Þ rezervy zákonně určeny na 10% svých šekových vkladů (povinně jsou stanoveny na každý typ vkladů, a to nezávisle na skutečné potřebě hotovosti či druhu fin. instituce, která vklady přijímá; jsou stanoveny tak vysoko proto, aby pomohly CB kontrolovat nabídku peněz).
Při tvorbě vkladů dochází k úniku oběhu mimo banky nebo si některá z bank ponechá přebytečné rezervy, pak účinek na M není podle tohoto modelu!
Fed je znepokojen inflačními trendy Þ chce zpomalit ek. vývoj a zmírnit tlaky na růst cen a mezd:
Fed bude chtít snížit bankovní rezervy Þ ¯ nabídku peněz Þ i Þ hosp. pokles
snížení bank. rezerv o každý dolar vede k mnohonásobné kontrakci šekových vkladů Þ ¯ nab. M
růst úrovně i a zpřísnění podmínek poskytování úvěru
soukromé a veřejné výdaje (zejména I) budou mít při vyšších i a nižším bohatství tendenci klesat
nakonec tlaky těžko dostupných peněz, které vedou je snížení AD, omezí důchody, produkt, U a inflaci
Þ M nakonec ovlivňuje produkt a inflaci
Povaha úrokových sazeb
Úrok je platba za použití fondů.
Úroková sazba je výše úroku zaplaceného za jednotku času, je N vypůjčování fondů měřeným v dolarech za rok za vyplacený dolar), má rozměr čisté roční míry.
Hypoteční úvěr = úrok + amortizace (splátky jistiny).
Spektrum úrokových sazeb
liší se hlavně charakteristikami půjček a vypůjčovatelů
doba splatnosti (doba, během níž musí být půjčky splaceny): např. do následujícího dne, KCP až 1 rok, obligace 10-30 let a hypoteční úvěry 30 let, přičemž DCP mají vyšší i než KCP, protože lidí jsou ochotni obětovat určitý V za rychlý přístup ke svým peněžním fondům (navíc vyšší riziko).
riziko – u vysoce spekulativních půjček požadují investoři určitou prémii (země v LA, podniky blízko bankrotu…), vláda USA platí tzv. úrokovou sazbu „bez rizika“
likvidita
administrativní N – půjčky se liší časem a úsilím nutným k dohledu nad nimi a jejich spravováním
Nominální (peněžní) úroková sazba je úroková sazba z peněz vyjádřená v penězích.
Reálná úroková sazba je sazba korigovaná o inflaci (nominální i – míra inflace).
Centrální bankovnictví
Struktura Fedu
v 19. století bankovní paniky
12 regionálních FRB (NY, Chicago, Richmond, SF…) – brání mocenské centralizaci Washingtonu
Rada Fedu + 12 prezidentů regionálních bank (vybrán předseda)
Rada guvernérů (7 členů jmenovaných prezidentem)
Federální výbor pro otevřený trh (FOMC) – 12 členů
předseda Rady guvernérů
nezávislá vládní agentura, korporace ve vlastnictví bank, zodpovědný Kongresu a prezidentovi
GB – The Bank of England (odpovědná vládnímu kabinetu), BDR – Bundesbank (nezávislá)
Přehled operací Fedu (nástroje):
operace na otevřeném trhu – nákup či prodej vládních obligací, může tak snížit bankovní rezervy = nejdůležitější stabilizační nástroj
politika diskontní sazby (sazba, za kterou si členské banky mohou půjčit od Fedu rezervy) – jestliže vypůjčené rezervy rostou, vypůjčují si banky od Fedu a tím vzrůstají celkové bankovní rezervy (vypůjčené i nevypůjčené)
zákonné rezervy – požadavky na ně (chce-li Fed rychle změnit finanční podmínky, zvýšení požadovaných poměrů vede k zpřísnění úrokových podmínek)
navíc regulace úrokové sazby
zprostředkující cíle: rezervy, nabídka peněz a úrokové sazby
konečné cíle: stabilní ceny, nízká U, rychlý růst GNPR
Fed určuje celkové množství bankovních peněz Þ celkovou nabídku peněz.
„diskontní okénko“ = místo, kde Fed půjčuje bankovní peníze
Regulace rezerv CB, na níž spočívá pojetí M, se musí potýkat s poruchami vyvolanými mezinárodními změnami v těchto rezervách.
