PŘÍČINY TRANSFORMACE RUSKA

ÚVOD

Přirozeným zájmem České republiky je rozvíjet vztahy s ekonomiky zdravým, předvídatelným a sociálně stabilním Ruskem. S Ruskem schopným zvládat vlastní problémy a rozvíjet svůj pozitivní potenciál ve prospěch celého mezinárodního společenství. Srpnová krize jasně prokázala, že ruský způsob provádění ekonomické a politické reformy není cestou k žádoucímu cíli. Rusko se nachází ve víru politické, ekonomické a sociální krize. Každá z nich existuje již delší dobu. Řada vyspělých zemí, a s nimi i ČR, si až do krachu pyramidy státních pokladničních poukázek v srpnu letošního roku nedokázala připustit jejich hloubku.

1. POLITICKÁ KRIZE

Rusko vstupuje do období voleb. Ty parlamentní se budou konat již 19. Prosince, půl toku nato pak proběhnou rozhodující volby prezidentské.

Nevyhnutelnost krize byla založena v samotných základech uspořádání politického systému. Přestože tento systém vykazuje některé typické znaky demokracie jako např. relativně nezávislý tisk či poměrně svobodné volby, trpí celou řadou nedostatků. Mezi tyto např. patří slabé pravomoci institutů občanské společnosti, které v řadě případů ani neexistují, omezený skutečný vliv zastupitelských orgánů nebo problematická nezávislost soudů. Tragédií nového Ruska se po roce 1991 stala krajní polarizace politické scény. Opoziční levice striktně odmítala reformy, naopak méně početná pravice trvala na jejich realizaci za každou cenu. Chyběl politický střed, i když se prezident Jelcin snažil o jeho „násilné“ vytvoření. Dalším závažným problémem politického prostředí v Rusku je fakt, že zde neexistuje tradiční rozdělení moci mezi složku výkonnou, zastupitelskou a soudní. Stejně jako v časech carského Ruska nebo v době vlády komunistické strany, má v politickém systému dominantní postavení hlava státu. Jelcin prosadil svou vůli, když násilně rozpustil legálně zvolený parlament, a v prosinci 1993 byla všelidovým referendem schválena ústava, ve které se hlavním pramenem moci stala vůle prezidenta. Logickým důsledkem tohoto kroku byl obrovský nárůst korupce na všech stupních státní správy., jelikož díky této ústavě, i když existují podložené pochybnosti o právoplatnosti tehdejšího hlasování, se blízkost k hlavě státu stala nejen nejvýznamnějším faktorem politického vlivu, ale byla i hlavním zdrojem obohacení. Z původní obslužné jednotky prezidenta vznikla mamutí organizace, ovlivňující, kontrolující a fakticky řídící činnost vlády a zasahující do řady dalších oblastí života společnosti. Prezidentu Jelcinovi se několik let dařilo vyvažovat vliv jednotlivých mocenských seskupení a udržovat systém v poměrné rovnováze. Na přelomu let 1997-98 však došlo ke slábnutí fyzických i duševních sil Jelcina, který rázem přestal být stabilizující jednotkou, a stal se nejvýraznějším rizikovým faktorem. Zásadní chyby se prezident dopustil v březnu 1998, když odvolal V. Černomyrdina z funkce předsedy vlády, čímž se chtěl zbavit konkurenta v prezidentských volbách roku 2000. Zásadní destabilizaci pak způsobilo, že jednotlivé vlivové skupiny musely hledat budoucí hlavu státu, protože V. Černomyrdin byl jediným politikem, jež mohl nahradit Jelcina, aniž by se výrazně změnil politický systém. Svou chybu si Jelcin uvědomil při prvních příznacích finanční krize v srpnu 1998 a pokusil se vrátit k „stabilním poměrům“ vlády V. Černomyrdina. Po několika týdnech však musel souhlasit s kompromisní figurou J. Primakova. Významným symbolem oslabení dosavadního politického systému je skutečnost, že v Primakově kabinetu jsou poprvé od nástupu B. Jelcina k moci zastoupeni komunisté a Žirinovského liberálové. Zpochybnění Jelcina jako fungující hlavy státu aktualizovalo nebezpečí dalších destabilizujících faktorů. V Ruském prostředí se objevily tzv. skupiny FPS (finančně-průmyslové skupiny), které jsou specifickým důkazem prorůstání ruské politiky s ekonomickou. Výměna vlády a snížení vlivu prezidentské kanceláře na určitý čas ztížily přístup k vedení státu a k informacím skupinám FPS, které kontrolují prakticky všechna výnosná odvětví ruské ekonomiky. db982i9123bbbc

