|
Míra inflaceMíra inflaceMíra inflace je definována jako míra změny cenové hladiny měřené např. indexem spotřebitelských cen. Míra inflace se měří takto Inflace Inflace měří trend průměrné cenové hladiny. Vezměme jako příklad rok 1980 v USA, v jehož průběhu vzrostl CPI o 13%. V tomto roce vzrostly ceny všech hlavních produktů: potravin, nápojů, obydlí, odívání, dopravy, lékařské péče atd. Tento obecný trend růstu nazýváme inflací. Neměli byste z toho ale vyvozovat, že během inflačního období rostou ceny stejně. Během roku 1980 vzrostly některé ceny o více než 13%, zatímco některé méně, ale zvýšení průměrné cenové hladiny dosáhlo uvedené úrovně. Inflace měří míru změny “cenové hladiny”. Jak se však měří? Vývojovou tendenci celkové cenové hladiny měříme sestrojováním cenových indexů, které představují průměry spotřebitelských cen a cen výrobců. Deflace Opakem inflace je deflace. Ta nastává, jestliže celková hladina cen klesá. V posledních letech tohoto století byla deflace vzácná. Ve Spojených státech naposledy poklesly ceny z roku na rok v roce 1955. Dlouhodobě trvající deflace, kdy ceny nepřetržitě klesaly po období několika let, jsou spojeny s obdobími hlubokých depresí, jaká byla ve třicátých letech tohoto století či v letech devadesátých minulého století. Nástup aktivních vládních stabilizačních politik, který vymítil hluboké deprese ve většině vyspělých průmyslových zemí, odstranil rovněž z ekonomické scény deflaci. Cenové indexy Cenový index je vážený průměr jednotlivých cen, kde je váha ceny každé komodity dána jejím ekonomickým významem. Nejdůležitější cenové indexy jsou Index spotřebitelských cen (CPI), index cen výrobců a deflátor GNP. Index spotřebitelských cen (CPI) Nejpoužívanější mírou inflace je index spotřebitelských cen, rovněž známí jako CPI. CPI měří náklady tržního koše spotřebních statků a služeb. Je založen na cenách potravin oděvů obydlí, paliv, dopravy, lékařské péče, školního vzdělání a ostatních komodit potřebných pro každodenní život. Základní otázka každého cenového indexu se týká toho, jak vážit různé ceny. Bylo by očividně hloupé různé ceny pouze sčítat nebo je vážit jejich hmotností či objemem. Cenový index sestrojujeme vážením každé ceny ekonomickým významem komodity. V případě CPI je každé položce určena fixní váha, proporcionální její relativní důležitost v rozpočtech výdajů spotřebitelů. Příklad jak se počítá Index spotřebitelských cen Abychom si učinili konkrétní představu o tom, jak se inflace měří, můžeme použít ilustrativní číselný příklad. Předpokládejme, že spotřebitelé kupují tři komodity: potraviny, obydlí a lékařskou péči. Výzkum hypotetického rozpočtu ukazuje, že spotřebitelé utratí 20% ze svého rozpočtu za potraviny, 50% za obydlí a 30% za lékařskou péči. Použijeme rok 1992 jako základní rok a stanovíme senu komodity 100, takže CPI je rovno 100 ( =(0,20 * 100) + (0,50 * 100) + (0,30 * 100)). Dále vypočteme index spotřebitelských cen a míru inflace pro rok 1993. V roce 1993 vzrostly ceny potravin o 2% na 102%, ceny obydlí o 6% na 106% a ceny lékařské péče o 10% na 110%. Pro rok 1993 vypočteme CPI takto: = (0,20 * 102) + (0,50 * 106) + (0,30 * 110) = 106,4 Jinými slovy, je-li rok 1992 základním rokem, kdy CPI je 100, pak