Sterilizace = CB podniká operace na OT, aby kompenzovala toky mezinárodních rezerv.
Další aktivity:
řízení oficiálních operací spojených s měnovým kurzem
regulace bank (řeší např. insolventnost)
koordinace mezinárodní finanční politiky
Nezaměstnanost
Význam:
podle Okunova zákona se období vysoké nezaměstnanosti vyznačují tím, že se v nich běžný GNP pohybuje pod úrovní potenciálního GNP – ekonomika nevyrábí tolik, kolik je schopna. (K největším ztrátám došlo během velké deprese a během stagnačních 70. a 80. let.)
nezam. vede ke zhoršování fyzického i psychického zdraví, je traumatizující událostí.
Měření nezaměstnanosti
Země shromažďuje údaje o nezaměstnanosti každý měsíc metodou náhodného výběrového šetření. Přehled člení obyvatelstvo straší 16 let do tří skupin.
Lidé, kteří mají práci jsou zaměstnaní (mohou i stávkovat či být na dovolené/nemocenské)
bez práce, kteří však práci hledají, jsou nezaměstnaní
práci nemají, ale kteří ji ani aktivně nehledají, nejsou ekonomicky aktivní (patří sem i studenti, lidé v domácnosti, důchodci, či těžce nemocní)
Míru nezaměstnanosti získáme jako počet nezaměstnaných vydělený celkovým ekonomicky aktivním obyvatelstvem.
Nedostatky těchto údajů:
oficiální míra podceňuje skutečný rozsah nezaměstnanosti (nezapočítává mezi nezam. také odrazené pracovníky); nezapočítává rovněž ty, jejichž pracovní zařazení se zhoršilo , nebo kteří musí pracovat na zkrácenou pracovní dobu. Snaha měřit „odrazení“ nebo „strádání“ by ale vyžadovala subjektivní a vysoce sporné soudy o motivaci nebo hodnověrnosti jednotlivců.
Ekonomická interpretace nezaměstnanosti
Tři typy nezaměstnanosti:
Frikční - vzniká v důsledku neustálého pohybu lidí mezi oblastmi a pracovními místy nebo v průběhu jednotlivých stadií životního cyklu. (Frikčně nezam. často přecházejí z jedné práce do druhé nebo shánějí lepší zaměstnání – nezaměstnaní dobrovolně.)
Strukturální - vzniká za nesouladu nabídky a poptávky po pracovnících (např. Se poptávka po jednom druhu práce snižuje a po druhém zvyšuje a ani v jenom případě se nabídky nepřizpůsobuje dostatečně rychle; určité sektory se rozvíjejí, zatímco jiné upadají)
Cyklická - vzniká, je-li celková poptávka po práci nízká (ne jen v určitých oblastech). Jestliže se celkové výdaje a produkt snižují, nezaměstnanost se zvyšuje prakticky všude (např. recese v roce 1982).
Vysoká úroveň frikční nebo strukturální nezaměstnanosti se může objevit i tehdy, když je celkový trh práce v rovnováze, například, když je vysoká fluktuace nebo když je velká regionální nerovnováha. Cyklická vzniká, když zaměstnanost klesá v důsledku nedostatečné agregátní poptávky.
MIE základy (U při pružných a nepružných mzdách):
Ceny a mzdy klesají rak dlouho, dokud se nevyčistí trh.
Na obrázku EF = dobrovolně nezaměstnaní (nechtějí pracovat při stávající mzdové sazbě)
HG = nedobrovolná nezaměstnanost (při příliš vysokých mzdách).
Dobrovolná U může být docela dobře ek. efektivní, protože napomáhá max. NEW a GNP země.
KE: mzdy se ve skutečnosti nepřizpůsobují, mají tendenci reagovat na ek. šoky zpomaleně.
Zdroje nepružnosti:
aukční trh – vysoce organizovaný a konkurenční trh, kdy se cena pohybuje nahoru a dolů, aby vyrovnala nabídku a poptávku
administrativně regulovaný trh – fixní platové stupnice, lidé najímáni na vstupní úrovni mzdy/ platu
odborové organizace – ještě strnulejší situace (smluvní mzdy na 3 roky)
Þ mzdy a platy se nepřizpůsobují tak, aby odrážely nedostatky nebo přebytky na určitém trhu, pouze v průběhu delšího časového období.