Další příčinou politické krize je regionalizace ekonomiky a státní správy. Prvními, kdo se začali hlásit o svá práva byli vůdcové národních republik. Z tohoto hlediska nejsložitější situace přetrvává na severním Kavkazku. Má několik příčin, jako je existence umělých hranic, snahy o návrat dříve vystěhovaných národů do původních sídel či permanentní ekonomická stabilita.

V Rusku jsme také svědky živelného rozpadu dříve jednotného prostoru. Trvalý nedostatek rozpočtových prostředkům, prohloubený bezohledným rozkrádáním státního majetku, narušuje fungování dopravních, spojovacích a energetických sítí. Neschopnost centra dostát svým povinnostem staví regionální elity do postavení, kdy musí zajistit aspoň základní podmínky pro obyvatele svých regionů, a to často bez ohledů na ruské zákony.

Nejdůležitější příčinou neúspěchu ruských reforem jsou váhavost a nekončící kompromisy. Při odhadu budoucího vývoje jsou spíše rozhodující dlouhodobé tendence, ovlivňující politický život ruské společnosti. Do nich bychom mohli zařadit pokles vlivu prezidenta, role FPS a regionalizace moci. Vliv budou mít ale i další faktory, jako je úpadek státní správy, pokles vlivu liberálních sil či růst organizované zločinnosti.. Vedle zmíněných krizových faktorů můžeme v Rusku najít i další vlivy, jež působí ve prospěch stabilizace života společnosti. Mezi takové patří neexistence významnějších politických subjektů, které by měly za cíl změnu politického systému prostřednictvím neústavních mechanismů. Stabilizačním faktorem je také neexistence občanské společnosti.

Závěrem této části můžeme říct, že jediným faktorem, který může napomoci přiblížení Ruska k tradičním modelům demokratické společnosti, je oslabení instituce prezidenta a posílení vlivu Státní dumy, což by mohlo vést k trvalejšímu posílení vlivu zákonodárné moci. V dalším vývoji je žádoucí, aby se Rusko více přibližovalo k systému hodnot, sdílenému většinou vyspělých zemí.

2. EKONOMICKÁ KRIZE

Hospodářská krize v Rusku existovala již celou řadu let. Na přelomu léta a podzimu roku 1998 se projevila neschopnost ruského státu, resp. Ústřední banky, splácet dluhovou službu a dostát závazkům vůči držitelům krátkodobých pokladničních poukázek GKO a OFZ. Tyto cenné papíry sloužily k financování schodku státního rozpočtu. Přestože pokladniční poukázky měly vysokou míru úročení, ruská vláda se musela prostřednictvím Ústřední banky vyrovnat s klesajícím zájmem investorů, který kompenzovala tlakem na ruské banky a instituce, aby do pokladničních poukázek ukládaly své volné prostředky. Krach OFZ a GKO proto neznamenal pouze zhroucení systému financování deficitu státního rozpočtu, ale také ohrozil bilanci většiny významných bankovních domů a dalších institucí včetně Penzijního fondu. V Rusku před vyostřením krize fungovalo přibližně 1500 bank, které jsou většinou specializované na určitou klientelu a pracují jen s malým kapitálem. Rozhodující pro fungování ruské ekonomiky je osud 18 největších bank.

Dalším zásadním problémem ruské ekonomiky je neschopnost dostát závazkům před zahraničními partnery. Nelze sice přesně stanovit objem zadlužení, souhrnná výše státního dluhu se však odhaduje na 155 mld. USD, komerční dluhy činí 25-35 mld. USD a ruské banky dluží zahraničním partnerům dalších přibližně 30 mld. USD.

