|
Nezaměstnanost a její vliv na psychiku člověkaNEZAMĚSTNANOST A JEJÍ VLIV NA PSYCHIKU ČLOVĚKA.2 CO TO JE NEZAMĚSTNANOST2 DRUHY NEZAMĚSTNANOSTI2 1. Cyklická nezaměstnanost2 2. Strukturální nezaměstnanost2 3. Frikční nezaměstnanost2 4. Skrytá nezaměstnanost3 5. Neúplná nezaměstnanost3 35618uip26zps2i 6. Nepravá nezaměstnanost3 7. Sezónní nezaměstnanost3 MAKROEKONOMICKÝ POHLED NA NEZAMĚSTNANOST4 Ekonomický dopad4 Sociální dopad4 ip618u5326zpps MĚŘENÍ NEZAMĚSTNANOSTI5 VLIV NEZAMĚSTNANOSTI NA PSYCHIKU ČLOVĚKA5 1. Dlouhodobá nezaměstnanost5 2. Psychologické důsledky nezaměstnanosti7 3.Využití volného času a postoje nezaměstnaných9 4. Důsledky nezaměstnanosti na životní podmínky a chování rodin12 ZÁVĚR13 PŘÍLOHY14 ZDROJE:14 AUTOŘI14 Nezaměstnanost a její vliv na psychiku člověkaCo to je nezaměstnanost Přesně definovat pojem nezaměstnanosti je dosti složité. Definice nezaměstnanosti je založena na tom, že osoba schopná práce je z možnosti pracovat v placeném zaměstnání vyřazena, se svým vyřazením se však nespokojuje a hledá si nové placené zaměstnání, byť jen na částečný úvazek. Zjednodušeně se dá říct, že nezaměstnaným je ten, kdo není zaměstnaný, ale aktivně práci hledá, nebo čeká, až se bude do práce moci vrátit.Statistika nezaměstnanosti v ČR. Druhy nezaměstnanosti 1. Cyklická nezaměstnanost
2. Strukturální nezaměstnanost
3. Frikční nezaměstnanost
4. Skrytá nezaměstnanost
5. Neúplná nezaměstnanost
6. Nepravá nezaměstnanost
7. Sezónní nezaměstnanost
Makroekonomický pohled na nezaměstnanost Ekonomický dopad Podle Okunova zákona se období vysoké nezaměstnanosti vyznačuje tím, že se v nich běžný GNP pohybuje pod úrovní potenciálního GNP. Vysoká nezaměstnanost je projevem plýtvání zdroji, protože během depresí, kdy je nezaměstnanost vysoká, nevyrábí ekonomika tolik, kolik je schopna. Během takových období je to stejné, jako kdyby byla velká množství automobilů, bytů, oděvů a mnoha dalších komodit jednoduše vyhozena do oceánu. K jak rozsáhlému plýtvání v důsledku vysoké nezaměstnanosti dochází? V následující tabulce jsou uvedeny propočty toho, jak dalece produkt poklesl pod úroveň potenciálního GNP během hlavních období vysoké nezaměstnanosti v posledních padesáti letech v USA.