Problémy trhu práce
kdo jsou nezaměstnaní (barevní trpí 2x větší U)
délka trvání U – jaká je už dlouhodobá
zdroje U: ztratili zam., znovu se ucházejí o zam., noví uchazeči, opouštějí zam.…
U dospívající mládeže je převážně frikční – rychle střídají zaměstnání, diskriminace černé mládeže
Přirozená míra nezaměstnanosti
síly, které působí směrem ke zvyšování a snižování cenové a mzdové inflace jsou vyrovnané.
inflace je stálá.
nejnižší míra inflace, která je udržitelná Þ nejvyšší udržitelná úroveň zaměstnanosti, odpovídá GNPpot.
> 0, protože stále existuje značná frikční a strukturální U
společnosti dávají přednost nízké U před vysokou (= zlatá střední cesta mezi U a I)
Rostoucí přirozená míra
Přirozená míra U je pravděpodobně nad optimální mírou U, nad úrovní U, při níž se maximalizuje NEW.
Opatření pro snížení přirozené míry:
zlepšení služeb spojených s trhem práce
prosazování vládních programů zaměstnanosti
odstraňování vládních překážek
vytvoření přetlakové ekonomiky
tvorba veřejných pracovních příležitostí
Inflace: definice a náklady
K inflaci dochází, roste-li celková cenová hladina.
Míra inflace je definována jako míra změny cenové hladiny (měřené např. CPI) a měří se takto:
Deflace = opak inflace, nastává, jestliže celk. cen. hl. klesá (je-li dlouhodobá, znamená hlubokou depresi)
Dezinflace = pokles míry inflace.
Hyperinflace – země tiskne ve velkém množství nové papírové oběživo Þ ceny se zvyšují na 100, 1.000, až milion-násobek.
Cenové indexy
Cenový index je vážený aritmetický průměr jednotlivých cen, kde je váhou ceny každé komodity dána jejím ek. významem.
Index spotřebitelských cen (CPI) – měří N tržního koše spotřebních SaS (364 tříd komodit – fixní váhy proporcionálně relativní důležitosti v rozpočtech V spotřebitelů).
Index cen výrobců (PPI) – měří hladinu cen na úrovni velkoobchodu nebo výrobců (3.400 komodit – váhy jsou čisté dodávky/ prodeje)
Deflátor GNP (= GNPN / GNPR) – souhrnný cenový index, cena celého GNP, používá variabilní váhy místo fixních.
Problém „indexních čísel“ – vhodné období (jako základní rok) – většinou nepostihuje změnu kvality statků + omezený vzorek výzkumu.
Dlouhá historie inflace
Reálná mzda = mzda vydělená CPI.
Ceny a mzdy v období ek. expanze rychle rostou, v období recese neklesají, pouze rostou pomaleji.
Tři stupně závažnosti inflace
mírná inflace – ceny rostou pomalu, jednociferné roční míry inflace; jsou-li ceny relativně stabilní, lidé důvěřují penězům (nechávají je v bankách, na šekových účtech nebo na úsporových vkladech s nízkými výnosy)
pádová inflace – 2-3 ciferná tempa růstu (Itálie, LA: Argentina, Brazílie…), jestliže se rozvine Þ vážné hosp. poruchy Þ smlouvy uzavírány na cizí měnu (např. $), lidé se vyhýbají tomu, aby drželi více peněz, než je holé minimum, hromadí statky, domy a nepůjčují peníze na nízké úrokové sazby
hyperinflace – Německo 1920-23 + po WW2 Čína a Maďarsko, 85 Bolívie; vysoká rychlost oběhu peněz, relativní ceny značně nestabilní
Od ropného šoku (1973) prodělaly záchvaty pádové inflace i vyspělé ekonomiky (Fr., GB, H).
Důsledky inflace
N inflace jsou těžce postižitelné a málokomu jasné.
V období inflace se všechny ceny a mzdy nepohybují stejným tempem Þ změny relativních cen.
přerozdělení důchodu a bohatství mezi různými třídami – důsledkem rozdílů v druzích A a P, které lidé drží (vliv na reálnou hodnotu bohatství lidí: neanticipovaná inflace přerozděluje bohatství od věřitelů k dlužníkům), břemeno dluhu se během inflace snižuje.
deformace relativních cen a výstupů různých statků nebo někdy i produktu a zam. v ek. jako celku (jakmile inflace trvá delší dobu a lidé ji začnou anticipovat, začínají se trhy přizpůsobovat Þ i reálné úrokové míry).