v roce 1993 je CPI 106,4. Míra inflace pak tvoří 6,4 % za rok. Tento příklad vystihuje podstatu měření inflace. Jediný rozdíl mezi tímto zjednodušeným příkladem a realitou je, že v praxi CPI obsahuje mnohem více komodit. Jinak jsou aritmetika a pojmy přesně stejné. Index cen výrobců (PPI) Tento index měří hladinu cen na úrovni velkoobchodu nebo výrobců. Je založen na jejich cenách. Tento index je velice důležitý, protože je velmi podrobný a široce jej používají firmy. Problémy indexních čísel Cenové indexy jako CPI jsou velmi užitečné, ale mají své vady. Některé problémy jsou cenovým indexům vlastní. Jedním z nich je notoricky známý “ problém indexních čísel ”, který se týká vhodného období, které má být použito jako základní rok. Připomeňme si, že CPI používá pro každý statek fixní váhy. Výsledkem toho je, že skutečné životní náklady jsou nadhodnocovány, jestliže spotřebitelé nahrazují dražší statky relativně levnějšími. Další potíže vyplývají z omezeného rozpočtu výzkumu. CPI nepostihuje přesně změny kvality statků. V CPI se nijak neodráží skutečnost, že stereofonní zařízení reprodukují zvuk věrněji, že se počítače zmenšují a pracují rychleji, že vázání na lyžích je bezpečnější nebo že digitální hodinky mají více funkcí. Studie ukazují, že kdyby byly do cenových indexů patřičným způsobem zahrnuty změny kvality, nerostli by CPI v posledních letech tak rychle. Tři stupně závažnosti inflace Podobně jako nemoci, rovněž inflace vykazují různé stupně závažnosti. Je užitečné klasifikovat je do tří kategorií: mírná inflace, pádivá inflace a hyper inflace. Mírná inflace Při mírné inflaci rostou ceny pomalu. Arbitrárně ji můžeme klasifikovat jako jednociferné roční míry inflace. Jsou-li ceny relativně stabilní, lidé důvěřují penězům. Jsou ochotni setrvávat u oběživa, protože se jeho hodnota nebude rychle snižovat. Lidé jsou ochotni držet peníze v bankách, na šekových účtech nebo na úsporových vkladech s nízkými výnosy, neboť jejich peníze budou téměř stejně cenné jako dnes i tehdy vyberou-li si je za měsíc nebo za rok. Jsou ochotni podpisovat dlouhodobé smlouvy vyjádřené v penězích (nominálně), protože důvěřují tomu, že cenová hladina se příliš nevychýlí ve vztahu ke statku, který prodávají nebo kupují. Neplýtvají časem nebo zdroji ve snaze uložit své bohatství do reálných aktiv spíš než do peněžních či papírových aktiv, protože věří, že jejich peněžní aktiva si uchovají svou reálnou hodnotu. Peněžní systém funguje dobře. Pádivá inflace Dochází k ní, začínají-li ceny růst dvou čí trojcifernými tempy o 20%, 100% či 200% ročně. Jestliže se pádivá inflace plně rozvine, vznikají vážné hospodářské poruchy. Většina smluv je obecně indexována buď k cenovému indexu, nebo k zahraniční měně jako je například dolar. Protože peníze ztrácejí tak rychle hodnotu – s reálnými úrokovými mírami minus 50% nebo 100% ročně. Lidé se vyhýbají tomu, aby drželi více peněz, než je holé minimum. Finanční trhy odumírají a fondy jsou všeobecně alokovány spíše přidělováním než úrokovými měrami. Lidé hromadí statky, kupují domy a nikdy za žádných okolností nepůjčují peníze na nízké nominální úrokové sazby. Je překvapující, že ekonomiky s dvěstěprocentní roční inflací jsou schopny tak dobře fungovat. Např. země jako Brazílie a Izrael. Hyperinflace I když se zdá, že ekonomiky mohou pádivou inflaci přežít a někdy dokonce i vzkvétat, třetí a smrtelný druh inflace se dostaví tehdy, udeří-li hyperinflace. O mimořádném zvýšení cen, ke kterému došlo v Německu v letech 1920-1923 nebo po druhé světové válce v Číně a Maďarsku, nelze říci nic dobrého. Důsledky inflace Politici a představitelé centrálních bank poukazují denně na nebezpečí inflačních očekávání. Průzkumy veřejného mínění často zjišťují, že inflace je veřejný nepřítel číslo jedna. Takové chování naznačuje, že dobře definované “ náklady inflace ” byly jasně identifikovány, změřeny a jejich podstata označena jako nebezpečná. Jaké jsou tedy náklady inflace? Identifikace nákladů inflace se ukázala být ve skutečnosti jedním z nejobtížnějších úkolů moderní makroekonomie. Uváděli jsme si, že v obdobích inflace se nepohybují všechny ceny a mzdy stejným tempem. Znamená to, že dochází ke změnám relativních cen. V důsledku měnících se relativních cen má inflace dva přesně vymezené účinky:
INDEXY SPOTŘEBITELSKÝCH CEN Vývoj indexů spotřebitelských cen (životních nákladů) se do r. 1995 sleduje na nových spotřebních koších založených na souboru vybraných druhů zboží a služeb placených obyvatelstvem. Nové revidované spotřební koše (indexní schéma) byly projednány a schváleny komisí složené ze zástupců statických orgánů, ministerstev (MPSV ČR, MF ČR, MH ČR, Mze ČR, Vysoké školy ekonomické, odborných svazù aj.) Ve spotřebních koších byl proveden nový výběr výrobků a služeb - cenových reprezentantů a konstruován nový váhový systém. Současně došlo k zásadní změně v členění úhrnných indexů spotřebitelských cen (životních nákladů), které vychází z mezinárodní klasifikace konečné spotřeby domácností a třídí výrobky a služby do deseti hlavních skupin. Index spotřebitelských cen zboží a služeb charakterizuje cenový vývoj v celospolečenském průměru. Indexy spotřebitelských cen (životních nákladů) ukazují, jak se změny cen odrážejí ve vydání jednotlivých sociálních skupin domácností. Tyto indexy se vypočítávají za domácnosti zaměstnanců, z toho zaměstnancù v nízkém příjmovém pásmu, zaměstnanců s dětmi, zaměstnanců s neúplnými rodinami a za domácnosti důchodců, z toho důchodců v nízkém příjmovém pásmu. Výběr reprezentantů Za cenové reprezentanty byly vybrány především výrobky a služby, které se významně podílejí na výdajích obyvatelstva a svým rozsahem pokrývají celou sféru spotřeby. Skupina zboží a služeb Úhrnem 1.Potraviny, nápoje, tabák 2.Odívání 3.Bydlení 27281glt57qby3f 4.Zařízení a provoz 5.Zdravotnictví 6.Doprava 7.Volný čas lb281g7257qbby 8.Vzdělávání 9.Veřejné stravování a ubytování 10.Ostatní zboží a služby STRUČNÝ KOMENTÁŘ Obvyklý výraznější meziroční nárůst úhrnného indexu spotřebitelských cen v lednu byl v tomto roce mimořádně vysoký, proti prosinci 1997 činil 4,0 % ,což je nejvyšší meziměsíční přírůstek od ledna 1993, kdy došlo ke změně daňové soustavy. Růst indexu spotřebitelských cen v lednu byl ve značné míře ovlivněn administrativními opatřeními realizovanými od ledna 1998, a to zejména úpravami spotřebních daní u alkoholických nápojů, tabákových výrobků a pohonných hmot, zvýšením DPH z 5 na 22 % u uhlí, elektřiny, zemního