Rozsah ztraceného produktu uvedený v tabulce je propočítán jako kumulativní rozdíl mezi potenciálním a skutečným GNP. (Pramen: Odhad P. A. Samuelsona a W. D. Nordhause)
Ztráty, ke kterým dochází v obdobích vysoké nezaměstnanosti, jsou největším doloženým mrháním zdroji v soudobé ekonomice. Jsou mnohonásobně vyšší než odhadované neefektivnosti způsobené monopolem nebo než mrhání vyvolané cly a kvótami. Sociální dopad Ať jsou ekonomické ztráty způsobené nezaměstnaností jakkoli vysoké, nevyjadřuje propočítávání ztracených dolarů odpovídajícím způsobem lidské, sociální a psychologické škody, které přinášejí období dlouhodobější nedobrovolné nezaměstnanosti. Bylo by skutečně překvapivé, kdyby podobné zkušenosti svoje oběti nepoznamenaly. Výzkumy z nedávné doby ukazují, že nezaměstnanost vede ke zhoršování fyzického i psychického zdraví – k vyššímu výskytu srdečních chorob, alkoholismu a sebevražd. Měření nezaměstnanosti Je logické, že existuje snaha nezaměstnanost měřit. Změnám v míře nezaměstnanosti jsou každý měsíc věnovány značné prostory ve sdělovacích prostředcích. Existují v podstatě dva způsoby zjišťování počtu nezaměstnaných. V prvním se vychází z počtu žadatelů o práci zaregistrovaných na pracovních úřadech, v druhém jsou pak podkladem pro měření výběrová šetření prováděná pravidelně v populaci. Výhodou druhého způsobu je skutečnost, že zachycují také nezaměstnané neregistrované na pracovních úřadech. Za jeden z nejdůležitějších ukazatelů je považována přirozená míra nezaměstnanosti, která představuje úroveň, při níž jsou různé a diferencované trhy práce v zemi v průměru v rovnováze, tzn., že tlaky na mzdy a ceny jsou také zhruba v rovnovážném stavu. Přirozená míra není nutně optimální mírou nezaměstnanosti. Optimální úrovně nezaměstnanosti by se dosáhlo tam, kde by byl maximalizován čistý ekonomický blahobyt. V posledních letech tato míra nezaměstnanosti stoupala vzhůru až na současnou hranici zhruba 9 %.
Vliv nezaměstnanosti na psychiku člověka 1. Dlouhodobá nezaměstnanost Důležitá, z hlediska návratu klienta do pracovního procesu, je délka trvání nezaměstnanosti. Znovuzařazení dlouhodobě nezaměstnaných vyžaduje vyšší náklady než zprostředkování práce osobám, pro které je nezaměstnanost jen krátkou životní epizodou. Dlouhodobá nezaměstnanost je spojena i s velkým výskytem období opakované nezaměstnanosti v průběhu pracovní kariéry jedince. Proces restrukturalizace postihl zejména nekvalifikované občany, kteří spolu s mladistvými, zdravotně postiženými, ženami s malými dětmi, Romy a zvláště pak s lidmi s kumulací handicapů tvoří skupinu dlouhodobě a opakovaně nezaměstnaných. Dlouhodobou nezaměstnanost ovlivňuje řada činitelů, mezi nejvýznamnější lze počítat následující:
Dlouhodobá nezaměstnanost znamená vyřazení z pracovního procesu, a tento fakt sebou přináší řadu problémů jako ztrátu pracovních návyků a kvalifikace, sociální izolaci, alkoholismus, drogy. Řada těchto klientů se tak ocitá na okraji společnosti a stává se prakticky nezaměstnatelnou skupinou osob. Podle Siergrista k dlouhodobé nezaměstnanosti vedou zejména tyto rizikové faktory:
Z klasických studií nezaměstnaných vyplývá, že po počátečním šoku způsobeném násilnou změnou života, nezaměstnaní často mobilizují své síly a snaží se svou situaci změnit. Pokud ovšem nenajdou řešení, postupně rezignují, upadají do apatie. “Důsledkem nezaměstnanosti je postupný úpadek, ztráta sebedůvěry a společenského statusu, ztráta smyslu každodenní činnosti, konflikty v běžném sociálním styku, zhoršení duševního a tělesného zdraví”. Zdá se, že osoby s dostatečnými úsporami, s intenzivní morální a emocionální podporou svých nejbližších a osoby s vyšším vzděláním zůstávají dlouhodobě relativně nedotčeni nezaměstnaností. Velice špatné jsou “účinky starších jedinců, kteří mají menší šance na znovuzískání pracovních příležitostí a u nejmladších nezaměstnaných osob”. Délku trvání nezaměstnanosti prodlužují