 3 cenově nejstabilnějších zemí (POZOR - CHYBA VE SKRIPTECH !!!)

• limitem bylo 7,5 % podle výsledků za r. 1997

• splnily všechny země kromě Řecka

3. Kritérium měnových kurzů

• měnový kurz národní měny musí po dobu nejméně 2 let před hodnocením být v rámci fluktuačního pásma (+- 15 %)

• nesplňuje Řecko, Švédsko, GB

4. Kritérium rozpočtové (deficitu)

• deficit veřejných financí nesmí přesáhnout 3 % HDP

• nesplňuje Řecko

5. Kritérium týkající se státního dluhu

• vnitřní dluh státu nesmí být vyšší než 60 % HDP

• byla povolena výjimka - pokud země plynule snižuje svůj dluh nebo nepatrně přesahuje hranici 60 %, kritérium bylo splněno

Světová ekonomika a vývoj svět. hospodářství

• součást obecné ek. teorie

• zabývá se ek. vztahy v mezinárodním měřítku

• zkoumá zákl. tendence svět. hospodářství - zobecňuje a formuluje je

• výchozí kategorií je svět. hospodářství (= komplex nár. ekonomik) - patří sem veškeré ek. vazby mezi nár. ekonomikami

• předpoklad vzniku: existence relativně samostatných (ekonomicky a vlastnicky oddělených) nár. celků + vytvoření mezinár. dělby práce

• vznik: první třetina 19. století

Struktura svět. hospodářství

• podle ek. úrovně

• Rozvinuté TE

• 28 nejvyspělejších zemí světa

• G7 - 7 nej- zemí podle GDP: USA, CAN, JAP, SRN, GB, FR, I- mají 44 % podílu na svět. HDP

• ostatní RTE: 11 %; 22 zemí (země záp. Evropy, Austrálie, asijští tygři, Singapur, Taiwan, Hongkong

2. Rozvojové EKO

• asijské země II. generace - Thajsko, Indonésie, Malajsie, Filipíny

• LA země (nově industrializované) - Brazílie, Argentina, Mexiko, Chile

• nejméně vyspělé rozvojové země - Afrika, Haiti

3. Ostatní země, kde probíhá vývoj

• Turecko, Malta, Kypr

Vývojové etapy světového hospodářství

1. etapa

• poslední třetina 19. století - formování

• poč. 20. století - koloniální soustava, končí období zlatého standardu, SH tvoří jednotnou soustavu

• sílí rozpory mezi zeměmi a soc. problémy

• meziválečné období - krize koloniální soustavy

• Rusko-socialistická revoluce - 1/6 hospodářství se vyvíjí jinak než zbytek světa

 

2. etapa

• do r. 1989

• SH se rozpadá - kapitalistická x socialistická EKO

• úplný rozpad koloniální soustavy

• strukturální krize - 1973 - Izrael x Arábie - ropa à embargo na vývoz ropy

• zpomalení ekonomického růstu

• vznik tzv. petrodolarů (americké peníze za vývoz ropy)

• 1979 - druhá ropná krize ceny ropy stouply 3 x (34 $/barel); nejvíce to postihlo země, které nezměnily ek. strukturu (závislost na palivech) à ropný antišok (10 $)

• potravinová krize: 1974 v Asii à Africe; stoletá neúroda à SUROVINOVÁ KRIZE - dočasný nedostatek surovin

• počátkem 70. let - všeobecná měn. krize, zlatý dolarový standard à dolarový standard

• 80. léta - krize CE, stagflace

3. etapa

• 90. léta

• globalizace

• potřeba mezinár. spolupráce

Globalizace = rozsáhlý proces – kladné i negativní důsledky, připravena koncepce řešení globalizačních problémů, vycházející z těchto tři bodů:

• Navrhované řešení musí být komplexní – musí být zapojeny všechny subjekty působící v rámci světového hospodářství (mezinárodní organizace – MMF, Světová banka, Světová obchodní organizace), jed. státy, soukromé subjekty (tranonanionální korporace TNK).

• Vytvořit normy pro chování subjektů, standardy pro poskytování dat.