Již v minulosti ruská vláda dosáhla při jednání s Pařížským a Londýnským klubem podstatnou restrukturalizaci svých dluhů. V případě dluhů vůči ČR to například znamenalo odklad splátek z let 1996 až 2004 na léta 2002-2020. Finanční problémy jsou pouze jedním z negativních faktorů, které vytvářejí ve svém součtu komplexní krizi ruského hospodářství. Přes existenci řady špičkových pracovišť a ovládnutí mnohdy velmi vysokých technologií Rusko vyváží v naprosté většině suroviny a výrobky s minimem vložené práce. V ruském hospodářství hrají významnou roli finančně průmyslové skupiny (FPS), které vznikly v procesu privatizace státního majetku, když využily privilegované vztahy s politickou elitou k získání kontroly nad velkou částí ruské ekonomiky. Důležitost FPS v ekonomickém i politickém životě podtrhuje jejich monopol nad většinou významných ruských médií. Paradoxem je však skutečnost, že tyto skupiny nejsou plně na straně prosazení tržního prostředí. Ruské subjekty nemají ani dostatek prostředků, ani dostatek vůle pro vytvoření tržního prostředí jako podmínky pro rozvoj výroby konkurenceschopného zboží. Toto je však velmi obtížnou a riskantní záležitostí. Tato výroba vyžaduje kvalitní vybavení, vyškolený a motivovaný personál a moderní marketing. Konkurenceschopný podnik by také mohl přitáhnout pozornost kapitálově silných investorů. Jelikož však Rusko nevytváří přitažlivé klima pro vnější investory, pomoc patrně nepřijde ani ze zahraničí. Investory odrazuje také chaotický stav ruského zákonodárství.

Součástí podnikatelského prostředí v Rusku je vysoká hospodářská kriminalizace, která je mimo jiné způsobena vysokým zdaněním. Na místo moderního tržního hospodářství se v Rusku posiluje tzv. barterový trh, jež je charakteristický přímou směnou zboží a potlačením významu peněz. Klasické tržní hospodářství tlačí cenu zboží k jeho hodnotě. V rámci barterové výměny je ale tlak na realitu ceny produktu výrazně nižší. Výrobci si pak mohou své zboží vyměňovat za deklaratorní ceny, které jen málo souvisí s jejich skutečnou hodnotou.

Ruská ekonomika se nachází ve stavu , kdy neexistují snadné recepty nápravy. Je zapotřebí vytvořit takový rámec reforem, který by omezil devastující úniky kapitálu a posílil výnosnost kapitálu investovaného do výroby.

3. SOCIÁLNÍ KRIZE

Obyvatelé Ruska platí obrovskou cenu za nepodařené reformy. Velmi se zhoršila průměrná kvalita života, přičemž se stále více prohlubují sociální nerovnosti mezi lidmi. Ruské obyvatelstvo spotřebovává méně kvalitních potravin, což je mimo jiné zapříčiněno i nebývale špatnou sklizní v roce 1998. Nedostatkem peněz je ochromena síť zdravotnických služeb, zaniklo široké spektrum sociálních služeb poskytovaných podniky. Stále častěji se vyskytují zprávy o dětech hladovějících v dětských domovech, o vojenských posádkách, kde branci umírají na podvýživu nebo o důchodcích bez prostředků. Od poloviny srpna 1998 se reálná mzda občanů snížila o třetinu. Jen 18 % dotázaných dostává pravidelně mzdu, 25 % nepravidelně a 57 % vůbec ne. Lidé přesto pracují, jelikož mají strach zůstat bez práce či přijít o kontakt s profesí. Celková zadluženost v platech a dalších požitcích dosahovala koncem roku 1998 64 bilionů ruských rublů (3 mld. USD). Záchranou pro mnohé lidi jsou doplňkové příjmy, které se většinou týkají obchodu.

Kvalita života většiny ruské společnosti je tak špatná, že jsou dokonce odkázání na pojídání domácích zvířat. Klesá celkový počet obyvatel, zvyšuje se úmrtnost, klesá porodnost. Výrazné zhoršení ukazuje také hodnota střední délky života, což je patrné na následujícím grafu.

Zdroj: Mezinárodní politika č. 3/99

Obecně můžeme říct, že proces transformace ruské ekonomiky na demokratickou a tržní společnost se velice nepříznivě podepsal na životní úrovni obyvatel.Stále častěji se však objevují názory, že reformy v Rusku se provádějí způsobem dosti nešťastným a pokud by cenou za přeměnu společnosti mělo být podlomení samotné fyzické existence národa, pak by byla legitimní otázka o oprávněnosti těchto reforem.

SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY