Platební bilance, devizový trh a vnější měnová politika:

Platební a obchodní bilance:

Obchodní bilance - Část platební bilance země, která zachycuje zbožové dovozy a vývozy. Jestliže se uvažuje i zboží neviditelné a služby, pak se souhrnný účet vývozů a dovozů statků a služeb nazývá bilancí běžného účtu.

Platební bilance ( bilance mezinárodních plateb) - Bilance zachycující všechny transakce určité země se zbytkem světa za určité období. Zahrnuje koupě a prodeje statků a služeb, dary vládní transakce a pohyby kapitálu.

Účty platební bilance - platební bilance je rozdělena do čtyř částí. Dělí se na běžný účet, kapitálový účet, statistická diskrepance a úřední vyrovnání.

Pasiva a aktiva -vývozy patři mezi kreditní položky a dovoz mezi debetní. Je-li zkoumaná položka podobná položkám našeho vývozu a přináší nám více zahraničních měn, nazýváme tuto položku vývozu kreditní. Podobá-li se spíše položkám našeho dovozu a odčerpává nám zahraniční měny, nazveme ji debetní.

Bilance běžného účtu - je zaměřen na celkové vývozy a dovozy statků a služeb. Jinak řečeno jedná se o obchodní bilance plus obchod služeb.

Kapitálový účet - jedná se zde o pohyb kapitálu. Jedná se o půjčky, které soukromé osoby nebo vlády poskytují soukromým osobám nebo vládám v zahraničí, nebo je od nich sami získávají. Statistické diskrepance jsou čisté zůstatky všech nepochycených transakcí.

Úřední vyrovnání - jsou kompenzační toky, to jest fondy, které jsou zřizovány za účelem vyrovnání deficitu ve statistických diskrepancích.

Věřitelská a dlužnická země:

Mladý a rostoucí dlužnický stát - jako příklad lze použít USA od revoluce po občanskou válku. V té době si USA půjčovaly peněžní prostředky a Evropa jim půjčovala.

Zralý dlužnický stát - platební bilance země se postupně dostává do přebytku. Nárůst úroků a dividend, které daná země musí platit, však udržuje její běžný účet v rovnováze. Pohyby kapitálu se téměř vyrovnávají, protože poskytované půjčky přesně vyvažují výpůjčky z minulosti.

Nový věřitelský stát - daná země rozšíří svůj vývoz. Občané dané země a jejich vláda poskytuje půjčky do zahraničí. Stát se tak stává věřitelem.

Zralý věřitelský stát - příjmy z kapitálu a investic v zahraničí přinášejí značný přebytek na straně neviditelného obchodu. Často se stává, že je tento přebytek vyvažován deficitem ve zbožovém obchodě.

Devizový trh a měnový kurz:

Měnový trh - je trh na němž se obchoduje s měnami různých zemí. Určuje se na něm měnový kurz. K určení tohoto kurzu lze použít křivky poptávky a křivky nabídky po dané měně. Měnový kurz se ustálí na úrovni kde jsou poptávka a nabídka po dané měně v rovnováze. Tržní síly hýbou měnovým kurzem nahoru a dolů, aby vyrovnaly vstupní a výstupní toky měny. Změny v mezinárodním obchodě vedou ke změnám v nabídce a poptávce měn a tudíž vedou k změna měnových kurzů.

Systémy měnových kurzů:

Kurzový systém je soubor pravidel, úmluv a institucí, podle nichž se provádějí a inkasují platby v rámci transakcí, které přesahují hranice dané země.