• Je možné řídit jen v případě, že světové ekonomiky budou prosperovat (stabilita).

(skripta: Mezinárodní obchodní vztahy)

= vztahy mezi ekonomickými subjekty, které působí ve světovém hospodářství, mají zbožní charakter (podmíněny: mezinárodní peníze, trh a měnová soustava)

Formy MEV:

1. Mezinárodní pohyb zboží (mezinárodní obchod)- příčiny , abs. a komparativní výhody, příčiny rozmachu MO po 2.sv. válce, komoditní a teritoriální struktura MO (podíl jednotlivých zemí na MO)

2. Mezinárodní pohyb kapitálu.

3. Mezinárodní pohyb pracovních sil – příčiny, důsledky (odkud, kam), pohyb odborníků.

4. Mez. pohyb služeb = poskytování či dovoz služeb – doprava, finanční služby.

5. Mez. pohyb vědecko – technických poznatků = příčiny, země, důsledky, spojené s pohybem pracovních sil, zboží a služeb.

+ mezinárodní pohyb kapitálu

=vývoz (dovoz určité hodnoty, která se má v různých formách v cizině zhodnotit více, než by se zhodnotila v zemi domácí

formy:

1. Přímé zahraniční investice

2. Nepřímé investice (PORTFOLIO INVESTICE)

3. Úvěry

Podle časového hlediska:

1. Pohyb dlouhodobého kapitálu – přímé zahr. investice, některé úvěry a portfolio investice

2. Pohyb krátk. kapitálu (někt. portfolio investice a úvěry) – podle subjektu, který vyváží kapitál.

3. Mezinárodní organizace (mezinárodní kapitál) MMF, Světová banka.

Vývoz zboží – dochází ke změně vlastnictví, vlastník dostává protihodnotu ve formě peněz a přechází ke změně vlastnictví.

Vývoz kapitálu – nedochází ke změně vlastnictví (např. pronájem stroje do zahraničí).

Příčiny vývozu kapitálu – dosáhnutí většího zhodnocení (větší zisk z podniku, větší úrok v zahraničních bankách, u CP větší dividenda)

• ovládnutí zahraničního trhu, získání surovin a levných pracovních sil

• snaha obejít předpisy o ochraně životního prostředí, pracovních sil, celní bariéry

Přímé zahraniční investice = nákup majetku v jedné zemi investory jiné země, tento nákup

majetku umožní kontrolovat určitý podnik a rozhodovat o něm. Důvody investorů k přímým zahr. investicím: dostatek surovin, levná pracovní síla, rozsáhlý trh. Výhody pro hostitelskou zemi: získá kapitál, moderní technologii, bude mít vyšší zaměstnanost, rozvoj obchodní sítě.

Hostitelská země se snaží získat zahr. investory a nabízí mu investiční pobídky.

Pobídky ve 4 oblastech:

1. daňové – daňové prázdniny, slevy na daních, nižší daňové sazby

2. celní politika – snížení nebo prominutí dovozního cla při dovozu určité suroviny

3. obl. pracovních sil – půjčky, dotace na rekvalifikaci pracovních sil, zaškolování

4. místní pobídky – rozhodují o nich jednotlivé regiony – otázky nemovitostí (např. pozemek upravený inženýrskými sítěmi, stavby …)

Portfolio investice – nákup CP na dobu delší než rok, ale i kratší. Jsou riskantní pro zemi, která je kupuje (stačí i zkreslená informace). Dochází tím ke zvýšení inflace a k devalvaci měny.

Úvěry – poskyt. úvěrů jinou zemí nebo mezin. org. Čerpají se u deficitu platební bilance nebo investoři ukládají peníze v zahraničních bankách.

Dochází k rozvoji mezinárodních obchodních vztahů, jakmile vypukne finanční krize, dochází k omezování obchodních vztahů a dochází k ochraně domácí ekonomiky.

Mezinárodní měnový systém

Mezinárodní peníze: existence je podmíněna vzniku MMS

=národní peníze, kt. vystoupily ze sféry národního oběhu a používají se v mezinárodním měřítku.