plynu, zvýšením regulovaných a věcně usměrňovaných cen tepla, vodného a stočného, jízdného v autobusové a městské dopravě, výrobků a výkonů ve zdravotnictví a dalšími administrativními opatřeními jako zvýšení zákonného pojištění motorových vozidel, zrušení dotací na školní stravování. Podíl těchto položek na celkovém meziměsíčním zvýšení indexu spotřebitelských cen (4,0 %) činil 2,85 procentního bodu. Většina těchto administrativních zásahů byla soustředěna do oblasti bydlení, které se na celkovém meziměsíčním přírůstku podílelo více než 50 %. Ceny bydlení vzrostly v lednu ve srovnání s prosincem v průměru o 11,6 % v důsledku zvýšení zejména cen tepla o 19,4 %, elektřiny o 16,1 %, zemního plynu o 16,3 %, uhlí o 22,0 %, vodného a stočného o 11,2 %. Zhruba 20 procenty se na úhrnném nárůstu spotřebitelských cen v lednu podílela skupina potraviny, nápoje, tabák, kde se promítlo zvýšení spotřebních daní u tabákových výrobků a alkoholických nápojů, a zejména sezónní zvýšení cen čerstvého ovoce o 9,3 % a zeleniny o 32,2 %. Na zvýšení indexu spotřebitelských cen potravin působil i růst cen ve skupině mléko, sýry, vejce o 3,4 %, olejů a tuků o 2,7 %. Naopak ceny masa a masných výrobků poklesly o 0,5 % a ceny mlýnských, pekárenských a těstárenských výrobků stagnovaly. Další skupinou, která se významněji (z 15 %) podílela na růstu celkové cenové hladiny v lednu, byla doprava. Přírůstek indexu spotřebitelských cen v této skupině činil 6,1 % a byl způsoben z drtivé části zvýšením cen pohonných hmot o 5,1 %, jízdného v městské dopravě o 0,8 %, autobusové dopravě o 1,1 %, zákonného pojištění motorových vozidel. Podíl zbývajících hlavních skupin spotřebního koše na meziměsíčním přírůstku úhrnného indexu spotřebitelských cen byl buď vzhledem k jejich váze nebo cenovému růstu nevýznamný, i když u některých byl vysoký. To se týká zejména vzdělání, kde se projevilo zvýšení cen za školní stravování o 17,1 % v důsledku zrušení státních příspěvků na potraviny.
Vyšší meziměsíční přírůstek v lednu ve srovnání s průměrným měsíčním tempem růstu v roce 1997 zaznamenaly ceny ve skupině volný čas a veřejné stravování a ubytování. Růst výdajů na volný čas byl ovlivněn zvýšením rekreačních služeb o 3,0 %, novin a časopisů o 3,6 %. Ve veřejném stravování vzrostly jednak ceny alkoholických nápojů z titulu vyšší spotřební daně, jednak ceny jídel o 1,7 %. Nejvíce se však v této skupině spotřebního koše projevilo zvýšení cen v závodním stravování (o 2,7) a cen za ubytovací služby (o 3,2 %). Lednový měsíční vývoj cen ve výdajových skupinách zdravotnictví, zařízení a provoz domácností, ostatní zboží a služby (kam např. patří zboží a služby pro osobní péči) nebyl jinak mimořádný a odpovídal zhruba průměrným přírůstkům v roce 1997. Měsíční přírůstek indexu spotřebitelských cen očištěný o sezónní vlivy (0,458 %) a vliv změn regulovaných cen, daňových úprav a jiných administrativních opatření (2,853), počítaný na celém spotřebním koši – jádrová inflace, činil 0,683 %. Meziroční přírůstek indexu spotřebitelských cen v lednu 1998 proti lednu 1997 dosáhl 13,1 % (v prosinci 1997 10,0 %). Míra inflace vyjádřená zvýšením průměrné cenové hladiny za posledních 12 měsíců proti předchozím 12-ti měsícům činila v lednu 8,9 %. Nově ČSÚ zahajuje publikování indexu tzv. èisté inflace pro účely sledování inflačního cíle ČNB. Tzv. čistá inflace v lednu 1998 proti prosinci 1997 1,480 %. Proti lednu 1997 7,5 %. Tzv. čistá inflace je počítána na neúplném spotřebním koši, z něhož jsou vyloučeny položky s regulovanými cenami, položky s cenami ovlivňovanými jinými administrativními opatřeními. Položky, u kterých dochází k cenovým změnám z titulu daňových úprav, zůstávají součástí spotřebního koše, avšak vliv daňových úprav je eliminován. Vývoj spotřebitelských cen v lednu 1998 se projevil meziměsíčním zvýšením indexu spotřebitelských cen (životních nákladů) u domácností zaměstnanců o 3,8 %, důchodců o 5,0 %. Výraznější cenový růst u domácností důchodců byl způsoben zejména větším dopadem (vahou) růstu cen ve skupině potraviny, nápoje, tabák a bydlení. Rychlejší meziměsíční nárůst u domácností důchodců (ve srovnání se zaměstnanci) se projevil zejména ve skupině doprava vlivem většího dopadu zvýšení cen pohonných hmot a zákonného pojištění motorových vozidel. V hlavním městě Praze činil meziměsíční nárùst spotřebitelských cen (životních nákladů) v lednu proti prosinci 4,3 %. Ve srovnání s ČR se rychlejší růst cen projevil zejména ve skupině potraviny, nápoje, tabák, kde došlo v Praze k zvýšení cen o 3,1 % (v ČR o 2,6 %) vlivem nárůstu cen především mléka, sýrů, vajec, zeleniny a cigaret. Naopak pomaleji v Praze rostly v lednu ceny ve skupině volný čas (v Praze o 0,6 %, v ČR o 1,2 %) v důsledku především nižšího růstu cen kulturních a rekreačních služeb. U domácností žijících v obcích o velikosti do 5 tis. obyvatel vzrostl index spotřebitelských cen (životních nákladů) v lednu oproti prosinci o 3,9 %. Ve srovnání s ČR došlo v těchto obcích k mírnějšímu pohybu cen zejména ve skupině potraviny, nápoje, tabák ( ČR index 102,6, venkov 102,5) vlivem menšího dopadu zvýšení cen tabákových výrobků. Vývoj indexů spotřebitelských cen za domácnosti celkem Prosinec 1993 = 100 Indexy spotřebitelských cen podle účelu užití za domácnosti celkem prosinec 1993 = 100 Indexy spotřebitelských cen podle sociálních skupin v lednu 1998 prosinec 1993 = 100
Vývoj indexů spotřebitelských cen za domácnosti celkem prosinec 1993 = 100 INDEXY SPOTŘEBITELSKÝCH CEN ZA ÚNOR 1998 Spotřebitelské ceny se v únoru 1998 proti lednu 1998 zvýšily o 0,6 %, na základě sezónně očištěných údajů o 0,59 % (včetně deregulací). Bez vlivu deregulací vzrostl index spotřebitelských cen v únoru 1998 proti lednu 1998 po sezónním očištění o 0,50 %. Průměr sezónně očištěných údajů vč. deregulací v roce 1997 činil 0,80 %, za první dva měsíce letošního roku činil tento průměr 2,07 %. INDEX SPOTŘEBITELSKÝCH CEN ZA BŘEZEN 1998 Spotřebitelské ceny se v březnu 1998 proti únoru 1998 zvýšily o 0,1 %, na základě sezónně očištěných údajů o 0,42 % (včetně deregulací). Bez vlivu deregulací vzrostl index spotřebitelských cen v březnu 1998 proti únoru 1998 po sezónním očištění o 0,40 %. Průměr sezónně očištěných údajů vč. deregulací v roce 1997 činil 0,80 %, za první tři měsíce letošního roku činil tento průměr 1,52 %. Přehledný graf vývoje inflace v ČR od roku 1992 do 1996 PROGNÓZY INFLACE V ČESKÉ REPUBLICE
MAKROEKONOMIE Indexy spotřebitelských cen a Inflace
|