krátkodobá nepružnost trhu práce (na straně nezaměstnaných nedostatek informací o možnostech uplatnění na trhu práce), rozdíl mezi strukturou poptávky a nabídky práce, na straně nezaměstnaných absence dovedností a vědomostí, které jsou pro nabízená místa požadovány, neochota k profesní či prostorové mobilitě a překážky, které se této mobilitě staví do cesty. Dlouhodobá nezaměstnanost má nepříznivé důsledky pro společnost i pro nezaměstnané jedince. K sociálním následkům dlouhodobé nezaměstnanosti pro jedince patří zejména snížení životní úrovně, růstu napětí v jeho rodině a v ostatních interpersonálních vztazích, deprese, ztráta motivace a pocit bezmocnosti, přistupují i zvýšené následky, jež pociťuje společnost. Nároky na státní rozpočet, nárůst sociálně patologických jevů, nestabilita společnosti. Proto se dlouhodobá nezaměstnanost ocitá v centru pozornosti společnosti. 2. Psychologické důsledky nezaměstnanosti Mají-li se analyzovat psychologické důsledky nezaměstnanosti, je třeba se na ně podívat ze třech rovin. Z jednoho úhlu pohledu jsou všichni nezaměstnaní ve skutečnosti v jedné rovině, jsou vyloučeni z pracovní činnosti. Z druhého pohledu jsou jen někteří nezaměstnaní ve stejné rovině, a ti ostatní se od nich odlišují. Např. krátkodobá nezaměstnanost nezanechává psychologické důsledky, avšak dlouhodobá nezaměstnanost naruší duševní rovnováhu, snižuje rodinnou soudržnost a čím déle trvá, tím je menší šance opět práci najít. Z třetího pohledu je každý nezaměstnaný jedinečný. Člověku, který je nezaměstnaný, nepostačuje jen vyplácení podpory v nezaměstnanosti. Stav, ve kterém se nachází, je pro něho stresovým stavem, hraniční situací. V odborném slovníku je stres popisován jako “silná flustrace, vzniká tehdy, působí-li na člověka nadměrně silný podnět dlouhou dobu nebo ocitne-li se v nesnesitelné situaci, jíž se nemůže vyhnout, a setrvává-li v ní. Tato situace se bude působit ve větší míře zvýšená “podrážděnost, alkoholismus, kriminalita a mnohé další faktory, které budou působit tím silněji, čím déle bude nezaměstnanost trvat”. Jako psychologický moment v přetrvávající nezaměstnanosti vystupuje ta skutečnost, že čím déle bude nezaměstnanost přetrvávat, tím více se bude ztrácet důvěra v nalezení zaměstnání. Hledání práce bude méně systematické, méně pravidelné a méně intenzivní. Aby se těmto situacím předešlo, je potřebné co nejdříve začít s rekvalifikací, přeškolováním a zvyšováním kvalifikace. V současné době je pracovní trh u nás omezený a je třeba vycházet z toho, že nezaměstnaní mají problémy zejména ve své osobní sféře. Mnozí z nich nejsou bez pomoci schopni najít si vůbec trvalou práci. Většina nezaměstnaných získá trvalou práci jedině tehdy, jestliže změní svůj postoj a své chování. Mnoho nezaměstnaných považuje své negativní postoje, neadekvátní způsob jednání a nepříznivé životní okolnosti za něco nezměnitelného. Dávají si všechno líbit, protože se proti vlivům vnějšího světa sami nepostaví. Bez odporu akceptují cizí programování a programování prostředí. Nezaměstnaní postrádající jistotu, mají zábrany svobodně mluvit. Ukázalo se, že často neříkají nic, i když by měli co říci. Mají problémy s komunikací, což často vede k pocitu bezmocnosti a silným zábranám, které negativně ovlivňují jejich ucházení se o místo, zejména první kontakt (přijímací pohovor). Nezaměstnaní se nedovedou dobře prodat jako pracovní síla. Když jde o to, hledat si a přijmout novou práci, pro nezaměstnaného vyvstane často problém, že se musí v mnoha ohledech předělat. Vliv nezaměstnanosti lze zkoumat z několika pohledů. Harissonův model ukazuje vliv na duševní stabilitu nezaměstnaného v závislosti na čase a má následující fáze “šok – optimismus- pesimismus – fatalismus”. Do jednotlivých fází se klienti dostávají velmi individuálně, po různých obdobích. Nemusí prožít všechna období, protože to závisí na jejich celkové situaci, na tom, jak rychle najdou zaměstnání apod.
Nezaměstnanost je zátěžová, krizová životní situace, se kterou se různí jednotlivci vyrovnávají velmi rozmanitě. Adaptace závisí od celkové osobní a životní situace jednotlivce a od jeho osobnosti. V životní situaci jsou nejzávažnějšími faktory celková finanční situace, míra sociální podpory v rodině a širším sociálním okolí, dobré fyzické a psychické zdraví, uplatnitelnost vzdělání. Z individuálních, osobních faktorů sehrávají nejdůležitější úlohu věk, pohlaví, odolnost vůči zátěži, pružnost a aktivita člověka, motivace k práci a subjektivní význam práce. Anglický profesor Peter Warr vypracoval podrobný model zabývající se následky nezaměstnanosti, ve kterém polemizuje s předpokladem, že nezaměstnanost může být ve svých následcích dobrá i špatná. Místo tohoto názoru identifikuje 9 bodů, které jsou základem zdravého psychického stavu, ať již u zaměstnaných nebo u nezaměstnaných. Patří sem:
3.Využití volného času a postoje nezaměstnaných Nezaměstnanost má značný vliv na společenský život i na život nezaměstnaných jedinců. Nejde jen o pokles jejich životní úrovně spojený s poklesem příjmů, ale i o hluboké důsledky nezaměstnanosti pro jejich každodenní život a společenské vztahy a hodnoty. Nezaměstnaní nemají práci a dostatek peněz, ale mají více než dost času. Způsob, jak s penězi a časem zacházejí, tvoří těžiště jejich pocitů a životních strategií. Nezaměstnanost je spojena rovněž se změnami ve vnímání času. “rozbití časové struktury dne a změny ve vnímání času jsou považovány za jeden z nejvýraznějších psychologických důsledků nezamšstnanosti”. Nezaměstnanému ubíhá čas pomaleji, dny se vlečou, nemají žádnou strukturu a po určité době dochází ke ztrátě smyslu pro čas. Většina studií poukazuje na to, že obecně rozšířený obraz nezaměstnaných jako “ osob zabíjející čas sledování televizní programů a trávících mnoho času spánkem nebo jen ležením v posteli není výmyslem veřejnosti, ale tvrdou realitou života. Právě neomezené množství volného času paradoxně nezaměstnaným zabraňuje v tom, aby ho využívali. Zejména mladiství mají potíže při popisování svých denních zkušeností. Jejich volný čas je spojen především s nudou. Je to výrazné zvláště u osob, které nemají žádné osobní zkušenosti se vzory práce a jejich životní styl je pasivní, navíc využívání volného času v jeho zkomercionalizované podobě dnes vyžaduje peníze, a tak se vytváří bludným kruh, neboť dostatečné finanční zdroje lze získat jen v zaměstnání. Trávení volného času v nezaměstnanosti je jedním ze sociálně-psychologických problému. Velmi důležité je zachování určitého stereotypu, určitého systému trávení času v nezaměstnanosti. Dlouhodobá nezaměstnanost vede k destrukci volného času a k riziku jeho neadekvátního trávení. Toto nebezpečí hrozí zejména mládeži, která preferuje hodnotu volného času a může mít tak větší tendenci uniknout z trhu práce, tj. vyhýbat se zaměstnanosti. Výzkumy ukazují, že mezi uchazeči o zaměstnání jsou velké rozdíly v představách o trávení volného času v nezaměstnanosti. “Většina považuje za hlavní aktivitu kontakt se zaměstnavateli, tj. hledání místa, dále rekvalifikaci a vzdělávání, rozvíjení koníčků a vedlejší práci. Ženy méně často vyhledávají zaměstnavatele a častěji nacházejí realizaci v koníčkách(zejména šití, ruční práce apod.), které dokážou rodině materiálně pomoci”. Pokud jde o rozsah a druh iniciativy k získání práce mimo rámec úřadu práce, “podle průzkumu 35,3% převažuje sledování inzerátů a reagování na ně, 24,7% jednání s podniky, 16,1% příprava na soukromé podnikání, 7% hledání práce v zahraničí a 5,5% podávání vlastních inzerátu. Ostatní nevyvíjejí v tomto směru vlastní aktivitu. Lidé preferovali úřady práce a potom hledání prostřednictvím příbuzných a známých. Služby úřadu práce preferovali více ženy, osoby z problémových podniků v útlumu, osoby s velmi nízkým a velmi vysokým vzděláním, v nejnižších a nejvyšších věkových kategoriích a z neuplatitelných profesí. Soukromým službám dávala přednost spíše skupina mladých kvalifikovaných pracovníků, protože úřady práce nemají pro tuto skupinu nabídku pracovních míst. Mládež a vysoce kvalifikovaní odborníci se spoléhali na pomoc známých a příbuzných, na které se obraceli stejnou měrou jako na soukromě služby. Skupiny, které si řeší stav nezaměstnanosti svépomocí, nevyužívají služeb úřadů práce, a to všechny skupiny, mimo starších věkových kategorií. Ty si uvědomují svoje limity a kromě sebe sama se spoléhají stejně často i na úřad práce a předchozího zaměstnavatele. Aktivní a soběstačné typy jedinců volí aktivnější formy hledání zaměstnání – sám, všemi způsoby, soukromou zprostředkovatelskou službou, zatímco pasivní a závislí jedinci naopak čekají na pomoc úřadu práce, bývalého zaměstnavatele a příbuzných. Změna v organizaci času, zvýšené zapojení do domácích prací, více doma tráveného času a také více pasivní náplň volného času a úbytek zábavy vyžadující peníze má vliv i na změnu v hodnotové orientaci nezaměstnaného. Každý jedinec si v průběhu svého života vytváří určitý žebříček hodnot, vlastní hodnotovou orientaci. K základním životním hodnotám počítáme zpravidla zdraví, blahobyt, uznání, rodinné štěstí, zajímavou práci apod. Jde v podstatě o různé aspekty sociálního života. Náš hodnotový systém se může měnit změnou podmínek, ve kterých žijeme. Jednou z těchto změn, které pronikavě zasahují do života jedince, je nezaměstnanost. Při průzkumu byl získán následující žebříček hodnot nezaměstnaného:
Jak je zřejmé, jde o podstatně odchylný žebříček oproti jiným skupinám obyvatel, kde na prvních místech figurují takové hodnoty, jako je zdraví rodinná pohoda a další zcela odlišné hodnoty”. 4. Důsledky nezaměstnanosti na životní podmínky a chování rodin “Dlouhá období nezaměstnanosti mají již nyní významný vliv na občany stejně jako na jejich rodiny, komunity a národní ekonomiky”. Nemožnost najít vhodné zaměstnání často nezpůsobuje nezaměstnanému jednotlivci jenom ztrátu příjmu, ale také ztrátu sebedůvěry. V mnoha případech působí tlak nezaměstnanosti finanční a emocionální napětí v rodině. Běžným důsledkem pak je rozpad právě těch vztahů, které měly nezaměstnanému poskytnout podporu při jeho snaze vrátit se na pracovní trh. Přes hledání důsledků nezaměstnanosti pro život člověka je nutné vidět nejen jeho osobní odezvu na situaci, v které se ocitl, ale i odezvu jeho rodiny, jeho domácnosti jako celku, která má své priority, své zdroje, své normy a požadavky na jednotlivé členy. Vliv na rodinu má nezaměstnanost nejen prostřednictvím finančních potíží (pokles na polovinu příjmů), ale též prostřednictvím:
Ztráta statusu, která je pro jedince s nezaměstnaností spojena a která je neméně obtížným důsledkem nezaměstnanosti než jiné její důsledky, se dotýká i rodiny, a to nejen ve smyslu ztráty statusu rodiny v širší společenské struktuře, ale nepochybně i ve smyslu ztráty statusu nezaměstnaného v rámci rodiny, což je pro každého jedince velmi bolestivé. Obzvláště je to živé v tradičněji orientovaných rodinách založených na představě muže jako živitele rodiny. Nezaměstnanost se dotýká i vnitřních pravidel fungování rodiny a domácnosti, zejména dělby rolí a činnosti v rodině. Nezaměstnanost tak může narušit i zcela rozbít vztahy mezi jednotlivými členy rodiny. A to nejen napětím vznikajícím ze stresu způsobeného nedostatkem finančních prostředků, a tím nedostatkem prostředků k životu. Současně se ukazuje i souvislost mezi nezaměstnaností a násilnými činy v rodině, jak mezi partnery, tak i ve vztahu k dětem. Tento problém je ovšem komplexnější, tzv. domácí násilí nemusí být vyvoláno nezaměstnaností (i když nezaměstnanost může být jeho katalyzátorem), může být spíše spojeno s určitými faktory (nízká úroveň vzdělání, různé psychické potíže a podobně), které jedince předurčují k tomuto násilí a ke snazší ztrátě zaměstnání. Rodina ovšem není nezaměstnaností jen ohrožování, pro nezaměstnanou osobu se naopak může stát útočištěm. Podpora, které se nezaměstnaným dostává ze strany jejich vlastní rodiny a příbuzenstva, sehrává většinou pozitivní roli. Nezaměstnaní vnímají to, že jsou bez práce, ve všech základních sférách – ekonomické, sociální a psychické. Výzkum provedený Institutem práce a sociálních věcí v Polsku v roce 1991 byl zaměřen na vliv nezaměstnanosti na realizaci základních funkcí v neúplných rodinách. Ve zkoumaném vzorku nezaměstnaných – jediných živitelů – nedostalo 6% žádnou nabídku práce a postupem doby se jejich aktivita při hledání zaměstnání snižovala. Ukázala se nepřipravenost osamělých matek nastoupit do výdělečného zaměstnání. Nezaměstnanost ovlivňuje osud studujících dětí, když rodiče nemají peníze na náklady spojené se studiem. Polovina rodičů uvažovala o přerušení dalšího studia svých dětí. Zhoršují se také vztahy uvnitř rodin. Mezi rodiči dochází často ke konfliktům. Rostou výchovné problémy, protože nezaměstnaní rodiče ztrácejí u svých dětí autoritu. Děti nezaměstnaných rodičů nejsou rády viděny svými vrstevníky, ale i učiteli. Dochází k případům rozpadu rodiny nejen v důsledku nedostatku, ale i v případě přijetí pracovního místa mimo bydliště. Na rozdíl od jediných živitelů rodiny se rodiny s více dětmi nesetkávají s pochopením okolí. Jsou téměř úplně izolované od příbuzných a známých a přátelé se jim raději vyhýbají. Naopak větší solidaritu si projevují rodiny, které se nacházejí v podobné situaci. Závěr Cílem práce bylo zachytit vliv, jaký má nezaměstnanost na člověka bez práce a jevy které to s sebou přináší. V práci byly převážně použity materiály ÚP v Českých Budějovicích, informace ze sítě Internet a z publikace Ekonomie od P.A. Samuelsona. Práce je členěna na několik dílů tak, že v první části je vysvětleno co to je nezaměstnanost a vypsání jednotlivých druhů nezaměstnanosti se kterými se můžeme setkat. Druhá část je podána jako makroekonomický pohled na nezaměstnanost. V této části je vysvětlen Okunův zákon a je zde pár ilustračních příkladů na pochopení tohoto zákona. Část třetí je zaměřena na měření nezaměstnanosti. Ve čtvrté nejrozsáhlejší části se zabýváme už samotným vlivem nezaměstnanosti na psychiku člověka, jednotlivými psychologickými důsledky které na nezaměstnané působí i fázemi, kterými na své cestě za novým zaměstnáním absolvují. V poslední části jsou přílohy, zdroje a náš závěr k této práci. V této práci jsme se snažili ukázat, že nezaměstnanost není jen ekonomickým, ale i sociálním a kulturním problémem. Vysoká nezaměstnanost m& |