V mezin. měřítku vystupují mezinárodní peníze ve 2 úrovních:

1. mezinárodní obchodní měna – plní funkci mezin. platebního prostředku. Používají se při platbě v mezinárodním obchodě.

2. mezinárodní rezervní měna – stávají se součástí devizových rezerv a používají se k uhrazování deficitů platební bilance. Mohou se používat k intervencím národní měny Centrální bankou.

Národní měnová soustava je způsob vydávání a oběhu peněz platných v určité zemi a je upraven zákonem.

Mezinárodní měnová soustava – způsob oběhu peněz mezi subjekty různých zemí a může to být upraveno mezinárodními předpisy.

Struktura mezinárodní měnové soustavy – národní měnové soustavy a měnové vztahy mezi těmito soustavami.

Funkce mezinárodní měnové soustavy – zajišťovat rozvoj mezinárodních plateb a mezinárodního obchodu. Základním charakt. rysem je historický význam.

Formy MS

1. Klasický zlatý standard

Vývoj od počátku roku 1870 až do konce 1. sv. v. 1917. Volná ražba zlatých mincí, nutná ryzost zlata, vnitřní a vnější směnitelnost za zlato, volný vývoz a dovoz zlata.

 

Zanikla poválce – velké finanční výdaje – zrušení volného pohybu zlata (ochrana) a došlo k velkému přerozdělení zlatých zásob. Výsledkem byly státy s minimem i maximem zlata (Kanada). V této době byla i vysoká inflace a měnové problémy.

2. Meziválečné období – modifikovaný zlatý standard

• Standard zlatého slitku – zaváděly ho země, kt. měly málo zlata – zrušena volná ražba zlatých mincí, zachován volný dovoz a vývoz zlata, omezena směnitelnost bankovek za zlato (směnitelné pouze, když je za bankovky dostanou celý slitek zlata 12,5 kg).

• Standard zlaté devize – země s minimem zlatých zásob – ještě větší omezenost směnitelnosti (pouze směnit bankovky za cizí měnu – zlatá devize, tato deviza byla teprve směnitelná za zlato).

1. 1944 Měnová konference BRETTON-WOODS, zúčastnily se jí i Československá republika. Stanoveny základní principy do 70. let. = systém zlatého dolarového standardu. Nejsilnější měnou se stal americký dolar – postaven na úroveň zlata. Podobné postavení měla i libra. Všechny ostatní měny vyjadřují svojí paritu ve zlatě nebo v poměru k americkému dolaru. Stanoveny pevné měnové kurzy. Povolena odchylka + - 1 %. Jedinou směnitelnou měnou za zlato byl americký dolar, šlo o omezenou vnější směnitelnost. Nárok na zlato měly jen centrální zahraniční centrální instituce. Od zániku zlatého standardu byla zrušena vnitřní směnitelnost za zlato a ani po válce nebyla obnovena. Vnější byla obnovena jen v případě amerického dolaru. Do roku 1971 (zrušena vnější směnitelnost).

Fungoval v období (50. – 60. léta), kdy země obnovovali ekonomiku státu zničeného válkou, velký vývozy dolarů do Z Evropy (Maschalův plán), 1959 vnější směnitelnost měn.

2/2 60. let – postavení USA se snížilo – roste úloha Německa a Japonska, pokles postavení dolaru. Ekonomická krize a inflace skoro ve všech zemích (hlavně Z Evropa). Problém s udržením pevných měnových kurzů. USA není schopné zajistit směnitelnost dolaru za zlato. R. 1971 zrušení směnitelnosti dolaru za zlato.

2. Dolarový systém – funguje od poloviny 70. let do současnosti. Vedoucí měnou zůstal dolar, ale nemá takové výsadné postavení (dělil se o něj s markou, jenem, fr. librou). Zrušen systém pevných měnových kurzů a přechod k plovoucím kurzům (není povinný). Zlato ztratilo své výsadné postavení demonetizace zlata (ustupování od zlata). Zlato zůstává součástí devizních rezerv, ale nepoužívá se při mezinárodních platbách. Současná situace – poč. 90. let : některé státy se rozpadly – nové měny i systémy, vznikla potřeba upravit mezinárodní měnové vztahy a nové měny zapojit do MMS.

