Teorie determinace produktu - výdajový model s multiplikátorem:

Disponibilní důchod, spotřeba a úspory:

Disponibilní důchod získáme, když od osobního důchodu odečteme přímé daně. Disponibilní důchod je důchod, který mohou domácnosti plně využít k nákupu zboží. Je to důchod, se kterým ve skutečnosti disponují. Úspory jsou tou částí důchodu, která se nespotřebovává. Úspory se tedy rovnají důchodu zmenšenému o spotřebu. Bod, ve kterém daná domácnost ani nespoří, ani nemá žádné úspory se nazývá bod vyrovnání. Spotřeba je ta část důchodu, která je věnována na nákup statků a služeb. Je rovna důchodu zmenšenému o úspory.

Spotřební funkce - zobrazuje vztah mezi úrovní spotřebních výdajů a úrovní disponibilního důchodu domácnosti. Nejnázorněji lze spotřební funkci znázornit v grafu. Pokud zde zobrazíme linii 45° získáme přímku složenou z bodů, ve kterých se spotřeba rovná disponibilnímu důchodu domácnosti. Jestliže spotřební funkce leží nad osou kvadrantu, domácnost vykazuje záporné úspory. V bodě, kde se křivky protínají, se nachází bod vyrovnání. Pokud je spotřební funkce pod osou kvadrantu, mají domácnosti kladné úspory. Výše úspor, ať už kladných nebo záporných se měří jako svislá vzdálenost mezi spotřební funkcí a osou kvadrantu.

Úsporová funkce - úsporovou funkci lze odvodit ze spotřební funkce. V grafu nanášíme na vodorovnou osu disponibilní důchod a na svislé ose znázorňujeme úspory.

Mezní sklon ke spotřebě - je dodatečná částka peněz, kterou lidé vydají na spotřebu, dostanou-li dodatečný dolar důchodu. MPC = delta C / delta Y. MPC je číselně vyjádřeným sklonem křivky, to jest směrnicí tečny ke spotřební funkci. Sklon spotřební funkce, který měří změnu spotřeby připadající na změnu důchodu o jeden dolar, je mezní sklonem ke spotřebě. 18915uxd26rnt5k

Mezní sklon k úsporám - je podíl dodatečného dolaru důchodu, který plyne do dodatečných úspor. 1 = MPC+MPS. Y = C.MPC+S.MPS

Determinanty investic:

Příjmy - investice závisí na příjmech, které budou generovány stavem celkové hospodářské aktivity.

Náklady - investiční náklady jsou v poněkud jiném, složitějším postavení, protože investiční statky se většinou nakupují s vypůjčenými fondy a investiční statky mají delší životnost. Do investičních nákladů se tedy musí započítávat i úroková sazba, která určuje cenu vypůjčeného kapitálu. xn915u8126rnnt

Očekávání - hraje roli, protože investice jsou rizikem z hlediska budoucnosti. Pokud mají firmy obavu z budoucího vývoje ekonomiky, poklesne zájem o nejisté investice.

Firmy investují, aby realizovaly zisk. Protože kapitálové statky mají dlouhou životnost, investiční rozhodování závisí na:

- úrokové sazbě a daních, které ovlivňují investiční náklady

- na poptávce po výstupu, vyráběném pomocí nových investic

- na očekáváních podnikatelů, jaká bude hospodářská situace

Vlády ovlivňují investice prostřednictvím aktivní monetární politiky, daňových programů a obecného zaměřením mikroekonomických politik:

- pokud bude chtít CEB zvýšit investice pak toho docílí tak, že sníží úrokovou sazbu, a tím zlevní věry pro domácnosti a firmy.

- změny, daní ze zisků nebo daňových předpisů, které přímo působí na investice, mohou přímo ovlivnit podnikové investice.

- u mikroekonomické politiky se jedná např. o různá ekologická omezení, či zestátňování.

Křivka ID a její posuny:

Jedná se o vztah mezi úrokovými sazbami a investicemi. Firmy porovnávají výnosy z investic s kapitálovými náklady, přičemž kapitálové náklady závisí na úrokové sazbě. Rozdíl mezi ročními výnosy a ročními náklady je čistý zisk. Pokud je tento zisk kladný, potom je investice výdělečná. Z toho vyplývá, že když stoupají úrokové sazby, tak se zvyšují kapitálové náklady a zdražují investice. Tedy pokud se zvýší úroková sazba, klesnou investice a naopak. Křivka investiční poptávky je tedy negativně klesající ( viz graf).

Posuny křivky poptávky - křivku posune např. zvýšení celkové úrovně produktu, nebo vyšší zdanění firem . . .

Rovnovážný produkt (důchod):

Funkci celkových plánovaných výdajů (C+I) definujeme jako přímo úměrný vztah celkových plánovaných výdajů k národnímu důchodu. Line 45° vyjadřuje hodnotu reálného produktu, který budou firmy ochotny vyrábět při různých celkových výdajích a budou ochotny v této výrobě pokračovat. Celkové výdaje budou v rovnováze s národním důchodem v bodě, kde křivka C+I protíná křivku 45°. Při této úrovni spotřebitelé nakoupí vše co se vyrobí, věcný a peněžní důchod jsou v rovnováze. Pokud se bod na křivce celkových výdajů nachází pod křivkou 45° potom vertikální vzdálenost mezi tímto bodem a křivkou 45° představuje neplánované zásoby. Aby v ekonomice bylo vyrobeno více produktů a služeb, musí spotřebitelé inklinovat k vyšším nákupům.

Rovnovážný důchod a míra nezaměstnanosti - výše nezaměstnanosti závisí na výši produktu. Na určitou úroveň produktu je třeba vynaložit určité množství práce. S růstem produktu roste spotřeba práce a naopak. Úroveň národního důchodu a úroveň zaměstnanosti jsou závislé na úrovni celkových plánovaných výdajů.

Změny v celkových plánovaných výdajích - Na změny v investičním rozhodování působí:

- úroková míra, úroveň národního důchodu, očekávaná ziskovost budoucí produkce. Pokud dojde ke zvýšení poptávky po investicích, bude to graficky znamenat posun křivky C+I směrem nahoru. Jak se ekonomika posouvá na vyšší rovnovážnou úroveň dochází k větší změně důchodu oproti změně investic. Toto větší vychýlení je zapříčiněno multiplikátorem investičních výdajů.

Multiplikátor investičních výdajů - + ostatní multiplikátory:

Investiční multiplikátor udává o kolik se změní AD, jestliže se zmenší investiční výdaje o jednotku. k2 = 1:(1-mpc) --- k2 = 1/mps. Y = k2 x I.

Multiplikátor má tuto podobu jen proto, že uvažujeme pouze dva sektory a nepružné ceny.

Multiplikátor vládních výdajů:

Y = (1:(1-mpc)). A´ --- Y = (1:(1-mpc.(1-t))).A´

TA = TA´+t.Y

AD = A´+(1-t).mpc.Y

Daňový multiplikátor:

deltaY = -(mpc:(1-mpc)).deltaTA´

Transferový multiplikátor je shodný s daňovým multiplikátorem, jen je opačného znaménka. Model multiplikátoru a determinace produktu na průsečíku S a I viz příloha.