Zlatý standard - jedná se o přežitý systém, který zajišťoval pevné měnové kurzy. Většina zemí definovala svůj kurz pomocí fixního množství zlata. ( Humeův mechanismus udržování rovnováhy pomocí toků zlata :

- předpokladem je, že platí kvantitativní teorie

- pokud dojde k velkému deficitu země a země začne ztrácet zlato, poklesnou ceny, důchody a náklady v této zemi. V důsledku toho sníží tato země dovozy z ostatních zemí, protože dovážené zboží se zdraží. Protože se zlevnily statky vyráběné v dané zemi, stoupnou její vývozy. Vývozy ostatních zemí jsou nyní dražší, takže naše země omezuje objem dovážených statků. No a konečně čtvrtá hnací síla znamená, že statky vyráběné v naší zemi jsou v ostatních zemích levnější než statky v těchto zemích vyráběné, a proto se začínají zvyšovat dovozy našeho zboží do těchto zemí.

- výsledkem H. toků se čtyřmi hnacími silami je zlepšení platební bilance země, která strácí zlato a zhoršení platební bilance země, která zlato získává. Nakonec se znovu vytvoří rovnováha mezinárodního obchodu a financí při nových relativních cenách, které při nulovém čistém toku zlata udržují úroveň obchodu a mezinárodních půjček v rovnováze. Tato rovnováhy je stabilní a nevyžaduje žádná cla ani vládní zásahy.)

Pružné měnové kurzy - zde měnový kurz určují převážně tržní síly nabídky a poptávky. Relativní ceny měn se určují nákupy mezi osobami, firmami a vládami. Zde rozlišujeme dva podsystémy. Vláda intervenuje, když prodává nebo nakupuje vlastní měnu, aby ovlivnila kurz Volně plovoucí měnový kurz je určován výlučně nabídkou a poptávkou bez jakýchkoliv intervencí vlády. Pokud vláda intervenuje na trzích měn, aby ovlivnila kurz své měny, nazývá se tento systém řízený plovoucí měnový kurz.

Vývoj mezinárodního měnového systému:

BRETTONWOODSKÝ SYSTÉM - rámec pro řízení měnových kurzů. Zlato zde bylo postaveno do pozice duálního vládce spolu s dolarem. Každá měna měla oficiální paritu stanovenou ke zlatu a dolaru. Hlavním rysem byla možnost změny kurzů pokud došlo k nerovnováze.

Mezinárodní měnový fond - dodnes působí jako centrální banka centrálních bank. Členské země půjčují tomuto fondu své měny ten je pak půjčuje zemím, které mají problémy s platební bilancí

Světová banka - financují ji věřitelské země podle svého ekonomického významu. Banka půjčuje zemím, které nemohou získat úvěry od bank s nízkými úroky.

Díky brettonwoodskému systému se země zničené válkou mohly rychleji rozvíjet. Díky tomu jak rychle se rozvíjely Německo a Japonsko a jak rostly deficity USA, hromadily se v zahraničí dolary. V roce 1971 došlo ke krizi a president Nixon oficiálně zrušil vázanost dolaru na zlato a tím ukončil činnost brettonwoodského systému.

Dnešní systémy řízení měnových kurzů - jen málo zemí připouští volnost pohybu svých kurzů, to jest, že nenechávají výši měnového kurzu určovat pouze trhem, ale snaží se intervenovat. Většina zemí má pružné řízené kurzy. Některé země uplatňují politiku pružných kurzů v rámci cílových zón ( viz ČR), to jest stanovení fluktuačních pásem. Mnoho menších zemí zavěšuje své měny na nějakou významnou měnu, případně na celý koš měn. No a některé země se slučují do měnových bloků, aby vzájemně stabilizovaly své kurzy.

Vnější měnová politika:

Snahou je prosadit dlouhodobě vyrovnanou platební bilanci, druhým bezprostředním cílem je regulace měnových kurzů. Konečnými cíly jsou cenová stabilita a dostatečná zaměstnanost v zemi.

Nástroje vnější měnové politiky - a) tržně orientované nástroje - intervence na devizových trzích, opatření monetární a fiskální politiky, které svými účinky mají vliv na rovnováhu platební bilance.

b) přímá (administrativní ) opatření - kvóty ( stanovení maximálního množství určitého statku, které lze dovézt ), cla a vývozní subvence, neviditelné překážky dovozu ( např. přísné hygienické a zdravotní normy atd.). Popřípadě viz skripta.