Účinky na produkt a zaměstnanost
MAE: období neočekávané „rostoucí“ inflace jsou obvykle obdobími vysoké U a produktu
MIE: dopad na alokaci zdrojů (deformují relativní ceny), hotovost sice nenese úrok (i = 0), ale iR je rovna – míře inflace (protože iR = iN – míra inflace) Þ lidé se zbavují hotovosti, jakmile začnou ceny růst.
Analýza nákladů inflace
Inflace, která je vyrovnaná současně anticipovaná, nemá ne reálný produkt nebo na rozdělení důchodu žádný vliv.
Lidé často zaměňují vysokou inflaci s vysokými cenami.
Nevyrovnaná inflace: poruchy vyvolané inflací – některé ceny se nepřizpůsobují tak, aby odrážely inflační trendy.
na hotovost ( vyšší N na omezení držby svých peněz – tzv. „N na opotřebení bot“)
na daně (při progresivním zdanění – vyšší daně bohatší – zvyšuje inflace prům. míru zdanění osob, neboli stát vybere více peněz bez změny zákonů) Þ mnohé země indexovaly své daňové zákony.
I ničí informace.
Neanticipovaná I – dopad hlavně na rozdělení důchodu a bohatství (pro koho) a méně na efektivnost systému (jak a co).
Nevyrovnaná a neanticipovaná: USA (79 revoluce v Íránu Þ cen ropy)
MAE reakce: země vysokou I netolerují Þ zvyšují U nebo regulují ceny a mzdy Þ stagnace.
Inflace a nezaměstnanost
Alternativní zdroje inflace
Inflace má tendenci k vysoké setrvačnosti, tzn. že pokud není vystavena šokům, setrvává na stejné úrovni.
Setrvačná inflace – míra inflace, která je očekávaná a která se promítá do smluv nebo neformálních dohod (základní či bazální inflace), představuje neutrální rovnováhu, která je schopná se udržet nekonečně dlouho i na nízké úrovni.
Inflace se však nevyvíjí vždy sejným tempem.
Inflační šoky: inflace tažená poptávkou a náklady tlačená inflace.
Inflace tažená poptávkou: kdykoli roste rychle AD (doprava) a překračuje výrobní potenciál ek., začnou ceny bez ohledu na zdroj inflace růst stále rychleji, poptávka začne narážet na omezenou nabídku komodit a vyžene jejich ceny nahoru + porostou mzdy (např. inflace v Německu).
Inflace tlačená N: pokles AS, ceny a mzdy začínají růst dříve, než se dosáhne plné zaměstnanosti. Jestliže N vytlačují ceny vzhůru během období vysoké U a stálého využití zdrojů, jde o inflaci tlačenou N. Ceny jsou tlačeny odbory a ropnými a ostatními primárními výrobky.
Nabídkový šok: produkt může poklesnout, jestliže rostoucí N posunou křivku AS vzhůru po klesající křivce AD.
Očekávaná a setrvačná inflace
mnohé ceny a většina mezd jsou stanoveny s přihlédnutím k budoucím ek. podmínkám, neexistují-li popt. šoky, bude se stejným tempem posunovat i AD Þ k setrvačné inflaci dochází, když se křivky AS a AD pohybují stálým tempem vzhůru.
Cenové hladiny a inflace
za jinak nezměněných podmínek posun křivky AD doprava zvýší ceny nad úroveň, které by se jinak dosáhlo, N a ceny mohou mít přesto tendenci setrvačně růst a ek. může nadále prodělávat inflaci navzdory tomu, že je vystavena těmto kontrakčním (dezinflačním) šokům.
Setrvačná míra inflace posunuje křivku AS vzhůru a vede k vzestupné spirále růstu cen a mezd.
Stagflace = vysoká inflace v období vysoké U.
Phillipsova křivka
A. W. Phillips z Nového Zélandu – inverzní vztah mezi U a změnami nominálních mezd.
Ranná Pk:
substituční vztah mezi inflací a U.
na x míra U v %.
na z celková inflace v %.
pohybem doleva (snižováním nezam.) se zvyšuje míra růstu cen.
neboli míra inflace = míra růstu mezd – míra růstu produktivity práce
Posuny Pk:
je nutno rozlišovat mezi skutečnou a setrvačnou inflací (ta však na inflační překvapení reaguje)
historie ukazuje na hlavní vadu ranné Pk = vztah I a U zůstává stabilní jen tak dlouho, dokud se nezmění setrvačná nebo očekávaná míra inflace (jinak se krátkodobá Pk posune).