Konec 90. let – vznik Evropské měnové unie – poprvé se řada zemí dohodla na společné měně ( skripta: Nadnárodní měnové jednotky – neex. převoditelný rubl, evropská měnová jednotka ECU – převedena na EURO).

Subjekty mezinárodních měnových a ekonomických vztahů

Mezinárodní měnový fond MMF (IMF) a Světová banka (IBRD) Mezinárodní banka pro obnovu a rozvoj.

Společné – vznikly v roce 1944 (44 členů) na konferenci. Sídlo ve Washingtonu.

Člen musí být členem MMF. Mají 182 členů dohromady (pro letošní rok). Základní cíl – napomáhat rozvoji národních měnových vztahů, obchodu a platebních vztahů.

Odlišnosti –

MMF: zaměřuje se na uspořádání měnových vztahů, prostor pro konzultace členských zemí o měnových otázkách, stabilita měnových kurzů, pomáhají při odstraňování deficitů platebních bilancí. Plní to poskytováním úvěrů na odstranění deficitů platební bilance.

V 90. letech se začíná MMF kritizovat, protože v řadě zemí vypukla krize a on včas nereagoval a neposkytl včasné řešení. Spolupracuje v této otázce i s IBRD. Úvěr je vázán stanovenými podmínkami. Už má vyčerpané finanční prostředky a nemá z čeho poskytovat úvěry.

Světová banka – má pomáhat k poválečné obnově ekonomie. Poskytuje postiženým zemím dlouhodobé úvěry. Napomáhá ekonomickému a sociálnímu rozvoji rozvojových zemí. Splatnost poskytnutého úvěru 12 – 15 let. Čím je země chudší, tím má výhodnější podmínky při splácení úvěrů. Poskytováním úvěrů spíše krizi prohlubuje.

GATT (Všeobecná dohoda o clech a obchodu) 1948 - 1995

funguje jako ...

úkolem bylo rozvíjet mezinárodní obchod, odstraňování překážek obchodu

pouze obchod se zbožím

nebyl vypracován návod při řešení obchodních sporů

kola jednání 8, nejdůležitější - kolo jednání (poslední) 1986 - 1994

odlišovalo se, že byla vytvořena instituce WTO (Světová obchodní organizace v roce 1995), zavedena regulace pohybu služeb 

WOT x GATT

rozšířila se sféra činností ( i zemědělské výrobky, pohyby kapitálu)

vyřešený postup pro spory - soudní tribunál ( v letech 1995 - 1998 vyřešeno mnohem více sporů)

je to trvalá organizace

Zásada nediskriminace členských zemí a produktů, uplatňuje se prostě:

doložky největších výhod

založeny v roce 48

uvádí se, že výhody, které členské země poskytly v minulosti nebo hodlají poskytnout v budoucnosti jiné členské zemi, musí poskytnout volně dalším členským zemím

zásada národního režimu - paritní doložka

zboží ze zahraničí bude mít na trhu určité země stejné postavení, jako domácí zboží

Kolo tisíciletí - listopad 99

projed. pohybu investic - mnohostranná dohoda o investicích, která už byla jednou uzavřena

OECD 19621 (Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj)

sídlem Paříž

29 zemí (ČR od 96), ze střední Evropy jsou to Maďarsko, Polsko, dále Jižní Korea, Mexiko

rozvíjení mezinárodního obchodu

zaměřuje s i na rozvoj nečlenských zemí

Stát

regulují vztahy pomocí různých zásahů,...

3 Hlavní CENTRA Světového Hospodářství (1998)

UkazatelUSAJaponskoEUMěnová u. Eurozóna

rozloha (1000km2)937337831912364

počet oby. (mil)270127376292

podíl na sv. HDP (%) 20,87,419,915,5

zap. do MO (export)13,77,137,930,0

vybavenost PC46172424

- země srovnáv. i z hled. ... základy - USA nahoře, Japonsko dole

- z hlediska nár. ekonomik je Japonsko na 2. místě

- všechna 3 centra se významně zapojují do mezinár. obchodu

- USA - od 80. let saldo obchodu, významný dovozce, vysoký zahr. dluh (110 mld.)

- Japonsko - významný vývozce, saldo je od konce 50. let trvale aktivní (47 mld.)

- EU - vyrovnanost, saldo je aktivní

Vývoz a dovoz kapitálu

- Japonsko - od 80. let je největším svět. vývozcem kapitálu a má postavení světového věřitele

- USA - od 80. let největší světový dlužník, převládá dovoz kapitálu

Vývoz moderních technologií

1. USA - nejvíce investic do rozvoje

2. záp. Evropa

3. Japonsko

Hlavní tendence v poválečném vývoji

- relativní pokles významu hl. centra

- postupný nárůst významu v 80. letech v Japonsku

- záp. Evropa se vyvíjí stabilně bez významnějších výkyvů

- heterogennost evr. centra je tvořena řadou malých zemí, začaly se projevovat integrační tendence

Japonsko jako světové ekonomické centrum

1. Jaké je postavení J ve světovém hospodářství

3. největší centrum svět. hospod. po USA a EU. Zformovalo se v 60. letech. Z hlediska zemi 2. největší země na světě po USA. Od přelomu 50. - 60. let významný svět. vývozce, zaměřilo se na vývoz kapitálu. Od konce 80. let se J stalo největším svět. věřitelem. (USA dlužnická strana)

Politika - nikdy nemělo významné místo v přední politice. Po 2. sv. v. bylo J poraženou zemí - nesmělo dlouho budovat armádu, spoléhalo na pomoc USA. Peníze tedy věnovalo J na rozvoj ekonomiky.

Výchozí podm. J nebyly příliš příznivé. Nevýhody - malá rozloha, nedostatek orné půdy - závislé na dovozu potravin. Nemá zdroje surovin a paliv - dovoz. Navazuje kontakty s Ruskem pro dostatek surovin. Malý počet obyvatel ve srovnání s USA a EU, omezená vnitřní poptávka. Problém s nabízenou produkcí.

Výhody - pracovní síla - pracov. disciplína, vysoká kvalif. , vysoká produkt. pr. Další zvláštnosti - nízká úroveň spotřeby, vysoký počet odpracovaných hodin, nezvyk vybírat si dovolenou, horší úroveň bydlení.

2. Jaké jsou příčiny úspěšného poválečného vývoje J ekonomiky

Poč. moder. prům. rozvoje J se odhadují do poloviny min. století. Nastoupil J císař MEI JI (osvícenství) - končí feudalismus a začíná období reforem - poč. kapit. rozvoje a industrial. země. Významnou úlohu má stát. Podílí se na vzniku podniků - doprava. Přelom 19. a 20. st. ZAIBATSU - význam. sdružení - stala se zákl. J ek.

Doba po 2. sv. v - úspěšný až do boč. 90. let - to začíná nejhlubší J krize.

1. etapa 1945 - 1953 (samost. J hospod. politiky) - obd. poválečné rekonstrukce. Uplatňovala se okupační správa - do r. 1951 a vykonávali ji Američané. Vzrůst inflace, demilitarizace J, demokratizace J společnosti - vznik nových institucí.

DODGEOVA LINIE - program, názor, že J má budovat ok.., aby mohlo spoléhat na své vlastní síly a ne na pomoc Američanů

r. 1951 - dosáhlo se předv. úrovně ok.., koneac správy Američany

r. 1954 - další období, J začíná realizovat svoji vlastní hosp. politiku

2. etapa 1954 - 1972/73

3. etapa 1973 ropná krize

2. období - nízké ceny, mohutný průmysl (ocelářství, petrochemie, průmysl, ropa), problémem bylo - kde vzít kap. na rozvoj ekonom. Projevil se vyšší sklon k úsporám a nízký sklon ke spotřebě. Podporovali vysoké úspory a ty se staly hl. zdrojem pro financ. ok.. růstu. Kapitál se akumuloval ve vnitřku ekon. - rychlý rozvoj na úkor os. spotřeby, vysoká nabídka zboží - nadbytek zb. na domácím trhu.