Přirozená míra nezaměstnanosti
neboli hypotéza přirozené míry nebo akcelerační Pk neboli jak ovlivňuje U a využití kapacity mzdovou a cenovou inflaci.
rozlišujeme…dlouhodobá Pk
krátkodobá Pk
předpoklad: jediná míra U, která je konzistentní a ustálenou mírou je přirozená míra nezaměstnanosti (U*) Þ dlouhodobá Pk je vertikální (skutečná inflace při setrvačné míře) jestliže:
Vzroste-li jednou skutečná inflace nad svou setrvačnou nebo očekávanou úroveň, lidé se začínají nové úrovni inflace přizpůsobovat a očekávají vyšší inflaci. Setrvačná míra inflace se pak přizpůsobuje této nové realitě a Pk se posunuje.
míra inflacedlouhodobá Pk
C
D
krátko.(3,4)B A
kr. (1,2)
U*
Posunující se Pk
posloupnost kroků tzv. „cyklu konjunktury“
nabídkové a poptávkové šoky mají tendenci měnit míru setrvačné
inflace a posunovat Phillipsovu křivku
1. období – bod A – přirozené míra nezaměstnanosti
2. období – rychlý růst produktu Þ sníží míru U Þ více najímáni
pracovníci, mzdy rostou rychleji, nflační očekávání se nemění, ale
nižší nezaměstnanost zvyšuje inflaci – bod B
3. období – vyšší míra mzdové a cenové inflace Þ očekávána
vyšší inflace Þ promítne se v cenách Þ setrvačná i očekávaná
inflace rostou, ři každé úrovni nezaměstnanosti je míra inflace vyšší (bod C)
4. období – míra nezaměstnanosti se vrací na svou přirozenou míru (ek. se zpomaluje)
Ceny mzdy mají tendenci akcelerovat, je-li nezaměstnanost pod svou přirozenou mírou = hypotéza přirozené míry.
Opačný průběh cyklu = „cyklus odříkání“.
Pokud je nezam. pod svou přirozenou mírou, bude mít inflace tendenci růst. Podle teorie PM je tudíž jediná úroveň U, která je slučitelná se stabilní mírou inflace, U* Þ dlouhodobá Pk je vertikální přímka při U* kolmo vzhůru.
Otevřené problémy
moderní teorie inflace a protiinflační hospodářské politiky
je Pk překonaná? – i novější je nepřesná a aproximativní (použití: Thatcherová a Reagan)
jak je dlouhé dlouhé období? – není známo, za jak dlouho se ek. přizpůsobí ek. šokům (5-10 let), závisí na typu šoku
likvidace nebo přizpůsobení?
indexování = mechanismus, jehož prostřednictvím je smlouva nebo ekonomika částečně či zcela učiněna imunitní vůči změnám všeobecné cenové hladiny (např. COLA = cost-of-living-adjustments = přizpůsobování životním nákladům)
čím více izolujeme ek. od inflace, tím nestabilnější se inflace stává; použito v Izraeli a Brazílii
N na dezinflaci (podle Okunova zákona): 1%/ 2%(U) x (2% GNP na 1% U) x GNP
Hledá se: účinná antiinflační politika
vysoká inflace (1973 – 77 a 1979 – 81)
Důchodová politika
vládní akce, které se pokoušejí zmírnit inflaci přímými kroky bez zvýšení U (verbálním přesvědčováním, právní regulací…) Þ posunovat Pk dolů
regulace cen a mezd (Skandinávie)
dobrovolné mzdové a cenové směrnice (Nizozemí, USA – Kennedy, Johnson a Carter)
strategie volného trhu
důchodová politika založená na daních („TIP“) – fiskální „Cukru a biče“ (zdaňuje ty, jejichž mzdy a cena rostou rychle a dotuje ty, jejichž ceny a mzdy rostou pomaleji)
podílnictví zaměstnanců na zisku (Martin Weitzman z MIT) – jak stimulovat fy, aby během recese najímaly a propouštěly pracovníky