Vláda realizuje „ EXPORTNĚ DETERMINOVANOU STRATEGII RŮSTU“ - významný exportér zboží, potřeba rozvíjet základnu a získávat nové technologie (nákup licencí, zpětný inženýring - nákup moderního zboží - to rozebrali a vyráběli v jejich podmínkách). Vytváří vl. technologie.

Zaměřují se na otázky:

1) výběru exportních trhů (hl. USA)

2) odvětví, kt. bude J vláda podporovat k vývozu - ocelářství, ropa, autom. a letec. průmysl a strojírenství

Opatření pro podporu exportu, omezení importu (zvýšení dovozního cla, luxusní daně na dovezené zboží).

Výsledky: v 60. letech tempo růstu přes 10 %, plán na zdvojnásobení důchodu (HDP), nízká míra nezaměst. a inflace, vývoz je větší než dovoz, trvalý přebytek obchodní bilance. Mluví se o J hospod. zázraku. Koncem 60. let se J zformovalo ve význ. ekonom. velmoc.

- etapa malého, krátk. a lehkého průmyslu

- silná potřeba změnit ok.. stukturu a přejít na odvětví, kt. nejsou náročná na spotřebu, zaměřují se na odvětví zaměřená na kvalif. prac. sílu - megatronika (mechanika a elektronika) po 2. ropné krizi - zvýšení ceny ropy , J zasaženo menší měrou - adaptace J ekonomiky

3) Problémy J ekonomiky v 90. letech

3. etapa 80. - 90. léta doposud

- krize J způsobu života - zákl. byl velký rozpor v postavení J k postavení svět. ok.. a nižší životní standard v J společnosti.

Hl. úkol - podpora domácí spotřeby, nízké daňové sazby,vysoké veřejné výdaje (bytové hospod. a sociál. sféra, nízké úrokové míry. Rozvinul se spekulativní obchod s pozemky, prudký nárůst jejich cen (i cen akcií) - období BUBLINOVÉ EKON.

Vzrostly i úvěry ručení nemovitostmi. Poč. 90. let pokles cen nemovitostí a řady akcií. Při poklesu ceny nemovitostí se do problémů dostaly banky, kt. rozpůjčovaly peníze kryté nemovitostmi. Výsledkem byly velké problémy ok.. systému.

Recese 1992 - 1993 J ok.. - nedošlo k zápornému tempu ok.. růstu, pokles jen asi na 1. čtvrtletí. 1. recese od konce sv. v.

- nízká míra nezaměstnanosti asi 2 %

- nízká inflace 1,5 %

- řada opatření na oživení ekonomiky

červenec 97 - asijská měnová krize - J banky poskytovaly vysoké úvěry u asijských zemí, kde vypukla krize. Devalvace měny, země nejsou schopné splatit j úvěry - to prohlubuje krizi (300 miliard dolarů).

Problémy ve 2/2 90. let - nejprve začala recese

1) dluhy minulosti - ztráty J bank z obd. bublinové ekonomiky, kt. způsobily problémy s likviditou a způsobily krach mnoha bank

2)asijská měnová krize

3)vyšší daně ze spotřeby

1.4. 1998 BIG BANG - pro oživení J ekonomiky

- omezení pravomocí J ministerstva financí

Výsledky roku 1998 - situace se spíše výrazně zhoršila - pokles HDP o 2,8 % - nejhlubší poválečná krize, nezaměstnanost se zvýšila o 4,1 % pro příští rok je odhad přibližně 6 %.

R. 1998 - deflace ekonomiky (pokles cen) dopad byl stejný jako při inflaci - další pokles cen

EU: www.evropska - unie.cz

V důsledku přetrvávajících problémů změna premiéra na KEIZÓ OBUČI - ten pokračuje v reformách. Stát uvolnil 2 částky na rozvoj ekonomiky mimo rozpočet. 1. částka - duben 98 130 miliard dolarů. Do té doby nejvyšší suma na rozvoj ekonomiky - měly se podpořit jen nejlepší banky. 2. částka - &